VÁNOCE JAKO V KARIBIKU - COQUITO

Máme to za pár. Už to bude za námi, jen musíme vydržet! No jasně, mluvím o Vánocích. Pro pravidelného čtenáře není moje nihilistické naladění v době vánoční žádným překvapením, odporem k novodobým Vánocům se netajím. Nějak bychom je, pro mě za mě, klidně mohli zrušit. Ale vždyť máš, Kuchto, doma dvě malé děti, jejichž rozzářená očička by tě z tohoto stavu mohla vysvobodit!?, říkáte si? Pffff... jasně. Zkuste chodit s dvěma prcky po obchodech, třeba jen za mundánním nákupem potravin, shazovat si je průběžně ze zad, když žebrají tu o to, támhle o ono, s tím, že opakujete mantru, že musí počkat na to, co s tím udělá Ježíšek, často s vědomím, že to, oč žebrají, už máte schované doma. Pak samozřejmě musíte občas tahat dítě za čepici z největšího chumlu lidí, protože zrovna tam si usmyslelo udělat dojemnou scénu, že chtělo tohle už teď, protože Ježíšek se na něj/ní určitě vyprdne, a snažíte se neproletět stropem  okamžitě, ale až doma. A víte co? Pak všechnu smetanu slízne neuvěřitelný, prdelatý andělíček, který dárky vyrobil, zabalil, naskládal pod stromek, zazvonil a zase si klidně zmizel! Ale pro vás se nic nemění, to ne, vy jste pořád za hnusného, lakomého tyrana, který nechce nic koupit... Už si rozumíme? Mno, takže i z tohoto titulu jsem dospěla k názoru, že stejně jako letní dovolená, ani Vánoce se nedají přežít bez alkoholu.

HÉRO, PIKO A KAPUSTIČKY - RŮŽIČKOVÁ KAPUSTA S MEDOVOSOJOVOU OMÁČKOU A SEZAMEM

Ještě než vypálím poslední předvánoční kalorickou bombu, chci se s vámi bleskově podělit o objev uplynulého víkendu. Kdo by řekl, že tvrdé drogy a růžičková kapusta můžou mít něco společného, žejo? A přece. Sice si nemůžete kapustičky střílet nitrožilně, ale ono je v tomhle případě perorální podání vhodnější. Věřte mi.

MERII KURISUMASU, ANEB VÁNOČKA S TANG ZHONG

Zoufale vás zanedbávám, vím. Jistě ale nikoho nepřekvapí, že životní sra.. , uhmmm, starosti se nevyhýbají ani mně. Poslední čtvrtrok byl výživný, finále bylo ovšem jak se patří spektakulární. No ale snad už se do toho konce roku nějak dopajdám, vše se v lepší obrací, a tak už mám zase roupy. Opět jen ty obrazné. A tak mi došlo, že jsem loni u "mlíčňáku Hokkaida" vyhrožovala, že to beru jako trénink na vánočku, plánovala jsem tang zhong na vánočku použít, ale zůstalo zase jen u sprostého vyhrožování. A protože u mě na blogu se žádných výrazných vánočních roztomilostí a tipů moc nedočkáte, protože Vánoce prostě ignoruju tak dlouho, jak to jen jde, rozhodla jsem se vrhnout aspoň na tuhle netypickou vánočku, a pokud budou výsledky jen trochu uspokojivé, o dojmy se podělit.

ANGLICKÉ CRUMPETS. ZN. - ZVLÁDNOU I TRUMPETOVÉ

Zima ve mně probouzí nejrůznější choutky. Jako třeba, že bych se přestala komplet holit, stala se tak jezevcem, a tím pádem získala právo se zanorovat a nevylézat do prvních jarních kvítků. Nebo nutkavou chuť poslouchat dokola nahrávky Cimrmanů, zejména pak samozřejmě Dobytí severního pólu, kde si obzvlášť vychutnám část, kdy se pod dekou rozebírá požár Národního divadla, nebo úplně v 3D vidím, jak ta kamínka byla pořád menší a menší... V jídle jsou to pak, samosebou, choutky na polévky všech druhů a podob. Nic jiného teď prakticky nejím. Pak jsou to ale i dobroty, které mě nějak zahřejí u sérdce, když už ne v žaludku. Na crumpets mám vřelé vzpomínky ze svého dvouletého pobytu ve Velké Británii. Rozhodně jsou to vřelejší vzpomínky, než jaké chovám na některé ostrovní obyvatele. 

ZÁPADOAFRICKÁ KUŘECÍ POLÉVKA

No zdravíčko, to koukáte, že sem ještě vůbec něco přistálo, viďte? Určitě už jste si říkali "no co ta Kuchta vyvádí?", "kampak se nám ta holka schovala?", nebo "ona nás už nemá ráda".. Ale jděte, trumberové, šla pro šafrán a trochu toho zázvoru, děvenka naše starostlivá. A jak jste se mi tu a tam zatím měli? Skvěle? No to ráda slyším. Mně vám ten Jéžíšek nadělil nějak dopředu, a upřímně, jeden dárek hnusnější, než druhej. No ale rozbalila jsem to všechno a teď si s tím hraju. Takže kdyby čirou náhodou někdo z vás v tohle temné štíří roční období prožíval nějaké hnusoby a nehezkosti, vyžrat si to musíte sami, ale zároveň si taky můžete vydlabat plnou misku téhle polívky, která aspoň pohladí vaši rozervanou a rozbolavělou dušinku. Jo?

HOVĚZÍ LÍČKA NA ČERNÉM PIVU A KARAMELIZOVANÉ CIBULI S GLAZOVANOU MRKVÍ PODLE HESTONA B.

Všichni známe hovězí líčka na červeném víně a pašíka na pivu. To jsou notoricky se párující ingredience. S nadcházející zimou jsme s mužem dostali chuť na nějakou pořádnou majdu s hovězím. Protože jsem kůže líná a poslední dobou se mi nechce fakt nic, odrazovala mě od líček na víně nutnost krájet na přesné mikrokostičky kořenovou zeleninu, pak její zdlouhavé restování, pak její lovení z omáčky, tuze moc práce. A tak mě napadlo tohle. Ještě mi někdo někdy bude vykládat, jak je lenost špatná věc, pffffff! Pro svou lenost jsme si o víkendu naprosto nechutně pochutnali a ještě jsem objevila "winter stew", které bude naší zimní stálicí. Fakt je to skvělé, líčka měkká jako máslíčko, omáčka silná jako sloní noha a temná a hluboká jako moje duše. Uachacha.. Tak pořád lepší takhle, než naopak, žejo. Omáčka silná jako moje..., jo, pochopili jste to, jo? Dobře, no..

BEZLEPKOVÉ SUŠENKY S OŘECHY, ČOKOLÁDOU A KARDAMOMEM

Bylo brzké ráno, sedmadvacátý říjen, 

pozdní říjen, byl ořechů čas,

Kuchtin zval k sušenkám hlas,

kde podzimní zaváněl splín...

MARMELÁDA PRO MASISTY - DOMÁCÍ PAŠTIKA

Máma mele maso, Ema má mísu, a náš děda dělá paštiku. Skvělou. A já pak váze dělám na tom průzoru s čísly jemné prasklinky... Ale jistě se dočkám i výraznějších. Je to hrůza. Po paštice jsem léta nevzdechla, nenapadlo by mě koupit ji v obchodě, ani když zlaté dětictví zaručuje Bolek. Ani s Lolkem. Pak si ale jednoho dne přicválali karvinský děda s babičkou, a krom sklenic s okurkami a borůvkami a sirupem z rakytníku, nám vrazili i osudovou paštiku. Od té doby se u nás paštika jí, až se šunky (v lednici) zelenají, prostě si nedovedeme pomoct. Ale já jsem tvrdá, a tak jsem si tu dědovu paštiku prostě zakázala. A poslechla se, právně vzato. Protože jelikož jsem tvor inteligentní, rafinovaný a všemi paštikami mazaný, došlo mi, že zákaz neporuším, když udělám jednu várku vlastní. Nebude dědova. No ne? Technicky v pořádku. Jen ještě budu muset vymyslet, jak se vypořádat s tou váhou. Osobní, svou, i tou, jejíž výsměšné pochechtávání slyším z koupelny až do kuchyně, když se v blaženém klídku cpu v osm večer druhým chlebem s tou skvělou vepřovou marmeládou... Bože, zač mě trestáš?

GATEAU AUX CAROTTES/ MRKVOVÝ DORT PRO DRUHOROZENĚ

Long time, no see, co? Nějak s nadcházejícím podzimem a věčně odjíždějícím manželem chvílemi postrádám esprit, respektive čas, si ten svůj blogýsek zvelebovat. Ale snad mi to, vy mí věrní, odpustíte. Budu ještě drzejší a nabídnu vám pro tento týden jednu lehce okoralou letní vzpomínku. A sice mrkvový dort z knihy My Paris kitchen od Davida Lebovitze, který jsem pekla našemu juniorovi k druhým narozeninám. David je Američan židovského původu, k tomu gay, který žije přes dvacet let v Paříži. Taky máte pocit, že bude mít co vyprávět? No ba! Jeho knížka je plná krásného vyprávění a proložená moc šikovnými recepty. Pokud si zrovna nechcete kupovat knihu, můžete navštívit jeho blog, bezesporu je jedním z nejúspěšnějších a nejuznávanějších amerických blogerů. Mám co dohánět, ochocho.. Dort je, pravda, záležitost veskrze émerická a s Paříží nemá nic společného, ale nebudeme rýpalové, že?

KAMČA A KIMČI - DLOUHÝ PŘÍBĚH SE ŠŤASTNÝM KONCEM

No tak jo! Konečně jsem do toho skočila. Kimči jsem si slibovala už loni, ale nějak na něj nezbylo. Snad ne ani v rodinném rozpočtu, jako časově, resp. paměťově. Ale je pravda, že aniž bych ho kdy v životě ochutnala, lákala mě jeho výroba strašně. Tak na něj došlo letos. Osudová přitažlivost, asi. Ale nebojte, něžné chlupáčky vařit nebudu, jen se podíváme na zoubek tuně zeleniny, funky smrdícím ingrediencím, jako je rybí omáčka a mořské potvory v různé podobě, spoustě chilli a konečně, velemocné fermentaci. Rozhodla jsem se příspěvek o kimči sesmolit, dokud mám jeho přípravu v čerstvé paměti, což je zhruba do dvou hodin od nacpání do kvašáku. Znáte ty matky na mateřské, vykojené mozky, atd... (je vtipná, střílí do vlastních řad..) Tudíž fermentace zatím startuje, ale než článek dopíšu, bude beztak dokvašeno. Můžu však slíbit, že už na startu na vás čeká převelice zajímavý salát, což pak teprve po dvou, třech týdnech kvašení?! Ano, kimči se dá jíst i čerstvé, neprokvašené, Maangchi, u které jsem především opisovala, ho tak dokonce preferuje. Když už jsme u zdrojů, pro případné neználky ještě důrazně doporučuju dnes už notoricky známý blog Zuzky Ouhrabkové Zkvašeno (odkaz přímo na kimči). Od té jsem si půjčila použití jablka a hrušky a taky několikanásobně větší množství mrkve a ředkve a cibulky, než má v receptu Maangchi.

BEZLEPKOVÉ DÝŇOVÉ SUŠENKY S ČERNÝM SEZAMEM

Jak je možné, že ještě nikdo nevymyslel slané dýňové sušenky? To opravdu musím všechno vykoumat já??? Mám taky jinou práci, než pořád vymýšlet, co byste snědli! Že se nestydíte. No ale tak, když už jsem ten výtečný nápad uskutečnila, podělím se o něj i s vámi. S dýněmi se roztrhl dýňový pytel, jenže je možné, že polívka vám už vytéká oušky, na curry nemáte nervy nebo chuť, a tenhle salátek je pro vás moc práce. No a náhoda tomu chtěla, že mi zbyl kus dýně, mlsná mě honí jak nadmutou kozu, v záchvatu čehosi koupená kukuřičná mouka seděla nepovšimnuta ve spíži a mohla vzteky puknout z pytlíku, no řekněte, kdo to má vydržet... Tak jsem měla roupy. Ty obrazné. Moc šancí jsem tomu nedávala, znáte to, když vám strejda Google nepotvrdí, že něco jde, hned si řeknete, že asi ne. Jenže já jsem punk a neposlucha, tak jsem to zkusila. A prosim vás jo! Jde to. Jen teď nevim, jestli se ozvat Googlovi, že ať si to tam zařadí. Jsou naprosto úžasné, a chce se mi dodat - i přesto, že jsou bezlepkové.

INDI(CON)FUSION - ČOČKOVÁ CURRY POLÍVKA

Dneska to bude krátké. Veškerou svou energii věnuju snaze neproletět komínem. Chvíle bezradnosti se střídají s lítostí a přemrštěnou empatií, které, jak jsem překvapeně zaregistrovala, může v mžiku  nahradit neodolatelná chuť být agresivní a prokopnout bosou nohou zeď. Odjel nám táta. Máme doma šíleně smutnou princeznu a obávám se, že ani Václav Neckář nepomůže. Respektive, ten už vůbec ne.. Má zlatá, svatá lepší polovička a otec našich dětí má novou práci a do vánoc se bude v pracovním týdnu školit v Reichu. Člověk by neřekl, jak mu takováhle nevinnost rozhodí fasádu a dokáže způsobit pocit, že jako rodič selhává na dobrých dvou třetinách čáry. A proto co? Proto si uvaříme polívku. Nic to sice nevyřeší, ale aspoň u mě má schopnost, ukolébat mě do pocitu, že ta špína na konci tyče, kterou mi život momentálně podává, je jen bláto.

SEZÓNA VOLÁ - KEČUP, MÁ NOVÁ RUDÁ LÁSKA

Tohle bych fakt nečekala. A od sebe už vůbec ne. Uvařila jsem domácí kečup. Taky si říkáte "jako proč, prosym tě.. dyk kečup beztak skoro nejíte a za pár fufňů se dá koupit flaška v krámě!"? No jo, no. Ale znáte ty případy, kdy se z takového toho napůl nechtěňátka vyklube to nejkrásnější a nejšikovnější dítě? Tak to je přesně tenhle případ. Nacházím se ve stavu před zkouškami. V sobotu podstupuju závěrečnou zkoušku, která ze mě po třech letech studia udělá buď ofiko homeopata nebo ofiko imbecila. Jsem z toho tak rozvrkočená, že s vynalézavostí sobě vlastní si nacházím jakoukoliv jinou zábavu, jen abych náhodou nenahlédla do svých zápisek a nezjistila, že umím proškrtnutou nulu... Tak jsem v poslední době třeba po večerech ležela a četla (kupodivu čtivý) soft porno román, který píše kamarádova sedmdesátiletá matka, a který mi poslal na pokusnou četbu, vydrhla a porovnala jsem komplet celou kuchyň, včetně trouby, nebo vytřídila všechno svoje oblečení. Akce kečup byla podobnou prokrastinační berličkou. Ale je to berle jako noha, kam se hrabe Heinz. Fakt! Sama jsem z toho paf a nevěřila bych, že domácí kečup může být takhle dobrý. Ale je! Jestli máte kečup jen trochu rádi, nebo máte děti, tam je pak odpověď jasná, dejte si tu práci a jděte do něj.

Z MATKY NA DCERU - KYNUTÝ TÁČ S OVOCEM

Zakládám si na tom, abych na blog dávala recepty, které jsou neobvyklé, něčím jiné, (alespoň pro mě) inspirující. Do určité míry je to logické - i když bude jídlo sebekrásněji nafocené a okecané, asi málokoho bude zajímat miliontý dvacátý třetí recept na svíčkovou, rajskou, nebo těstovinový salát s tuňákem. Internet je balastu, i z řady receptů, plný, proto se snažím nabízet něco z té neokoukanější sorty. Například mě těší, že jsem, ještě než nastala tsunami trhaného vepřového v Čechách, sepsala tohohle pašíka. Ano, ano, chápete správně, jsem tak trochu "trend setter" české gastronomie... Uhm. Nicméně, i přesto se tu sem tam vyskytnou jídla, která budou typicky česká, notoricky známá, neřkuli okoukaná a obyčejná. V tom případě jde o jídlo, které má nějakou sentimentální hodnotu pro mě nebo naše děti. Počítám totiž s tím, že pokud nenastane nějaká apokalypsa, internet opravdu stráví a vydrží všechno, a tím pádem budou mít jednou děti sbírku receptů na jídla, která se prohnala jejich dětstvím a která se třeba stala jejich zamilovanými. To je případ i kynuté buchty s ovocem. Jistě má mnoho podob a obdob v mnoha domácnostech, ale taky mi jistě dáte za pravdu, že všichni rádi jíme určitá jídla přesně stejná, jako jsme je jedli v děství. Jídlo, chutě, stejně jako vůně, mají ohromující moc do dětství nás vrátit. Pokud tedy dovolíte, tenhle recept bych adresovala dceři Karličce, kterážto si prozatím klasickou kynutou buchtu oblíbila nejvíc a s největší pravděpodobností ji jednou bude péct svým dětem. Přičemž jí to třeba navodí i pár hezkých vzpomínek. Taky odpustťe hovorové výrazivo, s vlastním dítětem nebudu mluvit jako afektovaná učitelka češtiny, že ano?

DEBUŽÍRUJEME U RYBNÍKA - PLNĚNÁ FOCACCIA, CALZONE, ETC.

S lehkým zpožděním přicházím s tím, co mělo na blog docválat před týdnem a něco. Žel bohu, jsou prázdniny, jsme neustále někde v letu, tenhle příspěvek jsem rozepsala a uháněla zase pryč. Poslední týden jsme si zachraňovali na vlásku visící životy na chatě v Jižních Čechách, a tak s tímhle tipem na vydatnou sváču k vodě přicházím až teď. Leč nesmutněte, mám neblahý pocit, že jen co se ochladíme, hned zase půjdeme. K rybníku. Vypadá to, že letošní vedýrko ještě neskončilo. A vy? Vy budete připraveni, ostatně jako vždy, že? Taky prosím omluvte sníženou kvalitu fotozáznamu, odpovídá momentálnímu tryskumeteleskublesku. Služebníček.

KDYŽ TELE VAŘÍ KAMARÁDY - TMAVÝ TELECÍ VÝVAR, PLUS DEMI GLACE K TOMU

Tak nám skončil Masterchef Australia. Se zatajeným dechem jsme sledovali poslední díly, kdy už soutěžící potili krev a slzy. Opravdu to byl snad nejnáročnější ročník téhle soutěže a zároveň měl nejvyšší úroveň, co se vaření týče. Taky to byl děsnej doják. Tak jsem si zadojila, řekla si "ty seš ale tele" a abych uctila výkony všech soutěžících, zkusila jsem se přiblížit zase o kročíček blíž úrovni, kterou měli tihle mladí nadějní kuchtíci. Ne že bych snad měla choutky aspirovat na Masterchefa, jen chci ve svých znalostech pokračovat dál a ve vaření se zlepšovat. A k tomu patří hlavně znalost základních věcí a technik. Jak uvařit hovězí vývar asi všichni víme, kdyby náhodou ne, můžete si počíst tady. Tmavý vývar je trochu jiná kategorie, z kostí i zeleniny oproti profláklejšímu světlému vývaru dostaneme maximum chuti, a hlavně se z něj dá posléze jednoduchou redukcí vykouzlit další poklad, a to demi-glace. Zkrátka tmavý vývar z kostí a demi-glace je základ, který by měl zvládnout každý kuchař. A když jsem ta kuchta, tak já taky musím! Pojďme na to.

WHISKEY SOUR, ANEB JAK PŘEŽÍT PRÁZDNINY S DĚTMI

Je léto, prázdniny, vedro, mnoho z vás se jistě nechce obtěžovat s přitápěním u plotny. Taky mnoho z nás má 24/7 svoje ratolesti, nedej bože ještě cizí, a tak dnes zabijeme několik much jednou ranou. Nezahřejeme se, nýbrž zchladíme, otupíme smysly a dáme těm lidským červům šanci dožít se dospělého věku. Jsou šťastlivci, kteří mohou o prázdninách děti odložit na týden k babičce a odjet s partnerem na zasloužený odpočinek k moři. Tam pak, romanticky se vodíc za pacičku, nechápavě čelí nenávistným pohledům nešťastníků, kteří svoje genetické tresty tahají s sebou. My s manželem jsme měkkejši, nechali jsme se obalamutit nevinnou dětskou tváří a řekli si, že je vezmeme taky (komukoliv, kdo se na dovolené střetl s mým zapšklým šklebem se tímto omouvám, bylo to kouzlo okamžiku, nic osobního..). Pokud jste stejní naivové, důrazně vám doporučuju objednávat zájezdy s all inclusivem, pomoc plážového baru budete potřebovat! Vaše kroky se k němu budou ubírat často. Abyste cestu ke klidu měli co nejrychlejší, můžete si nechat namíchat zrovna tenhle drink, nebo nějakou jeho místní obdobu. Nebo si ho namíchejte jen tak doma, je svěží a do stávajících veder balzám na duši. Jak na koktejly nejsem, s tímhle si celkem rozumím.

KVĚTÁKOVÝ KRÉM S VOŇAVÝM CHLEBOVÝM KŘUPÁNÍM

Dveře prázdnin se vyrvaly z pantů, teploty atakují hranici příčetnosti, nervozita řidičů a rodičů narůstá, a vám se pravděpodobně nechce trávit moc času za sporákem. Ani mně ne. Jenže kdo to má vydržet, když jsme ze zelinářských stánků atakovaní dary našich polí a sadů, žejo! Takže abych to uvedla na pravou míru - jsem si vědoma toho, že naprosto míjím polívkovou sezónu. Ale za prvé - jsem polívkový maniak, tudíž bez polívek nedám ani ranu ani v létě, za druhé můžu si vařit, co chci a psát o čem chci (se podívejte na Oka-můru...) a za třetí, a to je nejlepčí - tahle polívka se dá jíst i studená, případně vlažňoučká. To je slovo, božínečku, brrr.. Takže vlastně deskripci letního pokrmu splňuje. Navíc citronová kůra a šťáva jí dodávají lehkost a svěžest, na kterou nejste u klasického květákového krému zvyklí. Tak neváhejte, drapněte jednoho toho bělostného kudrnáče a vrhněte se na ni.

FRANCOUZSKÝ TŘEŠŇOVÝ CLAFOUTIS

Po minulém článku jsem se rozhodla být hodná kuchta, netýrat vás textem o délce Miliardy odstínů šedi (viděla jsem v knihkupectví, ne že  bych snad byla AŽ TAK sečtělá) a v tomhle příspěvku svého špatného vnitřního spisovatele udržet na uzdě. Ono taky není moc co psát. Krom toho, že clafoutis je celkem zajímavý, jednoduchý, rychlý, lehký a dobrý letní dezert. Rozjíždí se překrátká sezóna třešní, tak si je neodříkejte a potom, co se nacpete k prasknutí a zapijete je vodou, můžete s hekáním dát zbytek do formy a upéct tuhle zvláštnůstku. Odpusťte si nudné, dusivé bublaniny, tohle je lepčí, uvidíte! Navíc je to maxirychlovka, rozmixujete náplň a nalejete na třešně do formy, co víc chtít?

LILKOVÉ CURRY JAKO Z HYDERABADU/ BAGARA BAINGAN

Co vy se se mnou všechno nedozvíte! Tak se přiznejte, nestyďte se, kdo z vás věděl, kde v Indii leží Hyberabad? No? Ruce nahoru! Les rukou? Polom? Nebyla jsem na tom líp. Člověk v těchhle situacích nemůže nemilovat strýce Googla, že? Tak dnes si ukuchtíme lilkové curry Bagara baingan, které je inspirované jídlem připravovaným v této oblasti, kdy se, alespoň podle wikipedie, mladé lilky naplní kokosovo-arašídovou pastou a vaří se v krémové omáčce. Recept jsem vyčmuchala kde jinde, než u mé momentální indické bohyně Michelle Peters. Lilky plnit nebudete, nebojte, žádná tučná čuňárna to taky není, takže vlastně odpočinek a dieta. I když odpočinek... Je to asi nejsložitější indické jídlo, které jsem zatím vařila, je s ním celkem crcáního, ale stojí za to. Jak jinak... Začerstva dostala naloženo i ulítaná kamarádka a aspoň vypadala a tvrdila, že je to šmakozita. Ale ono po bagetách z benzínek... Viď, Verčo? Tak si vyčleňte nějaké nudné propršené odpoledne a pusťte se do něj taky.

PODMÁSLOVÝ KOLÁČ S JAHODAMI A OSTRUŽINAMI

Soudě podle čtenářské oblíbenosti makronkových příspěvků lze usuzovat, že je celkem na čase, abych přišla s tímhle koláčem. Nejen že je dobrý, že by se z toho jeden blahem počůral, ale taky vy (a já) blázni makronkoví můžete spotřebovat to kvantum žloutků, které vám po pleskání makronek zbývá! No nejsem já zlatíčko? Dobře, když vy mlčíte, odpovím si sama. Ano, jsem zlatíčko. Aspoň takhle na dálku... Celkem na tenhle koláč vyplácáte čtyři až pět žloutků, to už docela jde, ne? Samozřejmě vám nic nebrání si ho upéct, i když nakrásně zrovna žádné žloutky v lednici nemáte - bílky si dejte zamrazit a pak jen vyndavejte podle potřeby. No poďyvejte na tu fotku, nedali byste si? Dali, co? Tak šup krást ke slepicím a do toho!

VINDALOO II. - JINAK A LÉPE, PROTOŽE TRADIČNĚJI

Sice jsem pro vás na tento týden měla v plánu něco jiného, ale prostě nemůžu jinak, musí to ze mě ven teď, jinak prasknu. Sobec! No ale cáry masa z Kuchty po celém našem bytě jistě nechcete mít na svědomí, tak co, ne? Objevila jsem recept na Vindaloo, který se poměrně věrně drží tradičního postupu. Je od kanadské bloggerky Michelle Peters, která na svém blogu hojně těží ze svých indických kořenů a je tak, myslím, více než důvěryhodným zdrojem. Ale důkaz se skrývá v jídle, jak víme. A skutečně - pamatujete si, jak skákali ti přiblblí medvídci, když se napili hopsinkové šťávy (byli to vůbec medvídci?)? Tak skoro tak jsem skákala já, když jsem pozřela tohle Vindaloo. I od stěn jsem se odrážela. Naprosté a nekontrolovatelné nadšení, chuť uvařit to celé znova, než se to sní a nechuť se o hrnec dělit... Skoro jsem dostala i cukání jet do Indie, a to už je u mě velká přeháňka! Vy, kdož zbožňujete indická jídla, zkusit tenhle recept vám ukládám za domácí úkol, bez odmlouvání, volání rodičů, házení houbou, nebo budou lítat poznámky a soužka se bude zlobit! A běžte si udělat kafíčko, tohle bude dlouhý čtení.

MLS NA KLACKU - DOMÁCÍ NANUKY

Taaaak, loni jsme se trochu, někteří možná i doslova, ponořili do zmrzliny, případně do dietnější banánové, a letos si, děti, připravíme domácí nanuky! Jen si to přiznejme, kdo si občas v příšerném parnu rád nezchladí mozkovnu nějakým mlsem na tyči? No, vidíte. Výhoda nanuků je v tom, že jsou malé (rozuměj - nesežereme toho kýbl), můžete si vybrat z desítek druhů a některé nejsou ani tak zoufale nedietní jako třeba zrovna Magnum, které vydá za hlavní jídlo i s dezertem. Nicméně pořád v nich bude spousta aditiv a nepotřebných blbostí. A to je příležitost pro vašeho, byť třeba hluboce zahrabaného, kreativce - není nic snažšího, než si nanuky vystřihnout doma. Ne tedy doslova, stříhat budete maximálně špejle, ale jinak jsou v cuku letu hotové a vy pak jen chodíte do mrazáku. A pořád, neřád.. A jak jsou z jejich výroby nadšené děti, to vám snad ani nemusím vykládat... Tak urá na nanuky!

JAK PŘEKONAT NENÁVIST KE KORIANDRU - KORIANDROVÉ PESTO

Z tohohle teda sedím na větvi, to vás upozorňuju předem. Že koriandr spousta lidí nemůže ani cítit, za to bych dala ruku do ohně. Ostatně, sama jsem k nim kdysi patřila. Ne že bych výplach tlamičky mýdlem občas nepotřebovala, chuť koriandru mi ale ze začátku tak mocně evokovala Pejska, když sežral Kočičce mýdlo, které koupila na umytí podlahy, že jsem nechtěla riskovat, že skončím stejně jako on - slzící, prskající, bublající. To sice po požití koriandru nenastalo, stejně ale pro mě byla jeho konzumace dlouho zapovězená. Pak se ale někde v mozku přehodila vyhýbka a šlo to. Teď si naopak bez koriandru nedovedu pokrmy snoubící se s ním přímo skvěle, tedy všechna možná orientální jídla, vůbec představit, a když jsou bez něj, je to tak nějak plošší. Každopádně zpět k haterům - jestli máte s koriandrem problém, ale zároveň vás už bazalkové pesto nudí k smrti, nabízím vám tohle überpesto, které předčilo všechna má očekávání, natož pak manželova, který má koriandr rád, asi jako když měsíc denně prudím, že nutně potřebuju přivrtat zahrádku za okno. Protože tohle pesto ohodnotil slovy "fakt moc dobrý" - na hatera dobrý, ne?

THIT HEO KHO TRUNG - VIETNAMSKÉ VEPŘOVÉ MASO V KARAMELOVÉ OMÁČCE

S vejci. To už se mi do nadpisu nevešlo. Já vím, já vím, zní to těžce, sytě, zimní jídlo, bla bla blady bla bla... Jenže... mně vám se udělalo nějak smutno, a hádejte na koho jsem si vzpomněla. Na tyhle luxusní prasečí "love handles". Dostala jsem prostě chuť na něco pořádného, uspokojivého a voňavého. S curry se mi crcat nechtělo, pho jíme pořád, a tak se mi z paměti vynořilo tohle skoro zapomenuté, ale milované jídlo. Vařila jsem ho už několikrát a pokaždé se mi oči skoro nechtěly vrátit do standardní polohy, jak se mi protáčely blahem vzad, stranou a vůbec vzhůru nohama. Sranda je, že nemusíte otráveně klikat na tlačítko "zpět", páč ingredience na tohle exotické jídlo máte s největší pravděpodobností doma, nebo naprosto bez problémů koupíte v běžné obchodní síti. Mám tak nějak podezření, že se u vás bude chvíli svítit vámi, po prvním soustu se rozzáříte jak vánoční stromek! A navíc je to jedna dvě, Honza jde, hotové. Tedy práce, pak se to pár hodin vaří, ale už samo. A vy máte nohy nahoře, prst v nose, ruce v gatích, jak si kdo ráčí (p)řát.

NEDĚLNÍ KUŘE NA CITRONU A TYMIÁNU, TŘEBA PRO MÁMU

Jedno z nejoblíbenějších jídel každého prcka, možná i dospělého prcka, a přitom tak jednoduché na přípravu. Hodíte ptáka do trouby na citron, tymiánové větve, trochu postrašíte máslem a za hodinu a půl vytáhnete voňavou, byť trochu smrsklou, nádheru. No nebudu to protahovat - blíží se den matek - tak tady máte, pánové manželé a zlotřilé potomstvo, inspiraci, co připravit matince na neděli k obědu. Vyžeňte ji dopoledne na nákupy (cetek nebo oblečení, prosím, ne jídla pro celou rodinu na příští týden!) a pak se nechte po zbytek odpoledne drbat za ušiskama pochvalami od dojaté mámy, jaké že to má štěstí, že má právě vás!

FALEŠNÁÁÁ, FALEŠNÁ MUSAKA

Ano, je. Václav Klaus by s tímhle označením jistě neváhal. Pracovní název je to ale dobrý, ne? Jak Klause ráda nemám, lilek naopak, což už jsem v několika minulých článcích zmínila, zbožňuju. Skoro jsou to takové dva protipóly. Klaus a lilek, myslím. Lilek je pokorný, skromný, důstojný ve své temné fialovosti, přizpůsobivý, na nic si nehraje, nekňourá a nevzteká se, když nemá výlučnou pozornost okolí, a zaplať pánbuh tu bude i pro další generace. I lidový název lilku "jablko bláznů" se do téhle rovnice hodí celkem hezky.. No ale k musace - je opravdu, ale opravdu falešná. Není v ní jehněčí maso, není v ní bešamel a lilky jsou ogrilované, ne smažené na oleji. Tím pádem je taky co? Ano, dietnější. S nějakým zeleninovým salátkem skvělé a vyvážené jídlo, za které by nás třeba možná ani výživový poradce smrtelně nezranil svým ukazovátkem..

KŘEHKÉ, ŽITNÉ, CELOZRNNÉ, A JEŠTĚ KE VŠEMU KVÁSKOVÉ, CHLEBÍČKY

"Kdo se bojí, vyprazdňuje se v síni" se říká. A to já nechci, protože bych pak musela sklízet "ovoce" svých činů. A tak jsem se bát přestala a po dlouhém snění o křehkých žitných chlebíčcích, na které jsem si před pár lety vybudovala závislost, se je pokusila zreplikovat doma. Od nynějška přijímám oslovení "náš drahý génie", případně jen "génie", pro anglicky mluvící "oh, sorceress". Protože víte co? Podařilo se! Jsou naprosto skvělé, křupavé, kváskově navinulé, prostě dokonalé! Je to vlastně jako byste chroupali JEN chlebovou kůrku, a pěkně vypečenou. Stává se to málokdy, v tomhle případě jsem se sebou ale maximálně spokojená a celý den se ukájím pocitem naprosté satisfakce! Taky je možné, že nejsem génius, ale prostě jen primitiv přehnaně orientovaný na žvanec. Rozhodněte se sami. Každopádem se dávka chlebíčků snědla v rekordním čase, i prckové se dožadovali dalších a dalších přídělů. A to je pak jasné, když to chutná svišťům, je to pecka!

RAJSKÁ POLÉVKA S INDICKÝM OCÁSKEM

Tak jsem tady zase otravně s další polívečkou. Cože? Klasická rajská už vám leze ušima? Tak to je čas vyzkoušet tuhle s hřejivým závanem Indie! Při jednom rozjímání nad tím, co tak rodině rychle splácnout k večeři, jsem se nechala inspirovat plechovkovou sekcí naší spíše a vzniklo z toho tohle. Já rajdu tak miluju! Heleďte, nechte si ty přisprostlé asociace, tahle rajda je nevinná, a taky moc dobrá. Nic neplatíte, ani nic nechytíte, slibuju. Nemůžu vám ale slíbit, že se z vás nestanou závisláci. My ji zlikvidovali během jednoho sezení. 

ŽITNÝ SAMOSTOJÁK - CELOŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLEBA

Myslím, že chlebů už jsem pár upekla, a to i žitných, ale tenhle je pro nás z kategorie těch "zdravých" prostě vítěz. I když se nepovedou oka jako na punčoše, stejně je během dvou dnů pryč. Nikdy bych neřekla, že si žitný chleba takhle oblíbím. Teď, po návratu z ultra all inclusive pobytu u tchýně, bych si ho musela oblíbit, i kdybych nechtěla! Připadám si jako anakonda, která pozřela cca 3-4 leté dítě, takže v nejbližší době očekávejte na blogu salátky, polévky a další zdravosti. No fuj, to zas byly Velikonoce! Doufám, že vy jste na tom líp, ale i tak si pojďte tohohle žitného bobana upéct taky.

CO S TUŘÍNEM? SLEZSKÉ KVAKY, PŘECE!

To čučíte, co? Cotoé, ptáte se? Polívka to je, jak jinak u polívkový Máni! Asi před čtrnácti dny jsem v Kauflandu celkem automaticky dala do košíku tuřín, prostě jen že tam byl a nikdy předtím jsem ho v krámě nepotkala. Okamžitě mi proletělo hlavou, že udělám další várku "Branston pickle". Hned za pokladnou mi ale kolem krku s láskou skočila vrozená lenost a čistit a krájet kýbl zeleniny se mi fakt ukrutně nechtělo. No jo, ale teď na mě z lednice při každém otevření zírala béžovofialová hlava, dost tam překážela, a já vůbec netušila, co s ní. Tak jsem ji proaktivně vyndala. Několik dní pobývala na lince, pak na digestoři, takový němý svědek chodu naší domácnosti. Až mi trpělivost došla, trochu jsem zapátrala a zjistila, že se z tuřínu dá udělat celkem lahodně znějící polívka. No a to bych nebyla já. A víte co? Vyplatilo se, je báječná!

RYCHLÝ FENYKLOVÝ SALÁT S JABLKEM A UZENOU MAKRELOU

Občas mě při týdenním rodinném nákupu přepadne záchvat chuti na něco. Často se ale stane, že po příjezdu domů chuť přejde. Nebo je zakoupená věc taková prasárna, že dát si ji k večeři, urve mi to žlučník i s přilehlými orgány, a na oběd je to tak nějak málo nebo co.. Tak se odvíjel i příběh kamarádky uzené makrely, na kterou jsem po letech dostala neovladatelnou chuť. Ležela si tak v šuplátku lednice zavakuovaná v igelitu a byla čím dál nakrklejší. Kdyby měla oči, byla by jimi po mně zle loupala! Už jsem se jí do těch očních důlků nemohla ani podívat, styděla jsem se. Pak mi při dalším nákupu do cesty skočila bulva fenyklu, mně to v mozku probilo, v supermarketu na chvíli zhasla všechna světla, a bylo jasno. Přece fenykl se často používá do salátu! A s čímpak asi myslíte, že se ten fenykl do salátu nejčastěji páruje? No?! No, ano, s pomerančem... Jenže taky s rybou, vy chytráci! A proč ne rovnou uzenou, no ne?

ZIMNÍ PIVNÍ POLÉVKA S ČEDAREM

Za tuhle polívku mě budete proklínat. Dva týdny po výplatě budete v práci brousit kolem účtárny a rozpačitě šoupat nohama, nevěda, jestli máte energicky zaklepat a pak si už méně energicky říct o tu zálohu, nebo ne, nebo jestli máte ještě nějaké příbuzné, kteří by vás mohli do konce měsíce založit. A proč? Inu, tahle polívečka není vzhledem k ceně čedaru u nás a množství, které do ní přijde, z těch levných, ale je zase z těch nejlepších, co můj ctěný rypáček měl to potěšení ochutnat. Taky není z těch nejdietnějších, ale to jde ruku v ruce, že ano. Takže zkrátka jestli máte po výplatě a naprosto nutně se potřebujete dostat do těch pěkných plaveček, které jste si loni pořídili a teď (po zimě, logicky) na vás visí a VŮBEC  nevyniknou, uvařte si tuhle dobrotu. Slibuju, že pro vaše čichové buňky to bude epesní zážitek. A pro mzdovku potom taky, až z vás poleze ten důvod o potřebě přispět milovanému strýčkovi na smuteční obřad ...

ČEKULÁDOVÝ DORT PRO PRVOROZEŇÁTKO

Naše milované prvorozeně překonalo další metu. Překulil se jí čtvrtý rok života. Za ten rok od třetích narozenin se v jejím životě událo mnohé. Třeba přijala toho malého zuřivého vetřelce plně za svého bráchu a jde jí to náramně, začala chodit do školky, kde se jí teď už líbí tak, že se s tátou skoro ani nerozloučí, když vletí do třídy, je trochu hubatější, ale pořád to nejlaskavější a nejmilejší dítě (po tatínkovi, výjimečně bez sarkasmu), které znám, vyrostla snad o deset centimetrů, takže, stejně jako kdysi její maminka, je suverénně nejvyšší v celé třídě, a taky proběhla nějaká nenápadná první metamorfóza z buclatého pozdního batolete ve slečnu, která začíná řešit, co a jak na sebe.. Bůh s námi. Některé věci ale zůstaly stejné jako loni, takže jsem na dotaz, jaký dort by si přála k narozeninám, obdržela stejnou odpověď - čokoládový. Tak ho tady máme.

SIOPAO - THE DARING BAKERS' CHALLENGE FEBRUARY 2015

Tak.. únorovou výzvu The Daring Bakers jsem nějak neráčila stihnout, přece jen dovolená v Krakonoších dostala zelenou. Ale byla to jedna z výzev, kterou jsem toužila splnit, protože asijská kuchyně je mi prostě sympatická a pak, bochánky plněné voňavým mletým masem, tomu tak nějak nejde odolat. Protože jsem ale trávila poslední dny uvázaná doma pomyslnou rotavirovou smyčkou, kterou mi okolo krku stáhl náš junior, a neměla tak možnost ani sílu koupit maso (ani dodržet recept na těsto, se taky ukázalo... zlobivá cuchta!), pojala jsem výzvu vegetariánsky. Asii tam evokuje hokkaido dýně v náplni, to musí stačit. Při realizaci jsem zažívala stavy hlubokého a velice upřímného zpytování vlastní svéprávnosti, nadávala jako rodilý Severomoravan (to mě naučil manžel), setřásala ze sebe vlastní vzteklé, rudé, řičící rekonvalescencující batole a modlila se, abych ho nezabalila do těch bochánků a neupekla taky. Že bych nemusela pro to maso. Zvláštní, jak se usměvavý a užvaněný pohodář dokáže proměnit v rudého, celý den vřískajícího démona. V době, kdy už je nemoc ta tam. Po kom to tak může mít? Naprosto tápu... Dalo by se tedy říct, že tohle byla opravdu "challenge", byť z jiných důvodů. Vy si to klidně střihněte bez toho řvoucího batolete, uvidíte, že to půjde snáz.

PB COOKIES S JABLKEM

Jeden by snad skoro i řekl, že mám ráda jabka, nebo co... Tak jsem si uvědomila, že nemálo receptů na blogu je s jabky, případně alespoň s jedním. Ve skutečnosti mě čestvá nijak extra nevzrušují. Vařená, pečená, dušená a já nevím jaká, mi už puls trochu  mimo obvyklé pásmo vyhánějí. Ne že bych snad přímo měla tep, jako když bych se ocitla sama samička na lavičce vedle, řekněme, mého milovaného Toma Waitse, ale změna tam nějaká je.. Jabka sice kupujeme parádní a křupavá a domácí a voňavá na holešovické tržnici, ale i tak jich většinu schroustají naši minichrousti a moje lepší polovička. Těmhle sušenkám dodají spolu s tvarohem trochu čerstvý nádech, trochu navinulosti a v neposlední řadě vlhkosti. Díky tvarohu to pak taky nejsou typické křupavé cookies, ale vláčné a měkké sušenky. 

TOASTOVÝ CHLEBA S TANGZHONGEM A OMLÁDKEM

Nikdy bych to do sebe neřekla, ale posledních pár týdnů ulítávám na žitném kváskovém chlebu. Samostojném celožitném bochníku, často celozrnném. To ale reálně znamená, že já s choromyslně šťastným výrazem ve tváři nabídnu dětem a jejich naducaným tvářičkám žitný krajíc, a ony se s odporem odvrátí, a to, které už vládne lidskou řečí, podá dotaz na rohlíky.. Zabít málo, člověk se může servat, aby jim, nevděčníkům, přinesl skývu chleba na stůl a ony pohrdnou! Ba ne, jen vytvářím dramatický efekt, nepohrdnou úplně, ale do celožita celé žhavé nejsou. A tak spatřil světlo světa tenhle jedovatý bílý bochňajz. Místo rohlíků jsem chtěla upéct něco v jednom kuse. Pak tam byl další požadavek, a to aby chleba vydržel co nejdéle měkký, když ho budou jíst jenom prckové. Vzpomněla jsem na tangzhong a jeho účinky. Aby chleban nebyl tolik cítit droždím, použila jsem omládek a k nadýchanosti jistě přispělo i částečné zadělání podmáslím. Výsledek? Mrňata si chrochtala a s nimi i manžel, který dekadentně posnídal pár krajíců s Nutellou.

ZELŇAČKA... A JAK SE MI TO PŘIHODILO

Předem varuju všechny zdravomilitanty a výživobijce, že tenhle příspěvek by FAKT neměli rozklikávat. On by se ten jeden osamělý aterosklerotický plát, který se v jejich cévách nachází, taky mohl vzteky a znechucením urvat, až si přečtou recept! A víme, co takový plát může napáchat... A bylo by to jen díky tomu, že tam byl sám a nudil se, kdyby tam měl kamarády, má o zábavu postaráno a nebude se samovraždit odtrháváním. No ale k věci - chci vám představit mou osobní verzi zelňačky. Než nechám zvednout les rukou s tím, že "sím, soužko, ale takhle se zelňačka neeeeděěěěláááá!", říkám rovnou, že to není žádná tradiční a krajová nebo nevím jaká zelňačka. Jak se říká hezky a něžně česky "there's more than one way to skin a cat", obměňování mě u jídla ba, a navíc je tahle polívka fakt hříšně dobrá!

SALÁT Z ČERVENÉ ŘEPY POČTVTÉ!

Co vy a řepa? Ne vaše řepa, ta kupovaná, červená. Mnohými nenáviděná. Co? Baštíte nebo štítivě obcházíte obloukem a z její zemité vůně se vám dělá mdlo stejně, jako když vaším open spacem projde ten fešácký korporátní manažírek  a vypadá, že pluje na obláčku parfému Chanel Egoiste? Pravda, ne vždy je řepa lahodná. U nás se jí spořádá hromada, dokonce i děti ji mají rády. Je ale pravda, že pořád to samé dokola se přejí i tomu největšímu řepákovi, je potřeba zapojit trochu fantazie. Poslední salát, který jsem v záchvatu ze zoufalství plynoucí invence, dala dohromady, mi ale moc chutnal, proto se o něj dělím. Různých obměn řepného salátu není nikdy dost.

SILVESTROVSKÉ POZŮSTATKY - VEPŘOVÉ KOLENO NA ČERNÉM PIVU A JABLÍČKU

Uvědomuju si, že vepřové koleno není žádná novinka, receptů je na netu spousta. I přesto si sem jedno kolínko hodím. Prasečí, ne svoje. Jak jako, jakej je v tom rozdíl??!.... Haha, sme se zase nasmáli... Jak malí smradi taky! Jednak si troufám tvrdit, že tenhle recept nikde nenajdete, protože vzniknul spontánně při vaření, a pak taky přicházím s nabídkou (ne, toho ne..) zkvalitnění výsledného pokrmu za použití jedinečné a jednoduché techniky. A totiž naložení do solného roztoku. Budete překvapení, jak moc to dodá výslednému jídlu na chuti a šťavnatosti. O "brining", což je anglický termín pro nakládání do solného roztoku, jsem se v podstatě poprvé hlouběji dozvěděla v knize Hestona Blumenthala Heston at Home. Pojďme se na to mrknout.

CHUŤOVÁ ETIKETA II

Před drahnou dobou jsem sesmolila článek o chuti, jak to vlastně s tou naší chutí funguje, zjistili jsme, že je to ve skutečnosti převážně o čichu, vyplivla jsem na vás (ne ze své prázdné hlavinky, ovšem) výčet ovocných, kořeněných a bylinkových ingrediencí a seznam toho, s čím se mají rády. Bylo vám to k něčemu? Ne? Tak dobrá, že tak hezky prosíte, máme tu díl druhý, kde vás už nebudu poučovat o základech, ale vletíme do toho rovnýma nohama. Páč jsem unikát a raritní jedinec, dodržuju svoje sliby, takže co jsem slíbila na konci minulého článku, musím splnit. Jako jiskra jasná!

Zdroj: winefolly.com

MELTING MOMENTS

Slavím první narozeniny mého blogu! Hladovkou.. Ale o tom jindy. Sama tomu nevěřím. Rok, a už se ani nepočůrává, šikulka. Původním úmyslem bylo někam hodit zkušenosti a krví a potem vydobyté znalosti, které jsem získala při pleskání makronek. Přišlo mi líto nepředat je dál. Nic moc víc do budoucna jsem neřešila. Teď, po roce überzábavného vaření, psaní a focení vím, že minimálně posty o makronkách nebyly zbytečné. Vidím, že spousta zoufalců si je vyhledá, aby si rvali vlasy ještě s pár radami navíc. Ostatní recepty si taky nějaké to čtenářstvo našly, což mě neskutečně těší a stále do velké míry překvapuje, už vzhledem k počtu food blogů a receptů na netu kolujících. Tímto děkuju všem věrným i nevěrným čtenářům, neřkuli fandům, pokusím se být i nadále snad inspirací, snad zábavou a určitě teda grafomanem. Abych dodala ročnímu výročí důstojnosti, oblažím virtuální prostor receptem na sušenky, které se symbolicky pojí se vzedmutím mé vášně pro vaření. Melting moments - svůj moment slávy zažily v australské soutěži Masterchef.

KÁČ KÁČ KÁČ KAČENÁ - KACHNÍ PRSA S ČERVENÝM RYBÍZEM

V plném fyzickém a neúplném duševním zdraví, jak si bystřejší z vás už asi všimli, jsem se na téhle planetě dožila třiceti sedmi let! Myslím, že to je docela výkon, když uvážím mou neohrabanost, ba někdy doslova chromost, v dětství, pak taky nemálo povahových rysů, za které by mě rodiče, muž, pár přátel a ostatní ve vzdálenějším okolí chvílemi asi nejradši zatloukli dvěma dobře mířenými ranami do země, a mé vlastní sebedestruktivní sklony. Jo, oslavila jsem další narozeniny. Na slavení těch vlastních mě nikdy neužilo, pozornost upřená mým směrem mě vždycky vrhá spíš směr rozpaky a způsobuje křečovité kroucení. Takže to elegantně vyřešil jeden lepší oběd v rámci rodiny a byl pokoj. Kachní ňadra. Znáte? Vaříte? Myslím, že ke slavnostnějším příležitostem je to více než dobrá alternativa k typicky českým řízkům. Nabízím vám svůj pohled na tohle delikátní masíčko.

GULÁŠOVKA JAKO ZE ŠKOLNÍ JÍDELNY

Tak vám nevím, mám pocit, že jsem snad zaspala nějaký odchod Slunce na věčnost. Nevím, kam šlo a kdy se vrátí, ale momentálně to fakt vypadá, že to ani nemá v úmyslu. Nikdy. Ani když budeme hodní! Posledních několik týdnů leží na obloze šedivá deka, ze které se navíc občas něco leje, do toho kvetou stromy a vylézají sněženky, to by jeden brečel. Když vás ještě dítě pár dní po sobě vytáhne ráno z postele v šest, vy dalších šest hodin čekáte, až bude trochu světla, aby za hodinu byla zase skoro tma, je jasné, že míra deprimovanosti nabírá sebevražedných rozměrů. A to jsou pro mě dny, kdy je potřeba uvařit něco, co vzpruží tělo a ducha. Ba dokonce i tělesné orgány, o jejichž životě jste dosud neměli ani ponětí, se probudí k životu! Jako třeba žlučník.

KOČIČÁKY A OSLAVA ŽENSKÉ VŠESCHOPNOSTI

Vánoce jsou tak trochu hodně o sadismu, jak máme všichni ještě v čestvé paměti. Univerzálním sadismu, kdy většina z nás před zrcadlem tuní všeobjímající úsměvy, pohodové potřásání hlavou, že "ty vánoce u nás taky moc neřešíme..." a tak podobně. Pravda bývá často někde mnohem hnusněji od toho růžového scénáře. Nejčastěji pro ženy, kterým, co si budeme vykládat, ještě pořád leží větší procento předvánočního blbnince na bedrech. Protože nevím proč, že jsme velmi snadno manipulovatelné, říkat nechci.. Ale aspoň nám nějak pomůžu. Až za rok budete zase týden před svátky už jen nerozmotatelný uzel chaoticky se hemžících neuronů, z toho přepohodového úsměvu vás budou brát křeče až v zádech a přes oko budete nosit regulérně pásku, abyste skryla tik, vzpomeňte si na Kočičáky. Jsou umíchané během pěti minut, nemusíte nic modelovat, plnit, obalovat, je to strašně dobré (ne pokud zrovna nemůžete vystát vlašáky...) a minimálně tu pásku pak budete moci sundat, jelikož technicky budete mít vlastně napečeno! Tak doufám, že jsem nepřišla s křížkem po funuse tak nějak doslova a že jste ty právě minulé vánoce daly/i i s křečí a páskou.

CHETTINAD CURRY, VOŇAVÉ NOVOROČNÍ POLÍBENÍ

Rok 2014 je mrtev, ať žije rok 2015! Nevím, jak vy, já tyhle přechody nějak zvlášť nevnímám. Taky jsem vždycky musela vyvinout nadlidské úsilí, abych ustála křepčení silvestrovských davů bez vrhání zděšených, zmatených a tázavých pohledů směrem k rozumněji vypadajícím jedincům. Případně jsem byla nucena poslouchat dobře míněné rady typu "usměj se"... Jjjjjasně, to poslouchám asi tak zhruba od pěti let, co máme nového? Co mám slavit, co čekat, že na mě bude číhat tak asi jiného za rohem postýlky, až se 1. ledna probudím? Maximálně tričko, které jsem tam předchozího dne bordelářsky pohodila. Nebo synovy ponožtičky, které s oblibou hází na nejhůře dosažitelná místa (až mu bude osmnáct, bude to o poznání méně roztomilé). Od jisté doby tedy "slavím" v klidu domova a následující den jen sardonicky předčítám bilance utržených končetin a přetékajících záchytek. U nás je každopádně nový rok prozatím tomu starému podobný jako vejce vejci. No a aby to teda nebyla taková nuda, začali jsme ho aspoň pěkně zostra. Jestli máte rádi curry, tohle lahůdkové prostě musíte zkusit.