KVĚTÁKOVÉ CURRY Z VLASTNÍ ZAHRÁDKY

Nazdar, bumbrlíčci! Máme skoro po prázdninách, léto se chýlí ke konci, začíná období hojnosti a tak začínáme sklízet, co jsme zaseli. Ti z nás, kteří sejí většinou pouze vítr (a taky semínko toskánského citronu jsem zasela, ale pak se dozvěděla, že se to nesmí/nemá) nebo nemají zahrádku, jsou nuceni si plody kupovat. To nás ale nezastaví, pochutnáme si i tak. Zjara jsem na sockách naťukla zájem ctěného čtenářstva o recept na květákové curry. Zájem byl omračující, lidí se nadšeně ozvalo šest, až pět, zkrátka jsem byla zaplavena pozitivními reakcemi. Byla by blbost mrcasit se sepisováním receptu na jaře, kdy o květák jeden nezavadí, viďte. Nebo by si na něj měl brát hypotéku. Ale já nezapomínám. Bohužel. Teda zapomínám, samozřejmě, pořád něco zapomínám. Ale víme, jak je to s ženskýma, žejo. Takhle nezapomínám. A taky nezapomínám, co jsem naslibovala. Samy se ty životní úzkosti a výčitky svědomí neudělají, to je jasné! Takže drumroll, plním další závazek.

MADRAS CURRY - AUTENTICITA Z BRITSKÝCH OSTROVŮ

Hou hou hou… To se dívíme, že? Divíme se tak, že bychom se ani víc divit nemohli? To je dobře. Divení není nikdy dost. Ale nakonec, je adventní čas, čas zázraků, tak co bych nemohla na mrrrtvý blog mrrrrtvou rrrukou napsat příspěvek, že jo. Mám pár dnů dovolenou, abych se připravila na vánoce. Převážně psychicky, muhehe. Venku adventní, zasněžená romantika, která volá po něčem mamkovském, bydlenkovském. Mohla bych péct cukroví třeba. Mohla bych vít adventní věnec. Mohla bych dětem vytvářet vzpomínky přípravou nezapomenutelných českých vánoc. Mohla. Kdybych nebyla rozbitá. K mnoha tradicím mám spratkovsky vzpurný vztah, takže i s vánoci to je dost “hit and miss”. Jako zástupce kozorožího lidu mě tento můj rys jednoznačně vylučuje ze zástupu těchto svědomitých, análně retentivních tradicionalistů. Jak říkám, rozbitá. Ale naštěstí zatím nechodí žádná adventní policie, která by kontrolovala, jestli ty vánoce dělám správně, tím pádem snad projde, že děti budou mít advent spojen s bytem provoněným curry. Vlezla na mě poslední dobou nějaká indická. Curry bych mohla snídat, obědvat, i večeřet. Takže tu voňavou vlnu sjíždím a vánoce musí počkat. Kapr v goanské úpravě by ovšem taky nemusel být vůbec k zahození. Ale k věci, proč jsme se tu dnes všichni sešli.

THAJSKO-NUSELSKÉ PŘÁTELSTVÍ A CURRY JAKO DŮKAZ - TROCHA PUNKU NA ROZLOUČENOU

Uohoooh, no nazdar! Kdybychom to tak trochu neavizovali na facebooku, byli bychom celí překvapení, co se tady zjevilo, že? No nepočítala jsem s tím ani já, co vám budu vykládat. Na druhou stranu jsem byla již několik měsíců tak jako nenápadně a pod čarou celá divoká z toho, jak jsem odsud vyghostila a že třeba kvůli mně někde někdo pláče. Tedy samozřejmě pláče z těch hezkých důvodů, jako že je mu smutno po mém neopakovatelném humoru, mé grafomanické lehkosti, sžíravé sebeironii a tak, nikoliv proto, že jsem ho pozurážela, seřvala na tři doby a poslala na chuj... Od fejkčízkejku nám pod nohama protekla nějaká ta voda, některým i do obuvi, a myslím, že je nám už všem jasné, že tady se končí, zavíráme krám, hasta la vista, bejby! Průpovídku v profilu na fb, že jsem lehce schizofrenní jsem si samozřejmě nevycucala, i proto moje zdejší rozloučení přichází s takovou prodlevou. Krom plácání se v neproduktivním bahně nenávisti k Rusovi a vyčuránkovskému lidskému pokolení všeobecně, jsem se plácala v pochybách, jestli to tady fakt úplně zabalit. Že to pak jako bude trapas, když mě posedne psací démon a budu sem s něčím chtít proklouznout. To mi nezávidíte, takováto masivní dilemata, že?! Proto je Pambuch naděluje mně, ví, že tyto složité situace ustojím, to dá rozum...

PIZZA, PODDRUH DOMÁCÍ

Radši jsem si pospíšila a půl roku od prvního slibu vám nesu svou pizza recepturu. Vždycky jsem byla rychlá. A přitom účinná... To se tak někdy stane. Zhruba jednou za 143 let. A pět měsíců. Rozhodovala jsem se, co vám naservírovat jako další recept. V úvahu samozřejmě přicházely jedlý dárky, ale to vzhledem k ročnímu období nemá prakticky žádnej smysl, že ano. A kdyby na chleba nebylo, můžete někoho podarovat i pizzou, žejo! O ty jedlý dárky se navíc jistě s radostí a pečlivostí sobě vlastní postarají ostatní food blogy. U mě se můžete spolehnout na čistokrevnou sobeckost, což znamená, že si sem dám, co chci. Už ne vždy kdy chci, ale to všichni víme, co?

SUAN LA FEN/ HOT AND SOUR GLASS NOODLES - SEČUÁN SE VRACÍ NA PLNÝ PECKY

To je tempo, panečku, druhý recept během čtyř měsíců! Takhle díru do světa neudělám, pravda, ale taky mě za to zatím nikdo neplatí, viď! Za dva měsíce mě ale bude platit pracák, ten, jak známo, platí excelentně, takže se budu moct blogýskokoníčku zase pořádně pověnovat a to teprve uvidíte ten tanec, miláčkové! Ale asi s tím vstáváním z popela začnu už teď, zatímco mi ještě dva měsíce poběží plný plat, neb mám "pracovní volno", jak situaci laskavě nazval loutkovodič. Situace lehce nahovnoidní, mám zase o nějakou tu iluzi méně, paranoidního pracovního distancu do budoucna více, a můj sarkastický škleb se při pohledu na manipulativní mikromanažery foukající si imaginární bebíčka svého ega ještě o něco rozšířil. Nečiní mi to ani pramalou radost, právě naopak, ale i tomu se asi říká dospělost, což? Každopádně, hešteg rant over, jak jsem byla hrdinně pravila, můžu jít řídit třeba tramvaj, to jsem ještě nezkusila. Teda ne že bych to ostatní zkusila, třeba prostitutka jsem taky nebyla, ale jsou věci, na které už nějak nemám věk, o figuře a nátuře nemluvě, že ano. Nicméně, teoreticky se v příštích měsících máte na co těšit! Je fakt, že pár objevů (klasifikováno mou maličkostí) v rukávu mám, ale nějak nebylo kdy vám je naservírovat.

KHAO SOI - THAJSKÉ ANTIDEPRESIVUM

No tak jo! To nám to od září a posledního příspěvku uteklo, viďte, spoluobčané? Ale já vám to říkala.. No, máme tu nový rok, novou dekádu dokonce, nesmíme troškařit, takže všem všechno dobré, nechť jsou všechny bytosti šťastny, a tak dál a tak dál, všichni víme, a pojďme jíst. Od toho jsme, předpokládám, tady, ne? Užívám si poslední dny volna před tím, než začnu svým všelikým působením oblažovat šťastlivce v nové práci, a tak mám trochu víc času věnovat se vaření. Času trochu víc je, energie už tolik ne. Stejně jako Frištenský z výletu na Severní pól, jsem i já z té cesty novým rokem zatím poněkud otrávená. Trochu moc dlouho mi dojíždí (snad jen) viróza, kašlem, který testuje mé dvěma porody políbené pánevní dno, obtěžuju široké okolí, po anabázi s prasklou stoupačkou stále žijeme v bordelu jak uprostřed Dillí, necháváme zeď schnout, abychom z ní za měsíc nesklízeli houby, kdyby se skříň narvala zpátky na místo hned. No a nakonec se taktéž ukazuje, že traumatické zážitky utržené v posledních týdnech pracovního procesu, mají řádný dojezd, následkem čehož všehož se ráčím nacházet v lehce depresivním ladění, melancholicky trpím, intenzivně prožívám marnost z celého toho našeho lidského divadélka, a velice melodramaticky si připadám osaměle v tom zásadním odhalení pravdy o světe... pateticky přiloží ručku k čelu, zavře oči a po řasách nechá sklouznout slzu. Ale abych to zkrátila, ještě že máme to žrádlo, viďte?! Dneska si uvaříme fest dobrotu. Pojďte dál.

KUŘECÍ PAITAN RAMEN VÝVAR - KRÉMOVÝ BRATŘÍČEK TONKOTSU

Čau lidi, nesu vám pěknou ouchylárnuuhuuhuu! Pote, pote, honem, tomu nebudete věřit! Heleďte, já doufám, že mezi naše čtenářové se řadí aspoň pár zvrhlíků, kteří nebudou váhat a recept s tak podivným postupem budou chtít okamžitě vyzkoušet! Jak jsem předeslala v článku o mé tonkotsu ramen anabázi, vývar z vepřových nožiček a všemožných kostí je prostě overkill i pro mě, je příliš časově náročný, fakt hodně lítání, čištění, slévání, blbnutí. Zavázala jsem se tedy tenkrát, že když ramen, tak nějaký dobrý kuřecí vývar a hlavně jsem nám slíbila ty domácí ramen nudle. Ty jsem nám.. vám.. dodala minule. A byť po roce a půl, slib plním i s vývarem! Děti moje, tentokrát to klaplo na jedničku všechno, za zlomek času, od začátku do konce s přirozenou lehkostí, všechno na sebe hezky navazovalo, no radost se mnou spolupracovat, co vám budu vykládat!

TAJEM ODHALEN: JAK NA SUSHI RÝŽI?!

Nazdar děti, jen se tu rychle protáhnu, nechám tu svůj hysterický, extatický výlev ze samé radosti, že už KONEČNĚ uvařím skvělou rýži na sushi, a to POKAŽDÉ!!!, a zase potáhnu pryč. Děcka, já jsem tak šťastná! Sushi dělám doma (teda maki rolky) x let. Před spoustou let jsem si z dvouletého pobytu v Austrálii přivezla těžkou závislost na maki sushi, obzvlášť na avokádových rolkách. Bože! Jenže, vždycky tam bylo to jedno velké jenže.. Ať jsem postupovala při vaření rýže podle jakéhokoliv receptu, nikdy to nebylo úplně a) podle mých předtav, b) podle definice správně uvařené sushi rýže a požadavků na ni kladených. Jako nebudeme si vykládat, že bych byla úplně nerd a kdovíjaký overachiever, to by mi to za těch 15 let od návratu nedalo spát a správný recept bych už dávno našla, ale přesto jsem ho nalezla! No není to štěstí? Říká se, že štěstí přeje připraveným. Taky se říká, že ožralové mají vždycky štěstí.. Go figure. 

Technická poznámka: jelikož jsem neměla v plánu takovýhle post dávat na blog, omluvte, prosím, sníženou obrazovou kvalitu, kterou vám přináší foťák mého telefonu..

MANDATORNÍ RECEPTÍK - BUN BO NAM BO

S hrůzou jsem zjistila.. ano, protože jsem tak plodná a aktivní blogerka a mám toho tady zkrátka strašně moc... že jsem dosud hanebně zavírala do chlívku nevydaných receptů Bun Bo Nam Bo! No a to sami uznejte, je nehoráznost, prasárna a měla bych se potrestat. Asi se sebou alespoň týden nepromluvím! Přitom Bun bo nam bo je jedno z našich nejoblíbenějších vietnamských jídel vůbec! A umíme si ho doma udělat přímo výborně. A já vás připravuju o tu možnost, si taky doma přímo výborně udělat! Co já jsem to za člověka?! No nic, jdu si pro devítiocasou kočku, sundám si svetřík a pořádně se sešvihám.. A vy si mezitím pojďte prolítnou seznam ingrediencí, realizaci pak zvládne každé jelito.

HOUBOVÝ PEKÁČ - CHYSTÁME SE NA PLAVKOVOU SEZÓNU

Ještě než nám mráz definitivně zatne tipec se srandou v lesích, musíte si bezpodmínečně vhodit do trouby tenhle pekáč. Kdo by stál o pekáč buchet, ten má dneska každý pablb z posilovny na instáči, ale takovýhle pekáč... mmmmmmmmm, ten je pro rebely! Tenhle houbový plech je mokrým snem každého houbaře žlučníkáře. Houby, česnek, smetana, po čem víc váš žlučník prahne? Cože? Po vyndání? Ale jděte! Navíc nemusíte umět uvařit ani vodu na kafe, technicky vzato tohle ani není vaření. Naházíte pár surovin na hromadu, promícháte, zalejete a dáte péct. Mimibazar se otřese v základech!

THIT HEO NUONG XA - VIETNAMSKÝ GRILOVANÝ PAŠÍK

Dneska to nebude žádná vykecávačka, není čas ztrácet čas, takže žádný srandičky, prdelky, prostě stroze vaříme. Kapiš? Nevím, jak vy, ale já si připadám jako ve zlém snu. Skoro jsem se těšila, až začne škola, jako že zase režim, viď, pohoda, prostě. Do práce, do ústavů, domů, pohladit děti za krásně zrobené úkoly, s láskou připravit chutnou krmi, pohovořit s chotěm o nějakých hlubokých tématech, uložit robata, přečíst pár set stran z filosofické literatury a po pečlivé očistě mé stárnoucí pleti se odebrat na kutě. A druhý den v klídku nanovo. Jo, to mezidobí "do práce/vyzvednout z ústavů" je to nejjednodušší. A pak se mi to nějak, snad ani ne vymkne, ale přímo vykloubí, a najednou je devět. Děti seřvaný, plotna studená, odvláčím se do sprchy, upadnu na postel a druhý den ta samá noční můra začíná už v šest. Tak vám nevím. Nebyly lepší ty prázdniny a čtyřicítky vedro? Nicméně, abych nebyla ohavně negativní, to ochlazení má něco do sebe. S tím i to babí léto s chladnějšími večery, a tak vám třeba nebude až tolik vadit, ohřát se u zahradního grilu, případně u trouby.

NAROZENINOVÁ TRADICE - MOJE SVÍČKOVÁ NA SMETANĚ

No pojďte dál, no jsem to já, nebojte... Už mě ani nepoznáváte, co? Pravda, dlouho jsme se tady neviděli. Mám tvůrčí krizi (melodramaticky přiloží hřbet ručky k čelu a zamrká přelíčenými řasami...), víte? Mno, ochotnický styl semihysterické herečky nebylo nikdy moje forte, takže prostě rovnou říkám, že jsem líná jak vandrácká hůl a za osm hodin v kanclu tak vyťukaná do klávesnice a tak vyzíraná to monitoru, že jdu radši s těmi našimi genetickými otisky někam ven. No a potom večer je už moje intelektuální činnost na úrovni bičíkovce a strčí mě v tomhle směru do kapsy i žehlící prkno, takže psát cokoliv by byl skok do jámy lvové. Ale pravda, i inspirace chybí, zejména na ta letní jídla. Fotit se mi taky nechce, no tak to potom máte těžký, když chcete blogovat o jídle, žejo? Nicméně proč dělat v pětatřiceti stupních letní jídla, když máme naše nesmrtelné české klasiky, které se přece dají jíst celoročně (říkají cukrovkáři s cholyesterem mimo měřitelné hodnoty). Jednou z nich je například svíčková na smetaně.

JAK JSEM POKOŘILA RAMEN A CO Z TOHO NAKONEC BYLO

Po nehorázně dlouhé době se mi podařilo sednout a sesmolit další příspěvek. To je slávy!  Krom chronického nedostatku času na tuhle mou blogýskovou psychoterapii jsem se od ledna musela potýkat taky s novinkou - že už jsem stará, ohyzdná, vysušená, s dobou krok nedržící (třeba vůbec nemám šajn, co jsou instastories a neumím je vytvářet.. a hlavně mi to vůbec nevadí!). Prostě stará, promlčená vražda, jak mi se špatně skrývaným nadšením řekl kolega (kterého považuju za svého dementního bratra od jiné matky), když mi upřímně přál k narozeninám. Hajzl, mám ještě tři roky, abych vymyslela, jak ho slovně zatlouct do země zase k jeho čtyřicátinám. Už jsem se ale otřepala a s pozitivní myslí naznala, že jsem vstoupila do éry, kdy budu moci být předmětem vlhkých snů gerontofilů, to že taky není málo, a že mě jistě čeká spousta nových zážitků. Nové zážitky mě prozatím určitě neminuly ve vaření. A šikovným můstkem pro lichokopytníka se dostávám k dnešnímu tématu. Jak jsem se pustila do projektu RAMEN.

LU ROU FAN - VOŇAVÉ TCHAJWANSKÉ VEPŘOVÉ

No tak jo, to bychom zas na rok měli a jedeme dál močálem černým podél bílých skal. To zas byly nervy, co? U nás proběhly vánoce veskrze šťastně a vesele, na Štědrý den jsem namátkou koukla dceři do vlasů a ejhle, byly tam! Tři roky jsme čekali! Objevit tenhle dar v ten požehnaný den, je takřka symbolické, dojetí nebralo konce. Dostalo se mi daru během dvou dnů překonat svou lehkou fobii z lezoucí havěti tohoto druhu. U první vši jsem zhnuseně vyjekla a vylezla na zeď, zatímco Kája provinile brečela a prosila, ať jí to někdo vyndá (no JÁ teda fakt NE), ale šestou už jsem jen sadisticky pozorovala, kterak se topí v kapce vody. Svině mrňavý! Když jsem zjistila, že je mám, byť v menším měřítku taky, zasmála jsem se už jen jako Fantomas a popřála všem kamarádům na facebooku krásné zavšivené vánoce. Pojaly jsme to pozitivně, dopřály jsme si obě olejovoalkoholový zábal na vlasy, trávily hodiny vyčesáváním hnid spojeným s klábosením, a nakonec jsem "čanelovala" svou vnitřní kadeřnici a udělila Karličce šikézní sestřih. Teď už jen, kdy se ozve babička a bude nás za neustálého drbání hlavy proklínat... Vím, je to úvod do novoročního receptu lehce netypický, ale pochlubit se musím, no ne? A hlavně, žádné dárky vám nezajistí nezapomenutelné vánoce... infestace vešmi to zvládne zdarma!!! Just sayin'...

MRAVENCI LEZOUCÍ PO STROMĚ - 蚂蚁上树 - MA YI SHANG SHU - A ZASE TEN SEČUÁN

No zdravíčko, to to flákám, to to flákám, jeminkote, je mi stydno, sypu si na hlavu celou rozptylovou loučku, fakt se děsně omlouvám. Ale halt nedá se svítit, práce na plný úvazek, kde teď jede sezóna rýmiček a bolestiček v krčku s plnou parádou, mě přes den vycucne jak citron, následný sprint do školky a školy mě trochu probere, ale jen proto, aby mě šklebounci mohli doma dorazit požadavky, které jsem přes den nemohla plnit. Pak samo sebou trocha té domácnosti, vaření, no jeden by se z toho zul, fakt jako. Jestli má některá z přítomných čtenářek, která je na tom podobně, recept, jak to skoulet, a mít taky trochu času na vlastní myšlenku, nedej bože třeba na praktikování manikúry (sama doma, podotýkám) a dalších luxusních kratochvílí, sem s ním! Momentálně si totiž připadám jako na tobogánu.. Když už dojedu na konec (pátek), hodím si neméně namáhavý (rozuměj pracovní víkend s doháněním restů) výstup po schodech, abych se mohla zase se vší vervu vrhnout na ten samý tobogán. A tak je to furt dokola. Totální blbárna, při které se mohu zaobírat pestrou nabídkou proti sobě mířených výčitek. Ode mě jako. Asi ty nejnepříjemnější jsou ty, že vidíme děti růst jako z rychlíku. Snažíme se s mužem ty malé pazgřivečky si užívat a věnovat se jim aspoň o víkendech a večer, než jdou spát, ale pořád je to nějak, zdá se, málo. To jsem si ale vytvořila krásný oslí most k dnešnímu receptu. Bože, jak já to jen dělám...!

BUN BO HUE - MASAKR PHOLÍVKY POKRAČUJE

Taaaaakže! Léto nám oficiálně končí, protože léto prostě a jednoduše končí ve chvíli, kdy ty prázdninami zpovykané a rozfajrované zrůdičky strčí nohu zpátky do relevantních výchovných ústavů /což strčí už za dva dny!!!/, tudíž je čas začít se připravovat na úbytek světla ve večerních hodinách, na chladná rána, chladné večery, a taky... ano - na neodolatelnou chuť na pořádnou misku vroucí, voňavé polívky. No ale beze srandy, ještě že vy mě máte! Mám pro vás totiž totální pecku. Zapomeňte na chvíli na pho bo nebo pho ga, které už se beztak trochu přejedly kdejakému kulifandovi, a zkuste si doma vykouzlit tuhle nádheru a "signature dish" z bývalého vietnamského hlavního města Hue.

KUŘE KUNG PAO - GONG BAO JI DING - JAK SE SLUŠÍ A PATŘÍ

Po řízeném odpočinku od sečuánské kuchyně, který jsem vám velice laskavě a láskyplně dopřála, vás spěchám potěšit dalším receptem z téhle oblasti. Možná vás překvapí, že zrovna Sečuán je domovem tohohle notoricky známého jídla. Když se zeptáte kohokoliv, jaké čínské jídlo zná, stoprocentně řekne "Kung pao". Je to bezkonkurenčně jedno z nejpopulárnějších čínských take-out jídel asi kdekoliv na světě. Horší to už asi bude s autenticitou provedení. A co jsem tak četla, tak nejen u nás. Ve chvíli, kdy je jídlo zasypané praženými arašídy z pytlíku, "je to prostě jako kung pao, neasi!" Mno, tak se na to podívejme trochu od podlahy, shall we?

MASSAMAN CURRY "TŘI ROKY POTÉ"

Nedávno jsem, jak jistě někteří z pravidelných zvědavů zaregistrovali, nakoupila na zahraničním kuli webu spoustu čínských ingrediencí. Mezi nimi taky jednu thajskou, nepostradatelnou - shrimp paste/ garnátovou pastu. Jakmile venkovní teploty začaly atakovat hranici třiceti stupňů, přirozeně mě začala opouštět chuť na sečuánská jídla, která jsou sice lahodná, ale taky těžká a zimní. Co si má ale takhle na začátku léta počít kapsaicinová smažka, když nesnese pomyšlení na svou momentálně nejoblíbenější kuchyni? Přizpůsobí se a vezme tu druhou nejoblíbenější!! Plynule jsem tedy přešla na thajský salát larb/ laab moo, od toho se odpíchla k nákupu ingrediencí na thajskou červenou curry pastu... a už to zase žije svým životem. Doma venku za oknem se mi letní nové miminko rostlinky kafirové limety, ve vodě stojí na okořínkování citronová tráva a mexický koriandr, v truhlíku roste thajská bazalka... no vidím to tak, že mě ta svěrací kazajka jednou stejně nemine! Recept na Massaman curry tu už mám, jeho hovězí variantu. Nicméně když se na něj dívám dnešníma očima, nejsem spokojená. Zase ale musím sebekriticky uznat, že jsem se za ty tři roky posunula, co do znalostí jídla a ingrediencí, tak co do kvality zpracování fotodokumentace, byť tam nikterak závratně. Tak vám spěchám představit moje podání Massaman curry "tři roky poté".

DVAKRÁT VAŘENÝ BŮČEK - HUI GUO ROU - 回锅肉 - POSELSTVÍ PRASEČÍCH BOŽSTEV A POSTRACH KARDIOLOGŮ

Na úvod bych ráda vyzvala odpůrce bůčku, aby opustili místnost. Teď. No, ano, vy taky, vy, co vám rostou z uší klíčky.. No tak! Rrrrrrraus! Haló, někdo si tu zapomněl tašku plnou zeleniny a luštěnin, no co já s tím?! TAK! Ta dáááááááááá, a jsme tu sami, MY, milovníci bůčku. Hezky si hačněte, broučci, dneska si uklohníme jednu z nejlepších úprav bůčku, kterou jsem zatím poznala. Ono teda ne že by nějaká úprava bůčku byla špatná, že ano, leda tak ta, kterou má na talíři někdo jiný, ale přece jen jsou některé, které bůček vyzdvihnou, podtrhnou, rozezpívají. Že se pak nějak hnusně rozezpívají i mé bůčky, je už tak nějak vedlejší, a co je vám do toho, žejo! Navíc, nedávno jsem podstoupila poměrně rozsáhlé krevní testy a sorry jako, krevně je mi dvacet, mentálně ještě míň, takže jako no worries. Cholyester, polyester, močůvka v krvi, všechno na naprosto nejzdravější úrovni, na jaké to může být, proto si bůček s chutí a bez výčitek dám. Vy si ho klidně dejte s výčitkami, hlavně si ho ale dejte!

VOŇAVÉ CHILLI Z ČERNÝCH FAZOLÍ JAKO OD MEXICKÉ ABUELY

No nazdar! Už jste mě nečekali, co? Mno jo, jsem čůza odolná a pořád se vracím. Pořád, neřád. Apríl s náma pěkně cloumá, že? Vsadím se, že všichni už od února ladíte fazonku do plavek, že se jako v dubnu bude jezdit k místnímu rybníku na opalovačku, a přitom smůla, co? Mně se to otřesné počasí náramně hodí do krámu, protože se s vámi chci podělit o tohle superchilli, aniž bych vám tu fazonku rozhodila nějakou prasárnou. Hrnu ho před sebou už asi rok, a pořád se na něj nějak ne a ne dostat. No jo, halt sečuánská kuchyně mi zakalila zrak i jiné smysly, není to fér, ale to je život. Tak než se dostane na ty plavky, můžete si na chladný večer připravit tuhle vegetariánskou voňavost. Když použijete fazole z plechovky (což prý není až takový hřích, jako by si jeden chtěl myslel), může to být i nečekaně rychlá a skvělá večeře v pracovně-školním týdnu.