SEMÍNKOVÉ KREKRY, NEBOLI PEČEME SLANOVÍ

To je úúúúleva, co? No jo, říkala jsem si, že vám dám s tou Čínou a přilehlými koloniemi (třeba Čechami), chvíli pokoj, aspoň teď před Vánoci. Je adventní období, doba, kdy můj odpor k Vánocům nabývá skoro fyzických rozměrů a (post)pubertální revolta mnoha podob. Jednou z nich je i ne a ne, a sakra ani náhodou ne-pečení cukroví. Vím, že tu s tím svým protivánočním pruzením obtěžuju "dovánoczamilované" spoluobčany každý rok, ale víte, jak se to říká - opakování, matka moudrosti. A já už jsem moudrá teda docela hodně. Proto se nenechávám strhnout vlnou falešného předvánočního sentimentu a místo cukroví, které pak stejně už všem leze ušima a jí se tak nějak z musu (aby na nás /vona/ zase neřvala, že to nežerem), si doma hezky beztrestně peku slanoví. Má to jen jeden háček, a to že to do Vánoc vždycky zmizí.. Ale co, stejně přivezou cukroví babičky, viďte babičky?

ČEDAROHRÁTKY - CHEEZ-ITS PODLE STELLINY

Ještě než definitivně zešílím směr Asie a budu do vás cpát jeden sečuánský recept za druhým (a připravím se tak o zbytek čtenářů), chtěla bych vaši ctěnou pozornost obrátit na tyhle šílené sušeny. Proč jsou šílené, dojde i poslednímu retardovi v místnosti, to nemusím rozvádět. Zkrátka nemůžu jinak. Venku začíná být opravdu ošlivácky a mně osobně to spouští několik nepodmíněných reflexů, resp. chutí. Mám potřebu houcat polívky všeho typu, vypálit si zbytky šedé hmoty mozkové celkem jakýmkoliv jídlem s chilli, a konzumovat podezřelé množství sýra, nejlépe zapečeného, opečeného a TAK dobrého, že se vám chce plakat a zavolat mamince. Ten poslední bod, tedy konzumace sýra, nikoliv volání mámě, se zjara jistě kladně odrazí na mé postavě. Kladně, myšleno do plusu... Na váze, na velikosti oblečení, množství brad, břich, zadků, nohou, a spol. Ale co, je mi skoro čtyřicet, před padesáti lety už bych byla babička s polovinou zubů, hysterektomií, a kdo ví, možná bych už byla i vdova. Co je proti tomu pár kilo navíc, ne?

KVÁSKOVÉ SUŠENKY S OVESNÝMI VLOČKAMI A SUŠENÝMI RAJČATY

Ještě pořád máme po svátcích (negativista by řekl, že máme krucinál fagot furt po svátcích nebo před nimi, s tím se nedá žít!) a ještě pořád jsme vypasení a plni plánů, jak s tou váhou zatočíme. Že ano? Nebo vy už ne? Osobně jsem zatím stále pouze plna odhodlání, ale převést plány v akci se nějak ne a ne a nedaří. Tedy, minulý týden jsem si dala hodinku ashtanga jógy a další tři dny bylo zapnutí podprsenky naprosto nerealizovatelné. Začínám proto aspoň odlehčením stravy, do čehož zapadají dnešní sušenky s kváskem, ovesnými vločkami a sušenými rajčaty. Samozřejmě, když sfutrujeme celý plech v deset večer, je to něco jiného, než když si dáme dvě sušeny v rámci odpolední svačinky a k tomu, řekněme hrnek kefíru. To by měl ing. Havlíček určitě na tváři úsměv skoro radioaktivní. 

BEZLEPKOVÉ DÝŇOVÉ SUŠENKY S ČERNÝM SEZAMEM

Jak je možné, že ještě nikdo nevymyslel slané dýňové sušenky? To opravdu musím všechno vykoumat já??? Mám taky jinou práci, než pořád vymýšlet, co byste snědli! Že se nestydíte. No ale tak, když už jsem ten výtečný nápad uskutečnila, podělím se o něj i s vámi. S dýněmi se roztrhl dýňový pytel, jenže je možné, že polívka vám už vytéká oušky, na curry nemáte nervy nebo chuť, a tenhle salátek je pro vás moc práce. No a náhoda tomu chtěla, že mi zbyl kus dýně, mlsná mě honí jak nadmutou kozu, v záchvatu čehosi koupená kukuřičná mouka seděla nepovšimnuta ve spíži a mohla vzteky puknout z pytlíku, no řekněte, kdo to má vydržet... Tak jsem měla roupy. Ty obrazné. Moc šancí jsem tomu nedávala, znáte to, když vám strejda Google nepotvrdí, že něco jde, hned si řeknete, že asi ne. Jenže já jsem punk a neposlucha, tak jsem to zkusila. A prosim vás jo! Jde to. Jen teď nevim, jestli se ozvat Googlovi, že ať si to tam zařadí. Jsou naprosto úžasné, a chce se mi dodat - i přesto, že jsou bezlepkové.

KŘEHKÉ, ŽITNÉ, CELOZRNNÉ, A JEŠTĚ KE VŠEMU KVÁSKOVÉ, CHLEBÍČKY

"Kdo se bojí, vyprazdňuje se v síni" se říká. A to já nechci, protože bych pak musela sklízet "ovoce" svých činů. A tak jsem se bát přestala a po dlouhém snění o křehkých žitných chlebíčcích, na které jsem si před pár lety vybudovala závislost, se je pokusila zreplikovat doma. Od nynějška přijímám oslovení "náš drahý génie", případně jen "génie", pro anglicky mluvící "oh, sorceress". Protože víte co? Podařilo se! Jsou naprosto skvělé, křupavé, kváskově navinulé, prostě dokonalé! Je to vlastně jako byste chroupali JEN chlebovou kůrku, a pěkně vypečenou. Stává se to málokdy, v tomhle případě jsem se sebou ale maximálně spokojená a celý den se ukájím pocitem naprosté satisfakce! Taky je možné, že nejsem génius, ale prostě jen primitiv přehnaně orientovaný na žvanec. Rozhodněte se sami. Každopádem se dávka chlebíčků snědla v rekordním čase, i prckové se dožadovali dalších a dalších přídělů. A to je pak jasné, když to chutná svišťům, je to pecka!

CIBULOVÉ SUŠENKY S MÁKEM

Tedy nechci vypadat jako kverulant, ale už by to s těmi venkovními obludnostmi skoro i stačilo, co? Nejenom že je venku hnusně, že by se člověk šel pověsit na nejbližší trám, tyč, lustr, ba i jen silnější hmoždinku depresivně trčící ze zdi, my se do toho všeho ještě od září motáme v rýmách, kašlech, zánětech uší, spojivek... A já mám teda taky docela hezký případ zánětu nálady, asi. Jestlipak psychologové diagnostikují náladitidu? Snad každý rodič školkou povinného dítěte zná tyhle absence, je to otravné, když má člověk trochu ponětí o psychosomatice, tak i trochu smutné, no a v neposlední řadě mám pocit, že vlastně dotujeme státní školku. Ale neva. Bojujeme všemi zbraněmi - a jak víme, cibule je velice léčivá a domácí sušenky kradené ještě teplé z plechu tuplem, tak pojďte, moji milí usoplenci, doktorka Kuchta pro vás má tu pravou meducínu!

PIKANTNÍ CIZRNOVÉ SUŠENKY SE SEMÍNKY

Podobně jako cimrmanovský samosnubný Játy nadával "kdo ví, kde lítáš, a mě z toho pak bolej nohy!", já taky pištivou fistulí vyčítám a obviňuji "vaříš kdovíco a já z toho pak tloustnu". Jinými slovy "začínaj' jít tlustý do tenkejch" - moje tlustý nohy do tenkých džínů. A podobné nevhodné scénky. Teď se ještě ke všemu nacházíme ve stavu po víkendové návštěvě rodiny. Doba, kdy se vypnou všechny moje kontrolky a zdravý rozum stran jídla si vezme dovolenou. Svíčková, knedle, řízky, dortík, makronky, sýrové sušenky, ta k zešílení dobrá paštika od tchána... Není to zadara. Teď stojím na váze, nenávidím všechny návštěvy a pištím na sebe opravdu hodně vyčítavě.. Vánoce na krku a já se do ničeho nevejdu už teď? Najela jsem tedy opět na osvědčený systém pěti jídel denně. Do toho zapadají svačinky. A do svačinek zapadají tyhle sušenky přímo skvěle! Jsou bezlepkové, s nižším osahem tuku, chilli pomůže nakopnout metabolismus a nejsou to sušenky z krámu, tzn. plné ztužených tuků, případně neztužených cukrů..

SÝROVÉ SŮŠY, ANEB ZAHAJUJEME ZIMNÍ HIBERNACI

Jako Kozoroh, tedy lednové znamení zvěrokruhu, bych měla v zimě asi ožívat nebo co. No a nějak nevím. Zima mě teda moc nebere, už vůbec mě nebere tma, no a už vůůůůůůůůůůůůůbec mě netankuje sníh. Akorát to všude překáží, špatně se po tom chodí, a sem tam se mě, to mě vždycky rozběsní, nějaký pozitivní, zimu milující naiva pokusí vylákat na lyže. Uo cho cho cho cho.. dovolte abych se zasmála... a pak vám hned jednu plesknu hůlkou přes lopuchy.. ZÁSADNĚ NELYŽUJI! Vypadám u toho směšně, potím se a omrzají mi uši. Protože taky nenosím čepice.. Vypadám v nich směšně.. No nic. Zpátky k zimě - přichází, už je skoro tady! V těchto případech se obvykle vyplácí nepodcenit přípravu. Proto, kdyby nááááhodou uhodil v zimě hladomor, si my, nezaskočitelní, nastřádáme jednak zásoby tuku (ze sušenek) a taky zásoby sušenek. Ano? Tyhle sýrové vás jistě osloví!