Uohoooh, no nazdar! Kdybychom to tak trochu neavizovali na facebooku, byli bychom celí překvapení, co se tady zjevilo, že? No nepočítala jsem s tím ani já, co vám budu vykládat. Na druhou stranu jsem byla již několik měsíců tak jako nenápadně a pod čarou celá divoká z toho, jak jsem odsud vyghostila a že třeba kvůli mně někde někdo pláče. Tedy samozřejmě pláče z těch hezkých důvodů, jako že je mu smutno po mém neopakovatelném humoru, mé grafomanické lehkosti, sžíravé sebeironii a tak, nikoliv proto, že jsem ho pozurážela, seřvala na tři doby a poslala na chuj... Od fejkčízkejku nám pod nohama protekla nějaká ta voda, některým i do obuvi, a myslím, že je nám už všem jasné, že tady se končí, zavíráme krám, hasta la vista, bejby! Průpovídku v profilu na fb, že jsem lehce schizofrenní jsem si samozřejmě nevycucala, i proto moje zdejší rozloučení přichází s takovou prodlevou. Krom plácání se v neproduktivním bahně nenávisti k Rusovi a vyčuránkovskému lidskému pokolení všeobecně, jsem se plácala v pochybách, jestli to tady fakt úplně zabalit. Že to pak jako bude trapas, když mě posedne psací démon a budu sem s něčím chtít proklouznout. To mi nezávidíte, takováto masivní dilemata, že?! Proto je Pambuch naděluje mně, ví, že tyto složité situace ustojím, to dá rozum...
