VÁNOCE JAKO V KARIBIKU - COQUITO

Máme to za pár. Už to bude za námi, jen musíme vydržet! No jasně, mluvím o Vánocích. Pro pravidelného čtenáře není moje nihilistické naladění v době vánoční žádným překvapením, odporem k novodobým Vánocům se netajím. Nějak bychom je, pro mě za mě, klidně mohli zrušit. Ale vždyť máš, Kuchto, doma dvě malé děti, jejichž rozzářená očička by tě z tohoto stavu mohla vysvobodit!?, říkáte si? Pffff... jasně. Zkuste chodit s dvěma prcky po obchodech, třeba jen za mundánním nákupem potravin, shazovat si je průběžně ze zad, když žebrají tu o to, támhle o ono, s tím, že opakujete mantru, že musí počkat na to, co s tím udělá Ježíšek, často s vědomím, že to, oč žebrají, už máte schované doma. Pak samozřejmě musíte občas tahat dítě za čepici z největšího chumlu lidí, protože zrovna tam si usmyslelo udělat dojemnou scénu, že chtělo tohle už teď, protože Ježíšek se na něj/ní určitě vyprdne, a snažíte se neproletět stropem  okamžitě, ale až doma. A víte co? Pak všechnu smetanu slízne neuvěřitelný, prdelatý andělíček, který dárky vyrobil, zabalil, naskládal pod stromek, zazvonil a zase si klidně zmizel! Ale pro vás se nic nemění, to ne, vy jste pořád za hnusného, lakomého tyrana, který nechce nic koupit... Už si rozumíme? Mno, takže i z tohoto titulu jsem dospěla k názoru, že stejně jako letní dovolená, ani Vánoce se nedají přežít bez alkoholu.

No a protože tohle je doba sváteční, asi mnozí z vás budou požívat vaječňák, možná i doma vyrobený. Vzhledem k teplotám venku si letos můžete zkusit vyrobit tak trochu karibský vaječňák, a sice tuhle dobrotu původem z Portorika. Je to obdoba našeho vaječňáku, pro mě kupříkladu daleko zajímavější. Jeho výroba vám zabere asi tak čtvrt hodiny i s cestou, takže to sfouknete klidně ještě na Štědrý den ráno. Vytunit rumem si Coquito můžete podle sebe a svých potřeb. Jedinci, které čeká spouta návštěv tetiček a strýčků, sestřenic a bratranců, známých i neznámých, kteří už celou dekádu kladou stejné dotazy typu "tys po dětech ještě nestačila zhubnout?, kdy už se s tím budižkničemu rozvedeš?, a nevadí dětem, že je zanedbáváš a buduješ si kariéru/kdy už půjdeš do práce, jak ti to strejda Fanda vždycky říkal, "pumlíčku", viď?, můžeme zase v létě na týden přijet?, proč nosíš ty sukně, když víš, že na to nemáš nohy?, kdy už se oženíš?, takovejch pěknejch holek po světě běhá, a ty nic, nejsi gay?",... ad infinitum.., tak přesně tito jedinci si mohou rumem pomoci ke klidu mysli a houpání žaludku jako na vlnách u břehů Portorika dle libosti. Protože jinak se tyhle návštěvy samozřejmě přežít nedají, to dá rozum. Kdo má vaječňáky spíš na mlsání, dá rumu půl hrnku, kdo chce zažít taky trochu srandy, dá hrnek celý. Jmenovaní jedinci tam vylijí hrnky dva!

INGREDIENCE:

2 žloutky

1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka 

1 plechovka neslazeného zahuštěného mléka (Tatra, příp. Albert)

1 plechovka kokosového krému (je možné i mléko, pak už nebudete muset dořeďovat, ale asi i kokosové aroma bude trochu slabší)

125-250 ml bílého rumu (Captain Morgan, Bacardi)

1/2 lžičky mleté skořice

1/4 lžičky mletého hřebíčku

špetka mletého muškátového ořechu

lžička vanilkového extraktu (nemusí být)

cca 125 ml vody podle potřeby - na doředění

1. Do skleněné misky z varného skla (nebo hrnce se stejným průměrem dna, jako má hrnec, ve kterém se bude vařit voda) dejte žloutky a neslazené kondenzované mléko. Posaďte hrnec/misku do hrnce s trochou vody tak, aby se dno misky nedotýkalo vodní hladiny. Vařte v páře za stálého míchání metlou, dokud směs nezahoustne tak, že hezky potáhne lžičku. Lze to provést i za stálého míchání jen v hrnci, tedy bez vaření v páře, ale opravdu hodně pomalu a na nízkou teplotu. Jinak máte míchaná vajíčka.

2. Pak už jen smíchejte s ostatními ingrediencemi, nejlépe v mixéru, pořádně to všechno protočte a máte vánoční drink jako cumel. Doslova.

A teď už mi zbývá jen to vánoční přání. Hodně dárků nám přát nebudu, protože všichni máme všeho, až nám to leze ušima. Místo toho popřeju něco těch duševních dárků. A protože jsem hamoun hamounská, tak nejen vám všem, ale i sobě, přeju hodně sebe-vědomí v tom pravém slova smyslu, hodně sil a laskavého humoru, tuny tolerance, lidskosti a trpělivosti, ať jsme všichni schopní dívat se na sebe ráno a večer do zrcadla s klidem a bez nevolnosti, ať vychováváme své děti tak, jak bychom si přáli, aby byly vychované všechny ty jiné, ať pravidelně zametáme před vlastním prahem a ty cizí necháváme na těch, komu patří. A ať nám to vydrží dýl, než do Štěpána... :) No.. na mě patosu až až... To víte, už to na mě taky leze. 

Tak to přežijte a v roce 2016 zase tady, jo? A tu máte ještě jeden hudební dárek. Tohle requiem poslouchám každé Vánoce, vím, že trochu mimo mísu, ale sváteční náladu mi naladí spolehlivě. A husí kůži taky.