MADRAS CURRY - AUTENTICITA Z BRITSKÝCH OSTROVŮ

Hou hou hou… To se dívíme, že? Divíme se tak, že bychom se ani víc divit nemohli? To je dobře. Divení není nikdy dost. Ale nakonec, je adventní čas, čas zázraků, tak co bych nemohla na mrrrtvý blog mrrrrtvou rrrukou napsat příspěvek, že jo. Mám pár dnů dovolenou, abych se připravila na vánoce. Převážně psychicky, muhehe. Venku adventní, zasněžená romantika, která volá po něčem mamkovském, bydlenkovském. Mohla bych péct cukroví třeba. Mohla bych vít adventní věnec. Mohla bych dětem vytvářet vzpomínky přípravou nezapomenutelných českých vánoc. Mohla. Kdybych nebyla rozbitá. K mnoha tradicím mám spratkovsky vzpurný vztah, takže i s vánoci to je dost “hit and miss”. Jako zástupce kozorožího lidu mě tento můj rys jednoznačně vylučuje ze zástupu těchto svědomitých, análně retentivních tradicionalistů. Jak říkám, rozbitá. Ale naštěstí zatím nechodí žádná adventní policie, která by kontrolovala, jestli ty vánoce dělám správně, tím pádem snad projde, že děti budou mít advent spojen s bytem provoněným curry. Vlezla na mě poslední dobou nějaká indická. Curry bych mohla snídat, obědvat, i večeřet. Takže tu voňavou vlnu sjíždím a vánoce musí počkat. Kapr v goanské úpravě by ovšem taky nemusel být vůbec k zahození. Ale k věci, proč jsme se tu dnes všichni sešli.

LU ROU FAN - VOŇAVÉ TCHAJWANSKÉ VEPŘOVÉ

No tak jo, to bychom zas na rok měli a jedeme dál močálem černým podél bílých skal. To zas byly nervy, co? U nás proběhly vánoce veskrze šťastně a vesele, na Štědrý den jsem namátkou koukla dceři do vlasů a ejhle, byly tam! Tři roky jsme čekali! Objevit tenhle dar v ten požehnaný den, je takřka symbolické, dojetí nebralo konce. Dostalo se mi daru během dvou dnů překonat svou lehkou fobii z lezoucí havěti tohoto druhu. U první vši jsem zhnuseně vyjekla a vylezla na zeď, zatímco Kája provinile brečela a prosila, ať jí to někdo vyndá (no JÁ teda fakt NE), ale šestou už jsem jen sadisticky pozorovala, kterak se topí v kapce vody. Svině mrňavý! Když jsem zjistila, že je mám, byť v menším měřítku taky, zasmála jsem se už jen jako Fantomas a popřála všem kamarádům na facebooku krásné zavšivené vánoce. Pojaly jsme to pozitivně, dopřály jsme si obě olejovoalkoholový zábal na vlasy, trávily hodiny vyčesáváním hnid spojeným s klábosením, a nakonec jsem "čanelovala" svou vnitřní kadeřnici a udělila Karličce šikézní sestřih. Teď už jen, kdy se ozve babička a bude nás za neustálého drbání hlavy proklínat... Vím, je to úvod do novoročního receptu lehce netypický, ale pochlubit se musím, no ne? A hlavně, žádné dárky vám nezajistí nezapomenutelné vánoce... infestace vešmi to zvládne zdarma!!! Just sayin'...

ŽEREME DÁRKY - DOMÁCÍ HOŘČICE

Jenom sem vletím, dva prstíčky za dveře strčím, trochu se ohřeju, hned zase půjdu. Nestíhám, nestačím, dárky nemám, nápady nemám, náladu na vánoce (tradičně) nemám. Něco z toho řešitelné je, něco ne, něco bude trvat trochu déle. Vždycky jsem chtěla zkusit výrobu hořčice, prostě jen tak, co kdyby mi zrovna tohle chybělo, až budu jednou na smrtelné posteli bilancovat, žejo. Jsa prakticky bez dárků, řekla jsem si, že nastal ten správný čas. Pokud i vy máte problém byť i jen pomyslet na vstup do nákupáků praskajících ve švech, natož tam vstoupit, ten půl den pobýt a pak se zas zoufale odvléct mezi ty své důvěrně známé čtyři stěny, zachránit vás můžou žrací dárky. Tohle budiž jedna z možností.

MASSAMAN CURRY "TŘI ROKY POTÉ"

Nedávno jsem, jak jistě někteří z pravidelných zvědavů zaregistrovali, nakoupila na zahraničním kuli webu spoustu čínských ingrediencí. Mezi nimi taky jednu thajskou, nepostradatelnou - shrimp paste/ garnátovou pastu. Jakmile venkovní teploty začaly atakovat hranici třiceti stupňů, přirozeně mě začala opouštět chuť na sečuánská jídla, která jsou sice lahodná, ale taky těžká a zimní. Co si má ale takhle na začátku léta počít kapsaicinová smažka, když nesnese pomyšlení na svou momentálně nejoblíbenější kuchyni? Přizpůsobí se a vezme tu druhou nejoblíbenější!! Plynule jsem tedy přešla na thajský salát larb/ laab moo, od toho se odpíchla k nákupu ingrediencí na thajskou červenou curry pastu... a už to zase žije svým životem. Doma venku za oknem se mi letní nové miminko rostlinky kafirové limety, ve vodě stojí na okořínkování citronová tráva a mexický koriandr, v truhlíku roste thajská bazalka... no vidím to tak, že mě ta svěrací kazajka jednou stejně nemine! Recept na Massaman curry tu už mám, jeho hovězí variantu. Nicméně když se na něj dívám dnešníma očima, nejsem spokojená. Zase ale musím sebekriticky uznat, že jsem se za ty tři roky posunula, co do znalostí jídla a ingrediencí, tak co do kvality zpracování fotodokumentace, byť tam nikterak závratně. Tak vám spěchám představit moje podání Massaman curry "tři roky poté".

VOŇAVÉ CHILLI Z ČERNÝCH FAZOLÍ JAKO OD MEXICKÉ ABUELY

No nazdar! Už jste mě nečekali, co? Mno jo, jsem čůza odolná a pořád se vracím. Pořád, neřád. Apríl s náma pěkně cloumá, že? Vsadím se, že všichni už od února ladíte fazonku do plavek, že se jako v dubnu bude jezdit k místnímu rybníku na opalovačku, a přitom smůla, co? Mně se to otřesné počasí náramně hodí do krámu, protože se s vámi chci podělit o tohle superchilli, aniž bych vám tu fazonku rozhodila nějakou prasárnou. Hrnu ho před sebou už asi rok, a pořád se na něj nějak ne a ne dostat. No jo, halt sečuánská kuchyně mi zakalila zrak i jiné smysly, není to fér, ale to je život. Tak než se dostane na ty plavky, můžete si na chladný večer připravit tuhle vegetariánskou voňavost. Když použijete fazole z plechovky (což prý není až takový hřích, jako by si jeden chtěl myslel), může to být i nečekaně rychlá a skvělá večeře v pracovně-školním týdnu.

KOŘENĚNÉ OŘECHY.... SEJDEME SE NA ODVYKAČCE

Kde by byla moje linie, kdyby nebylo ořechů! A taky jsem si mohla vzít Pištu Hufnágla, žejo. Mea culpa. Teda ne Pišta, na svého muže si (většinou) nestěžuju, ale ty ořechy, achichach! Dovedu je konzumovat v syrovém stavu, jako například mandle (ano, hnidopichu, není to ořech), kešu a makadamie, přiznejme si ale, že nám všem asi daleko víc chutná ta nezdravější varianta v podobě pražených a solených ořechů.. Tomu se prostě nedá odolat! Vzpomínám si, jak jsme v začátcích vztahu s mým mužem propelešili víkendy v posteli, po večerech sledovali filmy a skoro si rozedřeli prsty do krve od neustálého loupání pražených pistácií. A propos, věděli jste, že při skladování na velkých hromadách se pistácie mohou samovznítit? True story! U těchhle ořechů si můžete být jistí, že nic nevzplane, tedy doslovně, maximálně obrazně vaše láska k nim. Zmizí dřív, než by se stačily samovznítit. Navíc je to prakticky bez práce.

TAIWANSKÁ HOVĚZÍ POLÉVKA - NIU ROU MIAN 牛肉麵.......... ANEB JAK JSME POCHOVALI PHO BO

No tady je ticho, že by člověk slyšel nudli spadnout! Co vy, čerchmanti, kampak jste se mi schovali? Kde jste, co děláte, jak se u toho máte? Byl tu dlouho klid, co? A co si asi tak myslíte, že se za tím schovává? Ne, zatím mě nikdo nevodkrágloval, smůla... ani mi neklekl počítač, taky smůla. Normálně neuvěříte, ale pracovat jsem začla. Jo! No fakt, nekecám, normálně chodím do práce, jako vy všichni vobyčejnský lidi, to je, co? Ale všem matkám na rodičovské "dovolené" můžu slíbit, že zase budou chodit do práce a tam si odpočinou! Čestný kuchtovský! Normálně chodím z práce čerstvější, než jsem okolo páté bývala na rodičáku. Jen toho času na ptákovinky je žalostně málo (vidno zejména na fotografiích). Tak se smiřte s tím, že vás svým rozoumkováním budu oblažovat méně často, na oplátku se ale budu pokoušet sdílet s vámi recepty, které stojí echt za to, že abych vám to vynahradila.To je ale věc velmi relativní, co já vnímám jako kulinární pecku, nad tím mnozí z vás mohou ohrnout rypáček.

SEČUÁNSKÝ CHILLI OLEJ A ČESNEKOVÁ CHILLI PASTA CHIU CHOW... A VZHŮRU DO ČÍNY, ŘEKL BY KRTEČEK

Nastal nám podzim, období plné hnusob a nehezkostí, kapénkové infekce a molekuly deprese budou lítat jako Gripeny NAPROSTO všude, bude nám zima od nohou, rukou i ciferníků, metabolismus se začne ubírat směr zimní spánek a bude to prostě všechno tak nějak víc na prd, než když to takhle není. Probíhá, resp. nedávno proběhla, ale taky doba sklizně pro spoustu chilli milovníků a pěstitelů. Možná teď sušíte o sto šest a přemýšlíte, co s úrodou. Nebo jste prostě jen milovník/ce chilli a takovéhle dvě dobroty se vám budou doma náramně hodit. Ať je to, jak chce, já se až po uši ponořila do studia sečuánské kuchyně, tři týdny ve volných chvílích ležím ve všech možných receptech, slintám jako bernardýn postižený slintavkou (to jako abych zdůraznila, že sliním skutečně hojně) a nemůžu se dočkat, až některý z nich vyzkouším. A to to prosím všechno začalo pouhým okrajovým zájmem o čínské masové knedlíčky a skvělou omáčku s černým rýžovým octem, která se k nim podává.. Aspoň vidíte, jak se se mnou určité věci můžou nehezky zvrhnout.

POLÉVKA PHO Z KACHNY, TAKŽE PHO "GAGA"

No zdravíčko, to nám to sepsání příspěvku zase trvalo, co? Ale už jsem tady. A asi mnohé zklamu, jak je mým dobrým zvykem. Nicméně věřím, že i některé potěším. Ze statistik vidím, že polívky jsou u mě na blogu asi nejméně populární (jako jste normální, lidi?!), počasí jim taky zrovna nepřeje, ale ani to mě neodradí. Tahle polívka mi tady prostě NEBUDE chybět a vy se na to můžete tak maximálně kysele tvářit, víme? Jediný argument, který by v tuhle chvíli hovořil pro, je ten, že tahle polívka, stejně jako všechny vývary, je skvělý vyprošťovák a lék na rýmičky, kašlíky a chřipenky. Takzvanou mužskou Ebolu. Mně třeba bylo nedávno, poté co jsem přitáhla z flámu z kamarádkou ve čtvrt na šest ráno, místo výčitek (nechápu!) naservírováno ke snídani vroucí hovězí pho. A asi pouze to mi umožnilo prožít podobně vroucí den v pražské ZOO společně s dalšími jedenácti tisíci lidmi. No nic, do práce, alou!

GOANSKÉ RYBÍ CURRY - HUMANN/KADI/AMBOT

Dnes si, milé děti, uvaříme další lahodné curry. Pravidelný čtenář ví, že jsem na indická jídla ujetá. Pro uvaření curry si najdu důvod i v parném létě, teď mi ale i ta ruská zima venku hezky hraje do karet. A navíc jsem měla narozeniny. A někteří z nás si je musí udělat hezké sami, protože nikdo jiný to za nás neudělá. Navíc když se narodíte v den, ve který se už po několik let objeví na internetových zpravodajských serverech titulek "začíná nejdepresivnější období roku" (yay, happy birthday to me!!), nic moc jiného, než si ten svůj den zpříjemnit, vám ani nezbývá. Občas se divím, že se ještě nehoupu někde na špagátě. No tak na laně, dobře, špagát by to asi brzy vzdal. Nicméně, pojďme se podívat na tohle lahodné, a přípravou zatím nejrychlejší curry, ať se do něj můžete taky pustit.

LILKOVÉ CURRY JAKO Z HYDERABADU/ BAGARA BAINGAN

Co vy se se mnou všechno nedozvíte! Tak se přiznejte, nestyďte se, kdo z vás věděl, kde v Indii leží Hyberabad? No? Ruce nahoru! Les rukou? Polom? Nebyla jsem na tom líp. Člověk v těchhle situacích nemůže nemilovat strýce Googla, že? Tak dnes si ukuchtíme lilkové curry Bagara baingan, které je inspirované jídlem připravovaným v této oblasti, kdy se, alespoň podle wikipedie, mladé lilky naplní kokosovo-arašídovou pastou a vaří se v krémové omáčce. Recept jsem vyčmuchala kde jinde, než u mé momentální indické bohyně Michelle Peters. Lilky plnit nebudete, nebojte, žádná tučná čuňárna to taky není, takže vlastně odpočinek a dieta. I když odpočinek... Je to asi nejsložitější indické jídlo, které jsem zatím vařila, je s ním celkem crcáního, ale stojí za to. Jak jinak... Začerstva dostala naloženo i ulítaná kamarádka a aspoň vypadala a tvrdila, že je to šmakozita. Ale ono po bagetách z benzínek... Viď, Verčo? Tak si vyčleňte nějaké nudné propršené odpoledne a pusťte se do něj taky.

JAK PŘEKONAT NENÁVIST KE KORIANDRU - KORIANDROVÉ PESTO

Z tohohle teda sedím na větvi, to vás upozorňuju předem. Že koriandr spousta lidí nemůže ani cítit, za to bych dala ruku do ohně. Ostatně, sama jsem k nim kdysi patřila. Ne že bych výplach tlamičky mýdlem občas nepotřebovala, chuť koriandru mi ale ze začátku tak mocně evokovala Pejska, když sežral Kočičce mýdlo, které koupila na umytí podlahy, že jsem nechtěla riskovat, že skončím stejně jako on - slzící, prskající, bublající. To sice po požití koriandru nenastalo, stejně ale pro mě byla jeho konzumace dlouho zapovězená. Pak se ale někde v mozku přehodila vyhýbka a šlo to. Teď si naopak bez koriandru nedovedu pokrmy snoubící se s ním přímo skvěle, tedy všechna možná orientální jídla, vůbec představit, a když jsou bez něj, je to tak nějak plošší. Každopádně zpět k haterům - jestli máte s koriandrem problém, ale zároveň vás už bazalkové pesto nudí k smrti, nabízím vám tohle überpesto, které předčilo všechna má očekávání, natož pak manželova, který má koriandr rád, asi jako když měsíc denně prudím, že nutně potřebuju přivrtat zahrádku za okno. Protože tohle pesto ohodnotil slovy "fakt moc dobrý" - na hatera dobrý, ne?

NĚKDO TO RÁD HORKÉ - PROJEKT SRIRACHA/ COCK SAUCE

U názvu "cock sauce" se možná některé anglického slangu znalé feministky zaradují, ale asi je zklamu. Zaplať pánubohu, na zklamání jsou už povětšinou zvyklé. Chlapy mám ráda a toho svého úplně nejvíc, tenhle projekt byl proto asi nejvíc pro něj. Nejedná se tedy o nic brutálního, zároveň se ale ani neobtěžujte tenhle příspěvek rozklikávat, jestli pro vaši pusinku je moc i trocha pepře v polívce, páč tohle bude fakt vostrý!

CHUŤOVÁ ETIKETA, ANEB CO SE S ČÍM V HRNCI SLUŠNĚ CHOVÁ

Taky se vám někdy stává, že stojíte u ledničky, máte tvořivou, pořádně ještě vlastně nevíte, co chcete uvařit, máte pět ingrediencí a deset dalších, u kterých si nejste jistí, jak moc se k těm pěti chuťově hodí? Nebo nějaký podobný scénář? Mně se to stává. Narážím na to zejména u sladkého, pro které nemám tak cit. U slaných jídel mám, pobiju se v prs, celkem dobrou intuici a cítím, co ano a co ne. U sladkého tápu, proto jsem si onehdy googlila, co k čemu a vypadlo na mě pár báječných seznamů, rad a tipů.

TRAKTÁT O KOŘENÍ

Asi si nelze nevšimnout, že si trochu potrpím na kořenitá jídla. A kořenitá jídla se v mých očích drobet rozcházejí s představou kořenitých jídel např. u soutěžících v soutěži Prostřeno!, na kterou jsem se ještě s plným nervovým vybavením, rozuměj před dětmi, zvládla sadisticko-masochisticky dívat... Pod kořenité jídlo tam spadalo i jídlo lehce opepřené. No nic, nebudu zkoumat kvalitu domácího vaření v Čechách, to není úplně na mně. Jak se rozvíjí moje láska k (nejen) indické kuchyni, rozvíjí se i moje znalosti o koření a zvláštních ingrediencích. Musím říct, že si tuhle cestu moc užívám a jen zírám, s jak omezenou škálou koření vlastně ve Střední Evropě pracujeme. Doufám, že časem mu porozumím alespoň z malé části tak, jak jím vládnou Indové a budu naprosto spokojená!