DOMÁCÍ RAMEN NUDLE

Představte si housličky v úvodu, pomalý nástup... a pak Etta James spouští "At last".. Hele, a i ten text sedí! Konečně přišla láska, Jiří promine, konec osamění, nebe je modrý, a tak dál.. No ano, řeč je o domácích ramen nudlích, na které jsem se chystala už snad rok a půl. Stejně dlouho mi ve skříňce dřepí sklenička s pečenou jedlou sodou. A ani přesto jsem nebyla schopná se na výrobu nudlí vrhnout. Nyní jsem ale na týden osiřela úplně. Normální ženská, ocitnuvší se bez dětí a chlapa, jde na nákupy hadrů, pařit s kámoškama, koupit si drogy, za milencem, nevím, na tohle nemám moc fantazii. Já si vytáhnu nudlostroj a drbu se s nudlema. Jestli jste někdy měli kvalitnější instantní (třeba korejskou) nudlovku, nedej bože dobré nudle v ramen baru, a od té doby si občas místo rajcovní kolegyně/kolegy z práce představujete, jak srkáte tyhle návykové nudle, vězte, že 1) stárnete a 2) ty nudle můžou být ještě geniálnější. A to když si je vyrobíte doma. Vyzkoušeno za vás a zodpovědně prohlašuju a potvrzuju, že není z čeho mít strach, je to v podstatě stejné jako výroba špaget doma. Nyní přikročme od zdvořilostních tanečků k nudné teorii a o něco méně nudnému postupu.

MRAVENCI LEZOUCÍ PO STROMĚ - 蚂蚁上树 - MA YI SHANG SHU - A ZASE TEN SEČUÁN

No zdravíčko, to to flákám, to to flákám, jeminkote, je mi stydno, sypu si na hlavu celou rozptylovou loučku, fakt se děsně omlouvám. Ale halt nedá se svítit, práce na plný úvazek, kde teď jede sezóna rýmiček a bolestiček v krčku s plnou parádou, mě přes den vycucne jak citron, následný sprint do školky a školy mě trochu probere, ale jen proto, aby mě šklebounci mohli doma dorazit požadavky, které jsem přes den nemohla plnit. Pak samo sebou trocha té domácnosti, vaření, no jeden by se z toho zul, fakt jako. Jestli má některá z přítomných čtenářek, která je na tom podobně, recept, jak to skoulet, a mít taky trochu času na vlastní myšlenku, nedej bože třeba na praktikování manikúry (sama doma, podotýkám) a dalších luxusních kratochvílí, sem s ním! Momentálně si totiž připadám jako na tobogánu.. Když už dojedu na konec (pátek), hodím si neméně namáhavý (rozuměj pracovní víkend s doháněním restů) výstup po schodech, abych se mohla zase se vší vervu vrhnout na ten samý tobogán. A tak je to furt dokola. Totální blbárna, při které se mohu zaobírat pestrou nabídkou proti sobě mířených výčitek. Ode mě jako. Asi ty nejnepříjemnější jsou ty, že vidíme děti růst jako z rychlíku. Snažíme se s mužem ty malé pazgřivečky si užívat a věnovat se jim aspoň o víkendech a večer, než jdou spát, ale pořád je to nějak, zdá se, málo. To jsem si ale vytvořila krásný oslí most k dnešnímu receptu. Bože, jak já to jen dělám...!

CO K NAROZENINÁM? WONTONY V CHILLI OLEJI / CHAO SHOU / 抄手

Dočkala jsem se! Tohle bylo asi tak hned druhé jídlo, na které jsem si brousila hůlky, když jsem někdy loni v září začla brousit kolem čínské, potažmo sečuánské kuchyně. Pro samý research se na něj ale nějak pořád nedostávalo, zejména taky proto, že jsme doblba vařili Mapo tofu, sečuánský lilek a taiwanskou niu rou mian. Úplně si vybavuju ten moment, kdy jsem na recept narazila a viděla fotku. Oči mi zasvítily jako starému prasákovi, když sjíždí své oblíbené porno stránky, v břiše mi zamručelo vzrušením a hned jsem fotku běžela ukázat tomu nebožákovi, který mě pojal za ženu a musí tohle všechno snášet. A nebožákovi se to líbilo! Mé nedávné narozeniny tak byly dostatečnou omluvenkou k tomu, abychom každý spořádali kyblík wontonů plněných šťavnatým bůčkem s omáčkou, která se dietní rozhodně nazvat nedá. Ale víte co? Nevíte, tak já vám to povím. Za rok mi bude čtyřicet, žrát na žal si poslední "třicáté" narozeniny snad můžu dopřát, ne?

NUDLE DAN DAN / DANDANMIAN

Tadááá, a máme to tadyyyy, už se to neeeeseee! To, čím už nějakou dobu žiju... já vím, musíte mi odpustit, jsem jen slaboduché a primitivní stvoření. Ale nakonec co, od těch velkých témat tu jsou muži, jak říkal tatíček Werich! Takže, jídlo z oblasti Sečuánu. Můj ty světe! Tentokrát to nebudu dlouze okecávat, jen řeknu, že tyhle nudle si CHCETE uvařit. Uhm, čtete správně, chcete. Což znamená, dát si i tu práci se sehnáním surovin. Copato? Jak jako "my asi nechceme"? Nooo, já nevím, čemu na tom nerozumíte, CHCETE a UVAŘÍTE, tím tuhle diskusi uzavírám, bacha na prsty.. No prosím... Takže můžeme pokračovat? Ššššššššššššt, ticho už! Máte to štěstí, že čmuchání a nacházení surovin jsem udělala za vás, vám zbývá už si jen pro ně zajet. Pravda, tentokrát to bude trochu pragocentrické, protože suroviny, bez kterých to nebude ono, budou mimo matičku Prahu asi jen těžko k dostání. Tedy pragocentrické, laskavý čtenář/ka z Brna se laskavě podělil/a o informaci, že spousta čínských surovin je k dostání ve vietnamské tržnici na Olomoucké! A mají tam dokonce i douchi, sušenou fermentovanou černou soju, takže jako Brno jede! Metro sice furt nic, ale douchi v Praze neseženete! A pak je tu pro mimopražské a mimobrněnské "culi geeks" Amazon nebo eBay, kde všechno koupíte bez větších problémů, žejo.. 

VYRÁBÍME ČÍNSKÉ TAŠTIČKY JIAOZI - ZIMA VOLÁ

Zdravím, kamarádi, jsem tu s další várkou Asie. Jsme ready? Mimochodem, ad "Asie", vždycky když to slovo vyslovím v souvislosti s jídlem, vybaví se mi nehezká vzpomínka. Člověk by neřekl, co a jak se člověku vryje do paměti, důležitější věci zapomínám IHNED, takováhle kravina mě bude strašit ještě ve stařecké demenci. Jednou jsem při nákupu koriandru byla zarudlým a blýskajícím se trhovcem, vzhledem a konstitucí nápadně připomínajícím sedláka Krkovičku, dotázána "tak co z toho bude, paninko?".. Napůl ještě spící jsem s přiblblým úsměvem odpověděla "asi nějaká Asie"... Načež řezník Krkovička se rozchrochtal naplno, otočil se na svého lehce oligofrenního pomocníka, zamrkal na něj a říká "nějaká Asie, prej!".. Proč jsem v tu chvíli měla pocit, že jsem právě celé tržnici oznámila, že budu hlavní hvězdou japonského porno filmu, nevím, ale měla jsem ho. Od té doby jsem u něj nic nekoupila, případně posílám muže. Ale brambory měl krásné... velké... No nic, tím chci jenom zdlouhavě říct, že vy si snad z té Asie, kterou vám tu tlačím, podobná mikrotraumátka odnášet nebudete, naopak nakopnete pedál a pustíte se do vaření se mnou. Ujišťuju vás totiž, že JE o co stát! A v tomhle případě ani nepotřebujete žádné extra ingredience. Jsem totiž hodná a dávám vám ještě čas na nákup surovin, než se pustíme do sečuánských receptů! Tak alou.

ŠPAGETY AGLIO OLIO E PEPERONCINO, TEDY ČESNEK, OLEJ A PAPRIČKY

Tak, máme po svátcích, všichni vypadáme šťastněji a spokojeněji, ale je to doslova jen optický klam. Jak se pozapínáme do toho předvánočního oblečení, všechno se nám tak nějak nahrne nahoru do obličeje a hned je v něm barva a takový náznak úsměvu, který ovšem není nic jiného než výraz bolesti a nepohodlí. A taky do tváře nahrnuté faldy, které ji znetvoří právě do toho náznaku. Taky máme vyjedené ledničky a spíže. A nejen proto kvačím s jídlem, které je lehké (snad jen žlučníkáři si dají čajík), rychlé, relativně snadné a taky nevyžaduje extenzivní přípravu surovin. Kterých nota bene není potřeba moc. A samozřejmě je to dobrota.

OMÁČKA BOLOGNESE JAKO OD ITALSKÉ MAMMA

Je 5:40. Ano, ráno. A já už čumákuju. Za několik posledních dnů už podruhé. Roční synáček považuje za nezbytné si na tuto nelidskou hodinu nastavit vnitřní mini mimi budíček, začít v postýlce žvanit a probudit tak svou nebohou neurotickou matku. Pak si jeho lordstvo samozřejmě nechá nacpat dudel a zase bohorovně usne. Neurotická matka se pak dvacet minut usilovně snaží zabrat, což, jak víme, málokdy vede ke kýženému, nakonec nasupeně vstává a co? Co má proboha v takovouhle hodinu dělat? Na pikovteřinu ji napadá zacvičit si... Hned to zase odpadá. No co jiného, než se vrhnout na psaní příspěvku o jídle, do kterého vkládá tu mateřskou, ženskou sílu a lásku, několik hodin se s ním mazlí, aby rodina byla šťastná a spokojená..? Protože v 5:40 jsem té mateřské a ženské síly vyloženě přeplněná ...

LINGUINE S AVOKÁDEM, NEČEKANĚ CHUTNÁ ZELENÁ

Zní to divně, co? Nemyslete si, taky jsem se nejdříve vytřeštila, nicméně hned vzápětí přišlo povytažené obočí a citoslovce "mmmm?", které u mě vyjadřuje probuzený zájem. Poslední dobou, zdá se mi, funguju převážně na citoslovcích. Tohle je z těch všech tak ještě nejpřijatelnější. Přiznávám, že abyste si tohle jídlo udělali, musíte avokádo milovat. Jinak to fakt nemá cenu. To je jako byste si chtěli vzít třeba sadaře/sadistu a chovali odpor k ovoci/mlácení. Recept na epické selhání. Takže milovníci avokád, pojďte dál do mé temné avokádové sluje, přijdete si na své!

RYCHLE A LEVNĚ - TĚSTOVINY S JOGURTEM A KARAMELIZOVANOU CIBULÍ

No ano, opravdu s jogurtem, nepřehlédli jste se. A je to šmakozita, nelžu, netahám vás za fusekli, nehrabu se do pekla, přísámbohu! Ale přiznávám, zní to divoce, neřkuli divně.. Když jsem na tenhle návod, snad se tomu ani nedá říkat recept, narazila, okamžitě mě zaujal, protože je lehce přidrzlý, na nic si nehraje, a přitom zní podezřele dobře. Něco jako brambory s mlíkem, znáte to, ne? Obyčejné osolené brambory s máslem zapíjíte mlékem a na tváří se vám rýsuje úsměv zavánějící oligofrenií? Tak tohle je jídlo z oné kategorie. Zkuste ho, nebude litovat.

CACIO E PEPE, PRO PEPÍKY I TY OSTATNÍ

Ano, uvařit si tuhle sýrovou bleskovku mohou pražští "pepíci", ale i všichni ostatní, kterým padne do oka nebo ruky kus pecorina a nějak si nebudou jistí, co s ním. Já vím, já vím, není to moc pravděpodobné, ale znáte to - kdo je připraven... Těstoviny cacio e pepe zapadají do kategorie "zdání klame". Jsou super rychlé a použijete pouhé čtyři ingredience - těstoviny, pecorino, pepř a sůl, ale udělat je dobře není jen tak.. Nás neotřesitelné ale nerozhodí ani občasný bobek nerozpuštěného sýra a tyhle špagety si užijeme i tak. Pro chronické nedodržovače receptů /tady, Plha se hlásí/ mám tip - úžasně osvěžující a jiskrnou chuť dodala v mém podání troška nastrouhané citronové kůry. Mmmmm...