CO S TUŘÍNEM? SLEZSKÉ KVAKY, PŘECE!

To čučíte, co? Cotoé, ptáte se? Polívka to je, jak jinak u polívkový Máni! Asi před čtrnácti dny jsem v Kauflandu celkem automaticky dala do košíku tuřín, prostě jen že tam byl a nikdy předtím jsem ho v krámě nepotkala. Okamžitě mi proletělo hlavou, že udělám další várku "Branston pickle". Hned za pokladnou mi ale kolem krku s láskou skočila vrozená lenost a čistit a krájet kýbl zeleniny se mi fakt ukrutně nechtělo. No jo, ale teď na mě z lednice při každém otevření zírala béžovofialová hlava, dost tam překážela, a já vůbec netušila, co s ní. Tak jsem ji proaktivně vyndala. Několik dní pobývala na lince, pak na digestoři, takový němý svědek chodu naší domácnosti. Až mi trpělivost došla, trochu jsem zapátrala a zjistila, že se z tuřínu dá udělat celkem lahodně znějící polívka. No a to bych nebyla já. A víte co? Vyplatilo se, je báječná!

Zní to divně, ale to pochopíte. Za chvíli. Jeden slezský exemplář (nikoli slizký) jsem si ukořistila a pojala za chotě. A tenhle exemplář je dokonce jeden z těch pomalu vymírajících, kteří hovoří místním dialektem. Zní to jako směs polštiny, češtiny, němčiny, snad i slovenštiny. Jsem hrdá na to, že jsem za těch několik let byla schopná do dialektu proniknout natolik, že už nemám výraz tupé antilopy, když manželova rodina mezi sebou rozpráví, naopak rozumím (téměř) všemu. Pak ale občas nerozumím a můj smysl pro jazyk trpí jako zvíře, když manžel přenáší některé jazykové laskominy do projevu směrem k našim dětem. Tenhle kraj je zkrátka rázovitý, včetně jazyka i obyvatel. Ale má svoje kouzlo. Že mám zabíhavé tendence? Ale jděte! Dobře, takže zpátky k věci. Když jsem viděla název "slezské kvaky", udeřila jsem na manžela, co že je to za "blbej název" a jestli to zná. Odvětil že ne, ale že "no jasně, kvak je po našemu tuřín". Takže už víte a až se budete pohybovat v oblasti Karviné, Bohumína, apod., můžete na místní zamachrovat a pořvávat na ně "kvaky kvak", uvidíte, že vám nastaví svou přátelskou tvář...

A teď k té polívce. Pro mě to byla s tuřínem, krom picklu, premiéra, takže jsem moc nevěděla, co čekat. O tuřínu se nebudu rozepisovat, nakonec znáte strýce googla, tak si poslužte. Každopádně zeleninové polívky mám ráda, nebylo tedy moc co ztratit, navíc u nás se sní skoro všechno. Ale nebudu zastírat, že jsem z toho měla trochu strach. Naprosto zbytečně! Překvapením pro mě bylo, že výsledná chuť v polívce není nepodobná kedlubně. Kdo z vás dělává vepřové zadělávané v kedlubnách, bude vědět, polívka mi tohle jídlo hodně připomněla.

INGREDIENCE:

1 tuřín (zhruba velikosti miminkovské hlavy)

500 g vepřového plecka 

1 l mléka

1,5 l vody/ kuřecího vývaru

2 střední nebo jedna ooooobří cibule

100 g másla

4 lžíce oleje

3 vrchovaté lžíce hladké mouky

sůl, pepř

1. Na dvou lžících oleje a půlce másla osmahněte osolené a opepřené, na kostky pokrájené plecko do zlatova. Zalijte vodou/vývarem a nechte pod pokličkou dusit.

2. Mezitím si oloupejte a na cca 1 cm velké kostky pokrájejte tuřín a vhoďte vařit k masu. Zalijte mlékem.

3. Cibuli/e pokrájejte na středně hrubo a na zbytku oleje a trošce másla ji na pánvi osmahněte do zlatova. Pak přidejte zbytek másla a zasypte moukou. Nechte cibulovou jíšku zezlátnout a vložte do polévky. Nechte ještě cca 20 minut povařit. Maso i tuřín by tou dobou měli být už měkké, pokud tomu tak není, nechte povařit do měkka. Dochuťte solí a pepřem, je-li třeba

Naprosto jednoduché a naprosto geniální. Sama bych to nečekala, ale tenhle kousek zařadím do arzenálu polévek, které točíme pořád dokola a řekla bych, že se na žebříku oblíbenosti potká někde s kyselem, to znamená vysoko. Nedejte se pobízet a nechte se taky překvapit tuřínem. Navíc je to rychlovka!