KŘEHKÉ, ŽITNÉ, CELOZRNNÉ, A JEŠTĚ KE VŠEMU KVÁSKOVÉ, CHLEBÍČKY

"Kdo se bojí, vyprazdňuje se v síni" se říká. A to já nechci, protože bych pak musela sklízet "ovoce" svých činů. A tak jsem se bát přestala a po dlouhém snění o křehkých žitných chlebíčcích, na které jsem si před pár lety vybudovala závislost, se je pokusila zreplikovat doma. Od nynějška přijímám oslovení "náš drahý génie", případně jen "génie", pro anglicky mluvící "oh, sorceress". Protože víte co? Podařilo se! Jsou naprosto skvělé, křupavé, kváskově navinulé, prostě dokonalé! Je to vlastně jako byste chroupali JEN chlebovou kůrku, a pěkně vypečenou. Stává se to málokdy, v tomhle případě jsem se sebou ale maximálně spokojená a celý den se ukájím pocitem naprosté satisfakce! Taky je možné, že nejsem génius, ale prostě jen primitiv přehnaně orientovaný na žvanec. Rozhodněte se sami. Každopádem se dávka chlebíčků snědla v rekordním čase, i prckové se dožadovali dalších a dalších přídělů. A to je pak jasné, když to chutná svišťům, je to pecka!

Před pár lety máma kdesi v Tescu objevila tyhle Finn Crisp lotry. Během chvilky sjela do těžkého žitného feťáctví a nebyla by to moje mamá, kdyby tím nenakazila i mě. Pamatuju si, že jsem byla schopná spořádat půl balení na posezení easy. Chlebíčky namazané avokádem nebo i jen tak byly prostě neodolatelné. Chroupala jsem je kdykoliv a kdekoliv, vzpomínám si, jak jsem se pak ošívala, když jsem měla postel plnou ostrých drobků a žitné mouky. Jenže jak to tak v mém životě bývá, ve chvíli, kdy si něco zamiluju, osud mi to vyrve z rukou a utíká s tím někam hodně daleko. Z nějakého důvodu se prostě tyhle křupavky přestaly v naší vykutálené zemi prodávat a já byla na suchu. Naštěstí se běžně nenechávám osudem srazit na kolena, vyhrabala jsem se z absťáku a snažila se žít dál. To je panečku příběh, co? Napětí graduje, čtenář má ohlodané první články prstů... no... Ale je to jak z filmu, bude hepáč, nebojte, byť jsem pomocnou ruku byla nucena najít tam, kde končí moje rameno. Teda obě.

originál - kdo zná, netřeba nic dodávat, kdo ne, ten si je bude muset upéct!

moje verze není tak křehoulinká a papírově tenká, chuť je ale to vono a za zlomek ceny teď už stejně nedostupné dobroty

Až asi před rokem, kdy už jsem dávno pekla kváskový chleba, jsem na chlebíčky narazila znovu, a za příšernou cenu asi 60,- Kč za jedno skromné balení zakoupila hned tři. Společně jsme pak strávili pár pěkných chvil ve vzpomínkách na ty krásné staré časy, které jsme spolu trávili v posteli. V té době se mi v hlavě zrodila touha pokusit se upéct něco takového doma. "To přece musí jít!" ječely závislé mozkové buňky.. Sice až po dalším roce, ale šlo. Nevěděla jsem moc, jak do toho, tak jsem do toho šla, jak je u mě obvyklé. Nohama napřed.

Bylo jasné, že nějaký podíl musí být ze zralého kvásku, aby suchary byly správně nakyslé. Zbytek ric pic, žitná mouka a pravděpodobně nějaký tuk na zkřehčení. Ukázalo se, že podíl aktivního kvásku a neprokvašené žitné mouky je bajvoko stejný, těsto prostě musíte uplácat do poměrně tuhé konzistence tak, aby šlo dobře vyválet. Takže si mě to vlastně vedlo krásně samo. Pak už šlo jen o to vyválet těsto dostatečně na tenko, abychom nemuseli zbytečně zaměstnávat frézu ve snaze chlebíčky pozřít ve zvládnutelných kouscích. To se taky zdařilo, takže tradáááááááááááá.... I am proud to present.... domácí finské (české) křehké chlebíčky. V době, kdy je fake všechno možné, včetně tváří a osobností, jsou fake finské chlebíčky to nejmenší zlo.

INGREDIENCE:

230 g zralého celozrnného žitného kvásku se 100% hydratací (tzn. 115 g mouky a 115 ml vody na start)

cca 1 hrnek celozrnné žitné mouky

2-3 lžíce změklého másla (sádla, kokosového oleje)

1 lžička soli + trocha na posypání

koření, libo-li, napadá mě třeba za'atar, mletý rozmarýn, mletý kmín, koriandr, sušený česnek, případně sezamové semínko, mák, fantazii se meze nekladou

1. Do projetého kvásku přidejte máslo, sůl (koření či semínka) a postupně zamíchávejte mouku. Přidejte tolik mouky, aby z těsta byla hmota zhruba o konzistenci Play dough plastelíny (zde mají matky na mateřské nepopiratelnou východu, pak že to k ničemu nebude, hah!). Nehnětejte zbytečně moc.
2. Dejte těsto na noc nebo den (nebo aspoň pár hodin) do lednice uzrát. Jednak se chuťově posune a za další se bude s chladným těstem líp pracovat.

3. Nejlépe na silikonovou podložku (příp. by to asi šlo i s pečícími papíry) si nasypte a rozetřete něco žitné mouky, uhňácejte z poloviny těsta váleček a ten rozválejte na co nejtenčejčí obdélník. Ano, přímo na podložce. Fakt ale co nejtenčí, mluvím tak o 1-1,5 mm. Překvapilo mě, že to nebyl až takový problém, s občasným pomoučněním válečku nebo i povrchu placky to šlo krásně. Pokud budete vrstva silnější, riskujete po upečení nutnost navštívit vašeho implantologa. Nevím, jak u vás, u mě dvakrát stačilo...
4. Plát nakrájejte tupějším nožem nebo kolečkem na pizzu na kousky, po jakých vaše srdce prahne. Strčte plechy do igelitky a nechte zhruba hodinku odpočívat. Já ještě plát lehce porosila vodou, ale to půjde asi vynechat. Mezitím rozehřejte troubu na 180°C.

5. Důležitý krok - vyndejte plech z igelitky. Plát těsta ještě lehounce posolte, a šup s ním do trouby. Já jsem i lehce zapařila (troubu), stejně jako když peču chleba. Pečte do požadovaného odstínu. Čím víc barvy, tím chrumkavější chlebíčky budou a, upřímně, i o to chutnější. Je pravděpodobné, že se vám plát nepodařilo vyválet na stejnou tloušťku. Já vím, já vím,snažili jste se, přestaňte fňukat... To znamená, že se budou kraje péct rychleji, než střed (aspoň u mě tomu tak bylo), ale vzhledem k tomu, že se jednotlivé kousky od sebe skoro samy při pečení oddělí, není problém kraje během pečení z plechu odebrat a zbytek dopéct podle potřeby. Já pekla naše skoro půl hodiny. Tak, a máte to. Nechte vychladnout a chroupejte, miláčkové, chroupejte.

Ideální jako sváča na nadcházející jarňoletní výlety, k salátku do práce, k salátku k večeři doma (nebo v práci, haha), nebo jen tak na chroupačku večer k televizi. I když, to moc nedoporučuju, je to sice zdravé, rozhodně ale ne bez kalorií. Sacharidy jsou pořád sacharidy, žejo... Takže bacha na ně! Nyní jste svobodní - můžete se vyprdnout na ultradrahé a ultrahnusné knackebroty a pokud disponujete kváskem, už se nemusíte ani ohlídnout a už jen péct doma tuhle laskominu. A navíc je to za babku!