MADRAS CURRY - AUTENTICITA Z BRITSKÝCH OSTROVŮ

Hou hou hou… To se dívíme, že? Divíme se tak, že bychom se ani víc divit nemohli? To je dobře. Divení není nikdy dost. Ale nakonec, je adventní čas, čas zázraků, tak co bych nemohla na mrrrtvý blog mrrrrtvou rrrukou napsat příspěvek, že jo. Mám pár dnů dovolenou, abych se připravila na vánoce. Převážně psychicky, muhehe. Venku adventní, zasněžená romantika, která volá po něčem mamkovském, bydlenkovském. Mohla bych péct cukroví třeba. Mohla bych vít adventní věnec. Mohla bych dětem vytvářet vzpomínky přípravou nezapomenutelných českých vánoc. Mohla. Kdybych nebyla rozbitá. K mnoha tradicím mám spratkovsky vzpurný vztah, takže i s vánoci to je dost “hit and miss”. Jako zástupce kozorožího lidu mě tento můj rys jednoznačně vylučuje ze zástupu těchto svědomitých, análně retentivních tradicionalistů. Jak říkám, rozbitá. Ale naštěstí zatím nechodí žádná adventní policie, která by kontrolovala, jestli ty vánoce dělám správně, tím pádem snad projde, že děti budou mít advent spojen s bytem provoněným curry. Vlezla na mě poslední dobou nějaká indická. Curry bych mohla snídat, obědvat, i večeřet. Takže tu voňavou vlnu sjíždím a vánoce musí počkat. Kapr v goanské úpravě by ovšem taky nemusel být vůbec k zahození. Ale k věci, proč jsme se tu dnes všichni sešli.

THAJSKO-NUSELSKÉ PŘÁTELSTVÍ A CURRY JAKO DŮKAZ - TROCHA PUNKU NA ROZLOUČENOU

Uohoooh, no nazdar! Kdybychom to tak trochu neavizovali na facebooku, byli bychom celí překvapení, co se tady zjevilo, že? No nepočítala jsem s tím ani já, co vám budu vykládat. Na druhou stranu jsem byla již několik měsíců tak jako nenápadně a pod čarou celá divoká z toho, jak jsem odsud vyghostila a že třeba kvůli mně někde někdo pláče. Tedy samozřejmě pláče z těch hezkých důvodů, jako že je mu smutno po mém neopakovatelném humoru, mé grafomanické lehkosti, sžíravé sebeironii a tak, nikoliv proto, že jsem ho pozurážela, seřvala na tři doby a poslala na chuj... Od fejkčízkejku nám pod nohama protekla nějaká ta voda, některým i do obuvi, a myslím, že je nám už všem jasné, že tady se končí, zavíráme krám, hasta la vista, bejby! Průpovídku v profilu na fb, že jsem lehce schizofrenní jsem si samozřejmě nevycucala, i proto moje zdejší rozloučení přichází s takovou prodlevou. Krom plácání se v neproduktivním bahně nenávisti k Rusovi a vyčuránkovskému lidskému pokolení všeobecně, jsem se plácala v pochybách, jestli to tady fakt úplně zabalit. Že to pak jako bude trapas, když mě posedne psací démon a budu sem s něčím chtít proklouznout. To mi nezávidíte, takováto masivní dilemata, že?! Proto je Pambuch naděluje mně, ví, že tyto složité situace ustojím, to dá rozum...

KHAO SOI - THAJSKÉ ANTIDEPRESIVUM

No tak jo! To nám to od září a posledního příspěvku uteklo, viďte, spoluobčané? Ale já vám to říkala.. No, máme tu nový rok, novou dekádu dokonce, nesmíme troškařit, takže všem všechno dobré, nechť jsou všechny bytosti šťastny, a tak dál a tak dál, všichni víme, a pojďme jíst. Od toho jsme, předpokládám, tady, ne? Užívám si poslední dny volna před tím, než začnu svým všelikým působením oblažovat šťastlivce v nové práci, a tak mám trochu víc času věnovat se vaření. Času trochu víc je, energie už tolik ne. Stejně jako Frištenský z výletu na Severní pól, jsem i já z té cesty novým rokem zatím poněkud otrávená. Trochu moc dlouho mi dojíždí (snad jen) viróza, kašlem, který testuje mé dvěma porody políbené pánevní dno, obtěžuju široké okolí, po anabázi s prasklou stoupačkou stále žijeme v bordelu jak uprostřed Dillí, necháváme zeď schnout, abychom z ní za měsíc nesklízeli houby, kdyby se skříň narvala zpátky na místo hned. No a nakonec se taktéž ukazuje, že traumatické zážitky utržené v posledních týdnech pracovního procesu, mají řádný dojezd, následkem čehož všehož se ráčím nacházet v lehce depresivním ladění, melancholicky trpím, intenzivně prožívám marnost z celého toho našeho lidského divadélka, a velice melodramaticky si připadám osaměle v tom zásadním odhalení pravdy o světe... pateticky přiloží ručku k čelu, zavře oči a po řasách nechá sklouznout slzu. Ale abych to zkrátila, ještě že máme to žrádlo, viďte?! Dneska si uvaříme fest dobrotu. Pojďte dál.

KUŘE KUNG PAO - GONG BAO JI DING - JAK SE SLUŠÍ A PATŘÍ

Po řízeném odpočinku od sečuánské kuchyně, který jsem vám velice laskavě a láskyplně dopřála, vás spěchám potěšit dalším receptem z téhle oblasti. Možná vás překvapí, že zrovna Sečuán je domovem tohohle notoricky známého jídla. Když se zeptáte kohokoliv, jaké čínské jídlo zná, stoprocentně řekne "Kung pao". Je to bezkonkurenčně jedno z nejpopulárnějších čínských take-out jídel asi kdekoliv na světě. Horší to už asi bude s autenticitou provedení. A co jsem tak četla, tak nejen u nás. Ve chvíli, kdy je jídlo zasypané praženými arašídy z pytlíku, "je to prostě jako kung pao, neasi!" Mno, tak se na to podívejme trochu od podlahy, shall we?

MASSAMAN CURRY "TŘI ROKY POTÉ"

Nedávno jsem, jak jistě někteří z pravidelných zvědavů zaregistrovali, nakoupila na zahraničním kuli webu spoustu čínských ingrediencí. Mezi nimi taky jednu thajskou, nepostradatelnou - shrimp paste/ garnátovou pastu. Jakmile venkovní teploty začaly atakovat hranici třiceti stupňů, přirozeně mě začala opouštět chuť na sečuánská jídla, která jsou sice lahodná, ale taky těžká a zimní. Co si má ale takhle na začátku léta počít kapsaicinová smažka, když nesnese pomyšlení na svou momentálně nejoblíbenější kuchyni? Přizpůsobí se a vezme tu druhou nejoblíbenější!! Plynule jsem tedy přešla na thajský salát larb/ laab moo, od toho se odpíchla k nákupu ingrediencí na thajskou červenou curry pastu... a už to zase žije svým životem. Doma venku za oknem se mi letní nové miminko rostlinky kafirové limety, ve vodě stojí na okořínkování citronová tráva a mexický koriandr, v truhlíku roste thajská bazalka... no vidím to tak, že mě ta svěrací kazajka jednou stejně nemine! Recept na Massaman curry tu už mám, jeho hovězí variantu. Nicméně když se na něj dívám dnešníma očima, nejsem spokojená. Zase ale musím sebekriticky uznat, že jsem se za ty tři roky posunula, co do znalostí jídla a ingrediencí, tak co do kvality zpracování fotodokumentace, byť tam nikterak závratně. Tak vám spěchám představit moje podání Massaman curry "tři roky poté".

VYRÁBÍME ČÍNSKÉ TAŠTIČKY JIAOZI - ZIMA VOLÁ

Zdravím, kamarádi, jsem tu s další várkou Asie. Jsme ready? Mimochodem, ad "Asie", vždycky když to slovo vyslovím v souvislosti s jídlem, vybaví se mi nehezká vzpomínka. Člověk by neřekl, co a jak se člověku vryje do paměti, důležitější věci zapomínám IHNED, takováhle kravina mě bude strašit ještě ve stařecké demenci. Jednou jsem při nákupu koriandru byla zarudlým a blýskajícím se trhovcem, vzhledem a konstitucí nápadně připomínajícím sedláka Krkovičku, dotázána "tak co z toho bude, paninko?".. Napůl ještě spící jsem s přiblblým úsměvem odpověděla "asi nějaká Asie"... Načež řezník Krkovička se rozchrochtal naplno, otočil se na svého lehce oligofrenního pomocníka, zamrkal na něj a říká "nějaká Asie, prej!".. Proč jsem v tu chvíli měla pocit, že jsem právě celé tržnici oznámila, že budu hlavní hvězdou japonského porno filmu, nevím, ale měla jsem ho. Od té doby jsem u něj nic nekoupila, případně posílám muže. Ale brambory měl krásné... velké... No nic, tím chci jenom zdlouhavě říct, že vy si snad z té Asie, kterou vám tu tlačím, podobná mikrotraumátka odnášet nebudete, naopak nakopnete pedál a pustíte se do vaření se mnou. Ujišťuju vás totiž, že JE o co stát! A v tomhle případě ani nepotřebujete žádné extra ingredience. Jsem totiž hodná a dávám vám ještě čas na nákup surovin, než se pustíme do sečuánských receptů! Tak alou.

KUŘE ADOBO, ANEB JAK NA GENIÁLNÍ KUS ŽVANCE BEZ ŠPETKY KUCHAŘSKÉHO UMU

Máme tu další asijskou vypalovačku. Na tuhle jsem se chystala asi dva roky, stále se vynořovala a zanořovala v mých myšlenkách. Jenže vždycky když se zanořila, učinila tak vzhledem ke kombinaci mé mateřské a stařecké demence vskutku pečlivě a na dlouho, takže jsem vás (a sebe) ve výsledku ošidila o možnost už dva roky si vařit tuhle triviální dobrotu. Tímto se vám omlouvám, doufám, že až vložíte do mordičky první sousto tohohle božstva, jako švihnutím prutu mi odpustíte. Tohle jídlo je jako dělané na stávající počasí a na hnusy, které už nám klepou na dveře. Jednoznačně bych ho zařadila do kategorie "comfort foods", přičemž je ale směšně snadné a skóre úsilí vs. výsledek promlouvá jasně. Vy neuděláte skoro nic, jen zapnete sporák a posléze gril, uvaříte rýži a máte ho tam! Takže neotálejte, nezahálejte a tuhle filipínskou delikatesu rozhodně vyzkoušejte!

KOHOUT NA VÍNĚ/ COQ AU VIN, AT LAST!

Na tuhle luxusárnu se chystám asi tak zhruba od začátku existence toho svého blogýsku. Lépe řečeno se na ni chystám od té doby, kdy jsem ji poprvé ochutnala v Melbourne ve francouzském bistru, kde jsem pracovala. Nooooo... ale to už bude bratru 14 let. FUJ! Jsem nějak najednou celkem stará větev! No co už. Bylo to jedno z jídel, které mi v těch mých sladkých, kulinářstvím nepolíbených, 24 letech vypálilo do mozku nesmazatelnou stopu. Dodnes si pamatuju, jak mi přes "pass" kuchařka Tash podávala lžíci s majdou. Jen tak, že věděla, že ji mám ráda. Čím víc jsem výrobu odkládala, tím víc jsem chtěla k té historicky první přípravě coq au vin použít opravdového kohoutka. A podařilo se. Kamarádce z Jižních Čech už došla trpělivost s kokrháním těch jejích krasavců ve 3 ráno, a tak milí opeřenci skončili v náručích lačných ženských. Již neopeřeni. A protože Kuchtička slaví druhé narozeniny, pojala jsem to jako příležitost konečně uvařit tohle skvělé francouzské jídlo.

ZÁPADOAFRICKÁ KUŘECÍ POLÉVKA

No zdravíčko, to koukáte, že sem ještě vůbec něco přistálo, viďte? Určitě už jste si říkali "no co ta Kuchta vyvádí?", "kampak se nám ta holka schovala?", nebo "ona nás už nemá ráda".. Ale jděte, trumberové, šla pro šafrán a trochu toho zázvoru, děvenka naše starostlivá. A jak jste se mi tu a tam zatím měli? Skvěle? No to ráda slyším. Mně vám ten Jéžíšek nadělil nějak dopředu, a upřímně, jeden dárek hnusnější, než druhej. No ale rozbalila jsem to všechno a teď si s tím hraju. Takže kdyby čirou náhodou někdo z vás v tohle temné štíří roční období prožíval nějaké hnusoby a nehezkosti, vyžrat si to musíte sami, ale zároveň si taky můžete vydlabat plnou misku téhle polívky, která aspoň pohladí vaši rozervanou a rozbolavělou dušinku. Jo?

DEBUŽÍRUJEME U RYBNÍKA - PLNĚNÁ FOCACCIA, CALZONE, ETC.

S lehkým zpožděním přicházím s tím, co mělo na blog docválat před týdnem a něco. Žel bohu, jsou prázdniny, jsme neustále někde v letu, tenhle příspěvek jsem rozepsala a uháněla zase pryč. Poslední týden jsme si zachraňovali na vlásku visící životy na chatě v Jižních Čechách, a tak s tímhle tipem na vydatnou sváču k vodě přicházím až teď. Leč nesmutněte, mám neblahý pocit, že jen co se ochladíme, hned zase půjdeme. K rybníku. Vypadá to, že letošní vedýrko ještě neskončilo. A vy? Vy budete připraveni, ostatně jako vždy, že? Taky prosím omluvte sníženou kvalitu fotozáznamu, odpovídá momentálnímu tryskumeteleskublesku. Služebníček.

NEDĚLNÍ KUŘE NA CITRONU A TYMIÁNU, TŘEBA PRO MÁMU

Jedno z nejoblíbenějších jídel každého prcka, možná i dospělého prcka, a přitom tak jednoduché na přípravu. Hodíte ptáka do trouby na citron, tymiánové větve, trochu postrašíte máslem a za hodinu a půl vytáhnete voňavou, byť trochu smrsklou, nádheru. No nebudu to protahovat - blíží se den matek - tak tady máte, pánové manželé a zlotřilé potomstvo, inspiraci, co připravit matince na neděli k obědu. Vyžeňte ji dopoledne na nákupy (cetek nebo oblečení, prosím, ne jídla pro celou rodinu na příští týden!) a pak se nechte po zbytek odpoledne drbat za ušiskama pochvalami od dojaté mámy, jaké že to má štěstí, že má právě vás!

CHETTINAD CURRY, VOŇAVÉ NOVOROČNÍ POLÍBENÍ

Rok 2014 je mrtev, ať žije rok 2015! Nevím, jak vy, já tyhle přechody nějak zvlášť nevnímám. Taky jsem vždycky musela vyvinout nadlidské úsilí, abych ustála křepčení silvestrovských davů bez vrhání zděšených, zmatených a tázavých pohledů směrem k rozumněji vypadajícím jedincům. Případně jsem byla nucena poslouchat dobře míněné rady typu "usměj se"... Jjjjjasně, to poslouchám asi tak zhruba od pěti let, co máme nového? Co mám slavit, co čekat, že na mě bude číhat tak asi jiného za rohem postýlky, až se 1. ledna probudím? Maximálně tričko, které jsem tam předchozího dne bordelářsky pohodila. Nebo synovy ponožtičky, které s oblibou hází na nejhůře dosažitelná místa (až mu bude osmnáct, bude to o poznání méně roztomilé). Od jisté doby tedy "slavím" v klidu domova a následující den jen sardonicky předčítám bilance utržených končetin a přetékajících záchytek. U nás je každopádně nový rok prozatím tomu starému podobný jako vejce vejci. No a aby to teda nebyla taková nuda, začali jsme ho aspoň pěkně zostra. Jestli máte rádi curry, tohle lahůdkové prostě musíte zkusit.

KUŘECÍ KŘIDÉLKA V COLALOKOVÉM NÁPOJI

Tenhle kousek bude mým apelem na nihilistické kuchaře tam venku. Aby se nám, nebohým hostům, dařilo ve zlém, nevlídném a chaotickém světě hospod a restaurací průměrných cenových kategorií lépe. Aby se rodinná oslava v restauraci či prostě jen oslava toho, že nás ještě nevyhodili z práce za serfování na netu (že?! :)) nezvrhla v říhací soutěž, dostihy na WC a proklínání kuchaře. A krom toho si ukážeme, jak uvařit skoro "odpadní" část těch malých pipin tak, že vás to sice bude kroutit směr nejbližší výčep, ale bude vám fantasticky. Pokud zrovna nejste diabetik...

 

AVGOLEMONO, ŘECKÝ ŽLOUTKOVOCITRONOVÝ DÁREK NÁM VŠEM

Schválně, jsem zvědavá, kolik lidí tenhle příspěvek otevře, jen aby zjistili, co to pro kristovy rány je Avgolemono. Ba ne, ti s vyšší signální soustavou, což jste VŠICHNI.., sjeli pohledem na fotografii, všichni už tedy víme, že se jedná o polévku. Nemá proto smyslu kohokoliv dlouze napínat a drásat nervy. Rovnou tedy vybalím, že se jedná o polévku řeckou, lahodnou a tak rychlou, že možná ani nestačíte svolat zvěř k večeři a sníte ji v rámci gurmetského ochutnávání a ladění chutí sami. Ano, tak moc je dobrá.

THE DARING COOKS CHALLENGE MAY 2014 - MAFTOUL

A tomu říkám výzva, panečku! Výzva tohoto měsíce mě ze začátku celkem vyděsila a skoro jsem ji jedním šmahem chtěla něžně zazdít, pak jsem se ale vracela k zadání a její realizace mě lákala čím dál víc. Při čtení postupu se jednomu pak chce až pohrdlivě frkat ve smyslu "jako tohle a výzva? Pffffffffff"... Pak stojíte u linky, ruce po zápěstí od mouky, nemohouc ze sebe servat  kojence, který vám ve snaze domoci se oběda stáhl kalhoty ke kolenům a stále je nepouští, tříleté robě znuděně prohlašuje, že "už chce papat" a vám se chce plakat. Ale konec dobrý, všechno dobré. A asi si to i zopakuju!

KUŘE MAKHANI / BUTTER CHICKEN / MURG MAKHANI

Já bych vás rozhodně nerada nějakým způsobem terorizovala a poroučela vám, tlačila vás ke zdi nebo vám něco nutila, ale TOHLE CURRY PROSTĚ UVAŘÍTE, ROZUMÍTE MI???!!!! Protože jinak se okradete o fakt výjimečný chuťový zážitek, kdyby se dělaly bahenní koupele v omáčce z tohohle jídla, jsem tam nastěhovaná každý den dopoledne a večer!

THE DARING COOKS CHALLENGE BŘEZEN 2014 - SALÁTOVÝ DRESING

Březnová výzva Daring Cooks byla moje první po připojení se k tomuhle spolku. Upřímně, docela se mi ulevilo, že jsem nemusela plácat výzvu z předchozího měsíce. Vyrábět doma filo pastry, to by totiž asi nebyl hezký pohled a už vůbec by sousedi nechtěli počítat, kolik sprostých slov jsem schopná během nedělního dopoledne vypustit. Ještě že nechodím na mši..

KUŘE VINDALOO, NĚCO PRO MASOCHISTU V NÁS

Miluju asijskou kuchyni. Když odhlédnu od seznámení s ní á la styl Kung Pao po domácku v 90. letech, kdy si přičinlivé maminky vyměňovaly recepty v práci na papírcích, moje první pořádné seznámení s touhle voňavou kuchyní přišlo v Anglii, kde jsem coby dvacetilené ptáče pobývala. A byla to láska na první sousto. Čína byla dobrá, ale víceméně mě nechávala chladnou. Co ale dokázalo rozdivočit nejen moje chuťové buňky, byla indická jídla. A trvá to dodnes.