DOUBAN JIANG - S KROPIDLÁKEM NA VĚČNÉ ČASY ANEB JAK NA VÝROBU SEČUÁNSKÉ FERMENTOVANÉ CHILLI PASTY

Je tomu skoro deset let, co jsem propadla... Skoro deset let, co jsem propadla králičí norou do světa sečuánské kuchyně. První rok, dva bylo okouzlení intenzivní zhruba jako u standardní zamilovanosti, byla jsem schopná - ne bez následků - konzumovat něco se sečuánským twistem klidně denně. Jako žádná zamilovanost, ani tahle nevydržela v původní intenzitě, naopak jako málo vztahů se proměnila v lásku hlubokou, poklidnou, kdy spolu nemusíme být denně, přesto o sobě víme a jiskra v oku při pohledu na toho druhého tam stále je. Z mé strany tedy zcela jistě. Zkrátka jako s Jiřynkem! No a protože pro velkou lásku jsme my neromantičtí zvídaví invalidové schopni velkých věcí, byl po letech věrného milování a kurzu plísnění rýže a misování u Vládi z dua Zkvašeno jen krůček k tomu, abych prokázala nebývalou, avšak u mě obvyklou, drzost a zkusit vyrobit domácí verzi sečuánské fermentované fazolové chilli pasty douban jiang. Kdo jste fandou kropidlákové alchymie, pojďte dál, cirkus právě rozbíjí stany!

UNIVERZÁLNÍ TĚSTO S PREFERMENTEM - PIZZA, FOCACCIA, ALE I BAGETY NEBO CIABATTA

Velikonoční zázraky, co? Jsou věci, které už nikoho nevyvedou z míry. Takové to courat po vodě, proměnit ji na víno, odvléct kříž Kalvárií, odvalit šutr a prostě zmizet? Zíííív... Že se tady zhmotní nový článek? To už je jiná liga, zázrak, který ve skutečnosti nečeká vůbec nikdo! Jako vždy mou ruku nevede ani On, ani vidina vašeho blaha, nýbrž čistokrevná sobeckost a vědomí vlastních limitů. Tohle těsto je pro mě totiž zjevení a protože jsem byla obdařená pamětí vyhrazenou pro akvarijní rybky, musím ho mít zdokumentované ideálně i jinde než v telefonu. Abych se k němu mohla vracet. Ale protože nejsem úplně nelida, budu ráda, když bude dělat radost i ve vašich bříškách a na vašich stehnech. 

KVĚTÁKOVÉ CURRY Z VLASTNÍ ZAHRÁDKY

Nazdar, bumbrlíčci! Máme skoro po prázdninách, léto se chýlí ke konci, začíná období hojnosti a tak začínáme sklízet, co jsme zaseli. Ti z nás, kteří sejí většinou pouze vítr (a taky semínko toskánského citronu jsem zasela, ale pak se dozvěděla, že se to nesmí/nemá) nebo nemají zahrádku, jsou nuceni si plody kupovat. To nás ale nezastaví, pochutnáme si i tak. Zjara jsem na sockách naťukla zájem ctěného čtenářstva o recept na květákové curry. Zájem byl omračující, lidí se nadšeně ozvalo šest, až pět, zkrátka jsem byla zaplavena pozitivními reakcemi. Byla by blbost mrcasit se sepisováním receptu na jaře, kdy o květák jeden nezavadí, viďte. Nebo by si na něj měl brát hypotéku. Ale já nezapomínám. Bohužel. Teda zapomínám, samozřejmě, pořád něco zapomínám. Ale víme, jak je to s ženskýma, žejo. Takhle nezapomínám. A taky nezapomínám, co jsem naslibovala. Samy se ty životní úzkosti a výčitky svědomí neudělají, to je jasné! Takže drumroll, plním další závazek.

CHAPATI A ČESNEKOVÝ NAAN. NA NÁVŠTĚVĚ INDIE BEZ RIZIKA HEPATITIDY...

Nonono, nemusíte se hned hyperkorektně čertit! Titulkem jsem pouze chtěla vyzdvihnout autenticitu tuná chlebových placek a dát tak najevo, že abyste si na nich pochutnali, do Indie ani nemusíte. Připouštím, že tento výrok může malinko tratit na údernosti, když padne od individua, které nejen že v Indii nikdy nebylo, dokonce se mu z představy, že se octne v jejích ulicích, ježí i řasinky v dýchacích cestách. Nicméně pokud jste podobně vycukaný nešťastník, co chytá tiky v oku i z hluku vrzajících dveří a z davů o pěti lidech si dýchá do pytlíčku, dost možná vám ani nic jiného než uválet si chapati nebo naan doma stejně nezbyde. 

MADRAS CURRY - AUTENTICITA Z BRITSKÝCH OSTROVŮ

Hou hou hou… To se dívíme, že? Divíme se tak, že bychom se ani víc divit nemohli? To je dobře. Divení není nikdy dost. Ale nakonec, je adventní čas, čas zázraků, tak co bych nemohla na mrrrtvý blog mrrrrtvou rrrukou napsat příspěvek, že jo. Mám pár dnů dovolenou, abych se připravila na vánoce. Převážně psychicky, muhehe. Venku adventní, zasněžená romantika, která volá po něčem mamkovském, bydlenkovském. Mohla bych péct cukroví třeba. Mohla bych vít adventní věnec. Mohla bych dětem vytvářet vzpomínky přípravou nezapomenutelných českých vánoc. Mohla. Kdybych nebyla rozbitá. K mnoha tradicím mám spratkovsky vzpurný vztah, takže i s vánoci to je dost “hit and miss”. Jako zástupce kozorožího lidu mě tento můj rys jednoznačně vylučuje ze zástupu těchto svědomitých, análně retentivních tradicionalistů. Jak říkám, rozbitá. Ale naštěstí zatím nechodí žádná adventní policie, která by kontrolovala, jestli ty vánoce dělám správně, tím pádem snad projde, že děti budou mít advent spojen s bytem provoněným curry. Vlezla na mě poslední dobou nějaká indická. Curry bych mohla snídat, obědvat, i večeřet. Takže tu voňavou vlnu sjíždím a vánoce musí počkat. Kapr v goanské úpravě by ovšem taky nemusel být vůbec k zahození. Ale k věci, proč jsme se tu dnes všichni sešli.

THAJSKO-NUSELSKÉ PŘÁTELSTVÍ A CURRY JAKO DŮKAZ - TROCHA PUNKU NA ROZLOUČENOU

Uohoooh, no nazdar! Kdybychom to tak trochu neavizovali na facebooku, byli bychom celí překvapení, co se tady zjevilo, že? No nepočítala jsem s tím ani já, co vám budu vykládat. Na druhou stranu jsem byla již několik měsíců tak jako nenápadně a pod čarou celá divoká z toho, jak jsem odsud vyghostila a že třeba kvůli mně někde někdo pláče. Tedy samozřejmě pláče z těch hezkých důvodů, jako že je mu smutno po mém neopakovatelném humoru, mé grafomanické lehkosti, sžíravé sebeironii a tak, nikoliv proto, že jsem ho pozurážela, seřvala na tři doby a poslala na chuj... Od fejkčízkejku nám pod nohama protekla nějaká ta voda, některým i do obuvi, a myslím, že je nám už všem jasné, že tady se končí, zavíráme krám, hasta la vista, bejby! Průpovídku v profilu na fb, že jsem lehce schizofrenní jsem si samozřejmě nevycucala, i proto moje zdejší rozloučení přichází s takovou prodlevou. Krom plácání se v neproduktivním bahně nenávisti k Rusovi a vyčuránkovskému lidskému pokolení všeobecně, jsem se plácala v pochybách, jestli to tady fakt úplně zabalit. Že to pak jako bude trapas, když mě posedne psací démon a budu sem s něčím chtít proklouznout. To mi nezávidíte, takováto masivní dilemata, že?! Proto je Pambuch naděluje mně, ví, že tyto složité situace ustojím, to dá rozum...

FEJK ČÍSKEJK S OVOCNOU GLAZURKOU... ČILI NUDA, NUDA, ŠEĎ, ŠEĎ

Tak jsem si říkala, jestli to vůbec ještě umím. Otevřít blogger a něco sepsat, být u toho nonšalantně vtipná, nad věcí, zkrátka nezastavitelný vodopád humorů tryskajících z klávesnice. Ukázalo se, že ani moc ne. Na hesle jsme se s programem dohodli až po několika minutách frenetickýho snažení, prostředí skoro nepoznávám, v palici výmaz... že my jsme se dlouho neviděli? Mám podezření, že tomuhle, jak já to tu vedu,... a chtělo by se říct, s kým já se tahám, jenže já jsem tak nudná, že se ani s nikým netahám..., se už nedá říkat ani občasník. Blog to není již drahnou dobu, samozřejmě. Kdysi, když frekvence mých příspěvků začala uvadat, jsem tuze vtipně zanovotvarovala, že by to mohl být aspoň obšťastník. A tady máme zakopanej celej vrh štěňátek! Aby to mohl být obšťastník, rozumí se samo sebou, že autorka by měla být aspoň trochu pozitivně naladěná a dokázala vám ty šťastný hormoni nějak z mozečků vydloubat. Když ale autorka čumákuje potmě v jeskyni vlastní kebule, vyvolala by ve velectěném publiku tak maximálně chuť jít si neprodleně prostřelit meziuší. A kdo ten bordel má uklízet, no povězte!

PIZZA, PODDRUH DOMÁCÍ

Radši jsem si pospíšila a půl roku od prvního slibu vám nesu svou pizza recepturu. Vždycky jsem byla rychlá. A přitom účinná... To se tak někdy stane. Zhruba jednou za 143 let. A pět měsíců. Rozhodovala jsem se, co vám naservírovat jako další recept. V úvahu samozřejmě přicházely jedlý dárky, ale to vzhledem k ročnímu období nemá prakticky žádnej smysl, že ano. A kdyby na chleba nebylo, můžete někoho podarovat i pizzou, žejo! O ty jedlý dárky se navíc jistě s radostí a pečlivostí sobě vlastní postarají ostatní food blogy. U mě se můžete spolehnout na čistokrevnou sobeckost, což znamená, že si sem dám, co chci. Už ne vždy kdy chci, ale to všichni víme, co?

CO COVID DAL A VZAL + ZIMNÍ FAZOLAČKA JAKO BONUS

Nazdááááááár! To je radosti v celých Nuslích! Po půl roce tu máme zmrtvýchvstání. Ani Jesus tolik nenapínal, co? Tak utřete slzičky, vysmrkejte nosánky, teta Kuchta je zpátky. Nooooo, vidíte, truhlíci. Ještě vysmrkat, lítá vám tam holubice. No tak co tomu zatím říkáte, tomu bezva kulatýmu roku? Paráda, ne? Když ten loňskej stračkoidní rok končil, hleděla jsem vpřed s velkou nadějí. A tady to máte, poučte se ode mě, nemá smysl chovat naděje! Všichni tady umřeme! Ale ještě předtím si ukuchtíme skvělou, zimní, zahřívací, "vod podlahy" fazolačku. A pak asi fakt umřete. Na plynatost. Bude to originální! A neodejdete tiše!

SUAN LA FEN/ HOT AND SOUR GLASS NOODLES - SEČUÁN SE VRACÍ NA PLNÝ PECKY

To je tempo, panečku, druhý recept během čtyř měsíců! Takhle díru do světa neudělám, pravda, ale taky mě za to zatím nikdo neplatí, viď! Za dva měsíce mě ale bude platit pracák, ten, jak známo, platí excelentně, takže se budu moct blogýskokoníčku zase pořádně pověnovat a to teprve uvidíte ten tanec, miláčkové! Ale asi s tím vstáváním z popela začnu už teď, zatímco mi ještě dva měsíce poběží plný plat, neb mám "pracovní volno", jak situaci laskavě nazval loutkovodič. Situace lehce nahovnoidní, mám zase o nějakou tu iluzi méně, paranoidního pracovního distancu do budoucna více, a můj sarkastický škleb se při pohledu na manipulativní mikromanažery foukající si imaginární bebíčka svého ega ještě o něco rozšířil. Nečiní mi to ani pramalou radost, právě naopak, ale i tomu se asi říká dospělost, což? Každopádně, hešteg rant over, jak jsem byla hrdinně pravila, můžu jít řídit třeba tramvaj, to jsem ještě nezkusila. Teda ne že bych to ostatní zkusila, třeba prostitutka jsem taky nebyla, ale jsou věci, na které už nějak nemám věk, o figuře a nátuře nemluvě, že ano. Nicméně, teoreticky se v příštích měsících máte na co těšit! Je fakt, že pár objevů (klasifikováno mou maličkostí) v rukávu mám, ale nějak nebylo kdy vám je naservírovat.

NUSELSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁTEK

Ahoj děti, sadítěs, taky jste mi chyběly. Dnes na to půjdeme pěkně zvostra, promrskáme si českou klasiku, a to hned klasiku vánoční! Pouštím se se svou těžší než střední váhou na led o tloušťce několika málo centrimetrů. A to, jak víme, v českých vodách nebývá led dost silný. Natož ve vodách internetových. Ale nešť, mám pro strach uděláno, tady je Kuchtovo, takže si sem můžu dát i recept na míchaný vejce (vlastní) a navíc, v tomdlenctom jsem nevinně. Představte si, že zveřejněním pouze plním přání jednoho záhadného fandy mého bramborového salátu. A kdy jindy se do toho pustit než v únoru, kdy je do vánoc ještě dostatečně daleko, aby někoho tísící osmistý šedesátý třetí recept na bramborový salát dokázal rozhořčit. A vás, žlučníkáře, naseru ráda, protože stejně se nemáte co na recept na bramborový salát ani dívat, máte být někde na ezosemináři a učit se čanelovat svůj potlačený vztek z dětství.

KHAO SOI - THAJSKÉ ANTIDEPRESIVUM

No tak jo! To nám to od září a posledního příspěvku uteklo, viďte, spoluobčané? Ale já vám to říkala.. No, máme tu nový rok, novou dekádu dokonce, nesmíme troškařit, takže všem všechno dobré, nechť jsou všechny bytosti šťastny, a tak dál a tak dál, všichni víme, a pojďme jíst. Od toho jsme, předpokládám, tady, ne? Užívám si poslední dny volna před tím, než začnu svým všelikým působením oblažovat šťastlivce v nové práci, a tak mám trochu víc času věnovat se vaření. Času trochu víc je, energie už tolik ne. Stejně jako Frištenský z výletu na Severní pól, jsem i já z té cesty novým rokem zatím poněkud otrávená. Trochu moc dlouho mi dojíždí (snad jen) viróza, kašlem, který testuje mé dvěma porody políbené pánevní dno, obtěžuju široké okolí, po anabázi s prasklou stoupačkou stále žijeme v bordelu jak uprostřed Dillí, necháváme zeď schnout, abychom z ní za měsíc nesklízeli houby, kdyby se skříň narvala zpátky na místo hned. No a nakonec se taktéž ukazuje, že traumatické zážitky utržené v posledních týdnech pracovního procesu, mají řádný dojezd, následkem čehož všehož se ráčím nacházet v lehce depresivním ladění, melancholicky trpím, intenzivně prožívám marnost z celého toho našeho lidského divadélka, a velice melodramaticky si připadám osaměle v tom zásadním odhalení pravdy o světe... pateticky přiloží ručku k čelu, zavře oči a po řasách nechá sklouznout slzu. Ale abych to zkrátila, ještě že máme to žrádlo, viďte?! Dneska si uvaříme fest dobrotu. Pojďte dál.

KUŘECÍ PAITAN RAMEN VÝVAR - KRÉMOVÝ BRATŘÍČEK TONKOTSU

Čau lidi, nesu vám pěknou ouchylárnuuhuuhuu! Pote, pote, honem, tomu nebudete věřit! Heleďte, já doufám, že mezi naše čtenářové se řadí aspoň pár zvrhlíků, kteří nebudou váhat a recept s tak podivným postupem budou chtít okamžitě vyzkoušet! Jak jsem předeslala v článku o mé tonkotsu ramen anabázi, vývar z vepřových nožiček a všemožných kostí je prostě overkill i pro mě, je příliš časově náročný, fakt hodně lítání, čištění, slévání, blbnutí. Zavázala jsem se tedy tenkrát, že když ramen, tak nějaký dobrý kuřecí vývar a hlavně jsem nám slíbila ty domácí ramen nudle. Ty jsem nám.. vám.. dodala minule. A byť po roce a půl, slib plním i s vývarem! Děti moje, tentokrát to klaplo na jedničku všechno, za zlomek času, od začátku do konce s přirozenou lehkostí, všechno na sebe hezky navazovalo, no radost se mnou spolupracovat, co vám budu vykládat!

DOMÁCÍ RAMEN NUDLE

Představte si housličky v úvodu, pomalý nástup... a pak Etta James spouští "At last".. Hele, a i ten text sedí! Konečně přišla láska, Jiří promine, konec osamění, nebe je modrý, a tak dál.. No ano, řeč je o domácích ramen nudlích, na které jsem se chystala už snad rok a půl. Stejně dlouho mi ve skříňce dřepí sklenička s pečenou jedlou sodou. A ani přesto jsem nebyla schopná se na výrobu nudlí vrhnout. Nyní jsem ale na týden osiřela úplně. Normální ženská, ocitnuvší se bez dětí a chlapa, jde na nákupy hadrů, pařit s kámoškama, koupit si drogy, za milencem, nevím, na tohle nemám moc fantazii. Já si vytáhnu nudlostroj a drbu se s nudlema. Jestli jste někdy měli kvalitnější instantní (třeba korejskou) nudlovku, nedej bože dobré nudle v ramen baru, a od té doby si občas místo rajcovní kolegyně/kolegy z práce představujete, jak srkáte tyhle návykové nudle, vězte, že 1) stárnete a 2) ty nudle můžou být ještě geniálnější. A to když si je vyrobíte doma. Vyzkoušeno za vás a zodpovědně prohlašuju a potvrzuju, že není z čeho mít strach, je to v podstatě stejné jako výroba špaget doma. Nyní přikročme od zdvořilostních tanečků k nudné teorii a o něco méně nudnému postupu.

TAJEM ODHALEN: JAK NA SUSHI RÝŽI?!

Nazdar děti, jen se tu rychle protáhnu, nechám tu svůj hysterický, extatický výlev ze samé radosti, že už KONEČNĚ uvařím skvělou rýži na sushi, a to POKAŽDÉ!!!, a zase potáhnu pryč. Děcka, já jsem tak šťastná! Sushi dělám doma (teda maki rolky) x let. Před spoustou let jsem si z dvouletého pobytu v Austrálii přivezla těžkou závislost na maki sushi, obzvlášť na avokádových rolkách. Bože! Jenže, vždycky tam bylo to jedno velké jenže.. Ať jsem postupovala při vaření rýže podle jakéhokoliv receptu, nikdy to nebylo úplně a) podle mých předtav, b) podle definice správně uvařené sushi rýže a požadavků na ni kladených. Jako nebudeme si vykládat, že bych byla úplně nerd a kdovíjaký overachiever, to by mi to za těch 15 let od návratu nedalo spát a správný recept bych už dávno našla, ale přesto jsem ho nalezla! No není to štěstí? Říká se, že štěstí přeje připraveným. Taky se říká, že ožralové mají vždycky štěstí.. Go figure. 

Technická poznámka: jelikož jsem neměla v plánu takovýhle post dávat na blog, omluvte, prosím, sníženou obrazovou kvalitu, kterou vám přináší foťák mého telefonu..

ČOKOZMRZKA BEZ ZMRZLINOVAČE

Máte vy to ale štěstí! Zatímco si válíte šunky někde u vody, případně trávíte dny na ARO s hadičkama v nose se suspektním infarktem myokardu z veder, já se konfituju ve vlastním tuku doma s oběma dětmi (manža se vypařil na Oravu), neboť synáček si uhnal další angínku. Se říká, že u angíny máte mandličky chladit, nejlépe zmrzlinou, že to tak dělají i v nemocnici. Hmmm, ta O vráně a lišce je taky pěkná... Nechala jsem se na to kdysi nachytat a šla si do špitálu nechat vyrvat krční mandle. Nic vám nedaj, maximálně emitní misku, do které můžete plivat krev! Je lepší zůstat v pohodlí domova, kde matinky dělají i stojky na hlavě, jen aby drobotině ulevily. No a protože jsem matka obětavka, soucitná až z toho hlava bolí, nedbala jsem 36-stupňového vedra a včera kmitala půl dne u plotny. Taky je potřeba nějak ta zvířata zabavit, no a světe div se, výroba zmrzliny a nanuků se ukázala jako velice úspěšný zabíječ času. Spáchali jsme mangové nanuky a tuhle parádní čokozmrzku, na jejíž výrobu fakt nepotřebujete zmrzlinovač.

SE UČIT, SE UČIT, SE UČIT - PEKAŘSKÝ WORKSHOP V "NAŠE DOBRÁ PEKÁRNA"

No nazdar! Ta se tady už dlouho neobjevila, co? Nejsem si jistá, co se mi Vesmír snaží naznačit vrháním větví pod nohy, ale nešť, nějak jsem k dalšímu příspěvku doklopýtala. Řekněme, že jako spisovatelka bych se neuživila. Jako modelka třeba samozřejmě jo, ale je to pro mne příliš povrchní... No heleďte, fakt sorry za tu hradbu mlčení tady, ale poslední měsíce jsou tak trochu /gorily/ v mlze. Užívali jsme si spálových angín, relapsů, píchaných ATB, statečných malých chlapečků, výtěrů z mandlí, zápisu do školy, násobilkových dramat, prasklých stoupaček, nenávistných pohledů sousedů, vestavěných spíží vyrvaných ze zdi, sutě, a následně tupých večerních pohledů do (té) zdi, případně záchvatů narkolepsie ze vší té zábavy. Do toho pracovní atmosféra jako v gulagu, chvěji se vzrušením, co bude dál. Takže když jsem od posledního příspěvku JEDNOU sedla, že teda něco napíšu, pět minut jsem civěla do bíla, zase to zavřela a šla spát. Tak, teď když jste všichni patřičně procítili, jaká jsem chudinečka, utřete slzy soucitu a pojďte si počíst, jak jsem si užívala, když jsem jednu sobotu zdrhla z blbákova promořeného antibiotiky. A vy si můžete taky užívat, když se vydáte za Tomášem a Alešem do magické obce Třibřichy.  Po absolvování kurzu máte do měsíce ty břichy tak čtyři. Jako já!

ŽITNÝ SAMOSTOJ S KEFÍREM A SEMÍNKY

Takže jako... Fanfáry, bubny, ohňostroje, je tu nový příspěvek! Dobře no, tak budu dělat, že jsem si nevšimla, že nikdo nejásá, nikoho to nezajímá, nikdo se nedomáhá nových receptů.. smrk, fňuk, bek. Ne, naopak, JEDEN dobrodinec se našel a zaplakal mi ze Žižkova po novém příspěvku. A to mi stačí, není to o kvantitě, ale o kvalitě, žejo. Co? Že u fanoušků/čtenářů blogu to úplně neplatí? Tady je zas někdo chytrej.. Chleba, mám pro vás chleba.

BOBA/TAPIOKOVÝ PUDINK S MANGEM A KOKOSEM

Tak kocourci, než se mi to tady úplně rozloží, zafouká prachem a všeobecně podlehne zkáze jak polské maso, velice ráda bych se podílela na rozvoji/upevnění vaší nadváhy dalším sladkým receptem. A upřímně, už je zase čas na trochu té nuselské lásky, co říkáte? Poslední recept roku 2018 byl přímo tlamolep, první recept 2019 bude sladký méně, ale prasárnička to bude asi taky. Nevím, kalorie nepočítám, uráží mě to. Je to ale dobrota bezlepková, a s trochou improvizace může být i bezlaktózová. Pro vás paleo a lowcarbové kamarády to asi ale úplně nebude, páč nějaký ten sacharidek se nám tam ve chvilce nepozornosti patrně vloudil. Ale kdo by se s tím sledoval, žejo! Navíc nám to krásně zapadá do právě započatého Čínského Nového Roku (omluva lingvistickým fašistům, pokud jsou velká písmena blbě), protože ten se týká velké části Asie. A použité ingredience jsou vpravdě asijské. No a souvislost mezi dezertem a rokem Vepře asi ani nijak moc vysvětlovat nemusím, ne? Get it? Ne? Deserte, deserte!

CREMAS

Zdravím všechny kamarády ožraly i ty, kteří v tomhle směru hřeší jen o vánocích olizováním vosích hnízd a jiných věcí. Tohle by se vám mohlo náramně hodit, protože jak víme, vánoce a příbuzní se bez alkoholu moc přežít nedají (samozřejmě pro abstinenty /a příbuzné/ bez smyslu pro humor zdůrazním, že si dělám šprťouchlata, hahahahohoho...). Dlouho tu otravovat nebudu, jen s jedním panáčkem se ohřeju a hned zase půjdu! ............... pro dalšího.