SEMÍNKOVÉ KREKRY, NEBOLI PEČEME SLANOVÍ

To je úúúúleva, co? No jo, říkala jsem si, že vám dám s tou Čínou a přilehlými koloniemi (třeba Čechami), chvíli pokoj, aspoň teď před Vánoci. Je adventní období, doba, kdy můj odpor k Vánocům nabývá skoro fyzických rozměrů a (post)pubertální revolta mnoha podob. Jednou z nich je i ne a ne, a sakra ani náhodou ne-pečení cukroví. Vím, že tu s tím svým protivánočním pruzením obtěžuju "dovánoczamilované" spoluobčany každý rok, ale víte, jak se to říká - opakování, matka moudrosti. A já už jsem moudrá teda docela hodně. Proto se nenechávám strhnout vlnou falešného předvánočního sentimentu a místo cukroví, které pak stejně už všem leze ušima a jí se tak nějak z musu (aby na nás /vona/ zase neřvala, že to nežerem), si doma hezky beztrestně peku slanoví. Má to jen jeden háček, a to že to do Vánoc vždycky zmizí.. Ale co, stejně přivezou cukroví babičky, viďte babičky?

TAIWANSKÁ HOVĚZÍ POLÉVKA - NIU ROU MIAN 牛肉麵.......... ANEB JAK JSME POCHOVALI PHO BO

No tady je ticho, že by člověk slyšel nudli spadnout! Co vy, čerchmanti, kampak jste se mi schovali? Kde jste, co děláte, jak se u toho máte? Byl tu dlouho klid, co? A co si asi tak myslíte, že se za tím schovává? Ne, zatím mě nikdo nevodkrágloval, smůla... ani mi neklekl počítač, taky smůla. Normálně neuvěříte, ale pracovat jsem začla. Jo! No fakt, nekecám, normálně chodím do práce, jako vy všichni vobyčejnský lidi, to je, co? Ale všem matkám na rodičovské "dovolené" můžu slíbit, že zase budou chodit do práce a tam si odpočinou! Čestný kuchtovský! Normálně chodím z práce čerstvější, než jsem okolo páté bývala na rodičáku. Jen toho času na ptákovinky je žalostně málo (vidno zejména na fotografiích). Tak se smiřte s tím, že vás svým rozoumkováním budu oblažovat méně často, na oplátku se ale budu pokoušet sdílet s vámi recepty, které stojí echt za to, že abych vám to vynahradila.To je ale věc velmi relativní, co já vnímám jako kulinární pecku, nad tím mnozí z vás mohou ohrnout rypáček.

NUDLE DAN DAN / DANDANMIAN

Tadááá, a máme to tadyyyy, už se to neeeeseee! To, čím už nějakou dobu žiju... já vím, musíte mi odpustit, jsem jen slaboduché a primitivní stvoření. Ale nakonec co, od těch velkých témat tu jsou muži, jak říkal tatíček Werich! Takže, jídlo z oblasti Sečuánu. Můj ty světe! Tentokrát to nebudu dlouze okecávat, jen řeknu, že tyhle nudle si CHCETE uvařit. Uhm, čtete správně, chcete. Což znamená, dát si i tu práci se sehnáním surovin. Copato? Jak jako "my asi nechceme"? Nooo, já nevím, čemu na tom nerozumíte, CHCETE a UVAŘÍTE, tím tuhle diskusi uzavírám, bacha na prsty.. No prosím... Takže můžeme pokračovat? Ššššššššššššt, ticho už! Máte to štěstí, že čmuchání a nacházení surovin jsem udělala za vás, vám zbývá už si jen pro ně zajet. Pravda, tentokrát to bude trochu pragocentrické, protože suroviny, bez kterých to nebude ono, budou mimo matičku Prahu asi jen těžko k dostání. Tedy pragocentrické, laskavý čtenář/ka z Brna se laskavě podělil/a o informaci, že spousta čínských surovin je k dostání ve vietnamské tržnici na Olomoucké! A mají tam dokonce i douchi, sušenou fermentovanou černou soju, takže jako Brno jede! Metro sice furt nic, ale douchi v Praze neseženete! A pak je tu pro mimopražské a mimobrněnské "culi geeks" Amazon nebo eBay, kde všechno koupíte bez větších problémů, žejo.. 

VYRÁBÍME ČÍNSKÉ TAŠTIČKY JIAOZI - ZIMA VOLÁ

Zdravím, kamarádi, jsem tu s další várkou Asie. Jsme ready? Mimochodem, ad "Asie", vždycky když to slovo vyslovím v souvislosti s jídlem, vybaví se mi nehezká vzpomínka. Člověk by neřekl, co a jak se člověku vryje do paměti, důležitější věci zapomínám IHNED, takováhle kravina mě bude strašit ještě ve stařecké demenci. Jednou jsem při nákupu koriandru byla zarudlým a blýskajícím se trhovcem, vzhledem a konstitucí nápadně připomínajícím sedláka Krkovičku, dotázána "tak co z toho bude, paninko?".. Napůl ještě spící jsem s přiblblým úsměvem odpověděla "asi nějaká Asie"... Načež řezník Krkovička se rozchrochtal naplno, otočil se na svého lehce oligofrenního pomocníka, zamrkal na něj a říká "nějaká Asie, prej!".. Proč jsem v tu chvíli měla pocit, že jsem právě celé tržnici oznámila, že budu hlavní hvězdou japonského porno filmu, nevím, ale měla jsem ho. Od té doby jsem u něj nic nekoupila, případně posílám muže. Ale brambory měl krásné... velké... No nic, tím chci jenom zdlouhavě říct, že vy si snad z té Asie, kterou vám tu tlačím, podobná mikrotraumátka odnášet nebudete, naopak nakopnete pedál a pustíte se do vaření se mnou. Ujišťuju vás totiž, že JE o co stát! A v tomhle případě ani nepotřebujete žádné extra ingredience. Jsem totiž hodná a dávám vám ještě čas na nákup surovin, než se pustíme do sečuánských receptů! Tak alou.

ČEDAROHRÁTKY - CHEEZ-ITS PODLE STELLINY

Ještě než definitivně zešílím směr Asie a budu do vás cpát jeden sečuánský recept za druhým (a připravím se tak o zbytek čtenářů), chtěla bych vaši ctěnou pozornost obrátit na tyhle šílené sušeny. Proč jsou šílené, dojde i poslednímu retardovi v místnosti, to nemusím rozvádět. Zkrátka nemůžu jinak. Venku začíná být opravdu ošlivácky a mně osobně to spouští několik nepodmíněných reflexů, resp. chutí. Mám potřebu houcat polívky všeho typu, vypálit si zbytky šedé hmoty mozkové celkem jakýmkoliv jídlem s chilli, a konzumovat podezřelé množství sýra, nejlépe zapečeného, opečeného a TAK dobrého, že se vám chce plakat a zavolat mamince. Ten poslední bod, tedy konzumace sýra, nikoliv volání mámě, se zjara jistě kladně odrazí na mé postavě. Kladně, myšleno do plusu... Na váze, na velikosti oblečení, množství brad, břich, zadků, nohou, a spol. Ale co, je mi skoro čtyřicet, před padesáti lety už bych byla babička s polovinou zubů, hysterektomií, a kdo ví, možná bych už byla i vdova. Co je proti tomu pár kilo navíc, ne?

SEČUÁNSKÝ CHILLI OLEJ A ČESNEKOVÁ CHILLI PASTA CHIU CHOW... A VZHŮRU DO ČÍNY, ŘEKL BY KRTEČEK

Nastal nám podzim, období plné hnusob a nehezkostí, kapénkové infekce a molekuly deprese budou lítat jako Gripeny NAPROSTO všude, bude nám zima od nohou, rukou i ciferníků, metabolismus se začne ubírat směr zimní spánek a bude to prostě všechno tak nějak víc na prd, než když to takhle není. Probíhá, resp. nedávno proběhla, ale taky doba sklizně pro spoustu chilli milovníků a pěstitelů. Možná teď sušíte o sto šest a přemýšlíte, co s úrodou. Nebo jste prostě jen milovník/ce chilli a takovéhle dvě dobroty se vám budou doma náramně hodit. Ať je to, jak chce, já se až po uši ponořila do studia sečuánské kuchyně, tři týdny ve volných chvílích ležím ve všech možných receptech, slintám jako bernardýn postižený slintavkou (to jako abych zdůraznila, že sliním skutečně hojně) a nemůžu se dočkat, až některý z nich vyzkouším. A to to prosím všechno začalo pouhým okrajovým zájmem o čínské masové knedlíčky a skvělou omáčku s černým rýžovým octem, která se k nim podává.. Aspoň vidíte, jak se se mnou určité věci můžou nehezky zvrhnout.

KUŘE ADOBO, ANEB JAK NA GENIÁLNÍ KUS ŽVANCE BEZ ŠPETKY KUCHAŘSKÉHO UMU

Máme tu další asijskou vypalovačku. Na tuhle jsem se chystala asi dva roky, stále se vynořovala a zanořovala v mých myšlenkách. Jenže vždycky když se zanořila, učinila tak vzhledem ke kombinaci mé mateřské a stařecké demence vskutku pečlivě a na dlouho, takže jsem vás (a sebe) ve výsledku ošidila o možnost už dva roky si vařit tuhle triviální dobrotu. Tímto se vám omlouvám, doufám, že až vložíte do mordičky první sousto tohohle božstva, jako švihnutím prutu mi odpustíte. Tohle jídlo je jako dělané na stávající počasí a na hnusy, které už nám klepou na dveře. Jednoznačně bych ho zařadila do kategorie "comfort foods", přičemž je ale směšně snadné a skóre úsilí vs. výsledek promlouvá jasně. Vy neuděláte skoro nic, jen zapnete sporák a posléze gril, uvaříte rýži a máte ho tam! Takže neotálejte, nezahálejte a tuhle filipínskou delikatesu rozhodně vyzkoušejte!

ROHLÍKY S OMLÁDKEM A BEURRE NOISETTE

Tak mě tu zase po delší době máte. Sic s jazykem na vestě a nervama na dranc, ale jsem tu. Máme za sebou první dva týdny školky, tentokrát v premiéře s naším druhým potomkem. A že to nebyly jen tak nějaké dva týdny. Malý Andrej je rozkošný bojovníček, druhý týden už měl dokonce výstup s paní učitelkou. Když mi to ta nebohá žena, která se tam snaží zvládat dvacet takových dárečků, líčila, už už jsem měla na jazyku, že jsme Andýska adoptovali, pak jsem ale naznala, že se tohle prohlášení, patřičně zoufale a dramaticky pronesené, možná bude hodit ještě někdy později. Tak jsem se jen styděla až za roh a hned v pondělí naklusala s dvěma výstavními kváskovými chleby pro obě paní učitelky. Zasloužily by si chleba ze zlata, ale ten neumím. Po pár dnech mladík už přestal vřískat po celou dobu pobytu ve školce, případně na učitelky, zato pak doma přitahuje šrouby a přitápí pod kotlem, jen co je pravda. Scény jako z filmu o vymítání ďábla jsou u nás teď na denním pořádku, odpálí ho naprosto cokoliv, i to že je venku teplo. Zkrátka prožíváme čistokrevnou radost z toho, že jsme se stali rodiči. V době, kdy jsem ještě byla soucítící matkou (asi před týdnem), chtěla jsem obě dvě děti trochu potěšit a utěšit, když se jim dostává takového příkoří v podobě školky, a upekla jim několikrát tyhle rohlíčky. Přemýšlím, čím dalším utěšit, jestli rukou nebo novinama jako u štěněte..

KRÉMOVÁ POLÉVKA Z LESNÍCH HUB S PARMAZÁNOVÝMI CHLEBOVÝMI KRUTONY

Letošní srpen byl pro mě významný z několika různých důvodů. Ten nejméně život měnící asi je, že jsem po osmi letech zjistila, že můj muž je vyšší než já. Hurá, konečně mám vyššího chlapa! Ten bezesporu nejkřiklavější je ten, že náš malý Babiš (ano, jsme sadisti a pojmenovali jsme syna Andrej) dosáhl věku tří let, to znamená, byla jsem vysvobozena zpod jha rodičovské "dovolené" (jsem za těch pět let odpočatá jako po dovolence v uranových dolech, doporučuju!), abych byla vržena do chřtánu nezaměstnanosti. Jako udělala jsem někomu něco?! Nejenže se teď musím stresovat se střiháním pupeční šňůry a odesláním vzteklého mazlíka do školky (congrats, pančelko..), budu muset sebrat ty zbývající semifunkční mozkové závity a začít se ucházet někde o zaměstnání. A nic si nenalhávejme. Budu "horký zboží", dvě malé děti, nefunkční mozkovna, dvě malé děti, počínající Alzheimer, dvě malé děti, počínající inkontinence, dvě "dásepředpokládatčastonemocné" děti, náhle se objevivší a na všech částech těla prudce působící zemská gravitace... Kdo by mě nechtěl, ne asi? Tssss..

DOKONALOSTI, TVÉ JMÉNO JE ČERNORYBÍZOVÝ CURD

Už jdu, no! Zase jsem se tu dlouho s ničím neblejskla, viďte? Tak teď se budu blejskat, jak víte co, čekání na další příspěvek se vám vyplatilo! Teda přesněji řečeno se vyplatilo těm, co doma sedí nad kýbem černého rybízu a roní hořké slzy, nevěda, co s ním. S rybízem, ne s kýblem. Již cválám, vy zoufalci! Upatlejte si černorybízový curd. Slibuju, na mou duši, na psí uši, na kočičí spřežení, nebudete litovat. Jestli máte rádi curd, do tohohle se budete chtít zabořit až po svoje nenažrané bříško a nechat se laskat tou hebkou lesklou "něcojakomarmoškou", až upadnete do sladkého, upatlaného spánku. Vy, kteří nesedíte na tím kýblem nadúrody a neroníte, nemusíte utřít nosy, ale stejně jako já naběhněte na trh, zakupte vaničku rybízu a rázem můžete utírat pot z čela.

MISE MISO A PANNA COTTA

Se nám zase udělalo pěkně, jen co je pravda, co? Ale i přes vedro je místy chuť na nějakou sladkou bodku. Sice se krmíme sezónním ovocem, což nám jako dezert často poslouží, pak ale přišly mužovy narozeniny a tam už mi přišlo naservírování melounu a pár třešní trochu na hranici zanedbávání a psychického teroru. Jako poslušná a hodná ženuška (jako bych z dálky slyšela smějícího se chotě..) jsem si uvázala zástěrku a pustila se do slavnostního dezertu. Cože? Jak jestli "jenom zástěrku"? To JSOU dotazy! Péct se mi nechtělo - vedro, volba tudíž padla na italský dezert panna cotta. Byla jsem v dobrodružném rozpoložení, a protože jsem v poslední době experimentovala s přidáváním miso pasty do všeho možného (naposledy do zmrzliny), rozhodla jsem se zkusit miso i do tohohle tradičního dezertu. Po pár pokusech z toho vylezlo tohle a manža si teda docela čvachtal. A jestli vy ne, tak mě teda desserte, desserte...

THAJSKÝ LARB, THAJSKÝ OKURKOVÝ SALÁT A KUCHTA V TELCE

To vám zase byly nervy! Nestačí, že mě o ně připravují naše dva smysly života, musím se ještě nakýblovat do televize. Nevím, kde k tomu v Mňam TV přišli, ale někoho (asi zdrogovaného) tam napadlo, že by mě mohli pozvat, abych si zavařila v pořadu Život je fajn. Jakkoli jsem obezřetná a pozornosti zaměřené na svou osobu se spíš vyhýbám, tady jsem ten smyk lehce nevybrala, moje zvědavost mě přemohla, a na účast jsem kývla. Asi jsem byla taky zdrogovaná nebo co. Dovedete si  představit, jaká je první myšlenka, která se ženské v téhle situaci vylíhne v hlavě... Nikoliv "kriste pane, co budu vařit?!", nýbrž "to mi ho teda vyndej, a co si mám asi tak vzít na sebe?!". Ani jednu z otázek jsem možná nerozlouskla uspokojivě, nicméně šatník i figuru mám omezené, kuchařské schopnosti pod tlakem taky, takže volba byla, jaká byla. Snad aspoň tenhle thajský masový salátek uspokojí vaše chuťové buňky, protože naše tedy uspokojil už několikrát a naprosto spolehlivě. Pokud chcete zjistit, jak by to bývalo vypadalo, kdyby Mekota a Blekota bývali zplodili potomka (takové drobné gay sci-fi), dívejte se někdy příští týden na pořad Život je fajn na TV Mňam.

INOVUJEME ZMRZLINU, ANEB KUCHTA CHCE BÝT TAKY BLUMENTHAL

"Tak a je to tady", řeknete si asi, "Kuchta začíná vykrádat sama sebe a bude nám nabízet to, co už na blogu má". Pak znuděně zívnete, otráveně zaklapnete notebook a půjdete spát. Ideálně pokud je odpoledne a vy jste ještě v práci... Ale zadržte spřežení! Jo, je to malinko vykrádačka, ale naprosto neskromně říkám, že mi tyhle příchutě zmrzliny, kterou jsem sem dávala loni, přišly tak lahodné, a kupodivu učarovaly i dětem, že jsem se rozhodla věnovat jim celý příspěvek. No a?

POLÉVKA PHO Z KACHNY, TAKŽE PHO "GAGA"

No zdravíčko, to nám to sepsání příspěvku zase trvalo, co? Ale už jsem tady. A asi mnohé zklamu, jak je mým dobrým zvykem. Nicméně věřím, že i některé potěším. Ze statistik vidím, že polívky jsou u mě na blogu asi nejméně populární (jako jste normální, lidi?!), počasí jim taky zrovna nepřeje, ale ani to mě neodradí. Tahle polívka mi tady prostě NEBUDE chybět a vy se na to můžete tak maximálně kysele tvářit, víme? Jediný argument, který by v tuhle chvíli hovořil pro, je ten, že tahle polívka, stejně jako všechny vývary, je skvělý vyprošťovák a lék na rýmičky, kašlíky a chřipenky. Takzvanou mužskou Ebolu. Mně třeba bylo nedávno, poté co jsem přitáhla z flámu z kamarádkou ve čtvrt na šest ráno, místo výčitek (nechápu!) naservírováno ke snídani vroucí hovězí pho. A asi pouze to mi umožnilo prožít podobně vroucí den v pražské ZOO společně s dalšími jedenácti tisíci lidmi. No nic, do práce, alou!

ŠPALDOVÝ SALÁT S GRILOVANÝM LILKEM A KARAMELIZOVANOU CIBULÍ

Tři příspěvky za tři týdny a dva z nich se zrním. Vsadím se, že vám proběhla hlavou myšlenka, jestli mi už náhodou nenarostla kloaka. Případně že ji mám odjakživa. No, podívejte se... jsou věci, které s vámi sdílím, ale jistě chápete, že jsou i věci, které si musím nechat pro sebe. Ženě musí zůstat nějaké to tajemství, má být záhadná ... a tak... Ale pokud pro vás zatím byla špalda tak trochu tajem, tak určitě čtěte dál, tu odtajním ráda!

HOVĚZÍ GULÁŠ Z JEDNÉ NUSELSKÉ DOMÁCNOSTI

Skoro jsem se bála, že už se mi tohle jídlo na blog před létem nevejde. To bychom se ovšem nesměli vyskytnout na mé rodné Vysočině v době, kdy přišli Zmrzlí. Ten pocit, kdy výlet za babičkou plánujete dva měsíce dopředu (až bude tepleji, žejo) a přesně to odpoledne, kdy za ní dorazíte, se z pětadvaceti stupňů stane třináct až deset, je nepopsatelný. Ale víceméně kvůli slušnosti. Slova, která se mi drala na jazyk při nedělní návštěvě Telče, kterou jsme absolvovali v oněch deseti stupních, s ledovým vichrem ve tváři a v oblečení vhodném víceméně "na motejly", sem fakt nepatří.

 

PŠENIČNOŠPALDOVÝ CHLEBA S FREEKEH A KOŘENÍM ZAATAR

Chce se mi napsat něco o imigrační vlně a potřebě se přizpůsobit... Ale nějak do těchhle fórků nechci máčet ani palce u nohou a navíc to nejni pravda, žejo, za všechno může moje zvědavost a potřeba mít doma kdejakou zajímavě vypadající poživatinu. Tak to bylo i s mým objevem freekeh, tedy zelenou pšenicí. Vypadalo to mezi luštěninami a boby v mém oblíbeném obchůdku Farah Foods tak divně, že jsem to musela mít. No ne? A kam jinam bych to tak asi dávala, než do chleba. To dá přece rozum, ne?

POLÉVKA Z MEDVĚDÍHO ČESNEKU JAK JI NEZNÁTE

Jo, jasně, jdu trošilinku malinečno zlehka za patnáct až dvacet vteřin dvanáct, ale šanci ještě máte. Jak si nelze nevšimnout, z medvědího česneku se stává hip jarní záležitost. My, co hip věci přímo nemáme rádi, se ale nenecháme vykolejit a kvůli chuťovým a zdravotním benefitům medvědího česneku (a taky že je zadara, žejo, co si budem vykládat) uděláme kila pesta, zamrazíme si ruličky, zkusíme ho zkvasit a taky si uděláme tuhle polívku. Protože ta je prostě peckoidní, chutná, überzdravá (to jsou protimluvy, co?), rychlá a ještě jen ze dvou až tří ingrediencí! Zájem probuzen? Tak pojďte dál, milé děti, dneska to bude pohádka o medvědech.

NEERA "DETOX" A NEJJEDNODUŠŠÍ CITRUSOVÝ SIRUP NA SVĚTĚ

Jak vám možná došlo z názvu článku, tenhle příspěvek bude dost jiný než ty ostatní. Třeba ale pro některé z vás zajímavý, neřkuli inspirující. Váhala jsem, jestli sem tenhle druh zpovědi vůbec dávat, přišlo mi ale, že by osobní zkušenost a dojmy "den za dnem" někoho, kdo si půstem prošel, mohla být pro jedince, kteří možná zrovna nad něčím podobným uvažují, přínosná. A jak řekla kamarádka, "i to patří do života žrouta, že se občas pořádně pročistí". A je to tak, takže rozhodnuto, vymalováno. Obrňte se trpělivostí, bude to asi trochu ruský romám, ale když už, tak už, ne? Ale abych nebyla krkna, nabídnu vám nakonec recept na super jednoduchý citrusový sirup od Brave Tart, tedy mé oblíbené Stelliny Parksové, který si můžete udělat z těch miliard vymačkaných citronů, které během kůry spotřebujete. Tak pojďme na to.

POLÉVKA Z ČERVENÉ ČOČKY S FENYKLEM

Ve světě a v životě musí být rovnováha. To máte tak, jeden večer to přeženete s kamarády v putyce, druhý den byste nejradši padli zpátky do hrobu hned ráno, jenže se musíte starat o porozené a piplané potomstvo, které vám sadisticky odmítne širokou nabídku jídel, která na něj čekají (čerstvá) v mrazáku, takže vám nezbývá, než vytáhnout hrnce.. Jenže co do nich? Doma jsme toho věru přiliš neměli. Luštěniny a konzervy, to je naše spása! Mysl mi uvízla na červené čočce, hned mi k ní přiskočil ten osamělý fenykl, co se válel v lednici, cibule a česnek je skladem běžně, ale... No stejně jsem do toho krámu musela své zmučené tělo odvléct a koupit tu blbou mrkev, která mi nedala spát a bez ní se mi prostě ta polívka zdála nerealizovatelná. No ale abych se dostala k té rovnováze, vy se jeden den úplně odděláte alkoholem a cigaretovými zplodinami, a druhý den to spravíte superzdravou polívkou. Takže se ve finále vůbec nic nestalo, všechno se to maže a jedeme nanovo. Ale polívku si uvařte.

ŠPALDOVÉ PIVNÍ BATARDS S TANG ZHONGEM

Miluju tang zhong! Od té doby, co jsem si vymyslela tenhle tousťák, s thang zhongem moc ráda experimentuju. Protože sladké u nás až tolik nejede, jsem, já chudák, nucena pleskat ho do slaného pečiva. I když, zrovna tuhle vánočku jsem vzala na milost, ze stejného těsta jsem nedávno dělala  i mazanec a byl to mazancový mazec! Každopádně je u nás vyšší spotřeba klasického pečiva, než buchet, poslední dobou objevuju nový kontinent, a sice špaldovou mouku, a tak další tangzhongový experiment byl nasnadě. Špaldové něco. A tady to máme. Z poloviny celozrnné, a aby to nebyla nuda, taky černým pivem zadělávané večky. Prý jsou skvělé.

KDYŽ PADÁTE NA KOKOS, UPEČTE SI KOKOSOVÉ SUŠENY

Zdravím vás z rekonvalescenčního střediska v Nuslích. Hoříte zvědavostí, že jo? No, znáte mě, já ji brzo ukojím. Zotavuju se z lobotomie. Já vím, já vím, spousta z vás si myslela, že jsem ji už dávno absolvovala. No, neabsolvovala, vy hulváti! Lobotomie je chirurgický zákrok, doteď jsem netušila, že ji lze provést i konzervativní, neinvazivní metodou. Jestli to chcete taky vyzkoušet, nechte onemocnět naráz obě/všechny děti a pak lehněte na hadr sami. Buďte čtrnáct dní zavření mezi čtyřmi stěnami, vybavte se teploměry, antipyretiky, kapesníky (do kterých budete sbírat různobarevné produkty sliznic celé rodiny a taky asi tak dva a půl kýble krve, která poteče dětem z nosu), pohádkami, svěrací kazajkou ve velikosti 120 (to až se v horečkách poženete na ORL, aby zastavili to krvácení), náhubkem (ze stejného důvodu jako kazajkou), a v neposlední řadě kolíčky, kterými si připnete koutky úst k uším, aby ten pravý nefalšovaný maminkovský úsměv byl obzvláště zářivý. To přece děti v nemoci potřebují, hřejivý matčin úsměv. I když, s těmi kolíčky a rudým nosem člověk pásne i za zdravotního klauna. A pak si upečte tyhle sušenky, protože jste si je právě zasloužili!

CHYSTÁME VÍTÁNÍ SPŘÁTELENÉHO NÁRODA, TEDY BORŠČ

Nonononoooo, ale kuš, se vám na tom názvu něco nelíbí, snad? Nemám v úmyslu tahat si do jídla mezinárodní politiku (i když ten vepřovec z Hradu, já vám nevím..), prostě mě jen tak napadlo, že ta první návštěva byla taková hrrr a neohlášená, žádná pověstně pohostinná česká domácnost na ni tudíž nemohla být pořádně připravená, a tak lidé nemohli těm nebohým vojákům ani nabídnout nic, co by zahnalo jejich stesk po domově. Sice byl srpen a miska horkého boršce je spíš na zahřátí, ale třeba teďkonc přijedou na zimu, žejo? Je teda možné, že za tuhle verzi boršče by vám byla nemilosrdně otevřena čakra třetího oka, a to doslova. Není asi úplně ruská, ale zato je hodně dobrá. A s trochou přípravy budete vy zavčas případně schopni pozotvírat všechny ostatní čakry nevděčnému strávníkovi. Jsme nějak nechali fantazii polétat, že? No, sedím prakticky celý týden doma, ano, nemocné děti, to je tichý (ale rychlý!) zabiják mozkové, i jiné hmoty, tak se mi nemůžete divit, že moje sadistické představy sublimují do tvorby. Co? Kdo to byl, kdo se to tam smál slovu "tvorba"?! Aby vás to nemrzelo!

GREPFRUITOVÝ CHLAZENÝ DORTÍK SE SLANÝM KARAMELEM

Pýcha předchází pád. Tohle přísloví známe všichni. Pamatuju si, jak jsem nad ním jako malá dumala. Už tenkrát jsem asi byla nácek na gramatiku, když se mi tam, kdo ví proč, vloudila "pýchavka" a pád v čestinském významu slova... Asi není divu, že jsem nic nevydumala. Párkrát mi pak ale život názorně ukázal, vo co teda v tomhle úsloví jako go. Nebývá to nic příjemného, ale zas už tomu rozumím, žejo. A při troše pokory a zaťatosti z toho může být i něco dobrého. Tak to bylo i s tímhle dortíkem. A vy si ho můžete vyrobit i s tou trochou pýchy, protože myslím, že pády by se po těch úpravách už konat neměly. Pokud vám teda nespadne pak celej na zem...

KOHOUT NA VÍNĚ/ COQ AU VIN, AT LAST!

Na tuhle luxusárnu se chystám asi tak zhruba od začátku existence toho svého blogýsku. Lépe řečeno se na ni chystám od té doby, kdy jsem ji poprvé ochutnala v Melbourne ve francouzském bistru, kde jsem pracovala. Nooooo... ale to už bude bratru 14 let. FUJ! Jsem nějak najednou celkem stará větev! No co už. Bylo to jedno z jídel, které mi v těch mých sladkých, kulinářstvím nepolíbených, 24 letech vypálilo do mozku nesmazatelnou stopu. Dodnes si pamatuju, jak mi přes "pass" kuchařka Tash podávala lžíci s majdou. Jen tak, že věděla, že ji mám ráda. Čím víc jsem výrobu odkládala, tím víc jsem chtěla k té historicky první přípravě coq au vin použít opravdového kohoutka. A podařilo se. Kamarádce z Jižních Čech už došla trpělivost s kokrháním těch jejích krasavců ve 3 ráno, a tak milí opeřenci skončili v náručích lačných ženských. Již neopeřeni. A protože Kuchtička slaví druhé narozeniny, pojala jsem to jako příležitost konečně uvařit tohle skvělé francouzské jídlo.

KVÁSKOVÉ PODMÁSLOVÉ PSEUDOBAGETY

Občas se stane, že není pánbu doma, jak se říká. Pak se taky stane, že není doma droždí, když vy jste si zrovna usmysleli upéct jako přílohu nějakou bílou "něcojakobagetu". A vzpomenete si ten večer, kdy byste si měli založit nějaký preferment. To jsme pak všichni rádi za kvásek, že? No vida. Tak přesně takhle se mi to stalo minulý víkend, i nelenila jsem, přes noc rozkvasila a druhý den zkusila od boku vystřelit něco jako bagety. 

GOANSKÉ RYBÍ CURRY - HUMANN/KADI/AMBOT

Dnes si, milé děti, uvaříme další lahodné curry. Pravidelný čtenář ví, že jsem na indická jídla ujetá. Pro uvaření curry si najdu důvod i v parném létě, teď mi ale i ta ruská zima venku hezky hraje do karet. A navíc jsem měla narozeniny. A někteří z nás si je musí udělat hezké sami, protože nikdo jiný to za nás neudělá. Navíc když se narodíte v den, ve který se už po několik let objeví na internetových zpravodajských serverech titulek "začíná nejdepresivnější období roku" (yay, happy birthday to me!!), nic moc jiného, než si ten svůj den zpříjemnit, vám ani nezbývá. Občas se divím, že se ještě nehoupu někde na špagátě. No tak na laně, dobře, špagát by to asi brzy vzdal. Nicméně, pojďme se podívat na tohle lahodné, a přípravou zatím nejrychlejší curry, ať se do něj můžete taky pustit.

KVÁSKOVÉ SUŠENKY S OVESNÝMI VLOČKAMI A SUŠENÝMI RAJČATY

Ještě pořád máme po svátcích (negativista by řekl, že máme krucinál fagot furt po svátcích nebo před nimi, s tím se nedá žít!) a ještě pořád jsme vypasení a plni plánů, jak s tou váhou zatočíme. Že ano? Nebo vy už ne? Osobně jsem zatím stále pouze plna odhodlání, ale převést plány v akci se nějak ne a ne a nedaří. Tedy, minulý týden jsem si dala hodinku ashtanga jógy a další tři dny bylo zapnutí podprsenky naprosto nerealizovatelné. Začínám proto aspoň odlehčením stravy, do čehož zapadají dnešní sušenky s kváskem, ovesnými vločkami a sušenými rajčaty. Samozřejmě, když sfutrujeme celý plech v deset večer, je to něco jiného, než když si dáme dvě sušeny v rámci odpolední svačinky a k tomu, řekněme hrnek kefíru. To by měl ing. Havlíček určitě na tváři úsměv skoro radioaktivní. 

JSME V PĚKNÝ KAŠI - CONGEE, ALIAS JOOK

Tak jsme se vyloupli do nového roku, vítejte! Někteří z nás přežili Vánoce, dokonce i Silvestra, naskládali jsme si kupu novoročních předsevzetí, s úsměvem vyrazili vstříc novým zážitkům... jen abychom zjistili, že se vlastně nic nemění. Až na ten sajrajt venku. Ano, krásné pro děti, pro nás velké děti tak trochu ne. Už jen když třicetkrát za procházku musím nasazovat, upravovat a vyklepávat rukavičky, říkám si, jestli to globální oteplování nakonec nemá něco do sebe. Co si pak teprve asi říkala paní, kterou jsem dneska na té ledovce viděla hodit prvotřídní záda jako z prvorepublikové grotesky? Tak pro tu paní, i pro vás ostatní, kteří se vracíte z práce za tmy, otrávení a zmrzlí, s hejlem u nosu, bez chuti dodržet to novoroční předsevzetí zacvičit si a pak si dát kopec zeleniny, tu mám recept na dobrotu, která vás dokonale prohřeje a uspokojí, ukonejší vaše rozjitřené nervy, a postavě zas tak moc neublíží.