Nuselska kuchta

Nuselska kuchta

15. 1. 2016

KVÁSKOVÉ SUŠENKY S OVESNÝMI VLOČKAMI A SUŠENÝMI RAJČATY

Ještě pořád máme po svátcích (negativista by řekl, že máme krucinál fagot furt po svátcích nebo před nimi, s tím se nedá žít!) a ještě pořád jsme vypasení a plni plánů, jak s tou váhou zatočíme. Že ano? Nebo vy už ne? Osobně jsem zatím stále pouze plna odhodlání, ale převést plány v akci se nějak ne a ne a nedaří. Tedy, minulý týden jsem si dala hodinku ashtanga jógy a další tři dny bylo zapnutí podprsenky naprosto nerealizovatelné. Začínám proto aspoň odlehčením stravy, do čehož zapadají dnešní sušenky s kváskem, ovesnými vločkami a sušenými rajčaty. Samozřejmě, když sfutrujeme celý plech v deset večer, je to něco jiného, než když si dáme dvě sušeny v rámci odpolední svačinky a k tomu, řekněme hrnek kefíru. To by měl ing. Havlíček určitě na tváři úsměv skoro radioaktivní. 


Zkrátka prozatím je to o úpravě stravy, cvičení se nějak (samo, asi) přidá později. Momentálně si spíš, když po obědě dítě nebo děti spí, zalezu (ale to říkám jen vám) do postele, vezmu si knížku a chrochtám blahem, že si můžu chvíli nerušeně číst. Samozřejmě to často končí tak, že dítě nebo oba vstanou a najdou maminku ve stavu podobajícím se mozkové smrti... Případně o víkendu najdou maminku a tatínka, jak jsou svorně komatózní a něžně nás, třeba přikleknutím krkavice, probudí. Ohledně knih mám pro vás bonusovou radu navíc. Sice se vůbec neváže k sušenkám ani jídlu, ale zas za to nic nechci... Tak můžu, jo? Jestli jste knihomol, jako jsem bývala já, načtěte si do zásoby všechno možné a co nejvíc, než si pořídíte ten lidský potěr. Pak na knížky buď nebudete mít čas nebo výdrž, aniž byste usnuli po dvou stránkách, nebo prostě těžší literaturu naprosto přestanete chápat. A jsme zpět u té mozkové smrti, že... Já se ke knížkám pomalu začínám vracet, ale řeknu vám, jde to ztuha, ale když zjistíte, že vaše vyjadřovací schopnosti se nebezpečně blíží těm skoro pětiletého dítěte, trochu vás zamrazí. No takže asi tak, teď už k těm sušenkám.


Sušenky, obzvlášť ty slané, mám moc ráda. Nicméně narazit na něco, co není plné tuku, o bílé mouce nemluvě, je prakticky nemožné. A protože si občas ráda zaexperimentuju a nikdo za mě to vynálezectví neudělá, vymyslela jsem tyhle sušeny. Díky kvásku jsou zdravější, tuku je tam (na sušenky) minimálně a ještě do sebe dostanete nějakou tu vlákninu. Výsledek mě opravdu potěšil, sušenky jsou krásně křupavé, voňavé po cibuli a rajčatech, po těhle chlebíčcích je to zase něco, co budeme nadšeně chroupat bez nějakých obr výčitek.


INGREDIENCE:

50 g cibule (cca jedna mrňatá)
70 g sušených rajčat v oleji, pečlivě vykapaná
90 g ovesných vloček
75 g volnějšího (řidšího) žitného kvásku, je jedno v jaké kondici - klidně po týdnu z lednice, tady jeho kypřící vlastnosti nebudeme potřebovat
90 g hladké mouky
35 g másla, změklého
1/2 lžičky provensálských bylinek
1 lžička Worcestershirské omáčky
1/2 lžičky soli
1/2 lžičky prášku do pečiva


1. Cibuli a rajčata rozmixujte. Přidejte bylinky, Worcestershirskou omáčku, změklé máslo, kvásek a nakonec vločky. Pořádně promíchejte.
2. Mouku smíchejte s práškem do pečiva a solí a postupně smíchejte s vločkovou směsí. Vznikne poměrně měkké těsto. Dejte ho na hodinku (až den) odpočinout do lednice. 
3. Zpracujte, jak vám vyhovuje nejlíp. Já z těsta odtrhávala kousky a vykoulela kuličky, které jsem následně v dlani a na silikonové podlože splácla na tenké placičky.
4. Pečte na 180°C dozlatova. Nechte vychladnout a braňte je vlastním tělem, jinak zítra pečete znovu...



Tak snad vám budou chutnat, když tak dejte vědět. A teď mě omluvte, jdu zadělat na sušenky a u toho si budu pečlivěji promýšlet neprůstřelný plán, jak je nesežrat večer u knížky, a místo toho si třeba dát zase tu jógu. Rozepnutým podprsenkám třikrát zdar!

18 komentářů:

  1. Super to vyzerá,určite vyskúšam :)

    OdpovědětVymazat
  2. jako velký masožravec dávám za dvě, přidal bych trochu rozmarýnu a bazalky, jinak dobrý, moje vlastnoruční manželka, která je spíše zelenožrout je skoro zavrhla, a teď babo raď ... :)
    ale já bych je rozhodně nezavrhoval

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... protože bazalka a rozmarýn jsou maso, chápu :D Choť bude mít teď v zimě tu stravu malinko komplikovanou, což? Baba neporadí, baba má jasno, ale nebude nutit :)

      Vymazat
  3. U nás měly sušenky obrovský úspěch, jediná výtka byla, že jsem jich upekla málo :) a dnešní dotaz byl, kdy je zase upeču... takže za mě za jedna!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělá zpráva! Doufám, že jste to od té doby napravila :) Pravda, z receptu jsou necelé dva plechy, a to není moc :D

      Vymazat
    2. Nenapravila, protože jsem upekla jiné, opět od Vás a teď se nemůžou rozhodnout, které jsou lepší :D takže se chystám na další, abych jim to co nejvíc zkomplikovala :D

      Vymazat
    3. Hehe, a do jakých jste se pustila? Jste teda sadista, takhle rodinu týrat :D

      Vymazat
    4. Trochu jo... :-) Zkoušela jsem sýrové sůšy, fakt pochoutka, dneska opakuju tyto se sušenými rajčaty a zítra budou křehké chlebíčky, nevím, jak to ti mí chlapi dělají, ale ať udělám z jakékoli dávky, všechno mizí chvíli po upečení :-) Ještě, že si u Vašich receptů zároveň skvěle počtu, za tuhle přidanou hodnotu Vám moc děkuju. Hezký den! Dana

      Vymazat
    5. Dano, mám radost, že se Vám i to počtení líbí, to je přidaná hodnota zase pro mě :) Jak dopadly chlebíčky?

      Vymazat
    6. Tak chlebíčky, ty nakonec asi vedou... avokádovou pomazánku, kterou jsem zamýšlela připojit, jsem nestihla udělat (RTE avokádo málem přišlo vniveč), snědly se okamžitě :)

      Vymazat
    7. Já to věděla! :) Ony jsou tak jednoduchý, ale prostě boží, taky je máme asi nejradši. Už dělám tak z trojnásobné dávky a během chvíle jsou v prachu. I bez avokáda.

      Vymazat
  4. Super recept:) chcem sa len spytat, ako dlho zhruba sa pecu? naposledy som ich piekla asi malo, len uz si nepametam ako dlho to bolo. MD, no :D
    velka vdaka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to Vám nepovim, sušenky většinou peču do požadované barvy, ale odhadem tak možná 25 minut? MD mi něco říká :D

      Vymazat
    2. Dakujem, tak mne dnes trvali 15 min, boli trosku tensie...pisem, ze boli, lebo uz nie su. Mnam. MD :D

      Vymazat
    3. Tak zas tak moc Vás MD nepoznamenala, pekla jste je urcite akorát, když byly tenčí :)

      Vymazat
  5. V jednom starém filmu zazněla hláška: "Kdybysem to bejval věděl, tak bysem sem nechodil." Nemám, co bych dodala. Booože, kuchto, kam na ty nápady chodíš?! Samozřejmě jsem tohle musela zkusit. Jelikož jsem jako obvykle dělala několik věc najednou, zapomněla jsem na worcester, s ním budou sušenky o něco výraznější. Ale teda i takhle je to teda žrá.. chci říct mňaminka. A rovnou se podělím o jeden postřeh, nakonec, proč mám trpět jen já, že. Když děláte najednou víc věcí (pečete chleba a biskupský chlebíček, sundaváte prádlo z balkónu, aby se vám tam vešlo to, co právě perete, děláte večeři - a do toho si vymyslíte tyhle sušenky, lenost zvítězí. Narvala jsem cibuli, sušená rajčata a máslo do mixéru a trochu to projela. A co byste řekli? Je to vynikající pomazánka! :) K pivu, vínu, pochopitelně i k heřmánkovému čaji jako dělaná. :) Myslela jsem, že v tichosti zblbneme po žitných křupavých chlebíčkách, ale zdá se, že to budeme muset střídat. :) Díky za recept!

    Eva

    P.S. Beze vší ironie a humoru: Na MD opravdu klesá IQ tak rychle, že je to až slyšet, ale přesto - užívejte si dětí každou sekundu, strašně rychle rostou. Najednou budou dospělé, a vy můžete číst (cestovat, tančit, studovat, ...) doalelujá. Všechno počká, ale děti už malé nikdy nebudou. Asi to zní jako debilní klišé, ale je to tak. Něco o tom vím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo, díky za zpětnou vazbu i za tip na pomazánku, ta musí být dobrá! To říkám pořád, že většina genialit vznikla náhodou... Na nápady chodím, když nevím, co bych sežrala, žejo, to dá rozum :) Ale je fakt, že ty žitný krekry a tydle sušeny se povedly, to zas jo. Co se týče zblbnutí na střídačku - tak aspoň to bude větší zábava, ne? A to jste ještě u vás doma určitě nezkusili sečuánskou kuchyni! Z tý jsem už teda napůl šílená a připadám si jako normální feťák!
      Co se týče dětí, je to tak, je to tak, je to tak. I když mi to chvílema lezlo už i ušima, myslím, že jsem si ty jejich prdiroky celkem vychutnala. Byla jsem doma šest let. Teď půl roku pracuju na plný úvazek a najednou mám pocit, že mi to uniká mezi prsty a už je nikdy malinký nechytím.. O to víc si je zas užívám o víkendech, někdy možná víc, než dřív.

      P.S. Ta nejdebilnější klišé jsou ta nejpravdivější, že, logicky :) Díky za podporu.

      Vymazat