KVÁSKOVÉ SUŠENKY S OVESNÝMI VLOČKAMI A SUŠENÝMI RAJČATY

Ještě pořád máme po svátcích (negativista by řekl, že máme krucinál fagot furt po svátcích nebo před nimi, s tím se nedá žít!) a ještě pořád jsme vypasení a plni plánů, jak s tou váhou zatočíme. Že ano? Nebo vy už ne? Osobně jsem zatím stále pouze plna odhodlání, ale převést plány v akci se nějak ne a ne a nedaří. Tedy, minulý týden jsem si dala hodinku ashtanga jógy a další tři dny bylo zapnutí podprsenky naprosto nerealizovatelné. Začínám proto aspoň odlehčením stravy, do čehož zapadají dnešní sušenky s kváskem, ovesnými vločkami a sušenými rajčaty. Samozřejmě, když sfutrujeme celý plech v deset večer, je to něco jiného, než když si dáme dvě sušeny v rámci odpolední svačinky a k tomu, řekněme hrnek kefíru. To by měl ing. Havlíček určitě na tváři úsměv skoro radioaktivní. 

Zkrátka prozatím je to o úpravě stravy, cvičení se nějak (samo, asi) přidá později. Momentálně si spíš, když po obědě dítě nebo děti spí, zalezu (ale to říkám jen vám) do postele, vezmu si knížku a chrochtám blahem, že si můžu chvíli nerušeně číst. Samozřejmě to často končí tak, že dítě nebo oba vstanou a najdou maminku ve stavu podobajícím se mozkové smrti... Případně o víkendu najdou maminku a tatínka, jak jsou svorně komatózní a něžně nás, třeba přikleknutím krkavice, probudí. Ohledně knih mám pro vás bonusovou radu navíc. Sice se vůbec neváže k sušenkám ani jídlu, ale zas za to nic nechci... Tak můžu, jo? Jestli jste knihomol, jako jsem bývala já, načtěte si do zásoby všechno možné a co nejvíc, než si pořídíte ten lidský potěr. Pak na knížky buď nebudete mít čas nebo výdrž, aniž byste usnuli po dvou stránkách, nebo prostě těžší literaturu naprosto přestanete chápat. A jsme zpět u té mozkové smrti, že... Já se ke knížkám pomalu začínám vracet, ale řeknu vám, jde to ztuha, ale když zjistíte, že vaše vyjadřovací schopnosti se nebezpečně blíží těm skoro pětiletého dítěte, trochu vás zamrazí. No takže asi tak, teď už k těm sušenkám.

Sušenky, obzvlášť ty slané, mám moc ráda. Nicméně narazit na něco, co není plné tuku, o bílé mouce nemluvě, je prakticky nemožné. A protože si občas ráda zaexperimentuju a nikdo za mě to vynálezectví neudělá, vymyslela jsem tyhle sušeny. Díky kvásku jsou zdravější, tuku je tam (na sušenky) minimálně a ještě do sebe dostanete nějakou tu vlákninu. Výsledek mě opravdu potěšil, sušenky jsou krásně křupavé, voňavé po cibuli a rajčatech, po těhle chlebíčcích je to zase něco, co budeme nadšeně chroupat bez nějakých obr výčitek.

INGREDIENCE:

50 g cibule (cca jedna mrňatá)

70 g sušených rajčat v oleji, pečlivě vykapaná

90 g ovesných vloček

75 g volnějšího (řidšího) žitného kvásku, je jedno v jaké kondici - klidně po týdnu z lednice, tady jeho kypřící vlastnosti nebudeme potřebovat

90 g hladké mouky

35 g másla, změklého

1/2 lžičky provensálských bylinek

1 lžička Worcestershirské omáčky

1/2 lžičky soli

1/2 lžičky prášku do pečiva

1. Cibuli a rajčata rozmixujte. Přidejte bylinky, Worcestershirskou omáčku, změklé máslo, kvásek a nakonec vločky. Pořádně promíchejte.

2. Mouku smíchejte s práškem do pečiva a solí a postupně smíchejte s vločkovou směsí. Vznikne poměrně měkké těsto. Dejte ho na hodinku (až den) odpočinout do lednice. 

3. Zpracujte, jak vám vyhovuje nejlíp. Já z těsta odtrhávala kousky a vykoulela kuličky, které jsem následně v dlani a na silikonové podlože splácla na tenké placičky.

4. Pečte na 180°C dozlatova. Nechte vychladnout a braňte je vlastním tělem, jinak zítra pečete znovu...

Tak snad vám budou chutnat, když tak dejte vědět. A teď mě omluvte, jdu zadělat na sušenky a u toho si budu pečlivěji promýšlet neprůstřelný plán, jak je nesežrat večer u knížky, a místo toho si třeba dát zase tu jógu. Rozepnutým podprsenkám třikrát zdar!