NEERA "DETOX" A NEJJEDNODUŠŠÍ CITRUSOVÝ SIRUP NA SVĚTĚ

Jak vám možná došlo z názvu článku, tenhle příspěvek bude dost jiný než ty ostatní. Třeba ale pro některé z vás zajímavý, neřkuli inspirující. Váhala jsem, jestli sem tenhle druh zpovědi vůbec dávat, přišlo mi ale, že by osobní zkušenost a dojmy "den za dnem" někoho, kdo si půstem prošel, mohla být pro jedince, kteří možná zrovna nad něčím podobným uvažují, přínosná. A jak řekla kamarádka, "i to patří do života žrouta, že se občas pořádně pročistí". A je to tak, takže rozhodnuto, vymalováno. Obrňte se trpělivostí, bude to asi trochu ruský romám, ale když už, tak už, ne? Ale abych nebyla krkna, nabídnu vám nakonec recept na super jednoduchý citrusový sirup od Brave Tart, tedy mé oblíbené Stelliny Parksové, který si můžete udělat z těch miliard vymačkaných citronů, které během kůry spotřebujete. Tak pojďme na to.

Je víc než pravděpodobné, že nějaké procento z vás už slyšelo o "Neera detoxu", "Neera očistné kůře", příp. "Neera master cleanse". Je to několikadenní půst, zpravidla 7-10-15 denní, při kterém pijete nápoj z javorového sirupu, citronové šťávy, špetky kayenského pepře, sem tam mátový čaj a nic víc. Vygooglit si o téhle kůře můžete mraky informací. Jak to tak bývá, názory bývají extrémní, love or hate...
Já osobně neberu tenhle půst jako zázračnou dietu, to by bylo vskutku naivní, neberu ji ale ani jako jízdenku k jojo efektu a budoucí obezitě. Delší půst beru jako restart systému. Od září loňského roku mi život ukazoval tu trochu odvrácenější tvář a dával mi fyzicky ale hlavně psychicky dost výrazně zabrat. A jak to často u nás holek bývá, splíny mě častěji, než bylo třeba, hnaly do ledničky nebo k čerstvému chlebu. Pak byly vánoce, moje narozeniny, dceřiny narozeniny a "najednou" ze mě byla otrávená, neustále k smrti unavená, věčně nachlazená, líná "stařena", která čadila jak komín a bylo jí ze sebe zle. A to je začarovaný kruh, který se blbě přetíná nějak pozvolně a racionálně, aspoň teda mně. Potřebovala jsem terapii šokem, nahodit tělo, mysl, ducha, můj žalostný pitný režim, přestat kouřit, a na to se tenhle půstík hodí přímo báječně. Beru to jako nakopnutí ke změně životního stylu, jako pošťouchnutí k znovuzahájení praktikování Ashtanga jógy, kterou jsem svého času tak milovala a na kterou jsem se úplně vyprdla, a jako svůj dárek sama sobě a rodině, protože když bude dobře mně, bude líp i jim, žejo.. znám se, ehm. Manžel se nabídl, že vezme děti na Velikonoce k babičce a dědovi, tzn. ideální příležitost k zahájení brutálních změn.

Dokonce bych asi ani úplně nesouhlasila s termínem detox (proto ty uvozovky v názvu). Jsem přesvědčená, že naše tělo je skutečně nastavené tak, aby se v průběhu života detoxikovalo samo, ale taky si myslím, že občasným půstem mu tuhle jeho přirozenou činnost můžeme výrazně usnadnit. Někdo může namítnout, proč popíjet přiblblý koktejl z javorového sirupu, když můžu půstovat opravdu, tedy jen o vodě... Jo. No, za prvé, nemám na to koule, a za druhé mi připadá, že tím, že mám aspoň bazální příjem kalorií ze sladkého sirupu, si držím glykemii během dne někde v hladině, která mi dovoluje se dvěma malými dětmi fungovat a neomdlévat dopoledne i odpoledne a od rána do večera na ně podrážděně neřvat. Jsem ale zároveň natolik skeptická, že mám problém naskočit na marketingový vlak a zakoupit si superdrahý namíchaný koktejl prodávaný online, proto jsem popíjela skutečně jen javorový sirup z drogerie s citronovou šťávou a kayenským pepřem. K tomu jsem praktikovala očistu střev teplou slanou vodou. To rozhodně není nic, co by vás obšťastnilo, ale pokud se k tomu člověk donutí, je rozhodně lepší tahle varianta, než doporučovaný čaj z listů Senny. Předejdete břichabolům.

Tenhle druh půstu může samozřejmě držet jen člověk, který je zdravý. Kdo pochybuje, zkonzultuje s lékařem (i když víme, jak se konvenční medicína k tomuhle druhu aktivity staví...). Lidé se srdečním či ledvinovým onemocněním, diabetici a lidé s onemocněním střev by se měli zdržet úplně. O těhotných a kojících ženách se snad nemusím ani zmiňovat.


Kdo ze zdravotních důvodů nemůže, nebo jiných důvodů nechce, držet delší a náročnější půst, může se pustit do půstu méně zatěžujícího, jako je třeba symbiotický půst, který má moc pěkně popsaný Zuzka Ouhrabková na svém blogu Zkvašeno nebo zahájit velmi populární a stran fyzických a zdravotních benefitů zatím asi ještě velmi neprozkoumaný intermittent fasting, tedy přerušovaný půst. K půstu obecně a jeho zdravotním účinkům byla vydaná kniha Dr. Funga, která, myslím, rozhodně stojí za povšimnutí. Stejně tak najdete dokument o IF s dr. Fungem v jedné z hlavních rolích na Youtube.


S ČÍM POČÍTAT?

- rozhodně s tím, že vám prvních pár dní pravděpodobně nebude hej. Já během předchozích půstů prošla během prvních dvou dnů odpornou bolestí hlavy, nevolností, extrémní zimomřivostí, blbou náladou a velkou únavou. Nikdy to nebylo všechno dohromady, ale něco z toho vždycky.
- velmi pravděpodobně nebudete mít hlad, ale jakmile ucítíte vůni jídla, budou vás honit chutě. Takže je třeba mít trochu morál
- může se vám přechodně zhoršit třeba stav kůže, můžete mít pocit plného nosu, já třeba trpívám na bolest zad, švagra bolely klouby i záda.
- počítejte s rychlým úbytkem váhy v prvních dnech. Je to logické, odvodníte se, vyprázdníte trávící trakt, tak kroťte své nadšení, že je to vše tuk...
- zhruba od 4.-.5. dne se pravděpodobně budete cítit jako znovuzrození, nabití energií, pozitivní, citlivější, "zvnitřněnější", prostě skvělý pocit
- vaše fyzická forma bude samozřejmě nižší, snáze se zadýcháte, můžete pocítit i občasnou palpitaci, rozhodně to není nic pro aktivní a vrcholové sportovce v plném tréninku nebo těžce fyzicky pracující. Fyzická aktivita by měla být umírněná - procházky, jóga, strečing. Jinak si říkáte o kolaps.
- ztratíte nějakou tu svalovou hmotu, takže jestli jste sportovec, pro kterého je svalová hmota mimořádně důležitá, nebo kulturista, asi to nebude úplně to vončo. Případně by asi šlo doplňovat proteiny nějakou postranní cestou, třeba pitím syrovátky, ale v tomhle se prd vyznám.

JAK TO U MĚ PROBÍHALO


1. den - Započnu ho vypitím litru slané teplé vody. Hnus, velebnosti, ale myslím na vlast.. Ovšem efekt se brzy dostaví a výsledný pocit je dokonalý. V pohodě si proplouvám dnem, mám trochu pocit lehké hlavy, ale nic zásadního. Popíjím koktejlek, ale postupně se plíží blbá nálada, všichni mě ... tooo.... nebaví, připadám si uvnitř jak pitbul u boudy. Jen na mě zadupej, hňupe, uvidíš! Po poledni si dávám hodinu chrupana. Blbou náladu pak korunuje odpolední návštěva zubní hygieničky, která mi rasí dásně takovým stylem, že já, celkem tvrďák, rostu v křesle a bolestí mě lechtá v nohách. Odcházím a už cítím jak se mi do hlavy stěhujou permoníci, přiožrale zpívají a jdou bušit do mých dutin. Dutých. V devět večer upadám do komatu.

2. den - Budím se o půl osmé. Permoníci stále přítomni, buší a buší. Buší, buší, buší, buší, aaaaa už vytahují sbíječky, zmetci! Dnes ráno bez slané vody. Trávím den v klidu, balím se do všeho možného, protože je mi zima jako v psírně, husí kůži mám i ve vlasech. Zajdu se na chvíli proběhnout ven do deště oběhat školky pro přihlášky. Vůbec nemám hlad, chuť na cigaretu taky nikde. Zčásti je to asi tím, že vím, že by mi po ní v tomhle stavu bylo zle. Odpoledne se přemůžu a pustím si video Ashtangy a dokonce podle něj tu hodinu a čtvrt i odcvičím. Pocit po je úžasný a helemese, odstěhovali se permoni. Chvála józe! Jdu spát o půlnoci, drbu se s makronkami pro kamarádku.

3. den - Budím se v 6.30, vyspaná. Ráno průplach slanou vodou, tentokrát jen půl litru, dnes je to obzvlášť hnusárna, ani myšlenka na vlast nepomáhá. Bolest hlavy už je pryč. Jdu si do obchodu pro citrony a možná i díky včerejší józe si připadám, že se plížím pružně jako gepard, boky jsou zpátky ve hře, něco se děje... Oproti mojí, v poslední době tolik oblíbené, chůzi Golema pocitově velký rozdíl. Taky se mi chce usmívat na lidi kolem. Jako na cizí lidi, a na ulici! To se mi fakt nestává. Asi jsem zešílela! Odpoledne jdu na cca 4 km prochajdu a protože je teplo a slunečno, dorazím celkem vyflusaná. Dnešní jógu odkládám. Ale je mi dobře, hlad nemám, na prochajdě trochu jo, ale koktejlek pomohl.

4. den - Budím se v 5.20, vyspaná. Tohle je klasika, čtvrtý až pátý den se ve mě najednou nakopnou Dukovany a jedu turbo. Takže vstát a hodinka a čtvrt Ashtangy. Venku leje jak z konve, v bytě je skoro ještě tma, tak má cvičení hezkou atmosféru. Až tak, že proběhne moment, kdy se mi v jedné pozici uvolňuje nějaké traumátko v zádech, v hlavě mi spíná psychosomatický překlad, trochu si pobeknu, prodýchám si to, a jedu dál. Zvláštní a pro další setrvání u jógy docela motivující moment. Pak už jedu ryze prakticky. A nutno podotknout, že jako motorová myš. Úklid, praní, leštění, čistění sedačky, rovnání skříní.. Zkrátka takový klasický odpočinek nás matek, když jsme bez dětí, žejo. Úplně vidím manžela, jak je týden bez nás a každý den něco v bytě vylepšuje.. Takže hloupost neera ještě zjevně nezdetoxikovala, jedeme dál. Jdu spát po jedné ráno s pocitem, že se mi vlastně ani nechce.

5. den - V 6,30 mě budí na parapetu vrkající holub. Ani nemám chuť ho zastřelit. Přepadá mě panika, že se ze mě stává sluníčkář. Dávám si slanou vodu. To mě ze sluníčkaření rychle probírá. Venku je krásně, nahodím vrtuli, honem naplním makronky, upeču chleby, rozvařím guláš a hodinku a čtvrt si hodím kýtou u Ashtangy. Vrací se rodinka, poprvé dolehne chuť na jídlo, guláš voní, děti baští, ach jo, normální provoz bude o poznání těžší.Večer ale dávám oslavu kamarádčiných narozenin s mnoha lákadly naprosto v pohodě.

6. den -  Běžný nedělní provoz. Rodina obědvá guláš a je fakt, že při celodenním kontaktu s jídlem trochu trpím. Nemám hlad, ale vůně dráždí strašným způsobem. Nicméně den probíhá poměrně hladce. Poprvé po návalu energie na mě padá podivná únava, odpoledne si s dětmi schrupnu a večer odpadám v 9.

7. a 8. den - oba dny probíhají celkem standardně, popíjím si nápoj, 8. den si odpoledne zacvičím, později fajn setkání s kamarádkou a dětmi, počasí je jak z kýčovitého romantického filmu, takže mi ani není zima, ani nepociťuju hlad, ani absťák. Vlastně už jsem si zvykla, že nic nejím a vůbec mi to nepřijde.

9. den - A za tu včerejší namachrovanost si zastoužím co? Totální krizi. Ráno vstávám s dětmi v 5,15. Mladíček je na prohození oknem cca od 5,20, v 9 už ho mám po krk a to mám dnes doma obě děti. Nějak si zvládám dát průplach slanou vodou a vyrážíme do ulic. Po osvěžujícím odpoledním spánku (45 minut) se synek budí s řevem a vztekle vříská ležíc tu na zemi, tu na posteli, tu na židli asi 30 minut. Už řvu taky. Nejradši bych si sedla ke stolu a snědla aspoň dvě z těch čerstvě upečených ciabattek a pak za ukrutných bolestí umřela. Místo toho jdeme ven, kde krize vrcholí, já si kupuju krabičku cigaret a dvě vykouřím. Naštěstí jsem chytrá holka, koupila jsem si hnusnou značku, což zabralo, zbytek cigár šel do úschovy k manželovi, nechci je ani vidět. Večer si se synkem ten dnešní řvací match velkoryse odpouštíme. Ale stejně, smeták jeden!!! Celý den mě kroutil hlad a chuť něco zbodnout. Suverénně nejhorší den.

10. den - budím se posílená, nicméně okolo nejmladšího skřeta našlapuju jako v minovém poli. Nakonec ale trávíme veskrze pozitivní dopoledne na sluníčku, odpoledne si dávám zase hodinku jógy, jeden z nejpohodovějších dnů kůry po návratu rodinky. Hlad ani absťák nemám.

11. den - pátek, takže mě čekají věci jako úklid a podobné zábavy. Prcek spolupracuje, takže se nám oběma žije spokojeně. Motáme spolu rohlíky, které když upeču, málem mě chuť na ně zabije. Radši si zacvičím, dnes kratší verzi jógy. Dnes první den trochu kňučím hlady, asi proto, že díky práci zapomínám pít javorovou limošku.

12. den - sama se budím v 6, bez únavy a pocitu zmlácenosti. Dnes se ke mně s půstíkem přidává manžel, hned mám hezčí den, mhahahah. Nevypadá vůbec nadšeně, ale je to jeho rozhodnutí. Jeho nadšení klesá ještě víc, když popíjí slanou vodu a následně cítí jídla, která vařím pro děti.. No, já z toho taky na větvi nejsem, je fakt, že bez vůní jídla je celý proces jednodušší. Jinak se po dobu mé služby nic zvláštního neděje. Na to že nejím, jsem si už tak zvykla, že mi to vůbec nepřijde. Co ale velmi kvituju je časová úspora, nemuset denně vymýšlet, co jíst a kdy to připravit, je fakt úlevné. Nikdy bych si nemyslela, že tohle vyslovím/napíšu! Plus se teda už cítím lehká jako pták, při pohledu do zrcadla mám pocit, že jsem poloviční.

13. den - Vyrážíme na dopolední rodinný špacír. Asi jsem tak zvnitřněná a sluníčková, že jsem nějak neráčila zaregistrovat, jak se venku ochladilo, takže celé dopoledne klepu šílenou kosu v sáčku (manšestrovém, nikoli igelitovém) a mám pocit, že už nikdy nerozmrznu. Hned bych si na ulici koupila horké umělohmotné kafe! Děti mají vařeno, takže stran chutí proplouváme s manželem oba celým dnem hladce. Mám chuť si kůru ještě o den prodloužit, jen tak, že aby byla sranda. Po 12 dnech mi trochu povolují bolavá záda, že by se ještě něco hýbalo? Jo a taky ksichtík mám jak pětadvacítka, lidi! Nekouření asi udělalo taky své, ale takhle zářivou a čistou pleť jsem dlouho neměla a asi zase dlouho mít nebudu.

14. den - začíná pracovní týden, tzn. klidnější režim. Čekají mě poslední dva dny. Promluvím si se sebou a po dohodě si dáváme slanou vodu. Brrrr. S mladíčkem pak vyrážíme do ulic, krom jiného pořídit taky ozdravnou kůru pro tibetskou kefírovou houbu, kterou jsem měla dva roky v mrazáku a kterou se pokouším zresuscitovat. Když budeme takoví vyplajchovaní a ozdravení, chce to si ten stav prodloužit co nejdéle, žejo. Jestli o tomhle zázraku zatím nic moc nevíte, doporučuju Zuzčin vyčerpávající (jak jinak) článek/ky o kefírových houbách! Já mám teda momentálně v plánu z kefíru dělat kdeco a matlat ho snad i na nábytek, aby nám to hezky prospívalo...

15. den - Vstávám v 6,30 a trochu váhám, jestli přece jen neskončit u 14 dnů. Strávila jsem totiž noc vášně s nemocnou dcerou, ke které jsem do 3 do rána vstávala á 15-30 minut. Manžel to nazval nocí jako u výslechu StB, líp bych to nenazvala. Mám pocit, že budu celý den naprosto vyšťavená, jak by se dalo čekat, plánuju si odpoledne chrupec se synkem. Jaké je ovšem moje překvapení, když se ranní únava a přeležení naprosto vytratí a já funguju úplně v pohodě a plná energie celý den. Tak asi tímhle bych oddemonstrovala to energetické nahození, které se u mě odehrálo, to mluví za vše. Večer už je mi hej, protože zítra končííííím!


ZHODNOCENÍ

Do šestnáctého dne jsem se probudila naprosto euforická a nadšená. Jsem na sebe strašně pyšná, že jsem to takhle zvládla, v neposlední řadě ale i nekouření. Teď už jsem z nejhoršího venku, na cigarety už nemyslím, dokonce mi to i na ulici smrdí.. To jsou zvraty! Mám -7,5 kg, což není vůbec směroplatný, jak říká Máňa, ale pocitově to udělá hodně, motivačně taky. V józe jsem za těch 14 dní udělala velké pokroky, s každou lekcí cítím, jak jsem pružnější, stabilnější a závislejší právě na tomhle cvičení. Nejdůležitější je pro mě ale to, že se dostavilo to, proč jsem kůru držela - nahození staré turbo Kamily.

Nepouštím se do detailů, jak si nápoj připravovat, jak na slanou vodu (2 čajové lžičky na 0,5l vody), ani jak kůru ukončovat, protože to jsou věci, které si velice snadno vygooglíte a dozvíte se víc, bude-li zájem, tohle je už tak dlouhatánštější, než bylo v úmyslu... Teď už tedy k tomu slíbenému sirupu. No nekupte to!



CITRONOVÝ SIRUP TAKŘKA BEZ PRÁCE

cca 400 g vymačkaných citronových půlek (nemusíte je mačkat úplně do sucha, sirup bude svěžejší). Pamatujte na to, citrony před přípravou nápoje vydrbat čistou houbičkou na nádobí nebo kartáčkem pod tekoucí teplou vodou, abyste se zbavili aspoň trochu postřiku, který na nich je. Kdo ráčí, použije bio citrony.
200 g cukru krupice

Citronové půlky nakrájejte na čtvrtiny nebo nechte celé a dejte do nějaké větší mísy. Mně se osvědčilo spíš je nechat celé, pak lžičkou vyškrábat vnitřky půlek a dovymačknout, než mačkat slupky přes plátýnko. Zasypte cukrem, pořádně promíchejte, přikryjte potravinovou folií nebo vložte do sáčku a nechte za občasného míchnutí stát tak dlouho, až se všechen cukr rozpustí. Přeceďte (v případě pokrájených půlek) přes cedník nebo vymačkejte přes plátýnko, nebo z každé půlky vydlabejte sirup, který v ní ulpěl, dovymačkněte citron a vyhoďte. Přeceďte přes cedník a slijte do nějaké sklenice. A to je vše. Používejte na pití, případně tu je od Stelly jeden další tip, jak sirup použít. A ten se mi líbí moc!

No tak já skoro myslím, že by to i stačilo, ne? Co říkáte? Pro mě a za mě je výsledek téhle kůrky jednoznačně pozitivní. Dostavilo se přesně to, co jsem od ní čekala, cítím se zase jako já, nahodilo mě to dost zásadním způsobem, znovu se mi připomnělo, jak je to moje bytí a "well-being" zkrátka v mých rukách a to vaše je na nás, na vás, a hlavně teda na VÁÁÁÁÁS!