KDYŽ PADÁTE NA KOKOS, UPEČTE SI KOKOSOVÉ SUŠENY

Zdravím vás z rekonvalescenčního střediska v Nuslích. Hoříte zvědavostí, že jo? No, znáte mě, já ji brzo ukojím. Zotavuju se z lobotomie. Já vím, já vím, spousta z vás si myslela, že jsem ji už dávno absolvovala. No, neabsolvovala, vy hulváti! Lobotomie je chirurgický zákrok, doteď jsem netušila, že ji lze provést i konzervativní, neinvazivní metodou. Jestli to chcete taky vyzkoušet, nechte onemocnět naráz obě/všechny děti a pak lehněte na hadr sami. Buďte čtrnáct dní zavření mezi čtyřmi stěnami, vybavte se teploměry, antipyretiky, kapesníky (do kterých budete sbírat různobarevné produkty sliznic celé rodiny a taky asi tak dva a půl kýble krve, která poteče dětem z nosu), pohádkami, svěrací kazajkou ve velikosti 120 (to až se v horečkách poženete na ORL, aby zastavili to krvácení), náhubkem (ze stejného důvodu jako kazajkou), a v neposlední řadě kolíčky, kterými si připnete koutky úst k uším, aby ten pravý nefalšovaný maminkovský úsměv byl obzvláště zářivý. To přece děti v nemoci potřebují, hřejivý matčin úsměv. I když, s těmi kolíčky a rudým nosem člověk pásne i za zdravotního klauna. A pak si upečte tyhle sušenky, protože jste si je právě zasloužili!

No jo no, jsem kverulant a nevděčná osoba. No a? Dokonce jsem tak v těch nekonečných čtrnácti dnech přemítala o sepsání bestselleru, který by se mohl jmenovat třeba "Negativní mateřství" nebo "Všechno, co jste kdy chtěli vědět o mateřství, ale všichni se vám to kvůli politické korektnosti báli říct" nebo "Pozitiva kastrace"... Asi nejsem prototyp té všeobjímající Bohyně Matky, které vídám na hřištích. Nebo je taky možné, že to prostě jen neumím tak hezky předstírat. I když jsem o děti s láskou pečovala /ono přece jen, když člověk vidí ty dva žhavé skřítky, kteří jen bezvládně leží a očička jim svítí nikoli vzrušením, ale skoro čtyřicítkou horečkou, ustrnul by se i kámen/, přiznám se, že se mi to zhruba po týdnu už začalo lehce zajídat (to jsem lehla taky), a po čtrnácti dnech jsem měla pocit, že děti jsou to nejhorší, co mě v životě potkalo. Teď by mě zajímalo, kolik po přečtení těchto řádků vyjede sanitek... Cha! Ale zadržte koně, happy end je na obzoru, už je nám všem líp, ten hnusný, ošklivácký pocit se ustálil na normálu, totiž, že děti jsou to "nejlepšíanejhorší", co mě v životě potkalo a začínám si je už zase skoro i užívat. No a když jsem sebrala síly, dostavil se absťák, že už jsem dva týdny nic pořádně neuvařila a neupekla, a vzala to od podlahy. 

Tyhle sušenky jsou komplet můj výmysl a tvorba. Ale neskromně se domnívám, že shovívavosti není třeba, teda z vaší strany, já k sobě shovívavostí moc netrpívám. I když jsem už vymyslela, zrealizovala a i tady na blogu uvedla několikery slané sušenky, na ty sladké jsem si nikdy moc netroufala. Poslední týdny mě ale hodily do modu "když nejde o život, atakdál...", tudíž jsem se kurážně a poslepu vrhla i na ně. Čekala jsem tvrdé blivajzní kokosky, dostavily se ale krásně křehké a křupavé sušeny provoněné pomerančem, no prostě normálně ta holka z Nuslí nebude až tak marná! Tak šup do nich, nikdo je za vás neupeče!

INGREDIENCE:

90 g bílé čokolády, nastrouhané nebo nakrouhané nožem

125 g strouhaného sušeného kokosu

120 g másla, hodně vychlazeného, např. z mrazáku, a nastrouhaného nahrubo

55 g celozrnné špaldové mouky

150 g hladké špaldové mouky (v Lidl typ 630)

90 g hnědého třtinového cukru 

1 vejce

1 lžíce studeného podmáslí/mléka/vody

nastrouhaná kůra z půlky velkého pomeranče/ jednoho malého

1 lžička vanilkového extraktu

1 lžička kypřícího prášku do pečiva

0,5 lžičky jedlé sody

větší špetka soli

1. Ve větší míse smíchejte všechny suché ingredience, tzn. čokoládu, kokos, mouky, cukr, sůl, kypřící prášek, sodu. Promíchejte se strouhanou pomerančovou kůrou.

2. Do směsi nastrouhejte studené máslo a prsty promněte se suchou směsí, jako byste dělali drobenku. Přidejte rozšlehané vejce, vanilkový extrakt a podmáslí (vodu, mléko) a nepříliš dlouho hnětejte, až vznikne měkké těsto.

3. Rozdělte si těsto na dvě poloviny a každou zabalte do potravinové folie a vyválejte tak, aby vznikl váleček. Dejte min. na půl hodiny do mrazáku. Z válečku potom krájejte cca 0,5 cm kolečka a klaďte na plech vyložený pečícím papírem nebo silikonovou podložkou. Mezi sušenkami nechávejte pár centimetrů rozestup.

4. Pečte na 180°C cca 20-25 minut. Podle toho, jak vám peče trouba, plech v půlce pečení otočte. 

 

Jednoduché, rychlé a efektní. Následné křupání vás potom hodí do ledového klidu (hluchoty), až se ty vaše odměny za celoživotní dobré skutky začnou zase mlátit autíčky a ječet na sebe těmi svými fistulemi. Což naznačuje, že už jim je dobře a vám začíná zase jiný druh pekla, asi nové patro. Pane Bože, děkujeme Ti aspoň za ty sušenky. Že jo, holky?