MAKRONKY, MOJE NEMESIS?

A je to tady! První příspěvek na mém zbrusu novém, neposkvrněném, panenském blogu! Jak se k tomu postavit? No čelem přece! A taky trochu nárazníky..

Rozhodla jsem se, že první, čestné místo mezi příspěvky budou držet makronky, bestie francouzské, temperamentní a veskrze náladové. Poslední dva měsíce zabírají, krom mundánních starostí o rozvoj a čistotu potomstva, velkou část mé mozkové kapacity. A jak víme, ta na rodičovské dovolené není velká. Moje vztahová historie s makronkami je nevalná, lépe řečeno já bych chtěla, ony ne, zhruba tak jak jsem to měla s mnoha láskami ve svém životě. Jenže stejně jako lásky, i makronky jsem dostala!

Můj nejúspěšnější pokus o zhmotnění makronek proběhl zhruba před rokem, kdy jsem s přestěhováním do nového bytu dostala po deseti letech do spárů troubu. Trouba i PRE jásali, moje těhotenstvím zatížená váha už méně, a to jsem ještě nebyla rozběhnutá směrem k pařížským hvozdům na svůj první makronkový atak. Zkrátím to, dopadly na asi čtvrtý pokus jakž takž, pohleďte.

V té době ale moji zběsilost upoutalo pečení kváskového chleba (o tom později) a tyhle francouzské slečinky byly zapomenuty. Alas, vánočka a zbylé bílky v období vánočním vyburcovaly spícího býka a nastalo teprve to pravé šílenství. Vše jsem dělala jako při prvních pokusech, mazlila se s vejci, bílky, mandlemi, až nezbylo na vlastní děti, ale makronky vycházely z trouby bez nožky, duté a já se vztekala a vztekala a dělala další a další várky v naději, že přijdu na to, co dělám špatně. U toho jsem pilně studovala blogy šťastlivců, kteří už dávno klidně spí a makronky je rozruší maximálně tím, že se začnou podezřele tenčit jejich zásoby v mrazáku. A pak se webová nebesa rozestoupila a já narazila na tip, který zařídil happy end v mé makronkové odysee! Slyšte, vy, kteří žlučovitě chroupete "beznohé" zamýšlené skvosty - to kouzlo (alespoň u mé trouby) spočívalo v nacpání vařečky do dvířek trouby... Ano, čtete dobře, takhle primitivní to může být!! Některé trouby totiž zadržují příliš mnoho vlhkosti a to pak v důsledku způsobí, že na makronkách se nevytvoří nožka, která dělá makronky makronkami, ať je necháte schnout, jak chcete dlouho.Takže nezoufejte a pokud se nedaří, zkoušejte dál. Pokud možno vždy měňte jen jednu věc či část postupu, abyste se dobrali k něčemu, o co se budete moci opřít.

Teď, po dalších zhruba 15 várkách, kdy vyndavám z trouby předpisové makronky, se můj spánek zklidňuje, byť je i nadále rušen výbuchy kojeneckého chrochtání z postýlky vedle. Jsem tak nadšena, že jsem naznala, že podělení se o mé zkušenosti bude významnýn přínosem pro blaho lidstva, jakožto i blaho vašich peněženek. No řekněte, není to radost? A to ani nemluvím o srandě, kterou si užijete s vymýšlením náplní!

 

Začněmež základním receptem. Receptem, který mně funguje. Na internetu je jich ale rozhodně víc, takže zkoušejte :)

3 bílky (používám vejce vel.M bez váhy/ nebo 90 g bílků)
30 g cukru krupice (krystal)
125 g mandlové mouky
200 g cukru moučka

Tak a teď pustím rebela z řetězu...

Bílky - v mnoha receptech se dočtete, že bílky musí být odstáté alespoň 24 hodin, buď na lince nebo déle než 24 hodin pak v lednici, tzv. aged egg whites, jinak se makronky nepovedou, nevyskočí, nebudou mít nožku, atd.. A není to pravda. Pravda je, že z uleželých bílků vyšleháte tuhý sníh lépe, jde to ovšem i z čerstvých. Odležením se z bílků odpaří něco vody a sníh je pak kvalitnější. Pozor ale, bílky musí mít pokojovou teplotu. Pokud tedy bílky necháváte odpočívat v lednici, vyndejte si je dobrou hodinku předem. Narazila jsem na další dobrý tip, a to že lze bílky "uměle" odpařit v mikrovlce - vlňte je 10-20 vteřin na poloviční výkon. Já to tak dělám k oboustranné spokojenosti. Bílky vůbec netřeba chovat v bavlně jako princezny, naopak, makronky lze celkem úspěšně vyprodukovat i ze zmrazených bílků.

Mandle - mandlová mouka není samozřejmě nic jiného než namleté mandle. Můžete ji koupit, má ji v Praze Fiala nebo údajně i Lidl, ale to nevím jistě. Mně se zdá mnohem lepší namlít si mandle hezky doma, prostě proženete dané množství mandlí food processorem společně s cukrem moučkou a máte hotovo. Pro úspěch mise je taky úplně jedno, jestli použijete mandle blanšírované nebo se slupkou. Samozřejmě slupka z mandlí bude na makronkách vidět v podobě tmavších teček, děláte-li tedy světlejší skořápky a chcete je mít tip top, sáhněte po blanšírovaných. Namleté by měly být tak, aby vám v sítku při prosívání nezbylo víc, než dvě až tři lžíce "drobků". Pokud je to tak, můžete je klidně s čistým svědomím přidat k právě prosáté směsi, makronkám se nic nestane. Ony totiž snesou stran hrubosti či jemnosti namletí celkem dost, jen pak nevypadají tak krásně hladce a leskle. Pokud by ale větších kousků bylo moc, je pak vyšší riziko praskání skořápek v troubě. A to co? To nechceme!

Mimochodem, na makronky můžete použít jakékoliv ořechy, resp. ty s co nejmenším obsahem tuku, což nejsou třeba vlašáky. Ale lískové oříšky, buráky, to klidně, jen je dobré zachovat zhruba 50% podíl mandlí. Zkusila jsem obojí a přiznám se, že 100% mandle jsou prostě nejlepší, jsou nejjemnější a dají výslednému dezertu nejsofistikovanější chuť. Speciálně buráky třeba (pro mně) vyzněly tak nějak "lidově". Ale špatné to určitě nebylo. Můžete udělat dokonce verzi pro alergiky bez ořechů, více zde u Brave Tart.

Obecně lze říci, že u makronek se digitální váha šikne, není to recept na "vodvoka", Francouzi jsou všelicos, ale ví, kdy je precize na místě! O to více u dezertů. Ale rádi sklopíte uši a podřídíte se, za dokonalé makronky to stojí :)

O technice přípravy a exekuci těch bestií příště, brzy, těšte se!