MEDÁNKY

Znáte to, jsou věci, které, když vyrostete, se naučíte dělat sami. Jako třeba smrkat, zavazovat si boty, jíst příborem, dát věci do koše na špinavé prádlo a tak. Jsou nadaní jedinci, kteří takovéto aktivity zvládají třeba už okolo patnáctého roku života! Ty méně nadané vidíme jak ještě ve čtyřiceti smrkají rovnou na chodník, mají boty na sucháč, lžíce je jejich nejoblíbenější nástroj a ve špinavém prádle chodí co nejdéle a pak ho asi rovnou vyhazují. Bez ohledu na to, jak jsme kdo nadaný, jsou ale věci, které vždycky udělá nejlíp máma. Pro mě jsou jednou z těch věcí právě medánky.

 

Ukázala jsem se být tak nadanou, že dnes zavazuju boty i jiným a učím je jíst příborem, tyhle dortíčky ale vždycky ráda přenechám mámě. Víte, jak to je, vzpomínáte na nějaké jídlo z dětství, jak ho vařívala babička, teta, máma a i kdybyste nakrásně dodrželi jejich postup do posledního detailu, prostě to nebude jako "tenkrát".. Všichni víme, v čem ten sentiment vězí, že ano. Prostě musíte makat sami, tak vám to tak nejede! Nejlepší je zasednout k hotovému a jen to do sebe cpát, že jo? No jo, vidím vám až do žaludku! Vy ale nemáte mojí mámu, která by vám medánky napekla, takže pokud je budete chtít ochutnat, nezbyde vám nic jiného, než si je upéct sami. Ale zase třeba zahájíte řetězovou reakci a vaše děti jednou budou vzpomínat, jak máma dělávala "takový ty malý, hnědý..." Medánky! 

 

Představuju si, že moje děti to takhle budou mít se mnou a s makronkami. I když, kdo ví, na co budou jednou zasněně vzpomínat. Možná na to, jaký byl doma klid, když máma nebyla doma? Mno, do toho radši nebudeme zabíhat... Každopádně tenhle recept je takové rodinné stříbro, je to recept mojí babičky, kterou jsem bohužel neměla tu čest poznat. Byla vyhlášenou kuchařkou v hospodě na Moravě, kterou s dědou vedli. Měla asi spoustu vychytávek a vařila jídla, o kterých jsem nikdy ani neslyšela. Jestli máte rádi medovník, rozhodně si chcete dát práci s těmihle prti-medovníčky. Tím, že jsou namazané krémem i okolo, se během půl dne krásně proleží a jsou jako peřinka. A hlavně strašně dobré!

Ingredience:

90 g másla

3 polévkové lžíce medu

300 g cukru

1 vanilkový cukr

3 celá vejce

1,5 lžicky sody

700 g polohrubé mouky

1. Všechny ingredience, kromě mouky, vsypte do hrnce a na mírném ohni míchejte až do rozpuštění. Až hmota zpění (účinkem jedlé sody), odstavte hrnec z ohně a zapracujte do hmoty všechnu mouku.

2. Na lehce pomoučněném vále rozválejte těsto na cca 4 mm tloušťku a vykrájejte kolečka. Klaďte na plech trochu s rozestupy, přece jen trochu vyskočí. Pečte v troubě vyhřáté na 170°C.

3. Hned po vytažení z trouby kolečka ještě jednou vykrojte stejným vykrajovátkem. Zbylé okraje dejte stranou do misky, z nich si uděláte drť na obalení. Takže kousky do sáčku a pomlaťte je palicí na maso, rozválejte válečkem, eventuelně zvolte jiný, lepší, drobky tvořící přístup.

4. Přistupte k samotné architektuře. Jedno kolečko namažte marmeládou z červeného rybízu (nebo nějakou kyselou alternativou), slepte s druhým kolečkem a to namažte žloutkovým krémem. Teď máte nahatý dortíček. Takové necudnosti nemůžeme připustit, takže heleďte - okraj, hranu, strany, jakkoliv tomu chcete říkat pěkně omatlejte žloutkovým krémem a pak vyválejte v drobcích. Et voilá, máte zázračný, krásný, roztomilý dortíček. 

  

Tak. To bychom měli. Taky už úplně cítíte, jak se vám po vdechnutí cca deseti kousků těchhle lumpů zařezává guma od tepláků (jasněěěěě, vy tepláky nenosíte, chápu, jasně, pouze elegantně, i doma...)? Teď už mi nezbývá, než vám popřát příjemný pobyt v posilovně, případně v ordinaci obezitologa. Medánky rozhodně nejsou ani zdravé, ani dietní, ani nic podobně odpudivého, zato jsou strašně dobré a celkem dost rychle mizí. Tak si rozmyslete, jestli náhodou rovnou nezdvojnásobit dávku, ať si ušetříte nádobí a čas... (následuje démonický smích s ozvěnou...).