Nuselska kuchta

Nuselska kuchta

15. 10. 2014

MEDÁNKY

Znáte to, jsou věci, které, když vyrostete, se naučíte dělat sami. Jako třeba smrkat, zavazovat si boty, jíst příborem, dát věci do koše na špinavé prádlo a tak. Jsou nadaní jedinci, kteří takovéto aktivity zvládají třeba už okolo patnáctého roku života! Ty méně nadané vidíme jak ještě ve čtyřiceti smrkají rovnou na chodník, mají boty na sucháč, lžíce je jejich nejoblíbenější nástroj a ve špinavém prádle chodí co nejdéle a pak ho asi rovnou vyhazují. Bez ohledu na to, jak jsme kdo nadaný, jsou ale věci, které vždycky udělá nejlíp máma. Pro mě jsou jednou z těch věcí právě medánky.

 

Ukázala jsem se být tak nadanou, že dnes zavazuju boty i jiným a učím je jíst příborem, tyhle dortíčky ale vždycky ráda přenechám mámě. Víte, jak to je, vzpomínáte na nějaké jídlo z dětství, jak ho vařívala babička, teta, máma a i kdybyste nakrásně dodrželi jejich postup do posledního detailu, prostě to nebude jako "tenkrát".. Všichni víme, v čem ten sentiment vězí, že ano. Prostě musíte makat sami, tak vám to tak nejede! Nejlepší je zasednout k hotovému a jen to do sebe cpát, že jo? No jo, vidím vám až do žaludku! Vy ale nemáte mojí mámu, která by vám medánky napekla, takže pokud je budete chtít ochutnat, nezbyde vám nic jiného, než si je upéct sami. Ale zase třeba zahájíte řetězovou reakci a vaše děti jednou budou vzpomínat, jak máma dělávala "takový ty malý, hnědý..." Medánky! 

 
Představuju si, že moje děti to takhle budou mít se mnou a s makronkami. I když, kdo ví, na co budou jednou zasněně vzpomínat. Možná na to, jaký byl doma klid, když máma nebyla doma? Mno, do toho radši nebudeme zabíhat... Každopádně tenhle recept je takové rodinné stříbro, je to recept mojí babičky, kterou jsem bohužel neměla tu čest poznat. Byla vyhlášenou kuchařkou v hospodě na Moravě, kterou s dědou vedli. Měla asi spoustu vychytávek a vařila jídla, o kterých jsem nikdy ani neslyšela. Jestli máte rádi medovník, rozhodně si chcete dát práci s těmihle prti-medovníčky. Tím, že jsou namazané krémem i okolo, se během půl dne krásně proleží a jsou jako peřinka. A hlavně strašně dobré!


Ingredience:
90 g másla
3 polévkové lžíce medu
300 g cukru
1 vanilkový cukr
3 celá vejce
1,5 lžicky sody
700 g polohrubé mouky

1. Všechny ingredience, kromě mouky, vsypte do hrnce a na mírném ohni míchejte až do rozpuštění. Až hmota zpění (účinkem jedlé sody), odstavte hrnec z ohně a zapracujte do hmoty všechnu mouku.
2. Na lehce pomoučněném vále rozválejte těsto na cca 4 mm tloušťku a vykrájejte kolečka. Klaďte na plech trochu s rozestupy, přece jen trochu vyskočí. Pečte v troubě vyhřáté na 170°C.
3. Hned po vytažení z trouby kolečka ještě jednou vykrojte stejným vykrajovátkem. Zbylé okraje dejte stranou do misky, z nich si uděláte drť na obalení. Takže kousky do sáčku a pomlaťte je palicí na maso, rozválejte válečkem, eventuelně zvolte jiný, lepší, drobky tvořící přístup.

4. Přistupte k samotné architektuře. Jedno kolečko namažte marmeládou z červeného rybízu (nebo nějakou kyselou alternativou), slepte s druhým kolečkem a to namažte žloutkovým krémem. Teď máte nahatý dortíček. Takové necudnosti nemůžeme připustit, takže heleďte - okraj, hranu, strany, jakkoliv tomu chcete říkat pěkně omatlejte žloutkovým krémem a pak vyválejte v drobcích. Et voilá, máte zázračný, krásný, roztomilý dortíček. 

  
Tak. To bychom měli. Taky už úplně cítíte, jak se vám po vdechnutí cca deseti kousků těchhle lumpů zařezává guma od tepláků (jasněěěěě, vy tepláky nenosíte, chápu, jasně, pouze elegantně, i doma...)? Teď už mi nezbývá, než vám popřát příjemný pobyt v posilovně, případně v ordinaci obezitologa. Medánky rozhodně nejsou ani zdravé, ani dietní, ani nic podobně odpudivého, zato jsou strašně dobré a celkem dost rychle mizí. Tak si rozmyslete, jestli náhodou rovnou nezdvojnásobit dávku, ať si ušetříte nádobí a čas... (následuje démonický smích s ozvěnou...).

13 komentářů:

  1. Mňam ♥ A já si i myslím, že by šly udělat krapet zdravěji, myslím, že by šlo prostě zaměnit cukr jiným přírodním sladidlem a dát jinou mouku :)) Ale to je pak zase na úkor této originální chuti, kterou, co si budeme říkat, nic nenahradí :D Ukládám si a beztak vyzkouším :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joooo, to určitě šlo. Ale jednak fakt nemám rezervu 10 kg, které bych mohla přibrat při pilování zdravějšího receptu a za další rodinné stříbro se musí předávat naleštěné a nepoškozené! :) Ale máte volné pole působnosti a když se s námi podělíte o výsledky pokusů v komentářích, budu moc ráda :)

      Vymazat
  2. Hmm zajímavý dezert, určitě vyzkouším

    OdpovědětVymazat
  3. Jáj, tlousnu, jen když to čtu... Jak dlouho pečete? Poznám, že je hotovo? Díky moc za váš blog, moc ráda vás čtu. Ať se daří v kuchyni i životě přeje Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě poznáte, že je hotovo, chytí tu zlatavou medovou barvu, do trouby jdou světlejší. Děkuju za přízeň i přání, Vám ať se taky daří, i bez toho tloustnutí :)

      Vymazat
  4. Dětství s medánkama u pusy muselo být nádherné. Je lepší podstrčit milovaným osobám medánek pod nos než mazat med kolem pusy. Jsou úžasné. Mají jen jednu chybu...někam se ztrácejí a to rychlostí světla.Kamila prostě ví! Renča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak s nádherným dětstvím jsem se od srdce zasmála... Moje dětství je v retrospektivě jedna tvrdá lekce za druhou, ale jinak bylo vskutku snové :D Jsem ráda, že se medany setkaly s úspěchem!

      Vymazat
  5. Moc děkuji za recept, o víkendu byly k odpolední kávě a měly úspěch, dokonce i u mé maminky, která je celkem přísným kritikem a navíc sladké moc nejí. Akorát manžel mi vytkl, že je po víkendu zase o kilo těžší :) Jeho chyba, neměl jich jíst tolik :) Zdraví Barbuše

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak pokud chválila i kritická maminka, muselo to být moc povedené :) Manžela příště zavřít do komory a na jeho žalostné kňučení, že chce medánek, nereflektovat! On si ty výčitky příště rozmyslí :D

      Vymazat
  6. Vypadají skvěle! Udělám je na Velikonoce ve tvaru vajíčka! Ha! :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den,díky za recept.ja to naflakala na plech v kuse a z teplého narychlo vykrajela medvídky.mam jednoduchou vykrajovacku.trochu hur se mi to obalovalo,ale po zkušenostech s naší rodinou jsem dělala velké,tak jsem těch pár kusů zvládla.Byli to medovi medvědi a vypadali jako chlupati v kožichu. :-) Bohužel,než jsem se dokopala k focení,už nebyli.Jesteze jsem si jednoho maroda bez nohy nechala v kuchyni,jinak bych ani neochutnala.

    OdpovědětVymazat