KVÁSKOVÁ AVANTGARDA - CHLÉB S MISO, MOŘSKOU ŘASOU A SEZAMEM

Vždycky jsem byla odvážná školačka. Nebojím se vlka nic a taky se nebojím divných ingrediencí nic. Když se tak potuluju po webu a hopsám z květu na květ, narazila jsem na inspiraci na tohohle divočáka. Stejně jako chleba s červeným vínem a parmazánem to není chleba pro všechny, své jedlíky si ale určitě najde. Máte rádi japonské ingredience? Milujete mořskou řasu tak, že s ní chodíte i spát, sezamem sypané housky si v sáčku omlacujete o každý roh jen proto, abyste následně z toho pytlíku mohli jako holub vyzobávat ta opražená sezamová semínka a miso je vaše druhé jméno? Pak je tenhle chleba přesně pro vás!

HAŽMUČKY

Tohle je rodinný recept, nazýváme je interně po paní, od které recept je, a i když jsou to bochánky z obyčejného odpalovaného těsta, tu paní jsem měla tak ráda a tak na ní s láskou vzpomínám, že si zaslouží, aby dál nesly její jméno. Navíc větrníků je nepočítaně a tohle vlastně není nic jiného než větrníky v trochu jiném kabátě.

MAKRONKY S ČOKOLÁDOVÝM GANACHE SE ZELENÝM ČAJEM

Tahle náplň mě překvapila. Jsem kafař, s čajem opravdu velké zkušenosti nemám. A asi nikdy mít nebudu. Ještě tak mátový, když se, dámy prominou, přežeru, a není po ruce pivo.. No, myslím, že poslední věta vám pomalu začíná vykreslovat obrázek o tom, co jsem zač... Možná se přestanu tolik svěřovat! Ale zpět - baví mě hledat prostředky, jakými zmírnit a vybalancovat sladkost makronek, a zelený čaj je jedním z nich. Jeho hořkost a trpkost příjemně strhne sladkost a ozvláštní ganache z hořké čokolády. Nebudu se rozpakovat a řeknu, že pro mě je v téhle náplni konkurent krému ze slaného karamelu. Celkem odvážné tvrzení! 

VEPŘOVÁ ŽEBRA... BŮH VĚDĚL, CO DĚLÁ

Jestli jsme my ženy vznikly z Adamova žebra, mám za to, že byl Bůh zrovna po večeři a ještě si ocucávaje prsty ulepené od vepřových žeber, nechal se volně inspirovat a řekl si "žebra jsou kouzelná, zkusím z nich něco vyčarovat".. A tak jsme vznikly my, dámy! A ne že bych chtěla něco dalšího naznačovat, jako třeba nějakou druhovou zpřízněnost mužů s těmi žebry, co Bůh povečeřel nebo tak. Protože my nesmíme ani naznačovat!

BLONDIE, A NE ÚPLNĚ BLBÁ

Cože? Že z vás padají plavky? Že je jaro a musíte se sebou něco udělat, abyste do léta nevypadali jak ožužlané kostřičky, které i na pláži ve 33 stupních sedí ve svetru, protože je vám pořád zima? No, budiž, co bych pro vás neudělala, problémy se musí řešit pěkně zpříma, rázně a tak nějak holisticky, že ano. Na dobré čerstvé ovoce si ještě nějakou tu chvilku počkáme, čokoláda je naštěstí čerstvá pořád, takže nám nic nebrání, abychom si uplácali takovou blonďatou verzi brownies. Jsem na brunety v celé škále, od chlapů po čokolády, jenom támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí blondie. A to můžu.

RŮŽIČKOVÁ KAPUSTA PODLE HESTONA BLUMENTHALA

Urazila jsem génia, dovolila jsem si v několika příspěvcích opominout jeho existenci a vliv na kuchařskou pověst Britských ostrovů. Je to z mé strany hanebné, nestydaté a nanejvýš ignorantské. Rozhodla jsem se proto, že se mu začnu omlouvat a škemrat o odpuštění formou pokusů přilísat se jeho géniovi co nejblíž, když budu vařit některé recepty z jeho knihy Heston Blumenthal at Home. Začnu od jednodušších blbinek, jako jsou právě kapustičky a pokusím se propracovat ke složitějším věcem. Sous-vide mašinku asi pořizovat nebudu, přece jen jsem jen prostá (občas doslova) kuchta, sous-vide přenechám kuli snobům.

MAKRONKY S GANACHE Z BÍLÉ ČOKOLÁDY A ČERVENÝMI BON PARI

Jsou veselé, jsou hravé. Krom slečen, kterým můžete zavolat a popovídat si na různá intelektuální témata, jsou veselé a hravé také makronky. Spousta lidí má asi osypky a dostávají záchvaty hyperaktivity, jen se podívají na tyhle barvami hrající kolečka, protože je v nich tuze moc fuj éček a budeme mít rakovinu a teda i bez barviv se dá žít a tak dál a tak dál... Občas jsem bestie... Třeba když slyším militantní vegetariány a děti duhy a mraků a vím já čeho všeho, mám chuť (byť normálně mírumilovná, tedy k němým tvorům) zabít nějaké nevinné zvyřádko a spořádat ho před zraky traumatizovaných vegetariánů za syrova. Stejně tak to na mě jde, když slyším nějakého ultrazdravoextremistu hlásat o barvivech. Ano, určitě pro nás nejsou to nejlepší, ale když si představím, co všechno do sebe nacpeme v dobré víře třeba jenom v zelenině, přijde mi kapka (doslova) barviva v makronkách k smíchu. Proto jsem se rozhodla přitvrdit a něco barviva do nich propašovat i v náplni. 

MAKRONKY S KRÉMEM ZE SLANÉHO KARAMELU

Heč! Dostalo se mi cti péct makronky na svatbu mé kamarádky. Není zrovna typ, který si libuje v masách lidí, navíc čeká miminko, tudíž stresu bude mít víc, než za kolik zaplatila. Tak trochu nerada bych jí přidávala nepovedenými nebo snad ještě ke všemu nikomu nechutnajícími makronkami. Navíc žila deset let v Paříži, krinda pána, ted když to vidím napsané, mám pocit, že jsem se zbláznila, něco takového zkoušet... Vsadila jsem tedy aspoň u jednoho druhu na nejoblíbenější náplň, tedy slaný karamelový krém.

THE DARING COOKS CHALLENGE BŘEZEN 2014 - SALÁTOVÝ DRESING

Březnová výzva Daring Cooks byla moje první po připojení se k tomuhle spolku. Upřímně, docela se mi ulevilo, že jsem nemusela plácat výzvu z předchozího měsíce. Vyrábět doma filo pastry, to by totiž asi nebyl hezký pohled a už vůbec by sousedi nechtěli počítat, kolik sprostých slov jsem schopná během nedělního dopoledne vypustit. Ještě že nechodím na mši..

DUŠENÝ LILEK Z JAPONSKÉHO VENKOVA

Čím jsem starší, tím víc vnímám pravdivost rčení "v jednoduchosti je krása". Nebo jinak, vnímám to zejména, pokud jde o jídlo. Možná to nějakým způsobem souvisí i se zráním a krystalizací mě jako jedince. Ne že bych si tedy někdy nějak zvlášť potrpěla na přetvářku a pózy, ale přece jen, v kobylkovských letech, ze kterých mi zůstal už jen kobylí zadek, pro mě vaření bylo o mnohosti, ale tak nějak jinak - v každém jídle bylo mnoho ingrediencí, které spolu mnohdy souvisely skutečně jen tím, že byly vyrvány ze svého úkrytu a nacpány do jednoho hrnce. Nikdy bych nevěřila, že třeba špagety jen s olivovým olejem, česnekem a chilli papričkami mohou být zdrojem blaženého hýkání u stolu. A mohou! Takže to bývalo trochu "čím víc, tím líp". Dnes už mám mnohem menší potřebu něco předstírat, jak ve vaření, tak v životě, takže jsem schopná vidět kouzlo i v těch nejjednoduších jídlech a nestydět se, nedej bože, za to, že je vařím. Jinak ještě k té jednoduchosti a kráse - ctím to téměř ve všem, jen u lidí to mám naopak...

DIETA? AŽ OD ZÍTRA - ČOKOLÁDOVÝ DORT

Dcerka byla v očekávání třetích narozenin. Nevím, kolik rozumu má tříleté dítě z pojmu narozeniny, nicméně jsa plně pod vlivem roztomilého anglického seriálu Peppa the pig, zvolala nadšeně na dotaz, co chce k narozeninám, že "čokoládový dolt". Co bych pro ni neudělala! Kéž by to do budoucna zůstalo takhle jednoduché...

KVÁSKOVÝ PUGLIESE A ÓDA NA LEDNICOVÉ KYNUTÍ

Jedu na experimentační vlně, zkouším jiné a nové chleby. Tenhle mě na The Fresh Loaf zaujal, protože používá semolinu. S tou jsem zatím nepracovala, do chleba nepoužila.. Shodou okolností doma pytlík se semolinovou moukou mám. Koupila jsem ji v naději že si zopakujeme domácí výrobu těstovin, ale choť se tváří, že slovnímu spojení "udělat těstoviny doma" nerozumí, a mně se do toho taky nějak nechce a nechce. Tak šla do chleba.

HOVĚZÍ ŽEBRA POMALU PEČENÁ NA ČERVENÉM VÍNĚ

Končí nám masopust, jistě jste všichni notně vyhladovělí, masalační, anémie řádí jak Rusové na Krymu, tak je potřeba to vzít pěkně od podlahy! Máte rádi maso? Ze mě teda vegetarián asi nikdy nebude, nejsem ortodoxní masožravec, ale třeba zrovna o víkendu si dám kus flákoty ráda. Musí být ovšem dobře udělaná, jinak nehraju. A co třeba takové hovězí přední s kostí? Fuuuuuuuuuuuj, říkáte? Taky se mi to stalo, budiž vám odpuštěno. Jenže ouha, když do rovnice hovězí přední s kostí dodáte červené víno a Gordona Ramsayho, za rovnítkem na váš čučí dokonalý kus masa s lesklou, neodolatelnou majdou!

KUJME PICKLE, PICKLE KUJME .. POKUS O BRANSTON PICKLE

Tak trochu si trvám na tom, že krom Gordona Ramseyho (a i ten zdrhnul do Francie co nejdřív to šlo) nám Anglie z kulinářského hlediska moc nedala. Teda ne že by Čechy daly, ale zase si nebudeme plivat do vlastních řad, že?

Z mého dvouletého pobytu na ostrově si pamatuju neskutečně nechutný toastový chleba, který jsem do sebe cpala po balících a pořád měla hlad, hnusné párky a moc dobré curry večeře. Po kterých jsem si přivezla suvenýr v podobě deseti kil navíc. Na sobě, ne v kufru. A taky si pamatuju, jak jsem si poprvé dala toust s čedarem a Branston pickle. Tyhle relishe mám moc ráda, taky mám moc ráda sýr a s tím jde ta Branstonovic prasárnička dohromady přímo báječne. Dejte si krajíc kváskového chleba s máslem, čedarem (nebo nivou) a Branston pickle a máte v bříšku jako v pokojíčku.