Nuselska kuchta

Nuselska kuchta

1. 4. 2015

CO S TUŘÍNEM? SLEZSKÉ KVAKY, PŘECE!

To čučíte, co? Cotoé, ptáte se? Polívka to je, jak jinak u polívkový Máni! Asi před čtrnácti dny jsem v Kauflandu celkem automaticky dala do košíku tuřín, prostě jen že tam byl a nikdy předtím jsem ho v krámě nepotkala. Okamžitě mi proletělo hlavou, že udělám další várku "Branston pickle". Hned za pokladnou mi ale kolem krku s láskou skočila vrozená lenost a čistit a krájet kýbl zeleniny se mi fakt ukrutně nechtělo. No jo, ale teď na mě z lednice při každém otevření zírala béžovofialová hlava, dost tam překážela, a já vůbec netušila, co s ní. Tak jsem ji proaktivně vyndala. Několik dní pobývala na lince, pak na digestoři, takový němý svědek chodu naší domácnosti. Až mi trpělivost došla, trochu jsem zapátrala a zjistila, že se z tuřínu dá udělat celkem lahodně znějící polívka. No a to bych nebyla já. A víte co? Vyplatilo se, je báječná!


Zní to divně, ale to pochopíte. Za chvíli. Jeden slezský exemplář (nikoli slizký) jsem si ukořistila a pojala za chotě. A tenhle exemplář je dokonce jeden z těch pomalu vymírajících, kteří hovoří místním dialektem. Zní to jako směs polštiny, češtiny, němčiny, snad i slovenštiny. Jsem hrdá na to, že jsem za těch několik let byla schopná do dialektu proniknout natolik, že už nemám výraz tupé antilopy, když manželova rodina mezi sebou rozpráví, naopak rozumím (téměř) všemu. Pak ale občas nerozumím a můj smysl pro jazyk trpí jako zvíře, když manžel přenáší některé jazykové laskominy do projevu směrem k našim dětem. Tenhle kraj je zkrátka rázovitý, včetně jazyka i obyvatel. Ale má svoje kouzlo. Že mám zabíhavé tendence? Ale jděte! Dobře, takže zpátky k věci. Když jsem viděla název "slezské kvaky", udeřila jsem na manžela, co že je to za "blbej název" a jestli to zná. Odvětil že ne, ale že "no jasně, kvak je po našemu tuřín". Takže už víte a až se budete pohybovat v oblasti Karviné, Bohumína, apod., můžete na místní zamachrovat a pořvávat na ně "kvaky kvak", uvidíte, že vám nastaví svou přátelskou tvář...


A teď k té polívce. Pro mě to byla s tuřínem, krom picklu, premiéra, takže jsem moc nevěděla, co čekat. O tuřínu se nebudu rozepisovat, nakonec znáte strýce googla, tak si poslužte. Každopádně zeleninové polívky mám ráda, nebylo tedy moc co ztratit, navíc u nás se sní skoro všechno. Ale nebudu zastírat, že jsem z toho měla trochu strach. Naprosto zbytečně! Překvapením pro mě bylo, že výsledná chuť v polívce není nepodobná kedlubně. Kdo z vás dělává vepřové zadělávané v kedlubnách, bude vědět, polívka mi tohle jídlo hodně připomněla.


INGREDIENCE:

1 tuřín (zhruba velikosti miminkovské hlavy)
500 g vepřového plecka 
1 l mléka
1,5 l vody/ kuřecího vývaru
2 střední nebo jedna ooooobří cibule
100 g másla
4 lžíce oleje
3 vrchovaté lžíce hladké mouky
sůl, pepř

1. Na dvou lžících oleje a půlce másla osmahněte osolené a opepřené, na kostky pokrájené plecko do zlatova. Zalijte vodou/vývarem a nechte pod pokličkou dusit.
2. Mezitím si oloupejte a na cca 1 cm velké kostky pokrájejte tuřín a vhoďte vařit k masu. Zalijte mlékem.
3. Cibuli/e pokrájejte na středně hrubo a na zbytku oleje a trošce másla ji na pánvi osmahněte do zlatova. Pak přidejte zbytek másla a zasypte moukou. Nechte cibulovou jíšku zezlátnout a vložte do polévky. Nechte ještě cca 20 minut povařit. Maso i tuřín by tou dobou měli být už měkké, pokud tomu tak není, nechte povařit do měkka. Dochuťte solí a pepřem, je-li třeba


Naprosto jednoduché a naprosto geniální. Sama bych to nečekala, ale tenhle kousek zařadím do arzenálu polévek, které točíme pořád dokola a řekla bych, že se na žebříku oblíbenosti potká někde s kyselem, to znamená vysoko. Nedejte se pobízet a nechte se taky překvapit tuřínem. Navíc je to rychlovka!

12 komentářů:

  1. Kvaku som ešte nejedla, ale keď ju náhodou niekedy stretnem, vezmem ju k nám a urobím túto polievku. Lebo má jednak krásnu farbu, jednak musí byť chutná, keď je v nej mäso.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky to byla premiéra. Překvapilo mě, že tuřín byl dřív asi hojně používaný, i v našicho končinách, Angličani ho používají daleko víc. Maso ji zachránilo pro dceru, jinak by z ní asi vyvrácená nebyla :)

      Vymazat
  2. Polévku asi vařit nebudu, ale vzpomněla jsem si jak kamarádka - Opavačka, prosím! - začla chodit s klukem ještě trochu severněji zabydleným a prý mazec. Člověk se spíš domluví v centru Prahy než ve vísce o 200 obyvatelích. Kluk prý se naučil ´česky´ až na konci střední když začal chodit s holkou z Ostravy - tu ´češtinu´ bych chtěla slyšet :-D
    Vendula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No je to celkem srandovní, já sama jsem z Jihlavy, kde se mluví hodně neutrálně a relativně dobře česky. Takže pro mě byla jazykově kulturní šok jak Praha, tak Karviná :D

      Vymazat
    2. Jako Opavačka mohu jen potvrdit vaše slova. Bezesporu myslíte tou severnější vískou s 200 obyvateli nějakou dědinu, která se nachází na tvz. "Prajzske". Pokud se tam ocitne někdo, kdo nikdy neslyšel jak se tady mluví "po našimu" (hornopolský dialekt), tak si bude připadat, jakoby přistál na nějaké dosud neobjevené planetě. :)
      Já "po našimu" s oblibou mluvívám, když vyrazím za příbuzenstvem do Phy. Ovšem švagrová, kterou to kdysi docela vyvádělo z míry, to dneska zvládá s naprostým přehledem. :)

      Vymazat
    3. Tak to mame i s osvetou,dekujeme! :-) Zrovna v Karvine mezi ctverici hornopolskym dialektem stebetajicich sedim a je to tedy zabava pro jazykozpytce :-D

      Vymazat
    4. Tak na karvinsku je ten dialekt taky výborný. :) Pokud byste měla zájem o nějaké další recepty z kvaku (tuřínu), mohu nabídnout. V našem "kraju razovitem" je tuřín poměrně dost využívaný nejen do polévek. Dá se v podstatě použít všude tam, kde použijete ředkvičky nebo kedlubny. Osobně ho mám velmi ráda lehce osolený na čerstvém chlebu s máslem. :)

      Vymazat
    5. Určitě, ocením je jistě nejen já :) Ano, ta chuť kedlubny mě hodně překvapila, nevěděla jsem, co čekat :)

      Vymazat
  3. Polévku si při nejbližší příležitosti ráda uvařím. Až se s tuřínem zase náhodně potkám. Naposledy jsem pekla v troubě tuřínové hranolky a co se nejsnědlo během hodiny, přidala jsem do zeleninového salátu. Ať žije tuřín a Kamila samozřejmě také!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na hranolky mám při příštím setkání políčeno taky. Dyjeta, že? Ano, Kamila na hraaaad!

      Vymazat
  4. Kamčo, po hranolkách z tuřínu jsem vyzkoušela i polévku dle Tvého návodu. Dětem se samozřejmě nejvíce líbil název. Baští s chutí celá rodina. Jen jsem si dovolila malou záměnu a místo vepřového masa použila domácí krůtí a vývar samozřejmě z něj, kostí a vnitřností. Polévka má tedy sílu a je výrazná i bez jakéhokoliv dalšího koření krom soli. Milujeme jedno-duchost, že? Díky a budu šířit po příbuzenstvu a známých.R

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renčo, to mě těší, že jste si pochutnali! A co se týče krůtího, samozřejmě, fantazii se meze nekladou. V jednoduchosti je, krom lidí, opravdu síla :)

      Vymazat