ŠPALDOVÉ PIVNÍ BATARDS S TANG ZHONGEM

Miluju tang zhong! Od té doby, co jsem si vymyslela tenhle tousťák, s thang zhongem moc ráda experimentuju. Protože sladké u nás až tolik nejede, jsem, já chudák, nucena pleskat ho do slaného pečiva. I když, zrovna tuhle vánočku jsem vzala na milost, ze stejného těsta jsem nedávno dělala  i mazanec a byl to mazancový mazec! Každopádně je u nás vyšší spotřeba klasického pečiva, než buchet, poslední dobou objevuju nový kontinent, a sice špaldovou mouku, a tak další tangzhongový experiment byl nasnadě. Špaldové něco. A tady to máme. Z poloviny celozrnné, a aby to nebyla nuda, taky černým pivem zadělávané večky. Prý jsou skvělé.

KDYŽ PADÁTE NA KOKOS, UPEČTE SI KOKOSOVÉ SUŠENY

Zdravím vás z rekonvalescenčního střediska v Nuslích. Hoříte zvědavostí, že jo? No, znáte mě, já ji brzo ukojím. Zotavuju se z lobotomie. Já vím, já vím, spousta z vás si myslela, že jsem ji už dávno absolvovala. No, neabsolvovala, vy hulváti! Lobotomie je chirurgický zákrok, doteď jsem netušila, že ji lze provést i konzervativní, neinvazivní metodou. Jestli to chcete taky vyzkoušet, nechte onemocnět naráz obě/všechny děti a pak lehněte na hadr sami. Buďte čtrnáct dní zavření mezi čtyřmi stěnami, vybavte se teploměry, antipyretiky, kapesníky (do kterých budete sbírat různobarevné produkty sliznic celé rodiny a taky asi tak dva a půl kýble krve, která poteče dětem z nosu), pohádkami, svěrací kazajkou ve velikosti 120 (to až se v horečkách poženete na ORL, aby zastavili to krvácení), náhubkem (ze stejného důvodu jako kazajkou), a v neposlední řadě kolíčky, kterými si připnete koutky úst k uším, aby ten pravý nefalšovaný maminkovský úsměv byl obzvláště zářivý. To přece děti v nemoci potřebují, hřejivý matčin úsměv. I když, s těmi kolíčky a rudým nosem člověk pásne i za zdravotního klauna. A pak si upečte tyhle sušenky, protože jste si je právě zasloužili!

CHYSTÁME VÍTÁNÍ SPŘÁTELENÉHO NÁRODA, TEDY BORŠČ

Nonononoooo, ale kuš, se vám na tom názvu něco nelíbí, snad? Nemám v úmyslu tahat si do jídla mezinárodní politiku (i když ten vepřovec z Hradu, já vám nevím..), prostě mě jen tak napadlo, že ta první návštěva byla taková hrrr a neohlášená, žádná pověstně pohostinná česká domácnost na ni tudíž nemohla být pořádně připravená, a tak lidé nemohli těm nebohým vojákům ani nabídnout nic, co by zahnalo jejich stesk po domově. Sice byl srpen a miska horkého boršce je spíš na zahřátí, ale třeba teďkonc přijedou na zimu, žejo? Je teda možné, že za tuhle verzi boršče by vám byla nemilosrdně otevřena čakra třetího oka, a to doslova. Není asi úplně ruská, ale zato je hodně dobrá. A s trochou přípravy budete vy zavčas případně schopni pozotvírat všechny ostatní čakry nevděčnému strávníkovi. Jsme nějak nechali fantazii polétat, že? No, sedím prakticky celý týden doma, ano, nemocné děti, to je tichý (ale rychlý!) zabiják mozkové, i jiné hmoty, tak se mi nemůžete divit, že moje sadistické představy sublimují do tvorby. Co? Kdo to byl, kdo se to tam smál slovu "tvorba"?! Aby vás to nemrzelo!

GREPFRUITOVÝ CHLAZENÝ DORTÍK SE SLANÝM KARAMELEM

Pýcha předchází pád. Tohle přísloví známe všichni. Pamatuju si, jak jsem nad ním jako malá dumala. Už tenkrát jsem asi byla nácek na gramatiku, když se mi tam, kdo ví proč, vloudila "pýchavka" a pád v čestinském významu slova... Asi není divu, že jsem nic nevydumala. Párkrát mi pak ale život názorně ukázal, vo co teda v tomhle úsloví jako go. Nebývá to nic příjemného, ale zas už tomu rozumím, žejo. A při troše pokory a zaťatosti z toho může být i něco dobrého. Tak to bylo i s tímhle dortíkem. A vy si ho můžete vyrobit i s tou trochou pýchy, protože myslím, že pády by se po těch úpravách už konat neměly. Pokud vám teda nespadne pak celej na zem...

KOHOUT NA VÍNĚ/ COQ AU VIN, AT LAST!

Na tuhle luxusárnu se chystám asi tak zhruba od začátku existence toho svého blogýsku. Lépe řečeno se na ni chystám od té doby, kdy jsem ji poprvé ochutnala v Melbourne ve francouzském bistru, kde jsem pracovala. Nooooo... ale to už bude bratru 14 let. FUJ! Jsem nějak najednou celkem stará větev! No co už. Bylo to jedno z jídel, které mi v těch mých sladkých, kulinářstvím nepolíbených, 24 letech vypálilo do mozku nesmazatelnou stopu. Dodnes si pamatuju, jak mi přes "pass" kuchařka Tash podávala lžíci s majdou. Jen tak, že věděla, že ji mám ráda. Čím víc jsem výrobu odkládala, tím víc jsem chtěla k té historicky první přípravě coq au vin použít opravdového kohoutka. A podařilo se. Kamarádce z Jižních Čech už došla trpělivost s kokrháním těch jejích krasavců ve 3 ráno, a tak milí opeřenci skončili v náručích lačných ženských. Již neopeřeni. A protože Kuchtička slaví druhé narozeniny, pojala jsem to jako příležitost konečně uvařit tohle skvělé francouzské jídlo.