DUŠENÝ LILEK Z JAPONSKÉHO VENKOVA

Čím jsem starší, tím víc vnímám pravdivost rčení "v jednoduchosti je krása". Nebo jinak, vnímám to zejména, pokud jde o jídlo. Možná to nějakým způsobem souvisí i se zráním a krystalizací mě jako jedince. Ne že bych si tedy někdy nějak zvlášť potrpěla na přetvářku a pózy, ale přece jen, v kobylkovských letech, ze kterých mi zůstal už jen kobylí zadek, pro mě vaření bylo o mnohosti, ale tak nějak jinak - v každém jídle bylo mnoho ingrediencí, které spolu mnohdy souvisely skutečně jen tím, že byly vyrvány ze svého úkrytu a nacpány do jednoho hrnce. Nikdy bych nevěřila, že třeba špagety jen s olivovým olejem, česnekem a chilli papričkami mohou být zdrojem blaženého hýkání u stolu. A mohou! Takže to bývalo trochu "čím víc, tím líp". Dnes už mám mnohem menší potřebu něco předstírat, jak ve vaření, tak v životě, takže jsem schopná vidět kouzlo i v těch nejjednoduších jídlech a nestydět se, nedej bože, za to, že je vařím. Jinak ještě k té jednoduchosti a kráse - ctím to téměř ve všem, jen u lidí to mám naopak...

DIETA? AŽ OD ZÍTRA - ČOKOLÁDOVÝ DORT

Dcerka byla v očekávání třetích narozenin. Nevím, kolik rozumu má tříleté dítě z pojmu narozeniny, nicméně jsa plně pod vlivem roztomilého anglického seriálu Peppa the pig, zvolala nadšeně na dotaz, co chce k narozeninám, že "čokoládový dolt". Co bych pro ni neudělala! Kéž by to do budoucna zůstalo takhle jednoduché...

KVÁSKOVÝ PUGLIESE A ÓDA NA LEDNICOVÉ KYNUTÍ

Jedu na experimentační vlně, zkouším jiné a nové chleby. Tenhle mě na The Fresh Loaf zaujal, protože používá semolinu. S tou jsem zatím nepracovala, do chleba nepoužila.. Shodou okolností doma pytlík se semolinovou moukou mám. Koupila jsem ji v naději že si zopakujeme domácí výrobu těstovin, ale choť se tváří, že slovnímu spojení "udělat těstoviny doma" nerozumí, a mně se do toho taky nějak nechce a nechce. Tak šla do chleba.

HOVĚZÍ ŽEBRA POMALU PEČENÁ NA ČERVENÉM VÍNĚ

Končí nám masopust, jistě jste všichni notně vyhladovělí, masalační, anémie řádí jak Rusové na Krymu, tak je potřeba to vzít pěkně od podlahy! Máte rádi maso? Ze mě teda vegetarián asi nikdy nebude, nejsem ortodoxní masožravec, ale třeba zrovna o víkendu si dám kus flákoty ráda. Musí být ovšem dobře udělaná, jinak nehraju. A co třeba takové hovězí přední s kostí? Fuuuuuuuuuuuj, říkáte? Taky se mi to stalo, budiž vám odpuštěno. Jenže ouha, když do rovnice hovězí přední s kostí dodáte červené víno a Gordona Ramsayho, za rovnítkem na váš čučí dokonalý kus masa s lesklou, neodolatelnou majdou!

KUJME PICKLE, PICKLE KUJME .. POKUS O BRANSTON PICKLE

Tak trochu si trvám na tom, že krom Gordona Ramseyho (a i ten zdrhnul do Francie co nejdřív to šlo) nám Anglie z kulinářského hlediska moc nedala. Teda ne že by Čechy daly, ale zase si nebudeme plivat do vlastních řad, že?

Z mého dvouletého pobytu na ostrově si pamatuju neskutečně nechutný toastový chleba, který jsem do sebe cpala po balících a pořád měla hlad, hnusné párky a moc dobré curry večeře. Po kterých jsem si přivezla suvenýr v podobě deseti kil navíc. Na sobě, ne v kufru. A taky si pamatuju, jak jsem si poprvé dala toust s čedarem a Branston pickle. Tyhle relishe mám moc ráda, taky mám moc ráda sýr a s tím jde ta Branstonovic prasárnička dohromady přímo báječne. Dejte si krajíc kváskového chleba s máslem, čedarem (nebo nivou) a Branston pickle a máte v bříšku jako v pokojíčku.