ŽEREME DÁRKY - DOMÁCÍ HOŘČICE

Jenom sem vletím, dva prstíčky za dveře strčím, trochu se ohřeju, hned zase půjdu. Nestíhám, nestačím, dárky nemám, nápady nemám, náladu na vánoce (tradičně) nemám. Něco z toho řešitelné je, něco ne, něco bude trvat trochu déle. Vždycky jsem chtěla zkusit výrobu hořčice, prostě jen tak, co kdyby mi zrovna tohle chybělo, až budu jednou na smrtelné posteli bilancovat, žejo. Jsa prakticky bez dárků, řekla jsem si, že nastal ten správný čas. Pokud i vy máte problém byť i jen pomyslet na vstup do nákupáků praskajících ve švech, natož tam vstoupit, ten půl den pobýt a pak se zas zoufale odvléct mezi ty své důvěrně známé čtyři stěny, zachránit vás můžou žrací dárky. Tohle budiž jedna z možností.

PODZIMNÍ KVASOJÍZDA - MLÉČNĚ KVAŠENÉ ZELÍ, ŘEPA A CHILLI PAPRIČKY

Zdravíčko! A s tímhle příspěvekem vlastně úplně doslova, mě tak napadá! Dneska si, milé děti, prosvištíme nějaké to kvašení. Víte, proč se kvasí hlavně na podzim? Protože jsou všichni správně nakvašení a to pak ta fermentace jede jedna radost, víme? No, ano, to jsem si odvodila úplně sama, holčička naše šikovná! S recepty na domácí kvašené zelí se v poslední době roztrhl pytlík, a to bych nebyla já, abych nepřicválala s něčím podobně originálním... WRONG! Za tímhle příspěvkem se skrývá čistě sobecký úmysl, a sice nemuset zas příští rok komplikovaně hledat, kam na facebook jsem sakra to zelí skryla, jak jsem dělala tu řepu, krucitrk, a když už v tom budu, pěkně tu svatou trojici dotáhnout a vytáhnout na světlo bóží ty bóží po sečuánsku kvašené chilli papričky. Jestli se ještě pořád domácího kvašení bojíte, zanechte vyprazdňování v síni, počtěte si, jak je to jednoduché jak facan a nakvašte si na zimu taky vitaminovou ZOO!

MRAVENCI LEZOUCÍ PO STROMĚ - 蚂蚁上树 - MA YI SHANG SHU - A ZASE TEN SEČUÁN

No zdravíčko, to to flákám, to to flákám, jeminkote, je mi stydno, sypu si na hlavu celou rozptylovou loučku, fakt se děsně omlouvám. Ale halt nedá se svítit, práce na plný úvazek, kde teď jede sezóna rýmiček a bolestiček v krčku s plnou parádou, mě přes den vycucne jak citron, následný sprint do školky a školy mě trochu probere, ale jen proto, aby mě šklebounci mohli doma dorazit požadavky, které jsem přes den nemohla plnit. Pak samo sebou trocha té domácnosti, vaření, no jeden by se z toho zul, fakt jako. Jestli má některá z přítomných čtenářek, která je na tom podobně, recept, jak to skoulet, a mít taky trochu času na vlastní myšlenku, nedej bože třeba na praktikování manikúry (sama doma, podotýkám) a dalších luxusních kratochvílí, sem s ním! Momentálně si totiž připadám jako na tobogánu.. Když už dojedu na konec (pátek), hodím si neméně namáhavý (rozuměj pracovní víkend s doháněním restů) výstup po schodech, abych se mohla zase se vší vervu vrhnout na ten samý tobogán. A tak je to furt dokola. Totální blbárna, při které se mohu zaobírat pestrou nabídkou proti sobě mířených výčitek. Ode mě jako. Asi ty nejnepříjemnější jsou ty, že vidíme děti růst jako z rychlíku. Snažíme se s mužem ty malé pazgřivečky si užívat a věnovat se jim aspoň o víkendech a večer, než jdou spát, ale pořád je to nějak, zdá se, málo. To jsem si ale vytvořila krásný oslí most k dnešnímu receptu. Bože, jak já to jen dělám...!

BUN BO HUE - MASAKR PHOLÍVKY POKRAČUJE

Taaaaakže! Léto nám oficiálně končí, protože léto prostě a jednoduše končí ve chvíli, kdy ty prázdninami zpovykané a rozfajrované zrůdičky strčí nohu zpátky do relevantních výchovných ústavů /což strčí už za dva dny!!!/, tudíž je čas začít se připravovat na úbytek světla ve večerních hodinách, na chladná rána, chladné večery, a taky... ano - na neodolatelnou chuť na pořádnou misku vroucí, voňavé polívky. No ale beze srandy, ještě že vy mě máte! Mám pro vás totiž totální pecku. Zapomeňte na chvíli na pho bo nebo pho ga, které už se beztak trochu přejedly kdejakému kulifandovi, a zkuste si doma vykouzlit tuhle nádheru a "signature dish" z bývalého vietnamského hlavního města Hue.

KUŘE KUNG PAO - GONG BAO JI DING - JAK SE SLUŠÍ A PATŘÍ

Po řízeném odpočinku od sečuánské kuchyně, který jsem vám velice laskavě a láskyplně dopřála, vás spěchám potěšit dalším receptem z téhle oblasti. Možná vás překvapí, že zrovna Sečuán je domovem tohohle notoricky známého jídla. Když se zeptáte kohokoliv, jaké čínské jídlo zná, stoprocentně řekne "Kung pao". Je to bezkonkurenčně jedno z nejpopulárnějších čínských take-out jídel asi kdekoliv na světě. Horší to už asi bude s autenticitou provedení. A co jsem tak četla, tak nejen u nás. Ve chvíli, kdy je jídlo zasypané praženými arašídy z pytlíku, "je to prostě jako kung pao, neasi!" Mno, tak se na to podívejme trochu od podlahy, shall we?

ANDALUSKÁ POLÉVKA SALMOREJO - MILENKA, KTERÁ VÁS ZCHLADÍ

Pravda, momentálně nikdo z nás nijak zvlášť zchladit nepotřebuje, maximálně vlastní žáhu, ale tu je lepší si chladit zásadně na někom, že, nejsme hlupáčci! Takže by se mohlo zdát, že jako "hloupá Kuchta zas přicválala s něčím úplně mimo mísu, fakt je už úplně vedle, ta holka, měla by se radši věnovat už jen těm dětem a úklidu, tady klepem kosu ve dvaceti stupních a ona na nás se studenou polívkou!" Joooo? Se trochu račte zamyslet. Ano, momentálně žádné tropy nejsou, ale číhaj už zas za rohem, to je úplně jasná zpráva. A co vy, až přijde další vlna veder? Budete jen sedět a kňourat, nevěda, co jíst, a mrčet, že salát už prostě nepozřete? No, jasně že nebudete! Vy si totiž vzpomenete, že máte tenhle recept na skvělou studenou polívku! Ahaaaa?! No... Tak tu hloupou Kuchtu vodvoláte! Navíc se nám podaří rozmáznout dvě krásně vypasené masařky jednou ranou - co nás totiž čeká? No co? Krom smrti teda, což je jediná jistota...? Když pánbu dá, čeká nás taky sezóna rajčat! Těch krásných, voňavých, rudých rajských jablíček, po kterých bych se utloukla a kterých někteří z vás budou mít plné zahrady (že se nestydíte). Jistě tak další rychlý způsob, jak využít úrodu, krom patlání se s kečupem, oceníte.

MASSAMAN CURRY "TŘI ROKY POTÉ"

Nedávno jsem, jak jistě někteří z pravidelných zvědavů zaregistrovali, nakoupila na zahraničním kuli webu spoustu čínských ingrediencí. Mezi nimi taky jednu thajskou, nepostradatelnou - shrimp paste/ garnátovou pastu. Jakmile venkovní teploty začaly atakovat hranici třiceti stupňů, přirozeně mě začala opouštět chuť na sečuánská jídla, která jsou sice lahodná, ale taky těžká a zimní. Co si má ale takhle na začátku léta počít kapsaicinová smažka, když nesnese pomyšlení na svou momentálně nejoblíbenější kuchyni? Přizpůsobí se a vezme tu druhou nejoblíbenější!! Plynule jsem tedy přešla na thajský salát larb/ laab moo, od toho se odpíchla k nákupu ingrediencí na thajskou červenou curry pastu... a už to zase žije svým životem. Doma venku za oknem se mi letní nové miminko rostlinky kafirové limety, ve vodě stojí na okořínkování citronová tráva a mexický koriandr, v truhlíku roste thajská bazalka... no vidím to tak, že mě ta svěrací kazajka jednou stejně nemine! Recept na Massaman curry tu už mám, jeho hovězí variantu. Nicméně když se na něj dívám dnešníma očima, nejsem spokojená. Zase ale musím sebekriticky uznat, že jsem se za ty tři roky posunula, co do znalostí jídla a ingrediencí, tak co do kvality zpracování fotodokumentace, byť tam nikterak závratně. Tak vám spěchám představit moje podání Massaman curry "tři roky poté".

MULTISEED KVÁSKOVÉ BAGETY SE SOJOU

Dlouho tomu, co jsem na blog přidala něco chlebového, kvasového, vykřupaného. Teď, myslím, uspokojím všechny, kteří milují semínkové cokoliv, ale už jaksi bez neurotického tiku v oku nedokážou kupovat semínkové "bagety" v běžné obchodní síti. To cosi se střídou jako povadlá (skelná) vata, co je za pár hodin gumové a je to podivně cítit. Takže jestli jste ty typy, co se courají po oddělení pečiva pozdě odpoledne a nabírají si do sáčků ta opadaná, opražená semínka a pak je někde v rohu na prasáka požírají, sem tam nějaké vdechnou, ale jsou u toho tuze spokojení, pojďte dál. Upekneme si skvělé bagety s tunou semínek uvnitř i na povrchu, a vy tak budete mít místo toho slídění u pečiva čas na nějakou jinou kratochvíli.

SEČUÁNSKÁ KUCHYNĚ - CO, KDE, JAK A PROČ - ANEB MYSLÍME TO SMRTELNĚ VÁŽNĚ

Ano, pokud to se sečuánskou kuchyní myslíte smrtelně vážně, tenhle článek by se vám mohl hodit. Tedy smrtelně vážně v našich podmínkách, to znamená s elektrickými sporáky, šťastlivci s plynem, bez znalostí a schopností, které se pár let vyučují na "Sichuan Higher Institute of Cuisine", jako je precizní krájení ingrediencí, regulování teploty woku, kdy, jak, co a proč přidat do woku, a tak podobně. Samozřejmě, superzkušení čínští kuchaři z nás nikdy nebudou, to ale neznamená, že si velmi dobrou čínu nezvládneme uvařit v domácích podmínkách. Slibuju, že minimálně ta sečuánská bude lepší, než i v těch slušnějších čínských restauracích, o čínských, ve skutečnosti vietnamských, bistrech, která se tváří, že mají rozsah od kantonské, přes hunanskou a sečuánskou kuchyni, až po sushi bufety, o těch se snad nemá smysl ani zmiňovat. Kdo čte můj blog pravidelněji, nemohl nezaregistrovat mou sečuánskou úchylku, která začala hořet jasným plamenem někdy loni v létě. Od té doby jsem načetla, co jsem mohla, ve volných chvílích ležím v receptech, videích o čínském kulinárním umění, zkoumám kvalitu dostupných ingrediencí a sdílím s vámi moje poznatky i recepty, které u nás už zdomácněly. Došlo mi ovšem, že střepy informací jsou roztroušené ve všech dosavadně přidaných receptech. To je pro čtenáře nepohodlné, otravné a obtížné k opakovanému dohledání, Bůh ví, že se sama občas potřebuju k něčemu vrátit a teď hledej to, viď. Proto jsem se rozhodla sepsat jeden ucelený článek o ingrediencích, ktreré se v sečuánské kuchyni nejčastěji používají, jak k nim přijít, jak s nimi nakládat, proč si je pořídit a u mnoha, co to vlastně sakra je. Takže si běžte udělat kafíčko, dejte si cigárko, vyčurat, tohle bude dlouhý. Nakonec, znáte mě...

Zdroj foto: thefooddictator.com. Na snímku démonický sečuánský hot pot

DVAKRÁT VAŘENÝ BŮČEK - HUI GUO ROU - 回锅肉 - POSELSTVÍ PRASEČÍCH BOŽSTEV A POSTRACH KARDIOLOGŮ

Na úvod bych ráda vyzvala odpůrce bůčku, aby opustili místnost. Teď. No, ano, vy taky, vy, co vám rostou z uší klíčky.. No tak! Rrrrrrraus! Haló, někdo si tu zapomněl tašku plnou zeleniny a luštěnin, no co já s tím?! TAK! Ta dáááááááááá, a jsme tu sami, MY, milovníci bůčku. Hezky si hačněte, broučci, dneska si uklohníme jednu z nejlepších úprav bůčku, kterou jsem zatím poznala. Ono teda ne že by nějaká úprava bůčku byla špatná, že ano, leda tak ta, kterou má na talíři někdo jiný, ale přece jen jsou některé, které bůček vyzdvihnou, podtrhnou, rozezpívají. Že se pak nějak hnusně rozezpívají i mé bůčky, je už tak nějak vedlejší, a co je vám do toho, žejo! Navíc, nedávno jsem podstoupila poměrně rozsáhlé krevní testy a sorry jako, krevně je mi dvacet, mentálně ještě míň, takže jako no worries. Cholyester, polyester, močůvka v krvi, všechno na naprosto nejzdravější úrovni, na jaké to může být, proto si bůček s chutí a bez výčitek dám. Vy si ho klidně dejte s výčitkami, hlavně si ho ale dejte!

VOŇAVÉ CHILLI Z ČERNÝCH FAZOLÍ JAKO OD MEXICKÉ ABUELY

No nazdar! Už jste mě nečekali, co? Mno jo, jsem čůza odolná a pořád se vracím. Pořád, neřád. Apríl s náma pěkně cloumá, že? Vsadím se, že všichni už od února ladíte fazonku do plavek, že se jako v dubnu bude jezdit k místnímu rybníku na opalovačku, a přitom smůla, co? Mně se to otřesné počasí náramně hodí do krámu, protože se s vámi chci podělit o tohle superchilli, aniž bych vám tu fazonku rozhodila nějakou prasárnou. Hrnu ho před sebou už asi rok, a pořád se na něj nějak ne a ne dostat. No jo, halt sečuánská kuchyně mi zakalila zrak i jiné smysly, není to fér, ale to je život. Tak než se dostane na ty plavky, můžete si na chladný večer připravit tuhle vegetariánskou voňavost. Když použijete fazole z plechovky (což prý není až takový hřích, jako by si jeden chtěl myslel), může to být i nečekaně rychlá a skvělá večeře v pracovně-školním týdnu.

KOŘENĚNÉ OŘECHY.... SEJDEME SE NA ODVYKAČCE

Kde by byla moje linie, kdyby nebylo ořechů! A taky jsem si mohla vzít Pištu Hufnágla, žejo. Mea culpa. Teda ne Pišta, na svého muže si (většinou) nestěžuju, ale ty ořechy, achichach! Dovedu je konzumovat v syrovém stavu, jako například mandle (ano, hnidopichu, není to ořech), kešu a makadamie, přiznejme si ale, že nám všem asi daleko víc chutná ta nezdravější varianta v podobě pražených a solených ořechů.. Tomu se prostě nedá odolat! Vzpomínám si, jak jsme v začátcích vztahu s mým mužem propelešili víkendy v posteli, po večerech sledovali filmy a skoro si rozedřeli prsty do krve od neustálého loupání pražených pistácií. A propos, věděli jste, že při skladování na velkých hromadách se pistácie mohou samovznítit? True story! U těchhle ořechů si můžete být jistí, že nic nevzplane, tedy doslovně, maximálně obrazně vaše láska k nim. Zmizí dřív, než by se stačily samovznítit. Navíc je to prakticky bez práce.

PIKANTNÍ KARAMELOVÁ CIBULÁDA

Předvánoční čas, kdy se food blogy jen hemží tipy na jedlé dárky (kecám, netuším, čím se v té době hemží), je pryč, takže nastává ta pravá chvíle pro mě, abych přicválala s mým tipem na jedlý dárek. Jednak se jedlý dárek vždycky hodí jako přinesné na návštěvu, a za další, ony ty přitroublé vánoce přijdou, než se nadějeme. Máte rádi sýry? A co různé chutneys, relishe a ostatní pikanterie k nim? Ano? V tom případku bych vám doporučila tuhle cibulovou marmošku vyzkoušet. Je boží. Karamelizovanou cibuli miluju, tuhle ultra verzi v podobě marmelády asi ještě víc. Trochu jsem překopala tradičnější (asi) britskou cibuládu, přidala něco koření, cukr nahradila karamelem a jako jo. S čistým svědomím posílám do světa. Krajíc domácího chleba s dobrým cheddarem a touhle matlafikou a jsem spokojené děvče.

JSOU MI TŘI - ČERNORYBÍZOVÉ MUFFINY S BÍLOU ČOKOLÁDOU

Teda abych to uvedla na pravou míru, je mi devětatřicet, i když se občas ještě pořád chovám, jako by mi byly ty tři. Tři mi ale jsou jako Kuchtě. Jelikož jsem těžce nesoutěživý typ a jelikož podle sebe soudím tebe, teda vás všechny, nebudu vás obtěžovat žádnou soutěží, ani give-aways. Tenhle styl mi není blízký, obtěžuje mě a vidím ho jen jako laciný trik na zvýšení čtenosti stránek. No fuj, to jsem ale očklivá. Chtěla jsem tím říct, že ode mě k narozeninám prostě nic nedostanete, jen jsem vám chtěla dostatečně důležitě oznámit, že už se tu pro vás dřu a obětuju celé tři roky. A protože od listopadu, kdy jsem nastoupila na plný úvazek do práce, lítám jako utržený vagon a jsem servaná jak borůvka, neupečeme si na oslavu dort, nýbrž bleskové muffiny. Ale tuze dobré.

MAPO TOFU

Ještě než nám všem první silnější jarní sluníčko sežehne naše zimně bílé čumáky, paže a dekolty, s vámi prostě musím sdílet jídlo, které vám příjemně sežehne sliznice. Sice už se začíná pomalu oteplovat a chuť na pálivá jídla začne přirozeně odcházet, nicméně večery budou chladné ještě nějakou chvíli. Vaše srdce a vnitřnosti ale být chladné nemusí! S Mapo tofu teda určitě ne.. Je paradox, že Mapo tofu sem smolím až teď, když to byl první sečuánský recept, který jsem v začátku téhle čínské obsese uklohnila. A vesele klohnit nepřestala, vařili jsme ho od té doby v rychlém sledu nejmíň desetkrát. Recept i postup jsou tedy natuty odzkoušené a prověřené. Jak mi zatím ze sečuánských receptů chutnalo všechno, Mapo tofu je asi moje úplně nejvíc nejoblíbenější tamní jídlo. A to jsem dřív měla k tofu, eufemicky řečeno, poměrně rezervovaný přístup a udělat z něj hlavní hvězdu teplého jídla, bych si rozhodně bývala nedoporučila. Ale... VŠECHNO JE JINAK!!! Před Kristem a po Kristu, teď už i Před Mapo tofu a po něm... Pokud jste na tom podobně jako kdysi já, věřte mi trošku a neváhejte recept vyzoušet. Pokud už tofu milujete...Co vám mám říct, vám už to došlo...

CO K NAROZENINÁM? WONTONY V CHILLI OLEJI / CHAO SHOU / 抄手

Dočkala jsem se! Tohle bylo asi tak hned druhé jídlo, na které jsem si brousila hůlky, když jsem někdy loni v září začla brousit kolem čínské, potažmo sečuánské kuchyně. Pro samý research se na něj ale nějak pořád nedostávalo, zejména taky proto, že jsme doblba vařili Mapo tofu, sečuánský lilek a taiwanskou niu rou mian. Úplně si vybavuju ten moment, kdy jsem na recept narazila a viděla fotku. Oči mi zasvítily jako starému prasákovi, když sjíždí své oblíbené porno stránky, v břiše mi zamručelo vzrušením a hned jsem fotku běžela ukázat tomu nebožákovi, který mě pojal za ženu a musí tohle všechno snášet. A nebožákovi se to líbilo! Mé nedávné narozeniny tak byly dostatečnou omluvenkou k tomu, abychom každý spořádali kyblík wontonů plněných šťavnatým bůčkem s omáčkou, která se dietní rozhodně nazvat nedá. Ale víte co? Nevíte, tak já vám to povím. Za rok mi bude čtyřicet, žrát na žal si poslední "třicáté" narozeniny snad můžu dopřát, ne?

SEČUÁNSKÝ LILEK / YU XIANG QIE ZI / 鱼香茄子

Tak co naivky, přiznejte se, kolik z vás si myslelo, že už dám se Sečuánem pokoj? Co? Všichni???! Božátka moje, jak jste roztomilá! Jsem rafinovaná jak cukr, samozřejmě, že jsem to udělala úmyslně. Nechala jsem vaši bdělost trochu opadnout, abych pak v pravou chvíli mohla udeřit s dalším sečuánským receptem v naději, že ten utržený šok bude tak velký, že vám způsobí maniakální nakupování čínských pochutin a vrhnete se na tyhle luxusní jídla taky.. No jo, no, je to tak, jsem otravná jak svítiplyn, ale za prvé, je to tady moje, žejo, za druhé, nic nevydržíte, a za třetí, žít se sebou musím já.. Dovedete si to představit, mít mě v hlavě 18 hodin denně?! Tak si nestěžujte.

PANCOTTO - CHLEBOVÝ ÚDER RISOTTU

Rozkvetlé dobré jitro přeju! Jsem tu zpátky po vánočním a novoročním spánku, samozřejmě obrazném. Ale nebylo by špatné tohle období v roce prospat. Nicméně takové štěstí já nemám, takže jsem si ho musela odkroutit pěkně natvrdo. Což znamená, nejen že jsem spala málo, ale zařídili jsme si doma i takový minilazaret. Prakticky celý prosinec byly nemocné děti. I když žádné dárky nechtěly, od Ježíška si obě babičky odvezly dar v podobě prvotřídní chřipky, na kterou vzápětí málem skonal nejdražší choť i jeho malá kopie. Já se už týden potácím v angínoidním stavu, a to prosím bez krčních mandlí, to neumíte, že ne? Zkrátka umíme si zimu užít takzvaně "do plnejch". Pokud to máte podobně, nebo klidně i ne, možná vás pohladí a poléčí tahle zábavná "zbytková" polívka.