Momentálně funguju v čistě maniakálním režimu, alespoň co se sběru hub týká. Začalo to Vysočinou, tam se nahodil motor a teď jsem něco jako nějaký osmiválcový divočák, když s odpichem vyletí někde z vedlejší ulice. Byla bych schopná prolézat les snad od rána do večera, až se ve střízlivých momentech podivuju, co že se to se mnou děje a kam to asi tak všechno nacpem. No do sebe, do sebe to nacpem! A hříbkovou smetanovou majdu taky! A jak praváci souvisí s českým buranem? Úzce.
Po sérii výprav za houbami s naším druhorozeným outěžkem na břiše v nosítku, mi můj skvělý choť umožnil vypravit se v sobotu na houby o samotě, v klidu, bez živého batohu. Jeden by si řekl "balzám na nervy". To by ovšem nesměla být sobota a v médiích masáž, že "rostou jako šílený, heleďte!". Bylo mi jasné, že budou v lese div ne kolony, ale vidina několika hodin svobodného běhání po lese a blaženého rozjímání bez nutnosti asistence potomstvu, mě prostě zlákala.
A kde jinde se vzorek burana obecného, poddruh "český", vyjímá lépe, než v tichém, mechovém, takřka kouzelném lese. Z rajského bloumání a snění o pravácích vás co chvíli vytrhne řev blížící se rodiny a do mentální promítačky zasadí část filmu o Homolkových, kde po sobě pořvávají v lese a kde nakonec Heduš zatančí zlehka jako víla Amálka. Víme všichni? No... A všichni taky víme, že rozdíl film vs. realita je tak asi nesrovnatelný, takže setkání s křupany tohoto typu live je daleko méně roztomilé, než s Homolkovými na plátně..
Naprosto mě ale nakonec pomyslně srazila na kolena rodinka, které byl les s tím, co mohl nabídnout ostatním, zjevně málo. Nejdříve svou přítomnost avizovali řevem, který se nesl zelení půl hodiny před tím, než skutečně dorazili.. asi aby neplašili plaché houbaře. Nacházela jsem se zrovna v místech, kde byl velký kus lesa ohrazený cca tři metry vysokým plotem, vypleteným drátem. Nevím, z jakých poměrů tahle famílie vyšla, asi jsou zvyklí překonávat hodně překážek... každopádně si to zamířili rovnou k plotu a šup, už přes něj letěl koš, táta, další koš, pak bába, koš, máma, košíčky a dva haranti, a nakonec i děda to zmáknul. Ale pak už se chovali navýsost slušně - už jen šeptali.. Tak vám nevím.. Chvíli jsem se oddávala sadistickým fantaziím, jak jsem zašitá někde v houští u plotu, posazuju svůj dobře zabarvený hlas o oktávu níž a hřímám "HYBAJTE Z TOHO LESA NEBO ZAVOLÁM HAJNÝHO ROBÁTKA" a pak už jen počítám, jestli padají přes plot a napichují se na větve všichni homoláci, nebo jestli mám ještě zařvat "A JELENA TAKY ZAVOLÁM!" Nakonec jsem šla radši na druhou stranu, abych alespoň nemusela poslouchat kvikot malých homolí nad krásnými úlovky.. No, a tak nějak to s námi Čecháčky je. A na to si co? Na to si uvaříme něco dobrého, co říkáte?
 |
| 601 g rovných a zdravých |
Smetanová hříbková omáčka je pro mě Mercedes mezi omáčkami. Jemňounká chuť hříbků v kombinaci se smetanou a hovězím vývarem v pozadí, s houskovým, jinak nepřípustným, knedlíčkem, to vám spraví chuť i po takovém vystoupení české lesní zvěře, kterého jsem byla svědkem.
Ingredience:
130 g másla
170 g mouky
1 l mléka
1,5 l hovězího vývaru
maso z vývaru, chcete-li
1 kelímek smetany ke šlehání
1 kelímek zakysané smetany
čerstvé nebo mražené pravé hřiby nakrájené na plátky - množství záleží na vašich možnostech, na tohle množství tekutiny bude ale, řekla bych, 250 g minimum.
sůl
1. Z másla a mouky si udělejte světlou jíšku. Zalijte ji vývarem a mlékem. Aby byla omáčka krásně hladká a krémová, rovnou vše v tomhle stadiu projedu tyčovým mixérem.
2. Omáčku přiveďte k varu, dochuťte solí, přihoďte hříbky a nechte ještě zhruba 20 minut povařit, aby v omáčce nevrzala syrová mouka a houby do omáčky pustily své dobro.
3. Přidejte obě smetany, nechte přejít varem, vypněte sporák, nakrájejte knedl a zasedněte k tomu.
Jestli nechcete omáčku, udělejte si hříbkovou polívku, jestli nechcete knedl, dejte si k tomu těstoviny. A jestli nejíte hříbky, nechoďte do lesa, jsou tam burani. A já!
Na závěr snad už jen pár poznávacích znaků. Jako je potřeba znát houby, musíme se orientovat i v ostatních lesních exemplářích. Tak tedy buran český, lesní:
1. Zásadně řve. Není primitiv, zná obrat "řvát jako na lesy". Je "kovanej v tý etiketě"..
2. Jde-li v rámci lesa k někomu krást, zásadně šeptá, aby majitele snad nějak nerušil.
3. Čím víc pruhů, tím víc Adidas, platí i v lese.
4. Všechny šperky, jejichž je majitelem, má zásadně na sobě. Zloději nikdy nespí, co kdyby jej v houbové pauze přijeli vykrást?
5. Ke každému nálezu, ať už podezřelé houby nebo naopak dobré jedlé, po jednom svolává celou širokou rodinu, nejlépe přezdívkou nebo nějakou odpornou zkomoleninou křestního jména.
6. Zaparkuje u lesní cesty tak, že máte o zábavu postaráno na dalších dvacet minut, než se vám z vašeho rozumně zvoleného parkovacího místa podaří vyjet.
Žádné komentáře:
Okomentovat