SEMÍNKOVÉ KREKRY, NEBOLI PEČEME SLANOVÍ

To je úúúúleva, co? No jo, říkala jsem si, že vám dám s tou Čínou a přilehlými koloniemi (třeba Čechami), chvíli pokoj, aspoň teď před Vánoci. Je adventní období, doba, kdy můj odpor k Vánocům nabývá skoro fyzických rozměrů a (post)pubertální revolta mnoha podob. Jednou z nich je i ne a ne, a sakra ani náhodou ne-pečení cukroví. Vím, že tu s tím svým protivánočním pruzením obtěžuju "dovánoczamilované" spoluobčany každý rok, ale víte, jak se to říká - opakování, matka moudrosti. A já už jsem moudrá teda docela hodně. Proto se nenechávám strhnout vlnou falešného předvánočního sentimentu a místo cukroví, které pak stejně už všem leze ušima a jí se tak nějak z musu (aby na nás /vona/ zase neřvala, že to nežerem), si doma hezky beztrestně peku slanoví. Má to jen jeden háček, a to že to do Vánoc vždycky zmizí.. Ale co, stejně přivezou cukroví babičky, viďte babičky?

TAIWANSKÁ HOVĚZÍ POLÉVKA - NIU ROU MIAN 牛肉麵.......... ANEB JAK JSME POCHOVALI PHO BO

No tady je ticho, že by člověk slyšel nudli spadnout! Co vy, čerchmanti, kampak jste se mi schovali? Kde jste, co děláte, jak se u toho máte? Byl tu dlouho klid, co? A co si asi tak myslíte, že se za tím schovává? Ne, zatím mě nikdo nevodkrágloval, smůla... ani mi neklekl počítač, taky smůla. Normálně neuvěříte, ale pracovat jsem začla. Jo! No fakt, nekecám, normálně chodím do práce, jako vy všichni vobyčejnský lidi, to je, co? Ale všem matkám na rodičovské "dovolené" můžu slíbit, že zase budou chodit do práce a tam si odpočinou! Čestný kuchtovský! Normálně chodím z práce čerstvější, než jsem okolo páté bývala na rodičáku. Jen toho času na ptákovinky je žalostně málo (vidno zejména na fotografiích). Tak se smiřte s tím, že vás svým rozoumkováním budu oblažovat méně často, na oplátku se ale budu pokoušet sdílet s vámi recepty, které stojí echt za to, že abych vám to vynahradila.To je ale věc velmi relativní, co já vnímám jako kulinární pecku, nad tím mnozí z vás mohou ohrnout rypáček.

NUDLE DAN DAN / DANDANMIAN

Tadááá, a máme to tadyyyy, už se to neeeeseee! To, čím už nějakou dobu žiju... já vím, musíte mi odpustit, jsem jen slaboduché a primitivní stvoření. Ale nakonec co, od těch velkých témat tu jsou muži, jak říkal tatíček Werich! Takže, jídlo z oblasti Sečuánu. Můj ty světe! Tentokrát to nebudu dlouze okecávat, jen řeknu, že tyhle nudle si CHCETE uvařit. Uhm, čtete správně, chcete. Což znamená, dát si i tu práci se sehnáním surovin. Copato? Jak jako "my asi nechceme"? Nooo, já nevím, čemu na tom nerozumíte, CHCETE a UVAŘÍTE, tím tuhle diskusi uzavírám, bacha na prsty.. No prosím... Takže můžeme pokračovat? Ššššššššššššt, ticho už! Máte to štěstí, že čmuchání a nacházení surovin jsem udělala za vás, vám zbývá už si jen pro ně zajet. Pravda, tentokrát to bude trochu pragocentrické, protože suroviny, bez kterých to nebude ono, budou mimo matičku Prahu asi jen těžko k dostání. Tedy pragocentrické, laskavý čtenář/ka z Brna se laskavě podělil/a o informaci, že spousta čínských surovin je k dostání ve vietnamské tržnici na Olomoucké! A mají tam dokonce i douchi, sušenou fermentovanou černou soju, takže jako Brno jede! Metro sice furt nic, ale douchi v Praze neseženete! A pak je tu pro mimopražské a mimobrněnské "culi geeks" Amazon nebo eBay, kde všechno koupíte bez větších problémů, žejo.. 

VYRÁBÍME ČÍNSKÉ TAŠTIČKY JIAOZI - ZIMA VOLÁ

Zdravím, kamarádi, jsem tu s další várkou Asie. Jsme ready? Mimochodem, ad "Asie", vždycky když to slovo vyslovím v souvislosti s jídlem, vybaví se mi nehezká vzpomínka. Člověk by neřekl, co a jak se člověku vryje do paměti, důležitější věci zapomínám IHNED, takováhle kravina mě bude strašit ještě ve stařecké demenci. Jednou jsem při nákupu koriandru byla zarudlým a blýskajícím se trhovcem, vzhledem a konstitucí nápadně připomínajícím sedláka Krkovičku, dotázána "tak co z toho bude, paninko?".. Napůl ještě spící jsem s přiblblým úsměvem odpověděla "asi nějaká Asie"... Načež řezník Krkovička se rozchrochtal naplno, otočil se na svého lehce oligofrenního pomocníka, zamrkal na něj a říká "nějaká Asie, prej!".. Proč jsem v tu chvíli měla pocit, že jsem právě celé tržnici oznámila, že budu hlavní hvězdou japonského porno filmu, nevím, ale měla jsem ho. Od té doby jsem u něj nic nekoupila, případně posílám muže. Ale brambory měl krásné... velké... No nic, tím chci jenom zdlouhavě říct, že vy si snad z té Asie, kterou vám tu tlačím, podobná mikrotraumátka odnášet nebudete, naopak nakopnete pedál a pustíte se do vaření se mnou. Ujišťuju vás totiž, že JE o co stát! A v tomhle případě ani nepotřebujete žádné extra ingredience. Jsem totiž hodná a dávám vám ještě čas na nákup surovin, než se pustíme do sečuánských receptů! Tak alou.

ČEDAROHRÁTKY - CHEEZ-ITS PODLE STELLINY

Ještě než definitivně zešílím směr Asie a budu do vás cpát jeden sečuánský recept za druhým (a připravím se tak o zbytek čtenářů), chtěla bych vaši ctěnou pozornost obrátit na tyhle šílené sušeny. Proč jsou šílené, dojde i poslednímu retardovi v místnosti, to nemusím rozvádět. Zkrátka nemůžu jinak. Venku začíná být opravdu ošlivácky a mně osobně to spouští několik nepodmíněných reflexů, resp. chutí. Mám potřebu houcat polívky všeho typu, vypálit si zbytky šedé hmoty mozkové celkem jakýmkoliv jídlem s chilli, a konzumovat podezřelé množství sýra, nejlépe zapečeného, opečeného a TAK dobrého, že se vám chce plakat a zavolat mamince. Ten poslední bod, tedy konzumace sýra, nikoliv volání mámě, se zjara jistě kladně odrazí na mé postavě. Kladně, myšleno do plusu... Na váze, na velikosti oblečení, množství brad, břich, zadků, nohou, a spol. Ale co, je mi skoro čtyřicet, před padesáti lety už bych byla babička s polovinou zubů, hysterektomií, a kdo ví, možná bych už byla i vdova. Co je proti tomu pár kilo navíc, ne?