No nazdar! Ta se tady už dlouho neobjevila, co? Nejsem si jistá, co se mi Vesmír snaží naznačit vrháním větví pod nohy, ale nešť, nějak jsem k dalšímu příspěvku doklopýtala. Řekněme, že jako spisovatelka bych se neuživila. Jako modelka třeba samozřejmě jo, ale je to pro mne příliš povrchní... No heleďte, fakt sorry za tu hradbu mlčení tady, ale poslední měsíce jsou tak trochu /gorily/ v mlze. Užívali jsme si spálových angín, relapsů, píchaných ATB, statečných malých chlapečků, výtěrů z mandlí, zápisu do školy, násobilkových dramat, prasklých stoupaček, nenávistných pohledů sousedů, vestavěných spíží vyrvaných ze zdi, sutě, a následně tupých večerních pohledů do (té) zdi, případně záchvatů narkolepsie ze vší té zábavy. Do toho pracovní atmosféra jako v gulagu, chvěji se vzrušením, co bude dál. Takže když jsem od posledního příspěvku JEDNOU sedla, že teda něco napíšu, pět minut jsem civěla do bíla, zase to zavřela a šla spát. Tak, teď když jste všichni patřičně procítili, jaká jsem chudinečka, utřete slzy soucitu a pojďte si počíst, jak jsem si užívala, když jsem jednu sobotu zdrhla z blbákova promořeného antibiotiky. A vy si můžete taky užívat, když se vydáte za Tomášem a Alešem do magické obce Třibřichy. Po absolvování kurzu máte do měsíce ty břichy tak čtyři. Jako já!
