LU ROU FAN - VOŇAVÉ TCHAJWANSKÉ VEPŘOVÉ

No tak jo, to bychom zas na rok měli a jedeme dál močálem černým podél bílých skal. To zas byly nervy, co? U nás proběhly vánoce veskrze šťastně a vesele, na Štědrý den jsem namátkou koukla dceři do vlasů a ejhle, byly tam! Tři roky jsme čekali! Objevit tenhle dar v ten požehnaný den, je takřka symbolické, dojetí nebralo konce. Dostalo se mi daru během dvou dnů překonat svou lehkou fobii z lezoucí havěti tohoto druhu. U první vši jsem zhnuseně vyjekla a vylezla na zeď, zatímco Kája provinile brečela a prosila, ať jí to někdo vyndá (no JÁ teda fakt NE), ale šestou už jsem jen sadisticky pozorovala, kterak se topí v kapce vody. Svině mrňavý! Když jsem zjistila, že je mám, byť v menším měřítku taky, zasmála jsem se už jen jako Fantomas a popřála všem kamarádům na facebooku krásné zavšivené vánoce. Pojaly jsme to pozitivně, dopřály jsme si obě olejovoalkoholový zábal na vlasy, trávily hodiny vyčesáváním hnid spojeným s klábosením, a nakonec jsem "čanelovala" svou vnitřní kadeřnici a udělila Karličce šikézní sestřih. Teď už jen, kdy se ozve babička a bude nás za neustálého drbání hlavy proklínat... Vím, je to úvod do novoročního receptu lehce netypický, ale pochlubit se musím, no ne? A hlavně, žádné dárky vám nezajistí nezapomenutelné vánoce... infestace vešmi to zvládne zdarma!!! Just sayin'...

ŽEREME DÁRKY - DOMÁCÍ HOŘČICE

Jenom sem vletím, dva prstíčky za dveře strčím, trochu se ohřeju, hned zase půjdu. Nestíhám, nestačím, dárky nemám, nápady nemám, náladu na vánoce (tradičně) nemám. Něco z toho řešitelné je, něco ne, něco bude trvat trochu déle. Vždycky jsem chtěla zkusit výrobu hořčice, prostě jen tak, co kdyby mi zrovna tohle chybělo, až budu jednou na smrtelné posteli bilancovat, žejo. Jsa prakticky bez dárků, řekla jsem si, že nastal ten správný čas. Pokud i vy máte problém byť i jen pomyslet na vstup do nákupáků praskajících ve švech, natož tam vstoupit, ten půl den pobýt a pak se zas zoufale odvléct mezi ty své důvěrně známé čtyři stěny, zachránit vás můžou žrací dárky. Tohle budiž jedna z možností.

PODZIMNÍ KVASOJÍZDA - MLÉČNĚ KVAŠENÉ ZELÍ, ŘEPA A CHILLI PAPRIČKY

Zdravíčko! A s tímhle příspěvekem vlastně úplně doslova, mě tak napadá! Dneska si, milé děti, prosvištíme nějaké to kvašení. Víte, proč se kvasí hlavně na podzim? Protože jsou všichni správně nakvašení a to pak ta fermentace jede jedna radost, víme? No, ano, to jsem si odvodila úplně sama, holčička naše šikovná! S recepty na domácí kvašené zelí se v poslední době roztrhl pytlík, a to bych nebyla já, abych nepřicválala s něčím podobně originálním... WRONG! Za tímhle příspěvkem se skrývá čistě sobecký úmysl, a sice nemuset zas příští rok komplikovaně hledat, kam na facebook jsem sakra to zelí skryla, jak jsem dělala tu řepu, krucitrk, a když už v tom budu, pěkně tu svatou trojici dotáhnout a vytáhnout na světlo bóží ty bóží po sečuánsku kvašené chilli papričky. Jestli se ještě pořád domácího kvašení bojíte, zanechte vyprazdňování v síni, počtěte si, jak je to jednoduché jak facan a nakvašte si na zimu taky vitaminovou ZOO!

MRAVENCI LEZOUCÍ PO STROMĚ - 蚂蚁上树 - MA YI SHANG SHU - A ZASE TEN SEČUÁN

No zdravíčko, to to flákám, to to flákám, jeminkote, je mi stydno, sypu si na hlavu celou rozptylovou loučku, fakt se děsně omlouvám. Ale halt nedá se svítit, práce na plný úvazek, kde teď jede sezóna rýmiček a bolestiček v krčku s plnou parádou, mě přes den vycucne jak citron, následný sprint do školky a školy mě trochu probere, ale jen proto, aby mě šklebounci mohli doma dorazit požadavky, které jsem přes den nemohla plnit. Pak samo sebou trocha té domácnosti, vaření, no jeden by se z toho zul, fakt jako. Jestli má některá z přítomných čtenářek, která je na tom podobně, recept, jak to skoulet, a mít taky trochu času na vlastní myšlenku, nedej bože třeba na praktikování manikúry (sama doma, podotýkám) a dalších luxusních kratochvílí, sem s ním! Momentálně si totiž připadám jako na tobogánu.. Když už dojedu na konec (pátek), hodím si neméně namáhavý (rozuměj pracovní víkend s doháněním restů) výstup po schodech, abych se mohla zase se vší vervu vrhnout na ten samý tobogán. A tak je to furt dokola. Totální blbárna, při které se mohu zaobírat pestrou nabídkou proti sobě mířených výčitek. Ode mě jako. Asi ty nejnepříjemnější jsou ty, že vidíme děti růst jako z rychlíku. Snažíme se s mužem ty malé pazgřivečky si užívat a věnovat se jim aspoň o víkendech a večer, než jdou spát, ale pořád je to nějak, zdá se, málo. To jsem si ale vytvořila krásný oslí most k dnešnímu receptu. Bože, jak já to jen dělám...!

BUN BO HUE - MASAKR PHOLÍVKY POKRAČUJE

Taaaaakže! Léto nám oficiálně končí, protože léto prostě a jednoduše končí ve chvíli, kdy ty prázdninami zpovykané a rozfajrované zrůdičky strčí nohu zpátky do relevantních výchovných ústavů /což strčí už za dva dny!!!/, tudíž je čas začít se připravovat na úbytek světla ve večerních hodinách, na chladná rána, chladné večery, a taky... ano - na neodolatelnou chuť na pořádnou misku vroucí, voňavé polívky. No ale beze srandy, ještě že vy mě máte! Mám pro vás totiž totální pecku. Zapomeňte na chvíli na pho bo nebo pho ga, které už se beztak trochu přejedly kdejakému kulifandovi, a zkuste si doma vykouzlit tuhle nádheru a "signature dish" z bývalého vietnamského hlavního města Hue.