KÁČ KÁČ KÁČ KAČENÁ - KACHNÍ PRSA S ČERVENÝM RYBÍZEM

V plném fyzickém a neúplném duševním zdraví, jak si bystřejší z vás už asi všimli, jsem se na téhle planetě dožila třiceti sedmi let! Myslím, že to je docela výkon, když uvážím mou neohrabanost, ba někdy doslova chromost, v dětství, pak taky nemálo povahových rysů, za které by mě rodiče, muž, pár přátel a ostatní ve vzdálenějším okolí chvílemi asi nejradši zatloukli dvěma dobře mířenými ranami do země, a mé vlastní sebedestruktivní sklony. Jo, oslavila jsem další narozeniny. Na slavení těch vlastních mě nikdy neužilo, pozornost upřená mým směrem mě vždycky vrhá spíš směr rozpaky a způsobuje křečovité kroucení. Takže to elegantně vyřešil jeden lepší oběd v rámci rodiny a byl pokoj. Kachní ňadra. Znáte? Vaříte? Myslím, že ke slavnostnějším příležitostem je to více než dobrá alternativa k typicky českým řízkům. Nabízím vám svůj pohled na tohle delikátní masíčko.

GULÁŠOVKA JAKO ZE ŠKOLNÍ JÍDELNY

Tak vám nevím, mám pocit, že jsem snad zaspala nějaký odchod Slunce na věčnost. Nevím, kam šlo a kdy se vrátí, ale momentálně to fakt vypadá, že to ani nemá v úmyslu. Nikdy. Ani když budeme hodní! Posledních několik týdnů leží na obloze šedivá deka, ze které se navíc občas něco leje, do toho kvetou stromy a vylézají sněženky, to by jeden brečel. Když vás ještě dítě pár dní po sobě vytáhne ráno z postele v šest, vy dalších šest hodin čekáte, až bude trochu světla, aby za hodinu byla zase skoro tma, je jasné, že míra deprimovanosti nabírá sebevražedných rozměrů. A to jsou pro mě dny, kdy je potřeba uvařit něco, co vzpruží tělo a ducha. Ba dokonce i tělesné orgány, o jejichž životě jste dosud neměli ani ponětí, se probudí k životu! Jako třeba žlučník.

KOČIČÁKY A OSLAVA ŽENSKÉ VŠESCHOPNOSTI

Vánoce jsou tak trochu hodně o sadismu, jak máme všichni ještě v čestvé paměti. Univerzálním sadismu, kdy většina z nás před zrcadlem tuní všeobjímající úsměvy, pohodové potřásání hlavou, že "ty vánoce u nás taky moc neřešíme..." a tak podobně. Pravda bývá často někde mnohem hnusněji od toho růžového scénáře. Nejčastěji pro ženy, kterým, co si budeme vykládat, ještě pořád leží větší procento předvánočního blbnince na bedrech. Protože nevím proč, že jsme velmi snadno manipulovatelné, říkat nechci.. Ale aspoň nám nějak pomůžu. Až za rok budete zase týden před svátky už jen nerozmotatelný uzel chaoticky se hemžících neuronů, z toho přepohodového úsměvu vás budou brát křeče až v zádech a přes oko budete nosit regulérně pásku, abyste skryla tik, vzpomeňte si na Kočičáky. Jsou umíchané během pěti minut, nemusíte nic modelovat, plnit, obalovat, je to strašně dobré (ne pokud zrovna nemůžete vystát vlašáky...) a minimálně tu pásku pak budete moci sundat, jelikož technicky budete mít vlastně napečeno! Tak doufám, že jsem nepřišla s křížkem po funuse tak nějak doslova a že jste ty právě minulé vánoce daly/i i s křečí a páskou.

CHETTINAD CURRY, VOŇAVÉ NOVOROČNÍ POLÍBENÍ

Rok 2014 je mrtev, ať žije rok 2015! Nevím, jak vy, já tyhle přechody nějak zvlášť nevnímám. Taky jsem vždycky musela vyvinout nadlidské úsilí, abych ustála křepčení silvestrovských davů bez vrhání zděšených, zmatených a tázavých pohledů směrem k rozumněji vypadajícím jedincům. Případně jsem byla nucena poslouchat dobře míněné rady typu "usměj se"... Jjjjjasně, to poslouchám asi tak zhruba od pěti let, co máme nového? Co mám slavit, co čekat, že na mě bude číhat tak asi jiného za rohem postýlky, až se 1. ledna probudím? Maximálně tričko, které jsem tam předchozího dne bordelářsky pohodila. Nebo synovy ponožtičky, které s oblibou hází na nejhůře dosažitelná místa (až mu bude osmnáct, bude to o poznání méně roztomilé). Od jisté doby tedy "slavím" v klidu domova a následující den jen sardonicky předčítám bilance utržených končetin a přetékajících záchytek. U nás je každopádně nový rok prozatím tomu starému podobný jako vejce vejci. No a aby to teda nebyla taková nuda, začali jsme ho aspoň pěkně zostra. Jestli máte rádi curry, tohle lahůdkové prostě musíte zkusit.