BRAMBOROVÉ PAGÁČE SE SÝREM A ZAHRANIČNÍ POLITIKA

Blíží se vánoční svátky, Silvestr, všem vám už určitě cukroví leze i nosními dírkami, přemýšlíte, kdo těch sto dvacet druhů bude asi tak jíst a nejradši byste zakousli něco slaného. Jenže poslední pytel chipsů jste včera snědli a do krámu  daleko, co? Ještě že máte mě, jako fakt! Vytáhněte ten ubohý, zapomenutý pytlíček droždí, co se vám krčí ve spíži, dejte vařit pár brambor a udělejte si výstavní pagáče. Nebudete litovat.

Stejně jako Woody Allen má při poslechu Richarda Wagnera chuť obsadit Polsko, mám já při požírání pagáčů chuť anektovat Slovensko. Proč? Protože pagáče jsou luxusní. A jsou slovenské kulinární dědictví. Jak byl můj dosavadní vztah ke slovenské kuchyni poněkud lhostejný, tahle laskominka ho trochu oživila a myslím, že si na takovéhle vychytávky do budoucna políčím. 

Zjistila jsem, že se prudce zhoršuje můj postřeh v určitých oblastech života, třeba postřeh pohybu volných, perspektivních samečků, ale můj postřeh stran jídla je nabroušený jako mexická mačeta. Když se nad tím zamyslím, většinou mezi těmito dvěma životními rovinami bývá nepřímá úměra, tak se aspoň uklidňuju, že se nejedná o nic patologického. Pro nedovtipy - prostě mě víc zajímá žrádlo, než chlapi. Smutné. Pokud si zrovna nevedete food blog, kde je rázem z nouze ctnost.

O pagáčích jsem nikdy neslyšela, nikdy jsem je neviděla, nikdy s nimi nemluvila, nikdy s nimi nic neměla, prostě nulová historie. Pak na mě vyjukly odněkud z internetu a bylo hotovo. Ty krásné zlatavé koblížky, které na mě mrkaly z fotky, jsem prostě musela vyzkoušet. Fotografie nelhaly, teď se tu na mě smějí dva talíře stejných koleček a já musím vyvíjet nadlidské úsilí, abych si k nim nesedla a pořádně si s nimi nepohovořila. Třeba jak se cítily, když se trhalo Československo, kde by radši bydlely, jaký mají názor na příliv slovenských zlatokopek do Prahy, a podobně. Jistá témata by ale asi nebudila zrovna přátelskou atmosféru, proto pagáče radši ponechám zbytku rodiny, která nepokládá blbé otázky a prostě jí. Dcera zbouchala tři po příchodu ze školky jako nic. Byla zrovna po obídku. Geny jsou svinstvo!

Ingredience:

300 g hladké mouky

200 g polohrubé mouky

350 ml vlažného mléka

2 žloutky

100 g oleje/másla/sádla (dala jsem 40 ml olivového oleje a 40 g sádla)

1 lžička soli

1 lžička cukru

1 balíček sušeného droždí (7g)

250 g brambor vařených ve slupce

100 g sýra

sůl

100 g másla 

1 vejce a potření

1. Udělejte těsto - všechny suché ingredience promíchejte a přidejte mléko a tuk. Mléko přidávejte postupně, ať těsto neutopíte, každá mouka saje jinak. Nechte v pekárně nebo robotu pořádně prohníst, až vznikne příjemně hladké těsto. Nechte vykynout.

2. Podle velikosti vašeho válu si těsto rozdělte na dvě poloviny, případně nechte celé. Na pomoučněném válu těsto rozválejte na tloušťku asi 1 cm. Na jednu polovinu placky (případně na celou, jste-li šikovní a zvládnete pak rychle přeložit napůl s vrstvou brambor a všeho ostatního) nastrouhejte brambory, vrstvu osolte, pak nastrouhejte zmrzlé nebo z lednice ztuhlé máslo, a chcete-li, pak i sýr. Volnou stranu placky přeložte přes tu se strouhanými brambory a spol., případně udělejte jeden rychlý flip napůl a nechte 20 minut vykynout. Znovu přeložte napůl a nechte vykynout.

3. Po dalších 20 minutách těsto ještě jednou přeložte a znovu vyválejte na tloušťku asi 1 cm. Nožem udělejte na placce zlehka mřížku (nebo taky ne), nezajíždějte moc hluboko, kolečkem vykrajujte tvary a dávejte na plech. Nemusíte vykrajovat kolečka, můžete je nakrájet na kostky, tak aspoň nemusíte znovu vyvalovat okrajky. 

4. Na plechu pomašlujte vejcem rozkvedlaným s trochou mléka, podle libosti posypte sýrem, kmínem, sezamem, lněným semínkem, mákem, nechte ještě chvilinku vykynout a pečte v troubě na 200°C do zlatova.

5. Zajděte si pro pivo nebo si otevřete víno a rychle jezte, než se vrátí manžel z práce!

 

Dobré, ne? U nás spokojenost. Pagáče můžete naplnit i bryndzou, tak když na nějakou slušnou natrefíte, vůbec se nerozpakujte a mázněte ji do pagáčů. Co já bych za ní dala.. Ale v podstatě se fantazii asi meze nekladou, i když by nás za to bratia Slováci asi sťali. Tak všetko dobré a do vi, priatelia!