DOUBAN JIANG - S KROPIDLÁKEM NA VĚČNÉ ČASY ANEB JAK NA VÝROBU SEČUÁNSKÉ FERMENTOVANÉ CHILLI PASTY

Je tomu skoro deset let, co jsem propadla... Skoro deset let, co jsem propadla králičí norou do světa sečuánské kuchyně. První rok, dva bylo okouzlení intenzivní zhruba jako u standardní zamilovanosti, byla jsem schopná - ne bez následků - konzumovat něco se sečuánským twistem klidně denně. Jako žádná zamilovanost, ani tahle nevydržela v původní intenzitě, naopak jako málo vztahů se proměnila v lásku hlubokou, poklidnou, kdy spolu nemusíme být denně, přesto o sobě víme a jiskra v oku při pohledu na toho druhého tam stále je. Z mé strany tedy zcela jistě. Zkrátka jako s Jiřynkem! No a protože pro velkou lásku jsme my neromantičtí zvídaví invalidové schopni velkých věcí, byl po letech věrného milování a kurzu plísnění rýže a misování u Vládi z dua Zkvašeno jen krůček k tomu, abych prokázala nebývalou, avšak u mě obvyklou, drzost a zkusit vyrobit domácí verzi sečuánské fermentované fazolové chilli pasty douban jiang. Kdo jste fandou kropidlákové alchymie, pojďte dál, cirkus právě rozbíjí stany!

UNIVERZÁLNÍ TĚSTO S PREFERMENTEM - PIZZA, FOCACCIA, ALE I BAGETY NEBO CIABATTA

Velikonoční zázraky, co? Jsou věci, které už nikoho nevyvedou z míry. Takové to courat po vodě, proměnit ji na víno, odvléct kříž Kalvárií, odvalit šutr a prostě zmizet? Zíííív... Že se tady zhmotní nový článek? To už je jiná liga, zázrak, který ve skutečnosti nečeká vůbec nikdo! Jako vždy mou ruku nevede ani On, ani vidina vašeho blaha, nýbrž čistokrevná sobeckost a vědomí vlastních limitů. Tohle těsto je pro mě totiž zjevení a protože jsem byla obdařená pamětí vyhrazenou pro akvarijní rybky, musím ho mít zdokumentované ideálně i jinde než v telefonu. Abych se k němu mohla vracet. Ale protože nejsem úplně nelida, budu ráda, když bude dělat radost i ve vašich bříškách a na vašich stehnech. 

KVĚTÁKOVÉ CURRY Z VLASTNÍ ZAHRÁDKY

Nazdar, bumbrlíčci! Máme skoro po prázdninách, léto se chýlí ke konci, začíná období hojnosti a tak začínáme sklízet, co jsme zaseli. Ti z nás, kteří sejí většinou pouze vítr (a taky semínko toskánského citronu jsem zasela, ale pak se dozvěděla, že se to nesmí/nemá) nebo nemají zahrádku, jsou nuceni si plody kupovat. To nás ale nezastaví, pochutnáme si i tak. Zjara jsem na sockách naťukla zájem ctěného čtenářstva o recept na květákové curry. Zájem byl omračující, lidí se nadšeně ozvalo šest, až pět, zkrátka jsem byla zaplavena pozitivními reakcemi. Byla by blbost mrcasit se sepisováním receptu na jaře, kdy o květák jeden nezavadí, viďte. Nebo by si na něj měl brát hypotéku. Ale já nezapomínám. Bohužel. Teda zapomínám, samozřejmě, pořád něco zapomínám. Ale víme, jak je to s ženskýma, žejo. Takhle nezapomínám. A taky nezapomínám, co jsem naslibovala. Samy se ty životní úzkosti a výčitky svědomí neudělají, to je jasné! Takže drumroll, plním další závazek.

CHAPATI A ČESNEKOVÝ NAAN. NA NÁVŠTĚVĚ INDIE BEZ RIZIKA HEPATITIDY...

Nonono, nemusíte se hned hyperkorektně čertit! Titulkem jsem pouze chtěla vyzdvihnout autenticitu tuná chlebových placek a dát tak najevo, že abyste si na nich pochutnali, do Indie ani nemusíte. Připouštím, že tento výrok může malinko tratit na údernosti, když padne od individua, které nejen že v Indii nikdy nebylo, dokonce se mu z představy, že se octne v jejích ulicích, ježí i řasinky v dýchacích cestách. Nicméně pokud jste podobně vycukaný nešťastník, co chytá tiky v oku i z hluku vrzajících dveří a z davů o pěti lidech si dýchá do pytlíčku, dost možná vám ani nic jiného než uválet si chapati nebo naan doma stejně nezbyde. 

MADRAS CURRY - AUTENTICITA Z BRITSKÝCH OSTROVŮ

Hou hou hou… To se dívíme, že? Divíme se tak, že bychom se ani víc divit nemohli? To je dobře. Divení není nikdy dost. Ale nakonec, je adventní čas, čas zázraků, tak co bych nemohla na mrrrtvý blog mrrrrtvou rrrukou napsat příspěvek, že jo. Mám pár dnů dovolenou, abych se připravila na vánoce. Převážně psychicky, muhehe. Venku adventní, zasněžená romantika, která volá po něčem mamkovském, bydlenkovském. Mohla bych péct cukroví třeba. Mohla bych vít adventní věnec. Mohla bych dětem vytvářet vzpomínky přípravou nezapomenutelných českých vánoc. Mohla. Kdybych nebyla rozbitá. K mnoha tradicím mám spratkovsky vzpurný vztah, takže i s vánoci to je dost “hit and miss”. Jako zástupce kozorožího lidu mě tento můj rys jednoznačně vylučuje ze zástupu těchto svědomitých, análně retentivních tradicionalistů. Jak říkám, rozbitá. Ale naštěstí zatím nechodí žádná adventní policie, která by kontrolovala, jestli ty vánoce dělám správně, tím pádem snad projde, že děti budou mít advent spojen s bytem provoněným curry. Vlezla na mě poslední dobou nějaká indická. Curry bych mohla snídat, obědvat, i večeřet. Takže tu voňavou vlnu sjíždím a vánoce musí počkat. Kapr v goanské úpravě by ovšem taky nemusel být vůbec k zahození. Ale k věci, proč jsme se tu dnes všichni sešli.