MAPO TOFU

Ještě než nám všem první silnější jarní sluníčko sežehne naše zimně bílé čumáky, paže a dekolty, s vámi prostě musím sdílet jídlo, které vám příjemně sežehne sliznice. Sice už se začíná pomalu oteplovat a chuť na pálivá jídla začne přirozeně odcházet, nicméně večery budou chladné ještě nějakou chvíli. Vaše srdce a vnitřnosti ale být chladné nemusí! S Mapo tofu teda určitě ne.. Je paradox, že Mapo tofu sem smolím až teď, když to byl první sečuánský recept, který jsem v začátku téhle čínské obsese uklohnila. A vesele klohnit nepřestala, vařili jsme ho od té doby v rychlém sledu nejmíň desetkrát. Recept i postup jsou tedy natuty odzkoušené a prověřené. Jak mi zatím ze sečuánských receptů chutnalo všechno, Mapo tofu je asi moje úplně nejvíc nejoblíbenější tamní jídlo. A to jsem dřív měla k tofu, eufemicky řečeno, poměrně rezervovaný přístup a udělat z něj hlavní hvězdu teplého jídla, bych si rozhodně bývala nedoporučila. Ale... VŠECHNO JE JINAK!!! Před Kristem a po Kristu, teď už i Před Mapo tofu a po něm... Pokud jste na tom podobně jako kdysi já, věřte mi trošku a neváhejte recept vyzoušet. Pokud už tofu milujete...Co vám mám říct, vám už to došlo...

CO K NAROZENINÁM? WONTONY V CHILLI OLEJI / CHAO SHOU / 抄手

Dočkala jsem se! Tohle bylo asi tak hned druhé jídlo, na které jsem si brousila hůlky, když jsem někdy loni v září začla brousit kolem čínské, potažmo sečuánské kuchyně. Pro samý research se na něj ale nějak pořád nedostávalo, zejména taky proto, že jsme doblba vařili Mapo tofu, sečuánský lilek a taiwanskou niu rou mian. Úplně si vybavuju ten moment, kdy jsem na recept narazila a viděla fotku. Oči mi zasvítily jako starému prasákovi, když sjíždí své oblíbené porno stránky, v břiše mi zamručelo vzrušením a hned jsem fotku běžela ukázat tomu nebožákovi, který mě pojal za ženu a musí tohle všechno snášet. A nebožákovi se to líbilo! Mé nedávné narozeniny tak byly dostatečnou omluvenkou k tomu, abychom každý spořádali kyblík wontonů plněných šťavnatým bůčkem s omáčkou, která se dietní rozhodně nazvat nedá. Ale víte co? Nevíte, tak já vám to povím. Za rok mi bude čtyřicet, žrát na žal si poslední "třicáté" narozeniny snad můžu dopřát, ne?

SEČUÁNSKÝ LILEK / YU XIANG QIE ZI / 鱼香茄子

Tak co naivky, přiznejte se, kolik z vás si myslelo, že už dám se Sečuánem pokoj? Co? Všichni???! Božátka moje, jak jste roztomilá! Jsem rafinovaná jak cukr, samozřejmě, že jsem to udělala úmyslně. Nechala jsem vaši bdělost trochu opadnout, abych pak v pravou chvíli mohla udeřit s dalším sečuánským receptem v naději, že ten utržený šok bude tak velký, že vám způsobí maniakální nakupování čínských pochutin a vrhnete se na tyhle luxusní jídla taky.. No jo, no, je to tak, jsem otravná jak svítiplyn, ale za prvé, je to tady moje, žejo, za druhé, nic nevydržíte, a za třetí, žít se sebou musím já.. Dovedete si to představit, mít mě v hlavě 18 hodin denně?! Tak si nestěžujte.

PANCOTTO - CHLEBOVÝ ÚDER RISOTTU

Rozkvetlé dobré jitro přeju! Jsem tu zpátky po vánočním a novoročním spánku, samozřejmě obrazném. Ale nebylo by špatné tohle období v roce prospat. Nicméně takové štěstí já nemám, takže jsem si ho musela odkroutit pěkně natvrdo. Což znamená, nejen že jsem spala málo, ale zařídili jsme si doma i takový minilazaret. Prakticky celý prosinec byly nemocné děti. I když žádné dárky nechtěly, od Ježíška si obě babičky odvezly dar v podobě prvotřídní chřipky, na kterou vzápětí málem skonal nejdražší choť i jeho malá kopie. Já se už týden potácím v angínoidním stavu, a to prosím bez krčních mandlí, to neumíte, že ne? Zkrátka umíme si zimu užít takzvaně "do plnejch". Pokud to máte podobně, nebo klidně i ne, možná vás pohladí a poléčí tahle zábavná "zbytková" polívka.

SEMÍNKOVÉ KREKRY, NEBOLI PEČEME SLANOVÍ

To je úúúúleva, co? No jo, říkala jsem si, že vám dám s tou Čínou a přilehlými koloniemi (třeba Čechami), chvíli pokoj, aspoň teď před Vánoci. Je adventní období, doba, kdy můj odpor k Vánocům nabývá skoro fyzických rozměrů a (post)pubertální revolta mnoha podob. Jednou z nich je i ne a ne, a sakra ani náhodou ne-pečení cukroví. Vím, že tu s tím svým protivánočním pruzením obtěžuju "dovánoczamilované" spoluobčany každý rok, ale víte, jak se to říká - opakování, matka moudrosti. A já už jsem moudrá teda docela hodně. Proto se nenechávám strhnout vlnou falešného předvánočního sentimentu a místo cukroví, které pak stejně už všem leze ušima a jí se tak nějak z musu (aby na nás /vona/ zase neřvala, že to nežerem), si doma hezky beztrestně peku slanoví. Má to jen jeden háček, a to že to do Vánoc vždycky zmizí.. Ale co, stejně přivezou cukroví babičky, viďte babičky?