SEČUÁNSKÝ CHILLI OLEJ A ČESNEKOVÁ CHILLI PASTA CHIU CHOW... A VZHŮRU DO ČÍNY, ŘEKL BY KRTEČEK

Nastal nám podzim, období plné hnusob a nehezkostí, kapénkové infekce a molekuly deprese budou lítat jako Gripeny NAPROSTO všude, bude nám zima od nohou, rukou i ciferníků, metabolismus se začne ubírat směr zimní spánek a bude to prostě všechno tak nějak víc na prd, než když to takhle není. Probíhá, resp. nedávno proběhla, ale taky doba sklizně pro spoustu chilli milovníků a pěstitelů. Možná teď sušíte o sto šest a přemýšlíte, co s úrodou. Nebo jste prostě jen milovník/ce chilli a takovéhle dvě dobroty se vám budou doma náramně hodit. Ať je to, jak chce, já se až po uši ponořila do studia sečuánské kuchyně, tři týdny ve volných chvílích ležím ve všech možných receptech, slintám jako bernardýn postižený slintavkou (to jako abych zdůraznila, že sliním skutečně hojně) a nemůžu se dočkat, až některý z nich vyzkouším. A to to prosím všechno začalo pouhým okrajovým zájmem o čínské masové knedlíčky a skvělou omáčku s černým rýžovým octem, která se k nim podává.. Aspoň vidíte, jak se se mnou určité věci můžou nehezky zvrhnout.

KUŘE ADOBO, ANEB JAK NA GENIÁLNÍ KUS ŽVANCE BEZ ŠPETKY KUCHAŘSKÉHO UMU

Máme tu další asijskou vypalovačku. Na tuhle jsem se chystala asi dva roky, stále se vynořovala a zanořovala v mých myšlenkách. Jenže vždycky když se zanořila, učinila tak vzhledem ke kombinaci mé mateřské a stařecké demence vskutku pečlivě a na dlouho, takže jsem vás (a sebe) ve výsledku ošidila o možnost už dva roky si vařit tuhle triviální dobrotu. Tímto se vám omlouvám, doufám, že až vložíte do mordičky první sousto tohohle božstva, jako švihnutím prutu mi odpustíte. Tohle jídlo je jako dělané na stávající počasí a na hnusy, které už nám klepou na dveře. Jednoznačně bych ho zařadila do kategorie "comfort foods", přičemž je ale směšně snadné a skóre úsilí vs. výsledek promlouvá jasně. Vy neuděláte skoro nic, jen zapnete sporák a posléze gril, uvaříte rýži a máte ho tam! Takže neotálejte, nezahálejte a tuhle filipínskou delikatesu rozhodně vyzkoušejte!

ROHLÍKY S OMLÁDKEM A BEURRE NOISETTE

Tak mě tu zase po delší době máte. Sic s jazykem na vestě a nervama na dranc, ale jsem tu. Máme za sebou první dva týdny školky, tentokrát v premiéře s naším druhým potomkem. A že to nebyly jen tak nějaké dva týdny. Malý Andrej je rozkošný bojovníček, druhý týden už měl dokonce výstup s paní učitelkou. Když mi to ta nebohá žena, která se tam snaží zvládat dvacet takových dárečků, líčila, už už jsem měla na jazyku, že jsme Andýska adoptovali, pak jsem ale naznala, že se tohle prohlášení, patřičně zoufale a dramaticky pronesené, možná bude hodit ještě někdy později. Tak jsem se jen styděla až za roh a hned v pondělí naklusala s dvěma výstavními kváskovými chleby pro obě paní učitelky. Zasloužily by si chleba ze zlata, ale ten neumím. Po pár dnech mladík už přestal vřískat po celou dobu pobytu ve školce, případně na učitelky, zato pak doma přitahuje šrouby a přitápí pod kotlem, jen co je pravda. Scény jako z filmu o vymítání ďábla jsou u nás teď na denním pořádku, odpálí ho naprosto cokoliv, i to že je venku teplo. Zkrátka prožíváme čistokrevnou radost z toho, že jsme se stali rodiči. V době, kdy jsem ještě byla soucítící matkou (asi před týdnem), chtěla jsem obě dvě děti trochu potěšit a utěšit, když se jim dostává takového příkoří v podobě školky, a upekla jim několikrát tyhle rohlíčky. Přemýšlím, čím dalším utěšit, jestli rukou nebo novinama jako u štěněte..

KRÉMOVÁ POLÉVKA Z LESNÍCH HUB S PARMAZÁNOVÝMI CHLEBOVÝMI KRUTONY

Letošní srpen byl pro mě významný z několika různých důvodů. Ten nejméně život měnící asi je, že jsem po osmi letech zjistila, že můj muž je vyšší než já. Hurá, konečně mám vyššího chlapa! Ten bezesporu nejkřiklavější je ten, že náš malý Babiš (ano, jsme sadisti a pojmenovali jsme syna Andrej) dosáhl věku tří let, to znamená, byla jsem vysvobozena zpod jha rodičovské "dovolené" (jsem za těch pět let odpočatá jako po dovolence v uranových dolech, doporučuju!), abych byla vržena do chřtánu nezaměstnanosti. Jako udělala jsem někomu něco?! Nejenže se teď musím stresovat se střiháním pupeční šňůry a odesláním vzteklého mazlíka do školky (congrats, pančelko..), budu muset sebrat ty zbývající semifunkční mozkové závity a začít se ucházet někde o zaměstnání. A nic si nenalhávejme. Budu "horký zboží", dvě malé děti, nefunkční mozkovna, dvě malé děti, počínající Alzheimer, dvě malé děti, počínající inkontinence, dvě "dásepředpokládatčastonemocné" děti, náhle se objevivší a na všech částech těla prudce působící zemská gravitace... Kdo by mě nechtěl, ne asi? Tssss..

DOKONALOSTI, TVÉ JMÉNO JE ČERNORYBÍZOVÝ CURD

Už jdu, no! Zase jsem se tu dlouho s ničím neblejskla, viďte? Tak teď se budu blejskat, jak víte co, čekání na další příspěvek se vám vyplatilo! Teda přesněji řečeno se vyplatilo těm, co doma sedí nad kýbem černého rybízu a roní hořké slzy, nevěda, co s ním. S rybízem, ne s kýblem. Již cválám, vy zoufalci! Upatlejte si černorybízový curd. Slibuju, na mou duši, na psí uši, na kočičí spřežení, nebudete litovat. Jestli máte rádi curd, do tohohle se budete chtít zabořit až po svoje nenažrané bříško a nechat se laskat tou hebkou lesklou "něcojakomarmoškou", až upadnete do sladkého, upatlaného spánku. Vy, kteří nesedíte na tím kýblem nadúrody a neroníte, nemusíte utřít nosy, ale stejně jako já naběhněte na trh, zakupte vaničku rybízu a rázem můžete utírat pot z čela.