HOVĚZÍ LÍČKA NA ČERNÉM PIVU A KARAMELIZOVANÉ CIBULI S GLAZOVANOU MRKVÍ PODLE HESTONA B.

Všichni známe hovězí líčka na červeném víně a pašíka na pivu. To jsou notoricky se párující ingredience. S nadcházející zimou jsme s mužem dostali chuť na nějakou pořádnou majdu s hovězím. Protože jsem kůže líná a poslední dobou se mi nechce fakt nic, odrazovala mě od líček na víně nutnost krájet na přesné mikrokostičky kořenovou zeleninu, pak její zdlouhavé restování, pak její lovení z omáčky, tuze moc práce. A tak mě napadlo tohle. Ještě mi někdo někdy bude vykládat, jak je lenost špatná věc, pffffff! Pro svou lenost jsme si o víkendu naprosto nechutně pochutnali a ještě jsem objevila "winter stew", které bude naší zimní stálicí. Fakt je to skvělé, líčka měkká jako máslíčko, omáčka silná jako sloní noha a temná a hluboká jako moje duše. Uachacha.. Tak pořád lepší takhle, než naopak, žejo. Omáčka silná jako moje..., jo, pochopili jste to, jo? Dobře, no..

BEZLEPKOVÉ SUŠENKY S OŘECHY, ČOKOLÁDOU A KARDAMOMEM

Bylo brzké ráno, sedmadvacátý říjen, 

pozdní říjen, byl ořechů čas,

Kuchtin zval k sušenkám hlas,

kde podzimní zaváněl splín...

MARMELÁDA PRO MASISTY - DOMÁCÍ PAŠTIKA

Máma mele maso, Ema má mísu, a náš děda dělá paštiku. Skvělou. A já pak váze dělám na tom průzoru s čísly jemné prasklinky... Ale jistě se dočkám i výraznějších. Je to hrůza. Po paštice jsem léta nevzdechla, nenapadlo by mě koupit ji v obchodě, ani když zlaté dětictví zaručuje Bolek. Ani s Lolkem. Pak si ale jednoho dne přicválali karvinský děda s babičkou, a krom sklenic s okurkami a borůvkami a sirupem z rakytníku, nám vrazili i osudovou paštiku. Od té doby se u nás paštika jí, až se šunky (v lednici) zelenají, prostě si nedovedeme pomoct. Ale já jsem tvrdá, a tak jsem si tu dědovu paštiku prostě zakázala. A poslechla se, právně vzato. Protože jelikož jsem tvor inteligentní, rafinovaný a všemi paštikami mazaný, došlo mi, že zákaz neporuším, když udělám jednu várku vlastní. Nebude dědova. No ne? Technicky v pořádku. Jen ještě budu muset vymyslet, jak se vypořádat s tou váhou. Osobní, svou, i tou, jejíž výsměšné pochechtávání slyším z koupelny až do kuchyně, když se v blaženém klídku cpu v osm večer druhým chlebem s tou skvělou vepřovou marmeládou... Bože, zač mě trestáš?

GATEAU AUX CAROTTES/ MRKVOVÝ DORT PRO DRUHOROZENĚ

Long time, no see, co? Nějak s nadcházejícím podzimem a věčně odjíždějícím manželem chvílemi postrádám esprit, respektive čas, si ten svůj blogýsek zvelebovat. Ale snad mi to, vy mí věrní, odpustíte. Budu ještě drzejší a nabídnu vám pro tento týden jednu lehce okoralou letní vzpomínku. A sice mrkvový dort z knihy My Paris kitchen od Davida Lebovitze, který jsem pekla našemu juniorovi k druhým narozeninám. David je Američan židovského původu, k tomu gay, který žije přes dvacet let v Paříži. Taky máte pocit, že bude mít co vyprávět? No ba! Jeho knížka je plná krásného vyprávění a proložená moc šikovnými recepty. Pokud si zrovna nechcete kupovat knihu, můžete navštívit jeho blog, bezesporu je jedním z nejúspěšnějších a nejuznávanějších amerických blogerů. Mám co dohánět, ochocho.. Dort je, pravda, záležitost veskrze émerická a s Paříží nemá nic společného, ale nebudeme rýpalové, že?

KAMČA A KIMČI - DLOUHÝ PŘÍBĚH SE ŠŤASTNÝM KONCEM

No tak jo! Konečně jsem do toho skočila. Kimči jsem si slibovala už loni, ale nějak na něj nezbylo. Snad ne ani v rodinném rozpočtu, jako časově, resp. paměťově. Ale je pravda, že aniž bych ho kdy v životě ochutnala, lákala mě jeho výroba strašně. Tak na něj došlo letos. Osudová přitažlivost, asi. Ale nebojte, něžné chlupáčky vařit nebudu, jen se podíváme na zoubek tuně zeleniny, funky smrdícím ingrediencím, jako je rybí omáčka a mořské potvory v různé podobě, spoustě chilli a konečně, velemocné fermentaci. Rozhodla jsem se příspěvek o kimči sesmolit, dokud mám jeho přípravu v čerstvé paměti, což je zhruba do dvou hodin od nacpání do kvašáku. Znáte ty matky na mateřské, vykojené mozky, atd... (je vtipná, střílí do vlastních řad..) Tudíž fermentace zatím startuje, ale než článek dopíšu, bude beztak dokvašeno. Můžu však slíbit, že už na startu na vás čeká převelice zajímavý salát, což pak teprve po dvou, třech týdnech kvašení?! Ano, kimči se dá jíst i čerstvé, neprokvašené, Maangchi, u které jsem především opisovala, ho tak dokonce preferuje. Když už jsme u zdrojů, pro případné neználky ještě důrazně doporučuju dnes už notoricky známý blog Zuzky Ouhrabkové Zkvašeno (odkaz přímo na kimči). Od té jsem si půjčila použití jablka a hrušky a taky několikanásobně větší množství mrkve a ředkve a cibulky, než má v receptu Maangchi.