BEZLEPKOVÉ DÝŇOVÉ SUŠENKY S ČERNÝM SEZAMEM

Jak je možné, že ještě nikdo nevymyslel slané dýňové sušenky? To opravdu musím všechno vykoumat já??? Mám taky jinou práci, než pořád vymýšlet, co byste snědli! Že se nestydíte. No ale tak, když už jsem ten výtečný nápad uskutečnila, podělím se o něj i s vámi. S dýněmi se roztrhl dýňový pytel, jenže je možné, že polívka vám už vytéká oušky, na curry nemáte nervy nebo chuť, a tenhle salátek je pro vás moc práce. No a náhoda tomu chtěla, že mi zbyl kus dýně, mlsná mě honí jak nadmutou kozu, v záchvatu čehosi koupená kukuřičná mouka seděla nepovšimnuta ve spíži a mohla vzteky puknout z pytlíku, no řekněte, kdo to má vydržet... Tak jsem měla roupy. Ty obrazné. Moc šancí jsem tomu nedávala, znáte to, když vám strejda Google nepotvrdí, že něco jde, hned si řeknete, že asi ne. Jenže já jsem punk a neposlucha, tak jsem to zkusila. A prosim vás jo! Jde to. Jen teď nevim, jestli se ozvat Googlovi, že ať si to tam zařadí. Jsou naprosto úžasné, a chce se mi dodat - i přesto, že jsou bezlepkové.

INDI(CON)FUSION - ČOČKOVÁ CURRY POLÍVKA

Dneska to bude krátké. Veškerou svou energii věnuju snaze neproletět komínem. Chvíle bezradnosti se střídají s lítostí a přemrštěnou empatií, které, jak jsem překvapeně zaregistrovala, může v mžiku  nahradit neodolatelná chuť být agresivní a prokopnout bosou nohou zeď. Odjel nám táta. Máme doma šíleně smutnou princeznu a obávám se, že ani Václav Neckář nepomůže. Respektive, ten už vůbec ne.. Má zlatá, svatá lepší polovička a otec našich dětí má novou práci a do vánoc se bude v pracovním týdnu školit v Reichu. Člověk by neřekl, jak mu takováhle nevinnost rozhodí fasádu a dokáže způsobit pocit, že jako rodič selhává na dobrých dvou třetinách čáry. A proto co? Proto si uvaříme polívku. Nic to sice nevyřeší, ale aspoň u mě má schopnost, ukolébat mě do pocitu, že ta špína na konci tyče, kterou mi život momentálně podává, je jen bláto.

SEZÓNA VOLÁ - KEČUP, MÁ NOVÁ RUDÁ LÁSKA

Tohle bych fakt nečekala. A od sebe už vůbec ne. Uvařila jsem domácí kečup. Taky si říkáte "jako proč, prosym tě.. dyk kečup beztak skoro nejíte a za pár fufňů se dá koupit flaška v krámě!"? No jo, no. Ale znáte ty případy, kdy se z takového toho napůl nechtěňátka vyklube to nejkrásnější a nejšikovnější dítě? Tak to je přesně tenhle případ. Nacházím se ve stavu před zkouškami. V sobotu podstupuju závěrečnou zkoušku, která ze mě po třech letech studia udělá buď ofiko homeopata nebo ofiko imbecila. Jsem z toho tak rozvrkočená, že s vynalézavostí sobě vlastní si nacházím jakoukoliv jinou zábavu, jen abych náhodou nenahlédla do svých zápisek a nezjistila, že umím proškrtnutou nulu... Tak jsem v poslední době třeba po večerech ležela a četla (kupodivu čtivý) soft porno román, který píše kamarádova sedmdesátiletá matka, a který mi poslal na pokusnou četbu, vydrhla a porovnala jsem komplet celou kuchyň, včetně trouby, nebo vytřídila všechno svoje oblečení. Akce kečup byla podobnou prokrastinační berličkou. Ale je to berle jako noha, kam se hrabe Heinz. Fakt! Sama jsem z toho paf a nevěřila bych, že domácí kečup může být takhle dobrý. Ale je! Jestli máte kečup jen trochu rádi, nebo máte děti, tam je pak odpověď jasná, dejte si tu práci a jděte do něj.

Z MATKY NA DCERU - KYNUTÝ TÁČ S OVOCEM

Zakládám si na tom, abych na blog dávala recepty, které jsou neobvyklé, něčím jiné, (alespoň pro mě) inspirující. Do určité míry je to logické - i když bude jídlo sebekrásněji nafocené a okecané, asi málokoho bude zajímat miliontý dvacátý třetí recept na svíčkovou, rajskou, nebo těstovinový salát s tuňákem. Internet je balastu, i z řady receptů, plný, proto se snažím nabízet něco z té neokoukanější sorty. Například mě těší, že jsem, ještě než nastala tsunami trhaného vepřového v Čechách, sepsala tohohle pašíka. Ano, ano, chápete správně, jsem tak trochu "trend setter" české gastronomie... Uhm. Nicméně, i přesto se tu sem tam vyskytnou jídla, která budou typicky česká, notoricky známá, neřkuli okoukaná a obyčejná. V tom případě jde o jídlo, které má nějakou sentimentální hodnotu pro mě nebo naše děti. Počítám totiž s tím, že pokud nenastane nějaká apokalypsa, internet opravdu stráví a vydrží všechno, a tím pádem budou mít jednou děti sbírku receptů na jídla, která se prohnala jejich dětstvím a která se třeba stala jejich zamilovanými. To je případ i kynuté buchty s ovocem. Jistě má mnoho podob a obdob v mnoha domácnostech, ale taky mi jistě dáte za pravdu, že všichni rádi jíme určitá jídla přesně stejná, jako jsme je jedli v děství. Jídlo, chutě, stejně jako vůně, mají ohromující moc do dětství nás vrátit. Pokud tedy dovolíte, tenhle recept bych adresovala dceři Karličce, kterážto si prozatím klasickou kynutou buchtu oblíbila nejvíc a s největší pravděpodobností ji jednou bude péct svým dětem. Přičemž jí to třeba navodí i pár hezkých vzpomínek. Taky odpustťe hovorové výrazivo, s vlastním dítětem nebudu mluvit jako afektovaná učitelka češtiny, že ano?

DEBUŽÍRUJEME U RYBNÍKA - PLNĚNÁ FOCACCIA, CALZONE, ETC.

S lehkým zpožděním přicházím s tím, co mělo na blog docválat před týdnem a něco. Žel bohu, jsou prázdniny, jsme neustále někde v letu, tenhle příspěvek jsem rozepsala a uháněla zase pryč. Poslední týden jsme si zachraňovali na vlásku visící životy na chatě v Jižních Čechách, a tak s tímhle tipem na vydatnou sváču k vodě přicházím až teď. Leč nesmutněte, mám neblahý pocit, že jen co se ochladíme, hned zase půjdeme. K rybníku. Vypadá to, že letošní vedýrko ještě neskončilo. A vy? Vy budete připraveni, ostatně jako vždy, že? Taky prosím omluvte sníženou kvalitu fotozáznamu, odpovídá momentálnímu tryskumeteleskublesku. Služebníček.