VYRÁBÍME ČÍNSKÉ TAŠTIČKY JIAOZI - ZIMA VOLÁ

Zdravím, kamarádi, jsem tu s další várkou Asie. Jsme ready? Mimochodem, ad "Asie", vždycky když to slovo vyslovím v souvislosti s jídlem, vybaví se mi nehezká vzpomínka. Člověk by neřekl, co a jak se člověku vryje do paměti, důležitější věci zapomínám IHNED, takováhle kravina mě bude strašit ještě ve stařecké demenci. Jednou jsem při nákupu koriandru byla zarudlým a blýskajícím se trhovcem, vzhledem a konstitucí nápadně připomínajícím sedláka Krkovičku, dotázána "tak co z toho bude, paninko?".. Napůl ještě spící jsem s přiblblým úsměvem odpověděla "asi nějaká Asie"... Načež řezník Krkovička se rozchrochtal naplno, otočil se na svého lehce oligofrenního pomocníka, zamrkal na něj a říká "nějaká Asie, prej!".. Proč jsem v tu chvíli měla pocit, že jsem právě celé tržnici oznámila, že budu hlavní hvězdou japonského porno filmu, nevím, ale měla jsem ho. Od té doby jsem u něj nic nekoupila, případně posílám muže. Ale brambory měl krásné... velké... No nic, tím chci jenom zdlouhavě říct, že vy si snad z té Asie, kterou vám tu tlačím, podobná mikrotraumátka odnášet nebudete, naopak nakopnete pedál a pustíte se do vaření se mnou. Ujišťuju vás totiž, že JE o co stát! A v tomhle případě ani nepotřebujete žádné extra ingredience. Jsem totiž hodná a dávám vám ještě čas na nákup surovin, než se pustíme do sečuánských receptů! Tak alou.

ČEDAROHRÁTKY - CHEEZ-ITS PODLE STELLINY

Ještě než definitivně zešílím směr Asie a budu do vás cpát jeden sečuánský recept za druhým (a připravím se tak o zbytek čtenářů), chtěla bych vaši ctěnou pozornost obrátit na tyhle šílené sušeny. Proč jsou šílené, dojde i poslednímu retardovi v místnosti, to nemusím rozvádět. Zkrátka nemůžu jinak. Venku začíná být opravdu ošlivácky a mně osobně to spouští několik nepodmíněných reflexů, resp. chutí. Mám potřebu houcat polívky všeho typu, vypálit si zbytky šedé hmoty mozkové celkem jakýmkoliv jídlem s chilli, a konzumovat podezřelé množství sýra, nejlépe zapečeného, opečeného a TAK dobrého, že se vám chce plakat a zavolat mamince. Ten poslední bod, tedy konzumace sýra, nikoliv volání mámě, se zjara jistě kladně odrazí na mé postavě. Kladně, myšleno do plusu... Na váze, na velikosti oblečení, množství brad, břich, zadků, nohou, a spol. Ale co, je mi skoro čtyřicet, před padesáti lety už bych byla babička s polovinou zubů, hysterektomií, a kdo ví, možná bych už byla i vdova. Co je proti tomu pár kilo navíc, ne?

SEČUÁNSKÝ CHILLI OLEJ A ČESNEKOVÁ CHILLI PASTA CHIU CHOW... A VZHŮRU DO ČÍNY, ŘEKL BY KRTEČEK

Nastal nám podzim, období plné hnusob a nehezkostí, kapénkové infekce a molekuly deprese budou lítat jako Gripeny NAPROSTO všude, bude nám zima od nohou, rukou i ciferníků, metabolismus se začne ubírat směr zimní spánek a bude to prostě všechno tak nějak víc na prd, než když to takhle není. Probíhá, resp. nedávno proběhla, ale taky doba sklizně pro spoustu chilli milovníků a pěstitelů. Možná teď sušíte o sto šest a přemýšlíte, co s úrodou. Nebo jste prostě jen milovník/ce chilli a takovéhle dvě dobroty se vám budou doma náramně hodit. Ať je to, jak chce, já se až po uši ponořila do studia sečuánské kuchyně, tři týdny ve volných chvílích ležím ve všech možných receptech, slintám jako bernardýn postižený slintavkou (to jako abych zdůraznila, že sliním skutečně hojně) a nemůžu se dočkat, až některý z nich vyzkouším. A to to prosím všechno začalo pouhým okrajovým zájmem o čínské masové knedlíčky a skvělou omáčku s černým rýžovým octem, která se k nim podává.. Aspoň vidíte, jak se se mnou určité věci můžou nehezky zvrhnout.

KUŘE ADOBO, ANEB JAK NA GENIÁLNÍ KUS ŽVANCE BEZ ŠPETKY KUCHAŘSKÉHO UMU

Máme tu další asijskou vypalovačku. Na tuhle jsem se chystala asi dva roky, stále se vynořovala a zanořovala v mých myšlenkách. Jenže vždycky když se zanořila, učinila tak vzhledem ke kombinaci mé mateřské a stařecké demence vskutku pečlivě a na dlouho, takže jsem vás (a sebe) ve výsledku ošidila o možnost už dva roky si vařit tuhle triviální dobrotu. Tímto se vám omlouvám, doufám, že až vložíte do mordičky první sousto tohohle božstva, jako švihnutím prutu mi odpustíte. Tohle jídlo je jako dělané na stávající počasí a na hnusy, které už nám klepou na dveře. Jednoznačně bych ho zařadila do kategorie "comfort foods", přičemž je ale směšně snadné a skóre úsilí vs. výsledek promlouvá jasně. Vy neuděláte skoro nic, jen zapnete sporák a posléze gril, uvaříte rýži a máte ho tam! Takže neotálejte, nezahálejte a tuhle filipínskou delikatesu rozhodně vyzkoušejte!

ROHLÍKY S OMLÁDKEM A BEURRE NOISETTE

Tak mě tu zase po delší době máte. Sic s jazykem na vestě a nervama na dranc, ale jsem tu. Máme za sebou první dva týdny školky, tentokrát v premiéře s naším druhým potomkem. A že to nebyly jen tak nějaké dva týdny. Malý Andrej je rozkošný bojovníček, druhý týden už měl dokonce výstup s paní učitelkou. Když mi to ta nebohá žena, která se tam snaží zvládat dvacet takových dárečků, líčila, už už jsem měla na jazyku, že jsme Andýska adoptovali, pak jsem ale naznala, že se tohle prohlášení, patřičně zoufale a dramaticky pronesené, možná bude hodit ještě někdy později. Tak jsem se jen styděla až za roh a hned v pondělí naklusala s dvěma výstavními kváskovými chleby pro obě paní učitelky. Zasloužily by si chleba ze zlata, ale ten neumím. Po pár dnech mladík už přestal vřískat po celou dobu pobytu ve školce, případně na učitelky, zato pak doma přitahuje šrouby a přitápí pod kotlem, jen co je pravda. Scény jako z filmu o vymítání ďábla jsou u nás teď na denním pořádku, odpálí ho naprosto cokoliv, i to že je venku teplo. Zkrátka prožíváme čistokrevnou radost z toho, že jsme se stali rodiči. V době, kdy jsem ještě byla soucítící matkou (asi před týdnem), chtěla jsem obě dvě děti trochu potěšit a utěšit, když se jim dostává takového příkoří v podobě školky, a upekla jim několikrát tyhle rohlíčky. Přemýšlím, čím dalším utěšit, jestli rukou nebo novinama jako u štěněte..