To je tempo, panečku, druhý recept během čtyř měsíců! Takhle díru do světa neudělám, pravda, ale taky mě za to zatím nikdo neplatí, viď! Za dva měsíce mě ale bude platit pracák, ten, jak známo, platí excelentně, takže se budu moct blogýskokoníčku zase pořádně pověnovat a to teprve uvidíte ten tanec, miláčkové! Ale asi s tím vstáváním z popela začnu už teď, zatímco mi ještě dva měsíce poběží plný plat, neb mám "pracovní volno", jak situaci laskavě nazval loutkovodič. Situace lehce nahovnoidní, mám zase o nějakou tu iluzi méně, paranoidního pracovního distancu do budoucna více, a můj sarkastický škleb se při pohledu na manipulativní mikromanažery foukající si imaginární bebíčka svého ega ještě o něco rozšířil. Nečiní mi to ani pramalou radost, právě naopak, ale i tomu se asi říká dospělost, což? Každopádně, hešteg rant over, jak jsem byla hrdinně pravila, můžu jít řídit třeba tramvaj, to jsem ještě nezkusila. Teda ne že bych to ostatní zkusila, třeba prostitutka jsem taky nebyla, ale jsou věci, na které už nějak nemám věk, o figuře a nátuře nemluvě, že ano. Nicméně, teoreticky se v příštích měsících máte na co těšit! Je fakt, že pár objevů (klasifikováno mou maličkostí) v rukávu mám, ale nějak nebylo kdy vám je naservírovat.
