Dneska to nebude žádná vykecávačka, není čas ztrácet čas, takže žádný srandičky, prdelky, prostě stroze vaříme. Kapiš? Nevím, jak vy, ale já si připadám jako ve zlém snu. Skoro jsem se těšila, až začne škola, jako že zase režim, viď, pohoda, prostě. Do práce, do ústavů, domů, pohladit děti za krásně zrobené úkoly, s láskou připravit chutnou krmi, pohovořit s chotěm o nějakých hlubokých tématech, uložit robata, přečíst pár set stran z filosofické literatury a po pečlivé očistě mé stárnoucí pleti se odebrat na kutě. A druhý den v klídku nanovo. Jo, to mezidobí "do práce/vyzvednout z ústavů" je to nejjednodušší. A pak se mi to nějak, snad ani ne vymkne, ale přímo vykloubí, a najednou je devět. Děti seřvaný, plotna studená, odvláčím se do sprchy, upadnu na postel a druhý den ta samá noční můra začíná už v šest. Tak vám nevím. Nebyly lepší ty prázdniny a čtyřicítky vedro? Nicméně, abych nebyla ohavně negativní, to ochlazení má něco do sebe. S tím i to babí léto s chladnějšími večery, a tak vám třeba nebude až tolik vadit, ohřát se u zahradního grilu, případně u trouby.
