No pojďte dál, no jsem to já, nebojte... Už mě ani nepoznáváte, co? Pravda, dlouho jsme se tady neviděli. Mám tvůrčí krizi (melodramaticky přiloží hřbet ručky k čelu a zamrká přelíčenými řasami...), víte? Mno, ochotnický styl semihysterické herečky nebylo nikdy moje forte, takže prostě rovnou říkám, že jsem líná jak vandrácká hůl a za osm hodin v kanclu tak vyťukaná do klávesnice a tak vyzíraná to monitoru, že jdu radši s těmi našimi genetickými otisky někam ven. No a potom večer je už moje intelektuální činnost na úrovni bičíkovce a strčí mě v tomhle směru do kapsy i žehlící prkno, takže psát cokoliv by byl skok do jámy lvové. Ale pravda, i inspirace chybí, zejména na ta letní jídla. Fotit se mi taky nechce, no tak to potom máte těžký, když chcete blogovat o jídle, žejo? Nicméně proč dělat v pětatřiceti stupních letní jídla, když máme naše nesmrtelné české klasiky, které se přece dají jíst celoročně (říkají cukrovkáři s cholyesterem mimo měřitelné hodnoty). Jednou z nich je například svíčková na smetaně.
