Zakládám si na tom, abych na blog dávala recepty, které jsou neobvyklé, něčím jiné, (alespoň pro mě) inspirující. Do určité míry je to logické - i když bude jídlo sebekrásněji nafocené a okecané, asi málokoho bude zajímat miliontý dvacátý třetí recept na svíčkovou, rajskou, nebo těstovinový salát s tuňákem. Internet je balastu, i z řady receptů, plný, proto se snažím nabízet něco z té neokoukanější sorty. Například mě těší, že jsem, ještě než nastala tsunami trhaného vepřového v Čechách, sepsala tohohle pašíka. Ano, ano, chápete správně, jsem tak trochu "trend setter" české gastronomie... Uhm. Nicméně, i přesto se tu sem tam vyskytnou jídla, která budou typicky česká, notoricky známá, neřkuli okoukaná a obyčejná. V tom případě jde o jídlo, které má nějakou sentimentální hodnotu pro mě nebo naše děti. Počítám totiž s tím, že pokud nenastane nějaká apokalypsa, internet opravdu stráví a vydrží všechno, a tím pádem budou mít jednou děti sbírku receptů na jídla, která se prohnala jejich dětstvím a která se třeba stala jejich zamilovanými. To je případ i kynuté buchty s ovocem. Jistě má mnoho podob a obdob v mnoha domácnostech, ale taky mi jistě dáte za pravdu, že všichni rádi jíme určitá jídla přesně stejná, jako jsme je jedli v děství. Jídlo, chutě, stejně jako vůně, mají ohromující moc do dětství nás vrátit. Pokud tedy dovolíte, tenhle recept bych adresovala dceři Karličce, kterážto si prozatím klasickou kynutou buchtu oblíbila nejvíc a s největší pravděpodobností ji jednou bude péct svým dětem. Přičemž jí to třeba navodí i pár hezkých vzpomínek. Taky odpustťe hovorové výrazivo, s vlastním dítětem nebudu mluvit jako afektovaná učitelka češtiny, že ano?
