Nedávno jsem, jak jistě někteří z pravidelných zvědavů zaregistrovali, nakoupila na zahraničním kuli webu spoustu čínských ingrediencí. Mezi nimi taky jednu thajskou, nepostradatelnou - shrimp paste/ garnátovou pastu. Jakmile venkovní teploty začaly atakovat hranici třiceti stupňů, přirozeně mě začala opouštět chuť na sečuánská jídla, která jsou sice lahodná, ale taky těžká a zimní. Co si má ale takhle na začátku léta počít kapsaicinová smažka, když nesnese pomyšlení na svou momentálně nejoblíbenější kuchyni? Přizpůsobí se a vezme tu druhou nejoblíbenější!! Plynule jsem tedy přešla na thajský salát larb/ laab moo, od toho se odpíchla k nákupu ingrediencí na thajskou červenou curry pastu... a už to zase žije svým životem. Doma venku za oknem se mi letní nové miminko rostlinky kafirové limety, ve vodě stojí na okořínkování citronová tráva a mexický koriandr, v truhlíku roste thajská bazalka... no vidím to tak, že mě ta svěrací kazajka jednou stejně nemine! Recept na Massaman curry tu už mám, jeho hovězí variantu. Nicméně když se na něj dívám dnešníma očima, nejsem spokojená. Zase ale musím sebekriticky uznat, že jsem se za ty tři roky posunula, co do znalostí jídla a ingrediencí, tak co do kvality zpracování fotodokumentace, byť tam nikterak závratně. Tak vám spěchám představit moje podání Massaman curry "tři roky poté".
