JSOU MI TŘI - ČERNORYBÍZOVÉ MUFFINY S BÍLOU ČOKOLÁDOU

Teda abych to uvedla na pravou míru, je mi devětatřicet, i když se občas ještě pořád chovám, jako by mi byly ty tři. Tři mi ale jsou jako Kuchtě. Jelikož jsem těžce nesoutěživý typ a jelikož podle sebe soudím tebe, teda vás všechny, nebudu vás obtěžovat žádnou soutěží, ani give-aways. Tenhle styl mi není blízký, obtěžuje mě a vidím ho jen jako laciný trik na zvýšení čtenosti stránek. No fuj, to jsem ale očklivá. Chtěla jsem tím říct, že ode mě k narozeninám prostě nic nedostanete, jen jsem vám chtěla dostatečně důležitě oznámit, že už se tu pro vás dřu a obětuju celé tři roky. A protože od listopadu, kdy jsem nastoupila na plný úvazek do práce, lítám jako utržený vagon a jsem servaná jak borůvka, neupečeme si na oslavu dort, nýbrž bleskové muffiny. Ale tuze dobré.

MAPO TOFU

Ještě než nám všem první silnější jarní sluníčko sežehne naše zimně bílé čumáky, paže a dekolty, s vámi prostě musím sdílet jídlo, které vám příjemně sežehne sliznice. Sice už se začíná pomalu oteplovat a chuť na pálivá jídla začne přirozeně odcházet, nicméně večery budou chladné ještě nějakou chvíli. Vaše srdce a vnitřnosti ale být chladné nemusí! S Mapo tofu teda určitě ne.. Je paradox, že Mapo tofu sem smolím až teď, když to byl první sečuánský recept, který jsem v začátku téhle čínské obsese uklohnila. A vesele klohnit nepřestala, vařili jsme ho od té doby v rychlém sledu nejmíň desetkrát. Recept i postup jsou tedy natuty odzkoušené a prověřené. Jak mi zatím ze sečuánských receptů chutnalo všechno, Mapo tofu je asi moje úplně nejvíc nejoblíbenější tamní jídlo. A to jsem dřív měla k tofu, eufemicky řečeno, poměrně rezervovaný přístup a udělat z něj hlavní hvězdu teplého jídla, bych si rozhodně bývala nedoporučila. Ale... VŠECHNO JE JINAK!!! Před Kristem a po Kristu, teď už i Před Mapo tofu a po něm... Pokud jste na tom podobně jako kdysi já, věřte mi trošku a neváhejte recept vyzoušet. Pokud už tofu milujete...Co vám mám říct, vám už to došlo...

CO K NAROZENINÁM? WONTONY V CHILLI OLEJI / CHAO SHOU / 抄手

Dočkala jsem se! Tohle bylo asi tak hned druhé jídlo, na které jsem si brousila hůlky, když jsem někdy loni v září začla brousit kolem čínské, potažmo sečuánské kuchyně. Pro samý research se na něj ale nějak pořád nedostávalo, zejména taky proto, že jsme doblba vařili Mapo tofu, sečuánský lilek a taiwanskou niu rou mian. Úplně si vybavuju ten moment, kdy jsem na recept narazila a viděla fotku. Oči mi zasvítily jako starému prasákovi, když sjíždí své oblíbené porno stránky, v břiše mi zamručelo vzrušením a hned jsem fotku běžela ukázat tomu nebožákovi, který mě pojal za ženu a musí tohle všechno snášet. A nebožákovi se to líbilo! Mé nedávné narozeniny tak byly dostatečnou omluvenkou k tomu, abychom každý spořádali kyblík wontonů plněných šťavnatým bůčkem s omáčkou, která se dietní rozhodně nazvat nedá. Ale víte co? Nevíte, tak já vám to povím. Za rok mi bude čtyřicet, žrát na žal si poslední "třicáté" narozeniny snad můžu dopřát, ne?