Letošní srpen byl pro mě významný z několika různých důvodů. Ten nejméně život měnící asi je, že jsem po osmi letech zjistila, že můj muž je vyšší než já. Hurá, konečně mám vyššího chlapa! Ten bezesporu nejkřiklavější je ten, že náš malý Babiš (ano, jsme sadisti a pojmenovali jsme syna Andrej) dosáhl věku tří let, to znamená, byla jsem vysvobozena zpod jha rodičovské "dovolené" (jsem za těch pět let odpočatá jako po dovolence v uranových dolech, doporučuju!), abych byla vržena do chřtánu nezaměstnanosti. Jako udělala jsem někomu něco?! Nejenže se teď musím stresovat se střiháním pupeční šňůry a odesláním vzteklého mazlíka do školky (congrats, pančelko..), budu muset sebrat ty zbývající semifunkční mozkové závity a začít se ucházet někde o zaměstnání. A nic si nenalhávejme. Budu "horký zboží", dvě malé děti, nefunkční mozkovna, dvě malé děti, počínající Alzheimer, dvě malé děti, počínající inkontinence, dvě "dásepředpokládatčastonemocné" děti, náhle se objevivší a na všech částech těla prudce působící zemská gravitace... Kdo by mě nechtěl, ne asi? Tssss..
