ŠPALDOVÝ SALÁT S GRILOVANÝM LILKEM A KARAMELIZOVANOU CIBULÍ

Tři příspěvky za tři týdny a dva z nich se zrním. Vsadím se, že vám proběhla hlavou myšlenka, jestli mi už náhodou nenarostla kloaka. Případně že ji mám odjakživa. No, podívejte se... jsou věci, které s vámi sdílím, ale jistě chápete, že jsou i věci, které si musím nechat pro sebe. Ženě musí zůstat nějaké to tajemství, má být záhadná ... a tak... Ale pokud pro vás zatím byla špalda tak trochu tajem, tak určitě čtěte dál, tu odtajním ráda!

HOVĚZÍ GULÁŠ Z JEDNÉ NUSELSKÉ DOMÁCNOSTI

Skoro jsem se bála, že už se mi tohle jídlo na blog před létem nevejde. To bychom se ovšem nesměli vyskytnout na mé rodné Vysočině v době, kdy přišli Zmrzlí. Ten pocit, kdy výlet za babičkou plánujete dva měsíce dopředu (až bude tepleji, žejo) a přesně to odpoledne, kdy za ní dorazíte, se z pětadvaceti stupňů stane třináct až deset, je nepopsatelný. Ale víceméně kvůli slušnosti. Slova, která se mi drala na jazyk při nedělní návštěvě Telče, kterou jsme absolvovali v oněch deseti stupních, s ledovým vichrem ve tváři a v oblečení vhodném víceméně "na motejly", sem fakt nepatří.

 

PŠENIČNOŠPALDOVÝ CHLEBA S FREEKEH A KOŘENÍM ZAATAR

Chce se mi napsat něco o imigrační vlně a potřebě se přizpůsobit... Ale nějak do těchhle fórků nechci máčet ani palce u nohou a navíc to nejni pravda, žejo, za všechno může moje zvědavost a potřeba mít doma kdejakou zajímavě vypadající poživatinu. Tak to bylo i s mým objevem freekeh, tedy zelenou pšenicí. Vypadalo to mezi luštěninami a boby v mém oblíbeném obchůdku Farah Foods tak divně, že jsem to musela mít. No ne? A kam jinam bych to tak asi dávala, než do chleba. To dá přece rozum, ne?