BEZLEPKOVÉ SUŠENKY S OŘECHY, ČOKOLÁDOU A KARDAMOMEM

Bylo brzké ráno, sedmadvacátý říjen, 

pozdní říjen, byl ořechů čas,

Kuchtin zval k sušenkám hlas,

kde podzimní zaváněl splín...

MARMELÁDA PRO MASISTY - DOMÁCÍ PAŠTIKA

Máma mele maso, Ema má mísu, a náš děda dělá paštiku. Skvělou. A já pak váze dělám na tom průzoru s čísly jemné prasklinky... Ale jistě se dočkám i výraznějších. Je to hrůza. Po paštice jsem léta nevzdechla, nenapadlo by mě koupit ji v obchodě, ani když zlaté dětictví zaručuje Bolek. Ani s Lolkem. Pak si ale jednoho dne přicválali karvinský děda s babičkou, a krom sklenic s okurkami a borůvkami a sirupem z rakytníku, nám vrazili i osudovou paštiku. Od té doby se u nás paštika jí, až se šunky (v lednici) zelenají, prostě si nedovedeme pomoct. Ale já jsem tvrdá, a tak jsem si tu dědovu paštiku prostě zakázala. A poslechla se, právně vzato. Protože jelikož jsem tvor inteligentní, rafinovaný a všemi paštikami mazaný, došlo mi, že zákaz neporuším, když udělám jednu várku vlastní. Nebude dědova. No ne? Technicky v pořádku. Jen ještě budu muset vymyslet, jak se vypořádat s tou váhou. Osobní, svou, i tou, jejíž výsměšné pochechtávání slyším z koupelny až do kuchyně, když se v blaženém klídku cpu v osm večer druhým chlebem s tou skvělou vepřovou marmeládou... Bože, zač mě trestáš?

GATEAU AUX CAROTTES/ MRKVOVÝ DORT PRO DRUHOROZENĚ

Long time, no see, co? Nějak s nadcházejícím podzimem a věčně odjíždějícím manželem chvílemi postrádám esprit, respektive čas, si ten svůj blogýsek zvelebovat. Ale snad mi to, vy mí věrní, odpustíte. Budu ještě drzejší a nabídnu vám pro tento týden jednu lehce okoralou letní vzpomínku. A sice mrkvový dort z knihy My Paris kitchen od Davida Lebovitze, který jsem pekla našemu juniorovi k druhým narozeninám. David je Američan židovského původu, k tomu gay, který žije přes dvacet let v Paříži. Taky máte pocit, že bude mít co vyprávět? No ba! Jeho knížka je plná krásného vyprávění a proložená moc šikovnými recepty. Pokud si zrovna nechcete kupovat knihu, můžete navštívit jeho blog, bezesporu je jedním z nejúspěšnějších a nejuznávanějších amerických blogerů. Mám co dohánět, ochocho.. Dort je, pravda, záležitost veskrze émerická a s Paříží nemá nic společného, ale nebudeme rýpalové, že?