MADRAS CURRY - AUTENTICITA Z BRITSKÝCH OSTROVŮ

Hou hou hou… To se dívíme, že? Divíme se tak, že bychom se ani víc divit nemohli? To je dobře. Divení není nikdy dost. Ale nakonec, je adventní čas, čas zázraků, tak co bych nemohla na mrrrtvý blog mrrrrtvou rrrukou napsat příspěvek, že jo. Mám pár dnů dovolenou, abych se připravila na vánoce. Převážně psychicky, muhehe. Venku adventní, zasněžená romantika, která volá po něčem mamkovském, bydlenkovském. Mohla bych péct cukroví třeba. Mohla bych vít adventní věnec. Mohla bych dětem vytvářet vzpomínky přípravou nezapomenutelných českých vánoc. Mohla. Kdybych nebyla rozbitá. K mnoha tradicím mám spratkovsky vzpurný vztah, takže i s vánoci to je dost “hit and miss”. Jako zástupce kozorožího lidu mě tento můj rys jednoznačně vylučuje ze zástupu těchto svědomitých, análně retentivních tradicionalistů. Jak říkám, rozbitá. Ale naštěstí zatím nechodí žádná adventní policie, která by kontrolovala, jestli ty vánoce dělám správně, tím pádem snad projde, že děti budou mít advent spojen s bytem provoněným curry. Vlezla na mě poslední dobou nějaká indická. Curry bych mohla snídat, obědvat, i večeřet. Takže tu voňavou vlnu sjíždím a vánoce musí počkat. Kapr v goanské úpravě by ovšem taky nemusel být vůbec k zahození. Ale k věci, proč jsme se tu dnes všichni sešli.

NUSELSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁTEK

Ahoj děti, sadítěs, taky jste mi chyběly. Dnes na to půjdeme pěkně zvostra, promrskáme si českou klasiku, a to hned klasiku vánoční! Pouštím se se svou těžší než střední váhou na led o tloušťce několika málo centrimetrů. A to, jak víme, v českých vodách nebývá led dost silný. Natož ve vodách internetových. Ale nešť, mám pro strach uděláno, tady je Kuchtovo, takže si sem můžu dát i recept na míchaný vejce (vlastní) a navíc, v tomdlenctom jsem nevinně. Představte si, že zveřejněním pouze plním přání jednoho záhadného fandy mého bramborového salátu. A kdy jindy se do toho pustit než v únoru, kdy je do vánoc ještě dostatečně daleko, aby někoho tísící osmistý šedesátý třetí recept na bramborový salát dokázal rozhořčit. A vás, žlučníkáře, naseru ráda, protože stejně se nemáte co na recept na bramborový salát ani dívat, máte být někde na ezosemináři a učit se čanelovat svůj potlačený vztek z dětství.

ŽITNÝ SAMOSTOJ S KEFÍREM A SEMÍNKY

Takže jako... Fanfáry, bubny, ohňostroje, je tu nový příspěvek! Dobře no, tak budu dělat, že jsem si nevšimla, že nikdo nejásá, nikoho to nezajímá, nikdo se nedomáhá nových receptů.. smrk, fňuk, bek. Ne, naopak, JEDEN dobrodinec se našel a zaplakal mi ze Žižkova po novém příspěvku. A to mi stačí, není to o kvantitě, ale o kvalitě, žejo. Co? Že u fanoušků/čtenářů blogu to úplně neplatí? Tady je zas někdo chytrej.. Chleba, mám pro vás chleba.

NAROZENINOVÁ TRADICE - MOJE SVÍČKOVÁ NA SMETANĚ

No pojďte dál, no jsem to já, nebojte... Už mě ani nepoznáváte, co? Pravda, dlouho jsme se tady neviděli. Mám tvůrčí krizi (melodramaticky přiloží hřbet ručky k čelu a zamrká přelíčenými řasami...), víte? Mno, ochotnický styl semihysterické herečky nebylo nikdy moje forte, takže prostě rovnou říkám, že jsem líná jak vandrácká hůl a za osm hodin v kanclu tak vyťukaná do klávesnice a tak vyzíraná to monitoru, že jdu radši s těmi našimi genetickými otisky někam ven. No a potom večer je už moje intelektuální činnost na úrovni bičíkovce a strčí mě v tomhle směru do kapsy i žehlící prkno, takže psát cokoliv by byl skok do jámy lvové. Ale pravda, i inspirace chybí, zejména na ta letní jídla. Fotit se mi taky nechce, no tak to potom máte těžký, když chcete blogovat o jídle, žejo? Nicméně proč dělat v pětatřiceti stupních letní jídla, když máme naše nesmrtelné české klasiky, které se přece dají jíst celoročně (říkají cukrovkáři s cholyesterem mimo měřitelné hodnoty). Jednou z nich je například svíčková na smetaně.

PODZIMNÍ KVASOJÍZDA - MLÉČNĚ KVAŠENÉ ZELÍ, ŘEPA A CHILLI PAPRIČKY

Zdravíčko! A s tímhle příspěvekem vlastně úplně doslova, mě tak napadá! Dneska si, milé děti, prosvištíme nějaké to kvašení. Víte, proč se kvasí hlavně na podzim? Protože jsou všichni správně nakvašení a to pak ta fermentace jede jedna radost, víme? No, ano, to jsem si odvodila úplně sama, holčička naše šikovná! S recepty na domácí kvašené zelí se v poslední době roztrhl pytlík, a to bych nebyla já, abych nepřicválala s něčím podobně originálním... WRONG! Za tímhle příspěvkem se skrývá čistě sobecký úmysl, a sice nemuset zas příští rok komplikovaně hledat, kam na facebook jsem sakra to zelí skryla, jak jsem dělala tu řepu, krucitrk, a když už v tom budu, pěkně tu svatou trojici dotáhnout a vytáhnout na světlo bóží ty bóží po sečuánsku kvašené chilli papričky. Jestli se ještě pořád domácího kvašení bojíte, zanechte vyprazdňování v síni, počtěte si, jak je to jednoduché jak facan a nakvašte si na zimu taky vitaminovou ZOO!

HOVĚZÍ GULÁŠ Z JEDNÉ NUSELSKÉ DOMÁCNOSTI

Skoro jsem se bála, že už se mi tohle jídlo na blog před létem nevejde. To bychom se ovšem nesměli vyskytnout na mé rodné Vysočině v době, kdy přišli Zmrzlí. Ten pocit, kdy výlet za babičkou plánujete dva měsíce dopředu (až bude tepleji, žejo) a přesně to odpoledne, kdy za ní dorazíte, se z pětadvaceti stupňů stane třináct až deset, je nepopsatelný. Ale víceméně kvůli slušnosti. Slova, která se mi drala na jazyk při nedělní návštěvě Telče, kterou jsme absolvovali v oněch deseti stupních, s ledovým vichrem ve tváři a v oblečení vhodném víceméně "na motejly", sem fakt nepatří.

 

MERII KURISUMASU, ANEB VÁNOČKA S TANG ZHONG

Zoufale vás zanedbávám, vím. Jistě ale nikoho nepřekvapí, že životní sra.. , uhmmm, starosti se nevyhýbají ani mně. Poslední čtvrtrok byl výživný, finále bylo ovšem jak se patří spektakulární. No ale snad už se do toho konce roku nějak dopajdám, vše se v lepší obrací, a tak už mám zase roupy. Opět jen ty obrazné. A tak mi došlo, že jsem loni u "mlíčňáku Hokkaida" vyhrožovala, že to beru jako trénink na vánočku, plánovala jsem tang zhong na vánočku použít, ale zůstalo zase jen u sprostého vyhrožování. A protože u mě na blogu se žádných výrazných vánočních roztomilostí a tipů moc nedočkáte, protože Vánoce prostě ignoruju tak dlouho, jak to jen jde, rozhodla jsem se vrhnout aspoň na tuhle netypickou vánočku, a pokud budou výsledky jen trochu uspokojivé, o dojmy se podělit.

MARMELÁDA PRO MASISTY - DOMÁCÍ PAŠTIKA

Máma mele maso, Ema má mísu, a náš děda dělá paštiku. Skvělou. A já pak váze dělám na tom průzoru s čísly jemné prasklinky... Ale jistě se dočkám i výraznějších. Je to hrůza. Po paštice jsem léta nevzdechla, nenapadlo by mě koupit ji v obchodě, ani když zlaté dětictví zaručuje Bolek. Ani s Lolkem. Pak si ale jednoho dne přicválali karvinský děda s babičkou, a krom sklenic s okurkami a borůvkami a sirupem z rakytníku, nám vrazili i osudovou paštiku. Od té doby se u nás paštika jí, až se šunky (v lednici) zelenají, prostě si nedovedeme pomoct. Ale já jsem tvrdá, a tak jsem si tu dědovu paštiku prostě zakázala. A poslechla se, právně vzato. Protože jelikož jsem tvor inteligentní, rafinovaný a všemi paštikami mazaný, došlo mi, že zákaz neporuším, když udělám jednu várku vlastní. Nebude dědova. No ne? Technicky v pořádku. Jen ještě budu muset vymyslet, jak se vypořádat s tou váhou. Osobní, svou, i tou, jejíž výsměšné pochechtávání slyším z koupelny až do kuchyně, když se v blaženém klídku cpu v osm večer druhým chlebem s tou skvělou vepřovou marmeládou... Bože, zač mě trestáš?

Z MATKY NA DCERU - KYNUTÝ TÁČ S OVOCEM

Zakládám si na tom, abych na blog dávala recepty, které jsou neobvyklé, něčím jiné, (alespoň pro mě) inspirující. Do určité míry je to logické - i když bude jídlo sebekrásněji nafocené a okecané, asi málokoho bude zajímat miliontý dvacátý třetí recept na svíčkovou, rajskou, nebo těstovinový salát s tuňákem. Internet je balastu, i z řady receptů, plný, proto se snažím nabízet něco z té neokoukanější sorty. Například mě těší, že jsem, ještě než nastala tsunami trhaného vepřového v Čechách, sepsala tohohle pašíka. Ano, ano, chápete správně, jsem tak trochu "trend setter" české gastronomie... Uhm. Nicméně, i přesto se tu sem tam vyskytnou jídla, která budou typicky česká, notoricky známá, neřkuli okoukaná a obyčejná. V tom případě jde o jídlo, které má nějakou sentimentální hodnotu pro mě nebo naše děti. Počítám totiž s tím, že pokud nenastane nějaká apokalypsa, internet opravdu stráví a vydrží všechno, a tím pádem budou mít jednou děti sbírku receptů na jídla, která se prohnala jejich dětstvím a která se třeba stala jejich zamilovanými. To je případ i kynuté buchty s ovocem. Jistě má mnoho podob a obdob v mnoha domácnostech, ale taky mi jistě dáte za pravdu, že všichni rádi jíme určitá jídla přesně stejná, jako jsme je jedli v děství. Jídlo, chutě, stejně jako vůně, mají ohromující moc do dětství nás vrátit. Pokud tedy dovolíte, tenhle recept bych adresovala dceři Karličce, kterážto si prozatím klasickou kynutou buchtu oblíbila nejvíc a s největší pravděpodobností ji jednou bude péct svým dětem. Přičemž jí to třeba navodí i pár hezkých vzpomínek. Taky odpustťe hovorové výrazivo, s vlastním dítětem nebudu mluvit jako afektovaná učitelka češtiny, že ano?

NEDĚLNÍ KUŘE NA CITRONU A TYMIÁNU, TŘEBA PRO MÁMU

Jedno z nejoblíbenějších jídel každého prcka, možná i dospělého prcka, a přitom tak jednoduché na přípravu. Hodíte ptáka do trouby na citron, tymiánové větve, trochu postrašíte máslem a za hodinu a půl vytáhnete voňavou, byť trochu smrsklou, nádheru. No nebudu to protahovat - blíží se den matek - tak tady máte, pánové manželé a zlotřilé potomstvo, inspiraci, co připravit matince na neděli k obědu. Vyžeňte ji dopoledne na nákupy (cetek nebo oblečení, prosím, ne jídla pro celou rodinu na příští týden!) a pak se nechte po zbytek odpoledne drbat za ušiskama pochvalami od dojaté mámy, jaké že to má štěstí, že má právě vás!

ZELŇAČKA... A JAK SE MI TO PŘIHODILO

Předem varuju všechny zdravomilitanty a výživobijce, že tenhle příspěvek by FAKT neměli rozklikávat. On by se ten jeden osamělý aterosklerotický plát, který se v jejich cévách nachází, taky mohl vzteky a znechucením urvat, až si přečtou recept! A víme, co takový plát může napáchat... A bylo by to jen díky tomu, že tam byl sám a nudil se, kdyby tam měl kamarády, má o zábavu postaráno a nebude se samovraždit odtrháváním. No ale k věci - chci vám představit mou osobní verzi zelňačky. Než nechám zvednout les rukou s tím, že "sím, soužko, ale takhle se zelňačka neeeeděěěěláááá!", říkám rovnou, že to není žádná tradiční a krajová nebo nevím jaká zelňačka. Jak se říká hezky a něžně česky "there's more than one way to skin a cat", obměňování mě u jídla ba, a navíc je tahle polívka fakt hříšně dobrá!

SILVESTROVSKÉ POZŮSTATKY - VEPŘOVÉ KOLENO NA ČERNÉM PIVU A JABLÍČKU

Uvědomuju si, že vepřové koleno není žádná novinka, receptů je na netu spousta. I přesto si sem jedno kolínko hodím. Prasečí, ne svoje. Jak jako, jakej je v tom rozdíl??!.... Haha, sme se zase nasmáli... Jak malí smradi taky! Jednak si troufám tvrdit, že tenhle recept nikde nenajdete, protože vzniknul spontánně při vaření, a pak taky přicházím s nabídkou (ne, toho ne..) zkvalitnění výsledného pokrmu za použití jedinečné a jednoduché techniky. A totiž naložení do solného roztoku. Budete překvapení, jak moc to dodá výslednému jídlu na chuti a šťavnatosti. O "brining", což je anglický termín pro nakládání do solného roztoku, jsem se v podstatě poprvé hlouběji dozvěděla v knize Hestona Blumenthala Heston at Home. Pojďme se na to mrknout.

GULÁŠOVKA JAKO ZE ŠKOLNÍ JÍDELNY

Tak vám nevím, mám pocit, že jsem snad zaspala nějaký odchod Slunce na věčnost. Nevím, kam šlo a kdy se vrátí, ale momentálně to fakt vypadá, že to ani nemá v úmyslu. Nikdy. Ani když budeme hodní! Posledních několik týdnů leží na obloze šedivá deka, ze které se navíc občas něco leje, do toho kvetou stromy a vylézají sněženky, to by jeden brečel. Když vás ještě dítě pár dní po sobě vytáhne ráno z postele v šest, vy dalších šest hodin čekáte, až bude trochu světla, aby za hodinu byla zase skoro tma, je jasné, že míra deprimovanosti nabírá sebevražedných rozměrů. A to jsou pro mě dny, kdy je potřeba uvařit něco, co vzpruží tělo a ducha. Ba dokonce i tělesné orgány, o jejichž životě jste dosud neměli ani ponětí, se probudí k životu! Jako třeba žlučník.

KYSELÉ KYSELO PRO KYSELÉ KYSELCE

Po obrovitánsky ohromně strašné době jsem uvařila kyselo. Tak nějak mi včera bylo z někoho dost kyselo, i vzpomněla jsem na tuhle dobrotu, a rozhodla se oslavit nový den skvělou polívkou. Protože skvělá polívka dá zapomenout jak na zimu, tak na otravné jedince, kteří neví, co by, tak kazí dny ostatním. Jestli se čirou náhodou ve vašem okolí taky pohybuje podobný úkaz, udělejte si polívečku, nenechte si rozhodit sandál a vysílejte svou neochvějnou spokojenost dál směr kyselá řiť, protože to jsou věci, které kyseláky rozladí celkem hezky.. Třikrát zdar pasivní agresivitě!

PRAVÁCI, BURAN ČESKÝ A HŘÍBKOVÁ OMÁČKA

Momentálně funguju v čistě maniakálním režimu, alespoň co se sběru hub týká. Začalo to Vysočinou, tam se nahodil motor a teď jsem něco jako nějaký osmiválcový divočák, když s odpichem vyletí někde z vedlejší ulice. Byla bych schopná prolézat les snad od rána do večera, až se ve střízlivých momentech podivuju, co že se to se mnou děje a kam to asi tak všechno nacpem. No do sebe, do sebe to nacpem! A hříbkovou smetanovou majdu taky! A jak praváci souvisí s českým buranem? Úzce.

JAK NA POCTIVÝ HOVĚZÍ VÝVAR S DOMÁCÍM DROBENÍM - THE DARING COOKS CHALLENGE AUGUST 2014

Srpnová výzva The Daring Kitchen se mi zalíbila. Měli jsme přijít s mrazákovým jídlem, které můžeme už jen vyndat, ohřát a šťastně sprásknout během půlhodinky a netýrat sebe, příp. naše blízké v kuchyni celé dopoledne nebo podvečer. Jelikož u nás není kultura mrazákových jídel tak rozjetá jako ve Státech, zvolila jsem něco, co sice není hlavní jídlo, zato má několik proměnných. Do mrazáku si ho můžete nacpat jen tak čistý a mít po ruce skvělý domácí produkt na přípravu dalších jídel, nebo pěkně s masem a drobením a mít tak na dosah skvělou, instantní kůru na kocovinu, když už by se mělo někdy zadařit. Ano, řeč je o poctivém, silném, domácím vývaru. Jak na něj, aby byl co nejlepší, nejčistší a nejzářivější? Navíc se podíváme, jak správně zmrazit, rozmrazit a vůbec. Tak můžem?