ŽITNÝ SAMOSTOJ S KEFÍREM A SEMÍNKY

Takže jako... Fanfáry, bubny, ohňostroje, je tu nový příspěvek! Dobře no, tak budu dělat, že jsem si nevšimla, že nikdo nejásá, nikoho to nezajímá, nikdo se nedomáhá nových receptů.. smrk, fňuk, bek. Ne, naopak, JEDEN dobrodinec se našel a zaplakal mi ze Žižkova po novém příspěvku. A to mi stačí, není to o kvantitě, ale o kvalitě, žejo. Co? Že u fanoušků/čtenářů blogu to úplně neplatí? Tady je zas někdo chytrej.. Chleba, mám pro vás chleba.

Párkrát se mi stalo, že jsem s někým ze sledovatelů na sockách zavedla debatu na žitný samostoják, patrně nejpopulárnější recept na blogu, že vám nějak přestal lehce "fungovat". Přiznám se, že mně taky. A úplně si nejsem jistá, čím to. Když pominu, že jsem pořád musela upravovat hydrataci, resp. množství dosypávané mouky mimo rozptyl v receptu, tahala jsem stejně z trouby ťuhýky se zavřenější střídou, než jaká se mi u žita líbí. Navíc se na řezu matlala na nůž, no žádná hitovka.

Nedávno jsem kolegyni přislíbila chleba, abychom se obě rozveselily a vytrhly z neutěšené pracovní atmosféry (kdyby někdo věděl, kde je v ČR ta líheň zamindrákovaných, paranoiou stižených psychopatů, kteří jsou následně v korporátech dosazovaní do vedoucích funkcí, budu velice zavázána za sdělení souřadnic!!!), a jak jsem pravila, tak jsem taky upekla. Anžto a panžto jsem jelito v drtivé většině neschopné cokoliv dělat podle receptu, včetně života, vrhala jsem do těsta, co mě tak zrovna oslovilo. Výsledkem byl kefírový žitný samostoj se semínky. Nám jsem upekla kontrolního prcka a po rozkrojení jsem byla velice mile překvapená krásnou, pravidelnou, ohebnou, a na žito relativně otevřenou střídou, která na řezu nezamatlala nůž ani náznakem. 

 Naše chlebem přesycená rozmazlená havěť, rozuměj děti, odhodila své odporné rohlíky s nastrouhanými jeleními kopyty v dál a cpala se chlebem, že zmizel za den. Jako jo, byl to prcek, ale oni jsou taky. Takže přišla ta komplikovanější část - přijít na to, co dělám dobře. Jelikož ale už od dětství vím, že nic, rovnou jsem tuto snahu vzdala a soustředila se spíš na dosažení konzistentního výsledků opakovaně, a zapsání gramáží přidávaných surovin. Mise splněna a proto vám můžu nabídnout upgradovaný žitňák, který se mi zatím vždycky povedl. Vždycky pětkrát. Snad i vám se tahle verze v novém kabátku bude zamlouvat, a hlavně chutnat!

INGREDIENCE:

60-80 g spícího kvasu z lednice

400 g žitné chlebové mouky

450 g vody

--------------------------------------

všechen kvas z předchozího kroku

460 g žitné chlebové mouky

100 g nasucho opraženého slunečnicového (dýňového) semínka

220 ml/235 g kefíru

65-80 ml vody

18 g soli

1 lžička sladu

1. Smíchejte suroviny na "rozkvas" a nechte prokvasit podle kondice vašeho kvásku 8-12 hodin, až bude kvas na vrcholu nebo začne zlehka padat.

2. Přisypte zbývající žitnou mouku, semínka, přidejte kefír, slad, sůl a nechte v robotu míchat "na jedničku" klidně 15-20 minut. Zjistilo se totiž, že žádné mlácení žita se nekoná, když ho necháte takhle jemně míchat robotem. Postupně přidávejte vodu, až budete spokojení s konzistencí. Většinou zkouším prsty a odhaduju, co jsem ještě schopná ustát na uválení do bochníku. Jinak samozřejmě forma není žádná ostuda a klidně ho do ní nakydejte.

3. Po hnětení nechte těsto cca půl hodinky až hodinku odpočinout. Pak na naolejované lince naolejovanýma rukama vytvarujte bochník a vražte do ošatky slušně vytřené škrobem. Rozpalte troubu na 250°C a nechte po dosažení teploty jet aspoň 20 minut na max. Nechte kynou cca hodinku, maximálně hodinu a čtvrt. U mě to tak zhruba vychází, ale samozřejmě záleží na okolní teplotě. Určitě by šlo zkusit těsto uválet hned a vrhnout do lednice na cca osm hodin, ale přiznám se, že z toho mám trochu větry, protože mi to s tímhle žitem nikdy moc nevycházelo - vždycky překynul.

4. Chleba vyklopte, jak jste zvyklí. Mně se nejvíc osvědčil pečící papír na sázecí lopatce. Chleba na něj prdnu a sešoupnu do trouby. Vy si to udělejte po svém, dejte chleba do trouby, zapařte ji horkou vodou, zavřete a nechte péct na 250 °C asi deset minut. Pak stáhněte teplotu na 230, pečte další čtvrthodinku až dvacet minut a stáhněte na 200°C. Každá trouba, i každý trouba, peče jinak, takže si čas vychytejte podle toho, jak jste spolu sehraní. Já peču na žulovém kameni žitný chleba téhle velikosti asi 70 minut. Pro jistotu. Plus máme rádi tmavší a vykřupanou kůrku.

No a je to. Ideálně nechte úplně vychladnout, jednak ať nehekáte jak čokl ve křoví, a za další ať necháte procesy v čerstvě upečeném chlebu doběhnout. No a my s kolegyní teď už víme, k čemu jsou dobří korporátní psychopati, že jo! Jsou tak inspirující, že snad zresuscituju i tenhle blog! Se máte na co těšit, muhehehe.. Psychopata do každé rodiny!