VOŇAVÉ CHILLI Z ČERNÝCH FAZOLÍ JAKO OD MEXICKÉ ABUELY

No nazdar! Už jste mě nečekali, co? Mno jo, jsem čůza odolná a pořád se vracím. Pořád, neřád. Apríl s náma pěkně cloumá, že? Vsadím se, že všichni už od února ladíte fazonku do plavek, že se jako v dubnu bude jezdit k místnímu rybníku na opalovačku, a přitom smůla, co? Mně se to otřesné počasí náramně hodí do krámu, protože se s vámi chci podělit o tohle superchilli, aniž bych vám tu fazonku rozhodila nějakou prasárnou. Hrnu ho před sebou už asi rok, a pořád se na něj nějak ne a ne dostat. No jo, halt sečuánská kuchyně mi zakalila zrak i jiné smysly, není to fér, ale to je život. Tak než se dostane na ty plavky, můžete si na chladný večer připravit tuhle vegetariánskou voňavost. Když použijete fazole z plechovky (což prý není až takový hřích, jako by si jeden chtěl myslel), může to být i nečekaně rychlá a skvělá večeře v pracovně-školním týdnu.

Černé fazole už nejsou tak obtížně k sehnání, jako dřív, hodně je překvapivě mívají vietnamské krámky, minulý týden jsem je zrovna viděla v Sapě, možná budou ke koupi i v dobře zásobených hypermarketech. Ale určitě není nutné se točit na tom, že do hrnce musí jít jen a pouze černé fazole. Kdyby vás měla popadnout neodolatelná, nespoutaná a neporazitelná touha si tohle chilli uvařit (a že to jako není blbej nápad...), vražte tam zkrátka nějaké fazole běžné velikosti. Černé fazole jsou prostě typické pro Jižní Ameriku, nicméně, alespoň pro moje domrvené chuťové buňky, je to furt jen fazole s minimální chuťovou odchylkou od těch u nás běžnějších.

Pro mě je na chilli zásadní vždycky omáčka. Vlastně když to tak píšu, uvědomuju si, že pro mě je vždycky zásadní omáčka. Joooo, jooooo, děsně vtipný, prej "to jsme si všimli..." No tak já to zkrátím. Ostrost výsledného jídla si samozřejmě regulujte podle plechovosti vaší mordy, každopádem alespoň nějaký chilli ocásek bych doporučovala, protože jinak to je taková bezzubá latinsko-americká babča. Přidejte chilli a z talíře na vás útočí vášnivá Salma Hayek v nejlepších letech. Na holky pak třeba Benicio del Toro.. (protože Porto Rico je skoro vlastně Mexiko..) Metaforicky útočí, bože taky! Jinak jde případná přílišná ostrost stáhnout už na talíři limetovou šťávou a zakysanou smetanou, že jo. Tak jdem na to.

INGREDIENCE:

500 g sušených (černých) fazolí/ 3 plechovky á 400 g fazolí v nálevu
2-3 lžíce rostlinného oleje
1 větší cibule, nakrájená na středně hrubo
1 střední červená paprika, nakrájená na cca 1,5 cm kostky
6 stroužků česneku, najemno nastrouhaný/nadrobno pokrájený
1 malý rajský protlak
1 plechovka sterilovaných rajčat
2 lžičky mletého římského kmínu
1 lžíce mleté "ancho" chili papričky/ 1 lžíce sladké papriky
1/2-2 lžičky cayennského pepře
1 lžička sušeného oregana
1 lžička medu
kůra a šťáva z jednoho menšího pomeranče
volitelně kousek, cca 30 g, hořké čokolády
2 hrnky vody/zeleninového vývaru
sůl, pepř

K podávání:

čerstvé chilli papričky, koriandr, limetka, zakysaná smetana/řecký jogurt, rýže, tortilly

1. Pokud vaříte fazole ze suchého stavu, uvařte je, jak jste zvyklí.

2. Na oleji orestujte na středním plameni cibuli společně s paprikou, až cibule zesklovatí a trochu změkne. Přidejte česnek, chvíli zarestujte, až česnek ztratí štiplavou vůni, přidejte římský kmín, sladkou papriku a cayennský pepř.

3. Nechte koření minutku rozvonět a přidejte do hrnce rajský protlak, rajčata z plechovky, uvařené fazole nebo fazole z plechovky, oregano, med, čokoládu a kůru a šťávu z pomeranče. Zalijte vodou/vývarem a přidejte sůl a čerstvý pepř podle chuti.

4. Přiveďte k varu, ztlumte teplotu a nechte zhruba 15-20 minut probublávat, aby se chutě propojily a šťáva trochu zahoustla. Proveďte finální "taste test", uvařte si rýži, připravte doplňky jako jsou bylinky a smetana a hoďte do toho šipku.

I jako masožer jsem byla tímhle chuťově bohatým chilli naprosto uspokojená. Po chuťové stránce, ano...