BEZLEPKOVÉ DÝŇOVÉ SUŠENKY S ČERNÝM SEZAMEM

Jak je možné, že ještě nikdo nevymyslel slané dýňové sušenky? To opravdu musím všechno vykoumat já??? Mám taky jinou práci, než pořád vymýšlet, co byste snědli! Že se nestydíte. No ale tak, když už jsem ten výtečný nápad uskutečnila, podělím se o něj i s vámi. S dýněmi se roztrhl dýňový pytel, jenže je možné, že polívka vám už vytéká oušky, na curry nemáte nervy nebo chuť, a tenhle salátek je pro vás moc práce. No a náhoda tomu chtěla, že mi zbyl kus dýně, mlsná mě honí jak nadmutou kozu, v záchvatu čehosi koupená kukuřičná mouka seděla nepovšimnuta ve spíži a mohla vzteky puknout z pytlíku, no řekněte, kdo to má vydržet... Tak jsem měla roupy. Ty obrazné. Moc šancí jsem tomu nedávala, znáte to, když vám strejda Google nepotvrdí, že něco jde, hned si řeknete, že asi ne. Jenže já jsem punk a neposlucha, tak jsem to zkusila. A prosim vás jo! Jde to. Jen teď nevim, jestli se ozvat Googlovi, že ať si to tam zařadí. Jsou naprosto úžasné, a chce se mi dodat - i přesto, že jsou bezlepkové.

Alespoň u nás tedy měly úspěch. Děti jsou obecně vděční požírači všeho možného křupavého z trouby, to se dávno ví, takže je jasné, že na dětské recenzi se nedá kvalita sušenek moc stavět. Považte ale, když čtyřleté dítě řekne, že musíme ty sušenky upéct paní učitelce do školky a taky nechat něco tátovi, až v pátek přiletí. Když odhlédnu od toho, že "upečeme" v překladu znamená "matko, naběhni do kuchyně a koukej vysoustruhovat dvě várky sušenek, pronto!", je to celkem dojemné a funguje i jako slušná zpětná vazba k tomu, jak jim asi sůšy jedou. Mladší genetická odnož se jen s ledovým klidem dožadovala "šůšy" i místo hlavního jídla. Nemám to lehké.

No, nebudu to dál okecávat, není moc co. Snad jen navnadím vaše smysly. Sušeny jsou zvláštní, mně si aspoň pohrály s chuťovými buňkami hezky. Asi díky koření garam masala a nasládlé dýni máte chvíli pocit, že to bude sladká sůša, pak vás ale udeří trochu funky a slaný cheddar, rozkousnuté sezamové semínko a je vymalováno. Pokud vás nic nenutí jíst bezlepkově, je samozřejmě možné nahradit kukuřičnou mouku obyč hladkou pšenicí. A pro celiaky bude asi taky dobré vynechat Worcester, tam, tuším, nějaké minimum lepku je. Z těch dvou lžiček se ale chuťově až tak úplně nestřílí. Nebo si zkuste pohrát a nahradit Worcester třeba půl lžičkou octa, lžičkou sojovky a šplíchancem rybí omáčky.

INGREDIENCE:

160 g dýně (krom Hokkaido oloupané)

90 g cheddaru

kousek cibule, cca 30 g nebo jedna malá šalotka

1 lžička koření garam masala (např. tady se můžete inspirovat k přípravě domácího garam masala, je to nesrovnatelný rozdíl oproti sáčku z Alberta...)

2 lžičky Worcesterské omáčky (celiak vynechá)

1 lžička soli

160 g kukuřičné mouky

1 lžička prášku do pečiva

90 g změklého másla

1. Prvních pět ingrediencí rozmixujte v sekáčku, mixéru, čemkoliv, na drť.

2. Mouku smíchejte se solí a práškem do pečiva.

3. Dýňovou drť přihoďte k mouce a promíchejte. 

4. Nakonec zapracujte máslo, mně to šlo nejlépe prsty, až vznikne kompaktní těsto. Nechte ho odpočinout zhruba hodinku, vykoupejte mezitím děti, sebe, psa, seřvěte manžela, vysajte, prostě co je libo.

5. Válejte kuličky, které následně na plechu vystlaném pečícím papírem (na teflonovém plechu to jde bez) sadisticky rozmačknete na placku. 

6. Posypte sezamovými semínky, která trochu vmáčkněte do budoucí sušenky. Semínka je povoleno obměňovat, třeba mák nebo černucha nemusí být vůbec od věci.

7. Pečte na 180°C do slušně zlatova.

Sušeny nejsou díky dýni úplně křupavé, ve středu zůstávají vláčné a vlahé, okraje křupou. Je snad ještě něco, s čím vám můžu pomoct? Divila bych se!