HOVĚZÍ LÍČKA NA ČERNÉM PIVU A KARAMELIZOVANÉ CIBULI S GLAZOVANOU MRKVÍ PODLE HESTONA B.

Všichni známe hovězí líčka na červeném víně a pašíka na pivu. To jsou notoricky se párující ingredience. S nadcházející zimou jsme s mužem dostali chuť na nějakou pořádnou majdu s hovězím. Protože jsem kůže líná a poslední dobou se mi nechce fakt nic, odrazovala mě od líček na víně nutnost krájet na přesné mikrokostičky kořenovou zeleninu, pak její zdlouhavé restování, pak její lovení z omáčky, tuze moc práce. A tak mě napadlo tohle. Ještě mi někdo někdy bude vykládat, jak je lenost špatná věc, pffffff! Pro svou lenost jsme si o víkendu naprosto nechutně pochutnali a ještě jsem objevila "winter stew", které bude naší zimní stálicí. Fakt je to skvělé, líčka měkká jako máslíčko, omáčka silná jako sloní noha a temná a hluboká jako moje duše. Uachacha.. Tak pořád lepší takhle, než naopak, žejo. Omáčka silná jako moje..., jo, pochopili jste to, jo? Dobře, no..

Hovezí líčka jsou "tough cookie", je to hoooodně namáhaný sval, což by u přežvýkavců málokdo čekal, nicméně je to tak. Tím pádem jsou to ťuhýci a je potřeba jim dát spoustu času, aby pořádně změkla, ale stejně jako u kližky, je potom výsledek naprosto omračující. Už jen to krásné mramorování na nich dává tušit, že to bude famózní kousek masa. Takže směle do nich!

Jo a ještě jedna zkušenost z praxe - jednou mi manžel nabídl při přípravě líček pomoc. Jedno ženské oko teď nezůstalo suché, že? Ta se má! I požádala jsem ho o nakrájení masa, zatímco si připravím zeleninu (to jsem ještě nebyla líná). Hmmmm.. Muži udělají PŘESNĚ to, co jim řeknete, fakt! Jsou to poslušná a krotká zvířátka. Řekla jsem, ať mi maso nakrájí? Řekla? No, řekla! Řekla jsem mu, aby maso předtím omyl? Tak řekla? Sakra neřekla! A taky jsem nezaregistrovala, že tak neučinil jaksi sám od sebe.. Výsledek? Lovení hovězích chlupů z hrnce a podivná pachuť masa i omáčky, se kterou se crcáte ještě hodinu poté, co se maso uvaří.. Netřeba dodávat, že dobrota byla po upejpavém obědě zamražena a při nedávném čištění mrazáku s obřadnou pietou vložena do odpadkového koše. Tak bacha na to. Teda na ně. Na chlapy! I na bejky. A vlastně i na krávy...

INGREDIENCE:

1 kg hovězích líček

1 l černého piva (použila jsem Kozla)

0,5 l hovězího vývaru/demi glace

5 velkých cibulí, rozkrojených na půl a nakrájených na plátky

2 bobkové listy

3 kuličky nového koření

1 lžička sušeného tymiánu, příp. pár větví čerstvého

1 rajský protlak střední velikosti

2 lžíce balzamikového octa

sůl, pepř

olej/sádlo/máslo

1. Líčka omyjte, osuště a nakrájejte na libovolně velké kousky. Z obou stran osolte a opepřete. Na pávni na oleji nebo sádle zprudka osmahněte ze všech světových stran a vyjměte na talíř. Pánev poté deglazujte částí piva, aby všechny ty dobroty z ní byly i v omáčce.

2. Na másle/sádle restujte v trouběvzdorném hrnci nakrájenou cibuli. Nejdřív trochu víc zprudka, až cibule začne v tuku syčet, stáhněte teplotu někam zhruba na střed, přiklopte poklicí a nechte za občasného zamíchání cibuli karamelizovat. Jak na karamelizovanou cibuli, a čeho vlastně chceme dosáhnout, si můžete přečíst v tomhle starším kousku. 

3. Tak zhruba po půl hodině, kdy už je cibule krásně hnědá a sladká a je jí z původního obsahu asi třetina, přihoďte koření, ještě chvíli nechte koření s cibulí, pak přidejte rajský protlak. I ten restujte s cibulí, až začne ztrácet červenou barvu a půjde spíš do hněda. Zastříkněte balzamikem (jde to ale i bez něj), přidejte opečená líčka a zalijte pivem a vývarem. 

4. Přiveďte k varu, ochutnejte, je-li omáčka dost slaná (spíš na spodní hranici, ve finále ji pravděpodobně budete trochu redukovat, čímž se "dosolí" sama)

5. Přikryjte poklicí a vrzněte do trouby na 150-160°C a pečte cca 3 hodinky, až budou líčka měkkounká jako dětské bříško.

6. Pokud je na vás omáčka příliš řídká, vyndejte maso a majdu ještě zredukujte prudším varem do konzistence, která vám vyhovuje. Nakonec můžete majdě přilepšit pár kousky studeného másla, které do ní zašleháte. Vraťte maso do hrnce, nechte prohřát a je to v cajku.

A co k tomu? Nejlíp mi zní celerovobramborová kaše v kombinaci s glazovanou mrkvičkou podle Hestona Blumenthala.. A že jsem měkkejš, kterej vás má rád, tak tady máte ještě, jak na ni. Vařením v tuku mrkev nepustí svou chuť ven, jako to dělá třeba do vody, ale všechno se zamkne uvnitř a čím déle ji vaříte, tím víc chuti z ní vymlátíte. Takže pomalu a na nízkou teplotu a déle. Jasné?

INGREDIENCE:

500 g mrkve, nakrájené na koso na hrubší kolečka

1 lžíce cukru

140 g másla

1 lžička cukru

tymián/drcený rozmarýn/drcený kmín

sůl, pepř

Mrkev vhoďte v jedné vrstvě do nějakého širokého hrnce nebo pánve na rozpuštěné máslo, přidejte cukr, sůl, čerstvě mletý pepř, přiveďte k bublání, pak teplotu stáhněte, přiklopte poklicí a pomalu dušte cca půl hodiny. Máte vlastně takovou konfitovanou mrkvičku. Vsadím se, že jste sladší ještě nejedli.

Tak to by snad stačilo, ne, takhle při čtvrtečním odpoledni? A už víte, co budete o víkendu vařit????? A borec na konec - člověk by neřekl, jak se takováhle šmakozita blbě fotí, ještě v tom hnusném studeném zimním světle - takže se nenechte odradit relativní neatraktivitou fotografií, za to může můj fotografický neum, nikoli samotná krmě, ta nemá chybu. Ale už dost skromnosti, utíkejte pro líčka, prdelky.