FEJK ČÍSKEJK S OVOCNOU GLAZURKOU... ČILI NUDA, NUDA, ŠEĎ, ŠEĎ

Tak jsem si říkala, jestli to vůbec ještě umím. Otevřít blogger a něco sepsat, být u toho nonšalantně vtipná, nad věcí, zkrátka nezastavitelný vodopád humorů tryskajících z klávesnice. Ukázalo se, že ani moc ne. Na hesle jsme se s programem dohodli až po několika minutách frenetickýho snažení, prostředí skoro nepoznávám, v palici výmaz... že my jsme se dlouho neviděli? Mám podezření, že tomuhle, jak já to tu vedu,... a chtělo by se říct, s kým já se tahám, jenže já jsem tak nudná, že se ani s nikým netahám..., se už nedá říkat ani občasník. Blog to není již drahnou dobu, samozřejmě. Kdysi, když frekvence mých příspěvků začala uvadat, jsem tuze vtipně zanovotvarovala, že by to mohl být aspoň obšťastník. A tady máme zakopanej celej vrh štěňátek! Aby to mohl být obšťastník, rozumí se samo sebou, že autorka by měla být aspoň trochu pozitivně naladěná a dokázala vám ty šťastný hormoni nějak z mozečků vydloubat. Když ale autorka čumákuje potmě v jeskyni vlastní kebule, vyvolala by ve velectěném publiku tak maximálně chuť jít si neprodleně prostřelit meziuší. A kdo ten bordel má uklízet, no povězte!

Ne že bych se teď samým štěstím nějak přímo obracela naruby, nebo se snad lehkým hopkingem s důvěrou řítila vstříc duhový budoucnosti, to chraň přírodo, ale zdá se, že se mlha marnosti trochu rozestupuje. Svět se nám za dobu, co jsme se "neviděli" celkem změnil, a jelikož jsme tu samí, no dobře, jste tu samí inteligentní lidé, nebudete mi vykládat, že k lepšímu, žejo. Konverzační otvírák "svět se v prdel obrací" už nějakou dobu patří na dětská hřiště, protože, jak by řekl můj úplně nejvíc nejoblíbenější vtipista Ricky Gervais "it's fucking mental!" 

Přestože by to do mě neřekly ani vlastní děti, jsem vodjaktěživa citlivka a spoustu věcí, i těch se kterýma můžu udělat úplný prd, si prostě beru. V praxi to vypadá tak, že ta racionální plus mínus desetina mojí osobnosti sedí, znuděně čumí, zívá, a občas vychlastaným, vyhuleným chraplákem zařve "a cos jako čekala, kolik ti, prosimtě, je?! ...neřvi a přines mi pivo!", zatímco moje hypersenzitivní, hyperemotivní, hyperempatická a hyperspravedlivá devítina dotčeně kvílí v koutě, trpí strašliváckou bolestí duše a sople lítaj na všechny strany. No a tak já si tu žiju... Každopádně pozorovat během posledního roku a půl ty armády bijců s tou jedinou nejpravdivější pravdou volající po zavírání a div ne střílení názorových oponentů, to dovede rozkmitat hercnu i většímu tvrďákovi a žroutovi učitelek a malých dětí, než jsem já. A celou tu dobu se někde shnilej Orwell pochechtává ve svým hrobečku. Chytrej kluk... s náma vyběh'.

Mno, takže kdo nebyl deprimovanej před rozkliknutím článku, vítám vás mezi náma, aspirujícíma sebevrahama. Posílám srdíčka. A copa že to tu dneska máme? No žádnej zázrak, to si řekneme na rovinu. Je to obyčejnej, fejkovej cheesecake, kterých jsou plný internety. Na druhou stranu, žádnej tvaroháč tu zatím nemám a vám se po mě jistě TAK stejskalo, že mi to prostě odpustíte. Ne, vážně, není to žádná top kulina, ale taky si troufám tvrdit, že když ho vymrsknete na rodinnou oslavu, nikoho dortíkem neurazíte. A když si trochu utrhnou od úst u oběda, případně dotčená kuchta malinko podtuční a podsladí recept, můžou si jednu porci dopřát i jedinci v redukci. Když všechno hezky půjde, můžete být na 350 kcal na porci.

Poprvé jsem dortík vymrskla loni k dceřiným narozeninám a všichni jsme si pochvalovali tu osvěžující změnu oproti klasičtějším dortům, který obvykle k výročí výskytu našich dětí produkuju. No a letos jsem na synáčkovy letní narozeniny zůstala sama sebou, tj. matkou sadistkou, která hošíčkovi neupeče čokoládovej dort, o kterej si řekl, a místo toho mu vnutí tohle. Do Klokánka už jsem volali, prej se nekvalifikuje. Přitvrdíme, k devátým narozeninám bude zas.

INGREDIENCE

na dortovou formu o průměru 28 cm

Korpus:

250 g sušenek BeBe rodinné jemné, jiných podobných sušenek, apod.

50 g mandlí

110 g másla

Náplň:

750 g měkkého tvarohu, polotučný/tučný

250 g zakysané smetany

50 g rozpuštěného, zchladlého másla

1 giga vejce, případně 1 vejce a 1 žloutek

15 g hladké mouky/ škrobu

150 g cukru

špetka soli

semínka z jednoho vanilkového lusku

šťáva z půlky velkého citronu nebo jedné limety

trocha pomerančové/citronové/limetkové kůry

Ovocný rozvar:

300 g libovolného bobulovitého ovoce jako maliny, ostružiny, rybízy

cca lžíce cukru nebo podle kyselosti ovoce

špetka skořice, vanilky, mletého kardamomu

1. Z pečícího papíru si vystřihněte kolečko trochu větší, než je forma. Vymažte formu trochou másla a vyložte papírem. Hezky se přilípne. Sušeny vysypte do nádoby sekáčku spolu s mandlemi a rozšmelcujte na hadry. Přidejte rozpuštěné máslo, promíchejte, a směsí vyložte formu. Udusejte a uhlaďte skleničkou.

2. Vložte na 12 minut do trouby vyhřáté na 180°C. Nechte vychladnout. Troubu stáhněte na 150°C.

3. Rozmixujte všechny ingredience na náplň. Vlijte na vychladlý korpus, párkrát formou klepněte o linku a hurá s tím do trouby na cca 45-50 minut. Střed by měl být po upečení pořád ještě mírně třaslavý. Nechte dortík vychladnout v troubě s otevřenými dvířky. Pak ho šoupněte do lednice.

4. Rozvar si udělejte z čeho chcete. Jsme logicky omezení ročním obdobím, kdy bobulovité ovoce zraje, abychom použili čerstvé. Proto samozřejmě nejlogičtější bude, když vyvrhnete z útrob mrazáku tu lesní směs z Lidlu, žejo. Rozvařte bobulky s trochou cukru v rendlíku, přidejte libovolné koření, propasírujte přes sítko a vychladlou kašičku pak rozmažte na vychladlý dortík. Poklaďte čerstvým ovocem, které máte k dispozici, případně nechte jen tak. Výtvor vyndejte z lednice tak půl hodinky před servíruňkem.

Tak, to bychom měli pro tentokrát receptík z kategorie Mimibazar. Ale zas jako, holke, helekte, manža si čvachtal, úplně hýkal nadšením. Naštěstí jsme byli oba tak přepapkaný, že na tuleníčko nebylo ani pomyšlení. Ostatně, občas se stačí podívat na ty naše dva plody a člověk si řekne, že se snaženíčkem stačilo. 

Snad mi tenhle pomalejší rozjezd po dlouhý pauze odpustíte, budete shovívaví, a příště si uvaříme nějakou jinší dobrotu. Ju? Tak snad nějaký příště bude... Opatrujte se mi v tý cvokárně tam venku, buďte dobří (ale zas ne moc) a hodně se smějte. Aspoň sami sobě. Živý nás nedostanou!